10 As 99/2022 — Nejvyšší správní soud

59 A 13/2022- 61 - text 16 59 A 13/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobce: V. Š. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Jakubem Šilhou sídlem Krajánkova 1395/14, 141 00 Praha 4 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2022, č. j. 093615/2021/KUSK-DOP/Svo, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2022, č. j. 093615/2021/KUSK-DOP/Svo, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Jakuba Šilhy, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků řízení 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2022, č. j. 093615/2021/KUSK-DOP/Svo (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný změnil podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) k odvolání Dr. P. A. (dále jen „vlastník pozemku“ nebo „vlastník dotčeného pozemku“) rozhodnutí Městského úřadu v Říčanech (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 1. 6. 2021, č. j. 173817/2021/MURI/ODP/1673 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým nařídil vlastníku pozemku, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne právní moci prvostupňového rozhodnutí odstranil nepovolenou překážku z veřejně přístupné účelové komunikace, která se nachází na pozemku p. č. X (dále jen „dotčený pozemek“) v k. ú. X (není-li uvedeno jinak, míní se dále vždy toto katastrální území) a která je tvořena ohradníkem pro zvířata. Žalovaný změnil výrok prvostupňového rozhodnutí tak, že žádost žalobce ve věci odstranění nepovolené překážky tvořené ohradníkem pro zvířata na dotčeném pozemku zamítl. 2. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasí, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je nezákonné, v části rozporné, a tedy nepřezkoumatelné. Rozhodnutím došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces, neboť je s ohledem na dosavadní stav řízení zcela překvapivé a vykazuje znaky zjevné libovůle žalovaného. Žalobce žalovanému vytýkal, že dospěl k závěru, že cesta na dotčeném pozemku není veřejně přístupnou účelovou komunikací, přestože cesta byla od nepaměti (a je dosud) užívána v režimu obecného užívání, přestože se na cestě nacházela ke dni rozhodnutí překážka a přestože bylo napadeným rozhodnutím porušeno právo žalobce na spravedlivý proces. 3. Ohledně existence cesty od nepaměti žalobce poukázal na to, že cesta spojuje nemovitosti, a to konkrétně zpevněnou komunikaci ve vlastnictví obce Velké Popovice na pozemku p. č. XA zejména s pozemky p. č. XB, p. č. XC a st. p. č. XD, jehož součástí je stavba ev. č. X, vše ve vlastnictví žalobce. Žalobce jmenoval i další pozemky, k jejichž obsluze má komunikace sloužit a které jsou ve vlastnictví třetích osob (žádná z těchto osob k výzvě soudu neuplatnila práva osoby zúčastněné na řízení – pozn. soudu). Žalobce poukázal na to, že ke všem těmto nemovitostem představuje cesta jedinou přístupovou komunikaci bez jakékoli alternativy. Dále popsal, jakými způsoby cesta navazuje na jiné cesty a pěšiny, které jsou spojeními mezi obcí Lojovice a Mokřany, případně osadou Ve Stádlích obce Brtnice. Dalším z účelů cesty je přístup veřejnosti do lesa. Cesta je též zachycena ve veřejně dostupných mapách; žalobce již ve správním řízení doložil i mapy z období konce 19. století, kde byla též zakreslena. Dále žalobce odkázal na vyjádření správního orgánu I. stupně, který vycházel ze svých znalostí místních poměrů a konstatoval, že zde byla cesta od nepaměti. 4. Žalobce také namítal, že ke dni podání žaloby byla na cestě stále překážka, kvůli které podával žádost o její odstranění u správního orgánu I. stupně, přičemž považoval za absurdní, že se žalovaný snažil tuto skutečnost bagatelizovat tím, že poukazoval na to, že je možné překážku jednoduchým způsobem překonat. Žalobce nijak nerozporuje, že překážka (ohradníky) slouží pro regulaci chovu stáda koní, avšak tyto ohradníky odrazují veřejnost od užívání cesty. Žalobce byl v nesčetně případech kontaktován různými lidmi užívajícími cestu dotazem, zda po umístění ohradníků lze cestu ještě užívat. Žalobce má za to, že elektrický ohradník je třeba považovat za překážku ve smyslu § 29 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). 