2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

50 A 9/2023- 28 - text 11 50 A 9/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Josefem Strakou ve věci žalobce: V. Č. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Davidem Smrčkou se sídlem Hvězdova 1716/2, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2023, č. j. 068588/2023/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Černošice ze dne 7. 3. 2023, č. j. MUCE 44075/2023 OP/FiDa (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným tím, že dne 19. 9. 2022 v 9:45 hodin v obci Lety, v ulici Pražská v blízkosti č. p. 178, při řízení motorového vozidla tovární značky M., reg. zn. X, projížděl měřeným úsekem rychlostí 64 km.h-1, při odečtu možné tolerance 61 km.h-1, tedy rychlostí o 11 km.h-1 vyšší, než která byla v daném úseku obecnou úpravou provozu pro jízdu v obci povolena, čímž porušil povinnost vyplývající z § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a spáchal tak z nedbalosti přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a dále povinnost náhrady nákladů řízení v paušální částce 1 000 Kč. Správní orgány při zjišťování skutkového stavu vyšly z podkladů poskytnutých Městskou Policií Řevnice (dále jen „městská policie“), závěr o překročení rychlosti založily především na výsledku měření zaznamenaného silničním rychloměrem TrueCam sériové č. X (dále jen „rychloměr TruCam“), jehož výstupem byl mj. i údaj o naměřené rychlosti 64 km.h-1, resp. 61 km.h1 po odpočtu, a to s připojením fotografií vozidla včetně registrační značky. Tyto podklady opatřila Městská policie Řevnice, která v daném úseku v obci Lety prováděla rychlostní měření vozidel. 2. Žalobce namítá, že výrok prvostupňového rozhodnutí vykazuje vady spočívající v nedostatečném vymezení místa spáchání přestupku, čímž nevyhovuje požadavkům § 93 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“). Ve výroku uvedené místo „v obci Lety, v ulici Pražská v blízkosti č. p. 178“ považuje žalobce za neexistující. Toto namítal již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, na což však žalovaný nepřistoupil a předložil úvahu, dle které se ulice Pražská kříží s ulicí Zahradní, ve které se nachází dům č. p. 178, jehož poloha specifikuje místo spáchání přestupu. Žalobce však tento názor nesdílí, neboť má za to, že k přestupku nemohlo dojít v ulici Pražská 178, když se zde dům č. p. 178 nenachází. Žalobce sice připouští, že jde o odkaz na blízkou stavbu v přilehlé ulici, takové závěry by však měly nalézt svůj odkaz ve výroku o vině, v němž je však vymezení místa matoucí a nejednoznačné, když odkazuje na ulici a číslo popisné budovy, která se v této ulici nenachází. Uvedené nedostatky mají dle žalobce dopad jednak na vlastní srozumitelnost výroku, a jednak do práva na spravedlivý proces ve smyslu práva obviněného seznámit se s povahou a důvodem obvinění dle čl. 6 odst. 3 písm. a) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, z jehož dikce žalobce dovozuje, že mu ze strany správních orgánů mělo být místo rychlostního měření již v průběhu řízení blíže vyjasněno. Nestalo se tak ani v průběhu odvolacího řízení, kdy žalovaný mohl inkriminovaný moment upřesnit např. přípisem či jej přeformulovat a dát žalobci možnost se k tomu vyjádřit, což se však nestalo. Dle žalobce tak zůstal výrok o vině v rozsahu týkajícím se určení místa nesrozumitelný. K požadavkům na konkretizaci místa skutku a významu pro správní řízení žalobce odkazuje na závěry rozsudků Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015 – 56, ze dne 25. 6. 2015, č. j. 9 As 290/2014 – 53, a ze dne 11. 9. 2015, č. j. 2 As 111/2015 – 42. V daném případě však shledává požadavky na vymezení místa za objektivně zavádějící neposkytující adresátovi rozhodnutí jasnou představu o tom, kde byl skutek spáchán. 