2 Afs 20/2011 — Nejvyšší správní soud

59 Af 3/2023- 60 - text 16 59 Af 3/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Marcely Uhříčkové a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobců: a) JUDr. D. W., Ph.D. bytem X b) D. W. bytem X žalobce b) zastoupený advokátem JUDr. Danielem Weinholdem, Ph.D. sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 2. 2023, č. j. 4424/23/5200-10422-713247 a č. j. 4631/23/5200-10422-713247, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2023, č. j. 4424/23/5200-10422-713247 a č. j. 4631/23/5200-10422-713247, se ruší a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů řízení částku 19 456 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Daniela Weinholda, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah daňových spisů 1. Žalobci podali ke Krajskému soudu v Praze dne 14. 2. 2023 společnou žalobu podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). 2. Žalobce a) se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2023, č. j. 4424/23/5200-10422-713247 (dále jen „napadené rozhodnutí I“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „finanční úřad“) ze dne 21. 7. 2022, č. j. 3735042/22/2102-51521-203406, kterým byla žalobci a) vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2021 v celkové výši 1 869 686 Kč (dále jen „platební výměr I“). 3. Žalobce b) se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2023, č. j. 4631/23/5200-10422-713247 (dále jen „napadené rozhodnutí II“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí finančního úřadu ze dne 21. 7. 2022, č. j. 3745903/22/2102-51521-203406, kterým byla žalobci b) vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2021 ve výši 17 765 Kč (dále jen „platební výměr II“). 4. Žalobce a) v daňovém přiznání na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2021, které podal k finančnímu úřadu dne 28. 6. 2022, uplatnil mj. daňové zvýhodnění na vyživované dítě podle § 35c odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném do 30. 6. 2021 (dále jen „zákon o daních z příjmů“) ve výši 1/12 za kalendářní měsíc březen 2021. Vyživovaným dítětem žalobce a) byl žalobce b), narozený 1. 3. 1995. Finanční úřad platebním výměrem I neuznal nárok žalobce a) na daňové zvýhodnění za březen 2021 ve výši 1 860 Kč s odůvodněním, že žalobce b) jakožto vyživované dítě dovršil prvního dne měsíce března 2021 věku 26 let. Ve zbývajícím rozsahu finanční úřad žádné další úpravy výpočtu daně z příjmů nečinil. 5. Obdobně žalobce b) ve svém daňovém přiznání na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2021, které podal k finančnímu úřadu dne 29. 6. 2022, uplatnil mj. slevu na studenta podle § 35ba odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů za měsíc březen 2021 ve výši 335 Kč, avšak finanční úřad platebním výměrem II tento nárok žalobce b) neuznal s odůvodněním, že prvního dne kalendářního měsíce března 2021 dovršil věku 26 let. Ve zbývajícím rozsahu finanční úřad žádné další úpravy výpočtu daně z příjmů nečinil. 6. Žalovaný i finanční úřad svůj závěr, že žalobce a) nemá nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě za měsíc březen 2021 a že žalobce b) nemá nárok na slevu na studenta za měsíc březen 2021, opřeli zejména o § 601 odst. 1 část věty před středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 23. 12. 1987, sp. zn. 6 Cz 45/87 (dále jen „rozsudek sp. zn. 6 Cz 45/87“), a o výkladové stanovisko Ministerstva financí ze dne 21. 9. 2021, č. j. MF-24886/2021/15-5. Z nich dovodili, že žalobce b) dovršil věku 26 let již na počátku dne 1. 3. 2021 v 00.00 hodin, a tudíž žalobce a) na počátku měsíce března 2021 nesplňoval podmínky pro uplatnění daňového zvýhodnění a žalobce b) na počátku tohoto měsíce nesplňoval podmínky pro uplatnění slevy na dani. Tvrzením, která žalobci uváděli v průběhu daňových řízení a která se věcně shodovala s jejich žalobní argumentací, nepřisvědčili. 