5. Nakonec žalobce namítal, že bylo rozhodnutím porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Žalobce podal podnět k zahájení řízení o odstranění překážky dne 9. 11. 2018. Správní orgán I. stupně dne 3. 6. 2020 nařídil vlastníku pozemku překážku odstranit, avšak k odvolání vlastníka pozemku žalovaný toto rozhodnutí zrušil, přičemž důvodem byla chyba ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně a nepodložené odůvodnění. Správní orgán I. stupně poté rozhodl prvostupňovým rozhodnutím znovu tak, že nařídil vlastníku pozemku překážku odstranit (jako předběžnou otázku si znovu vyhodnotil, že je na dotčeném pozemku veřejně přístupná účelová komunikace). Žalobce považuje napadené rozhodnutí za překvapivé ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 654/03, přičemž na této skutečnosti podle žalobce nic nemění ani to, že žalovaný zaslal žalobci před vydáním napadeného rozhodnutí oznámení, ve kterém bez jakýchkoli bližších podrobností sdělil, že ve věci zaujal odlišný právní názor. Ani na výslovnou žádost žalobce o doplnění, v čem konkrétně tato změna právního názoru spočívá, totiž žalovaný toto oznámení nedoplnil a namísto toho vydal napadené rozhodnuté. Pro žalovaného byla určujícím podkladem pro změnu právního názoru osobní návštěva na místě, ze které byla pořízena fotodokumentace, avšak žalobce namítal, že tato fotodokumentace byla pořízena dne 9. 12. 2021, tedy v den, kdy byla celá oblast zapadaná sněhem (pravděpodobně se jednalo o jediný den, kdy byla tato oblast v této zimě takto souvisle pokryta sněhem). Podle žalobce je cesta v zimě nesporně méně často využívána než jindy, což bezpochyby mělo význam pro posouzení známek veřejného užívání. Žalobce také žalovanému vytýkal, že z uvedené návštěvy dovozoval absurdní závěry s ohledem na dosavadní a budoucí vývoj užívání cesty. Podle žalobce má vliv i to, že k osobní návštěvě došlo po cca 5 letech od umístění překážky na cestě, přičemž žalovaný je povinen zkoumat znaky veřejně přístupné účelové komunikace ke dni uzavření cesty. Žalovaný okamžik uzavření cesty zcela pominul. Závěry žalovaného ohledně budoucího vývoje a významu cesty považuje žalobce za rozporné a zakládající nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nesrozumitelnost. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se jednalo o řízení podle § 29 zákona o pozemních komunikacích, ve kterém bylo zjištěno, že se nejedná o obecně užívanou cestu. Předmětem řízení bylo právní posouzení, zda je cesta užívána neomezeným okruhem účastníků. K námitce žalobce, že byla cesta od nepaměti a je dosud užívána v režimu obecného užívání, uvedl, že je cesta dobře seznatelná z leteckých snímků, kde i z historických map je zřejmé, že se její význam postupem času postupně snižoval, což bylo dáno užíváním, nikoli umístěním překážky. Žalovaný pak dospěl k závěru, že ačkoli je cesta na pozemcích viditelná, užívána jak k chůzi, tak jízdě vozidel a spojuje nemovitosti s ostatními pozemními komunikacemi, není užívána v režimu obecného užívání. Z důkazů, které jednotliví účastníci předložili, nevyplynulo, že by cestu užíval někdo jiný než oni sami. Po cestě není vedena ani žádná turistická značka z důvodu jejího slepého ukončení v lese. Podle žalovaného se tak užívání cesty blíží výprose z důvodu chybějícího souhlasu vlastníka pozemku s obecným užíváním. Žalovaný pak rozporoval, že by v místě cesty vedla jakákoli turistická nebo cyklistická stezka a uvedl, že sporná překážka slouží k zabezpečení koní, přičemž ji lze jednoduchým způsobem překonat. Žalovanému není zřejmé, proč se žalobce obrátil na správní orgán I. stupně, aby zahájil řízení o odstranění překážky, až v listopadu 2019, když prokazatelně byla překážka instalována mnohem dříve. K námitce, že bylo rozhodnutím porušeno právo žalobce na spravedlivý proces, žalovaný uvedl, že žalobci bylo doručeno vyrozumění o odlišném právním názoru žalovaného spolu s přílohami, a to záznamem o prohlídce místa včetně fotodokumentace. Žalobce je zastoupen advokátem a byl dostatečně seznámen s tím, co bude žalovaný posuzovat odlišně. Současně byl upozorněn, že nedošlo ke změně skutkových zjištění. Žalovaný pak poznamenal, že fotografie zasněžené, ničím nerušené pláně před vraty, v místech, kde by měla být širokou veřej