3. Žalobce dále namítá, že vozidlo, jehož rychlost byla měřena, nebylo dostatečně identifikováno, a tedy nebylo dostatečně prokázáno, že jde o jeho vozidlo. Ve správním spise jsou dva snímky z měření vyobrazené na jedné listině, z nichž jeden je větších rozměrů a lepší kvality, avšak na vozidle na něm zachyceném není umístěn záměrný kříž, druhý snímek je menších rozměrů a špatné kvality, avšak na vozidle na něm zachyceném je viditelný záměrný kříž. Vůči prvnímu zmiňovanému snímku žalobce v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí namítl, že mezi vozidlem a rychloměrem je překážka, což sice žalovaný vypořádal (k čemuž je v žalobě citován text ze str. 2-3 napadeného rozhodnutí), nicméně dle názoru žalobce z tohoto vypořádání vyplývá, že na větším snímku je sice překážka, avšak nemá vliv na bezvadnost měření, protože snímek zachycující měření je malý snímek se záměrným křížem na vozidle. Skutečnost, že na tomto snímku není viditelná registrační značka, vypořádal žalovaný tvrzením, že právě z tohoto důvodu je pod tímto menším snímkem vyobrazen detailní pohled na registrační značku. Dle žalobce však lze takový argument akceptovat, pouze pokud by bylo prokázáno, že zvětšenina registrační značky je výřezem právě z menšího snímku, který je v napadeném rozhodnutí označen jako snímek z měření. Přitom žalovaný nikterak neprokázal, že by zvětšenina registrační značky byla výřezem právě z onoho malého snímku. Detail z registrační značky je naopak výřezem z většího snímku, o kterém ale žalovaný tvrdí, že není snímkem z měření. Učinil tedy závěr, že bylo měřeno vozidlo žalobce na základě výřezu registrační značky ze snímku, který však není snímkem z měření, a tedy jeho výřez ve skutečnosti nic neprokazuje. 4. Žalobce konečně namítá, že Městská policie Řevnice (pozn. soudu: v žalobě uváděno Obecní policie Řevnice, v případě Řevnic je však oficiální přídomek městská – srov. odst. [28] níže), která provedla měření rychlosti, neměla oprávnění vykonávat tuto činnost na území obce Lety. Obecní policie totiž smí vykonávat svou činnost pouze na území obce, která ji zřizuje. Žalovaný k tomu v napadeném rozhodnutím odkázal na Věstník právních předpisů Středočeského kraje, ve kterém byla údajně zveřejněna veřejnoprávní smlouva mezi obcemi, nicméně s tímto podkladem nebyl žalobce seznámen, ačkoliv právě tímto podkladem byla vyvracena jeho odvolací námitka. Tím došlo k porušení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Současně lze spekulovat, zda taková veřejnoprávní smlouva vůbec existuje, zda je stále platná a zda skutečně opravňuje Městskou policii Řevnice k výkonu činnosti na území obce Lety, zda smí spočívat měření rychlosti vozidel a zda k této činnosti nejsou dány další podmínky. Jakkoli se nedokazuje znění právních předpisů, tak toto se nevztahuje na veřejnoprávní smlouvy. Žalovaný přitom jím odkazovanou veřejnoprávní smlouvu nezaložil do spisu, jeho závěry tak nejsou přezkoumatelné a nemají ve spise oporu. Nelze činit závěr o existenci veřejnoprávní smlouvy zakládající účastníkem sporované právo, když tato veřejnoprávní smlouva není obsahem správního spisu. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě primárně odkázal na obsah napadeného a prvostupňového rozhodnutí. K žalobou namítané nedostatečnosti určení místa spáchání žalovaný uvádí, že ve výroku o vině nebylo tvrzeno, že by se objekt č. p. 178 nacházel v ulici Pražská, ale že ke spáchání přestupku došlo v ulici Pražská v blízké vzdálenosti od stavby č. p. 178. Je zcela myslitelné, aby k měření došlo v takto vymezeném místě, které zcela prokazatelně existuje a je ve výroku o vině dostatečně popsáno. Tvrdil-li žalobce, že mu nebylo dostatečně sděleno obviněné v rozsahu obligatorních náležitostí skutkové věty v rozsahu vymezení místa skutku, pak s tímto se nelze ztotožnit, neboť je patrné, že místo skutku bylo žalobci sdělováno již od samého počátku správního řízení, k čemuž žalovaný odkazuje na konkrétní podklady ve správním spise. K namítané nedostatečné identifikaci vozidla žalovaný konstatuje, že z přiložených snímků je toto dostatečně patrné, přičemž v rozhodnutích obou stupňů byla tato otázka dostatečně vypořádána. K namítanému nedostatku oprávnění Městské policie Řevnice vykonávat pravomoc na území jiné obce žalovaný připomíná, že obce mohou za tímto účelem uzavřít veřejnoprávní smlouvu, které jsou zveřejňovány dle § 66c zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), a dl