7. Dle zmiňovaného výkladového stanoviska Ministerstva financí, které bylo v této věci vydáno na žádost finančního úřadu k § 35c odst. 6 písm. b) a § 35c odst. 10 zákona o daních z příjmů, „dovrší-li zletilé studující dítě poplatníka věku 26 let na počátku kalendářního měsíce (první den v kalendářním měsíci), poplatníkovi nelze přiznat nárok na daňové zvýhodnění, neboť v daném případě již nejsou splněny podmínky pro jeho uplatnění. Dosažení věkové hranice 26 let u zletilého studujícího dítěte platí v tomto případě po celý kalendářní měsíc. Pokud by se ale dítě narodilo např. druhého dne kalendářního měsíce, nárok na daňové zvýhodnění by mohl za daný kalendářní měsíc poplatník uplatnit, neboť na počátku měsíce platil stav, kdy zletilé studující dítě ještě nedosahovalo hraničního věku 26 let“. V tomto rozdílu mezi lidmi narozenými prvního dne v měsíci a ostatními lidmi počínaje těmi, kteří se narodili druhého dne v měsíci, ministerstvo nespatřuje tvrdost zákona, neboť takový výklad plně koresponduje se zněním zákona o daních z příjmů. Analogicky lze obdobný závěr dle ministerstva uplatnit také ve vztahu ke slevě na studenta podle § 35ba odst. 1 písm. f) a § 35ba odst. 3 zákona o daních z příjmů. Obsah žaloby 8. Žalobci považují platební výměry I a II i napadená rozhodnutí za nezákonné. Oba shodně tvrdí, že žalobce b) dovršil věku 26 let až na konci dne 1. 3. 2021, a proto byly na počátku kalendářního měsíce března 2021, tj. na začátku dne 1. 3. 2021, splněny všechny podmínky pro uplatnění daňového zvýhodnění na vyživované dítě a pro uplatnění slevy na studenta. Tento závěr žalobci opírají o § 601 odst. 1 o. z., podle kterého nabývá-li se právo nebo vzniká-li povinnost v určitý den, nabude se nebo vznikne počátkem toho dne; zaniká-li právo nebo povinnost v určitý den, zanikne koncem toho dne. Žalobcům ke dni 1. 3. 2021 nevznikla žádná povinnost a nenabyli žádná práva, naopak tohoto dne došlo k zániku jejich výše uvedených daňových práv, a proto je dovršení věku 26 let nutno vykládat podle § 601 odst. 1 části věty první za středníkem o. z. 9. Pro srovnání žalobci dodávají, že postup u nestudujícího dítěte podle § 35c odst. 6 písm. a) zákona o daních z příjmů by byl odlišný, protože dítě nabývá zletilosti počátkem dne, v němž dovrší věku 18 let. Takové dítě by naposledy splňovalo podmínku zletilosti předcházejícího dne, tj. 28. nebo 29. 2. příslušného roku, nicméně den nabytí zletilosti je pro účely § 35c odst. 6 písm. b) zákona o daních z příjmů irelevantní. 10. Žalovaný v napadených rozhodnutích přesvědčivě nezdůvodnil, proč daňové zvýhodnění či sleva na dani nejsou uplatnitelné i za měsíc březen 2021. Odkázal toliko na výklad Ministerstva financí a na judikaturu k problematice dovršení věku, která je dlouhodobě neměnná. Výklad Ministerstva financí na rozdíl od zákona není pramenem práva a nemůže zakládat či měnit daňové povinnosti žalobců. Z judikatury žalovaný odkázal pouze na jediný starý rozsudek sp. zn. 6 Cz 45/87, který řešil dovršení věku 18 let v kontextu § 8 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a již neúčinného zákoníku práce (č. 65/1995 Sb.) a který neposkytl odpověď na otázku, jak má být vykládána hranice dovršení věku 26 let v současném daňovém právu. Nejedná se proto o rozsudek přiléhavý. Žalovaný na věc dále aplikoval § 601 odst. 1 část věty před středníkem o. z., aniž by vysvětlil, z jakého důvodu tak činil a jaké právo podle něj žalobci nabyli. Domnívá-li se žalovaný, že k dosažení jakéhokoli věku dochází vždy ve stejný okamžik (tedy vždy buď na začátku příslušného dne, nebo vždy na jeho konci), pak jde dle žalobců o nesprávný a neudržitelný závěr, neboť žádné takové obecné pravidlo pro počítání věku neexistuje. Jediným na věc použitelným ustanovením je § 601 odst. 1 o. z., který však počítá se dvěma modalitami podle toho, zda práva vznikají či zanikají, pročež dle žalobců v zásadě není možné, aby se při počítání věku došlo vždy ke stejnému výsledku. 11. Žalobci poukazují též na výklad Všeobecné zdravotní pojišťovny (dále jen „VZP“), publikovaný na jejích internetových stránkách, ze kterého je zřejmé, že VZP v obdobných situacích, dosáhne-li osoba věku 26 let první den v měsíci, ponechává tuto osobu v kategorii státních pojištěnců ještě po zbytek daného měsíce. Právní úprava, kterou VZP takto interpretuje, přitom je obdobná jako úprava obsažená v zákoně o daních z příjmů. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný