2 Ao 2/2007 — Nejvyšší správní soud

51 A 22/2024- 77 - text 26 51 A 22/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci navrhovatelů: a) J. T. bytem X b) N. T. bytem XX oba zastoupeni advokátem Mgr. Martinem Dymáčkem, LL.M. sídlem Na Poříčí 1067/25, 110 00 Praha 1 proti odpůrkyni: Obec Hřebeč sídlem nám. Draha 75, 273 45 Hřebeč zastoupena advokátem JUDr. Filipem Chytrým sídlem Malátova 633/12, 150 00 Praha 5 o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2023 – Územní plán Hřebeč, schváleného zastupitelstvem odpůrkyně dne 29. 3. 2023, takto: I. Opatření obecné povahy č. 1/2023 – Územní plán Hřebeč, schválené zastupitelstvem odpůrkyně dne 29. 3. 2023, se ruší v části textového i grafického vymezení plochy ZV2 – zeleň na veřejných prostranstvích, a to v rozsahu pozemku parc. č. X v katastrálním území X, s účinností od právní moci tohoto rozsudku. II. Odpůrkyně je povinna zaplatit každému z navrhovatelů na náhradě nákladů řízení částku 18 455,20 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce Mgr. Martina Dymáčka, LL.M., advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Navrhovatelé vlastní (v rámci SJM) pozemek parc. č. X v k. ú. X (dále jen „předmětný pozemek“ či „pozemek navrhovatelů“) nacházející se na území odpůrkyně. Na tomto pozemku zahájili stavbu rodinného domu, která dosud nebyla dodatečně povolena. V původním (starém) územním plánu (přijatém již v roce 2003) bylo totiž území zahrnující pozemek navrhovatelů vymezeno jako nezastavitelné území – plocha zeleně, a to již od roku 2006, kdy byla přijata jeho změna č. 1. 2. V průběhu přijímání nového územního plánu se navrhovatelé snažili docílit toho, aby jejich pozemek byl vymezen jako plocha BI – Bydlení v rodinných domech – městské a příměstské (dále jen „plocha pro bydlení“). Odpůrkyně však zamýšlela zařadit pozemek navrhovatelů do ploch ZV - veřejné zeleně. S tím ale navrhovatelé nesouhlasili. Tento svůj nesouhlas vyjádřili nejprve ve svých připomínkách ze dne 10. 5. 2019 proti návrhu nového územního plánu, které navazovaly na společné jednání, následně ve svých námitkách ze dne 3. 3. 2021, které navazovaly na první veřejné projednání, a konečně i v opakovaných námitkách ze dne 4. 5. 2022, které navazovaly na opakované veřejné projednání. V uplatněných připomínkách i námitkách navrhovatelé v zásadě shodně argumentovali tím, že předmětný pozemek je pozemkem soukromým, nacházejícím se v nové zástavbě rodinných domů při západní hranici zastavitelného území, které se nebude dál rozšiřovat, a současně jde z urbanistického hlediska o celek výstavby rodinných domů. 3. Dne 29. 3. 2023 zastupitelstvo odpůrkyně schválilo opatření obecné povahy č. 1/2023, jímž byl pro území odpůrkyně vydán nový územní plán, jenž nabyl účinnosti dne 19. 4. 2023 (dále jen „nový území plán“ nebo též „napadený územní plán“). Území tvořené pozemkem navrhovatelů v něm bylo vymezeno jako plocha ZV2 – zeleň na veřejných prostranstvích (dále jen „plocha veřejné zeleně“), s těmito závaznými regulativy: Hlavní využití parkové plochy s dřevinami stromového a keřového vzrůstu Přípustné využití okrasné záhony dětská hřiště sportoviště prvky drobné architektury nezbytná technická a dopravní infrastruktura Podmíněně přípustné využití Nepřípustné využití jakékoli jiné než hlavní, přípustné a podmíněně přípustné využit Podmínky prostorového uspořádání rozmístění ploch stromového patra s ohledem na průhledy na dominanty sídel 4. Námitky navrhovatelů odpůrkyně zamítla na základě několika důvodů: Jednak dospěla k závěru, že již ve starém územním plánu byl pozemek navrhovatelů veden jako nezastavitelné území – veřejná zeleň. Tuto kategorizaci se rozhodla následovat i v napadeném územním plánu. Dále poukázala na omezený dopravní přístup daný slepou komunikací, jejíž šířka v nejužším místě činí 4,5 metrů, kvůli čemuž se nehodí jako plocha pro bydlení s ohledem na parametrové požadavky plynoucí z vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na výstavbu, účinné do 31. 12. 2023 (dále jen „vyhláška 501/2006“), podle níž nejmenší šířka veřejného prostranství, jehož součástí je pozemní komunikace k rodinnému domu, činí 8 metrů, a při jednosměrném provozu 6,5 metrů. V dotčeném území je rovněž sledován záměr dopravního koridoru pro přeložku silnice I/61, který je závazně zakotven v Zásadách územního rozvoje Středočeského kraje (dále jen „ZÚR“), které jsou coby nadřazená územně plánovací dokumentace závazné. Zastavitelná plocha pro bydlení by znamenala nevhodný rozvoj v blízkosti plánované významné dopravní stavby, která může přinášet hygienická omezení. Dále odpůrkyně připomněla, že předmětný pozemek byl původně bezúplatně převeden na ni od Státního pozemkového úřadu (dále jen „SPÚ“) s podmínkou, že bude dodržen účel využití po zákonem danou dobu, a právě na základě těchto podmínek došlo v roce 2006 k přijetí změny č. 1, přičemž tyto podmínky jsou stále platné, přestože v mezidobí byly pozemky již převedeny na jiného vlastníka. Odpůrkyně rovněž zdůraznila, že pozemek navrhovatelů je evidován jako orná půda a v důsledku toho podléhá ochraně ve smyslu zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, v rozhodném znění (dále jen „zákon o ochraně ZPF“), přičemž ochrana ZPF představuje veřejný zájem, jež je třeba při tvorbě územního plánu zohlednit. Proto je třeba pro nezemědělské účely použít především nezemědělskou půdu, nezastavěné a nedostatečně využité pozemky v zastavěném území nebo na nezastavěných plochách stavebních pozemků staveb mimo tato území, stavební proluky a plochy získané zbořením přežilých budov a zařízení. A za tímto účelem je třeba přijmout řešení, které bude z hlediska ochrany ZPF nejvýhodnější. V závěru uvedla, že zastavitelné plochy se vymezují s ohledem na potenciál rozvoje území a míru využitelnosti zastavěného území, jak plyne z § 18 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinný do 30. 6. 2024 (dále jen „stavební zákon 2006“). Tímto způsobem odpůrkyně rozhodla ve vztahu k námitkám navrhovatelů ze dne 3. 3. 2021. Ve vztahu k jejich opakovaným námitkám ze dne 4. 2. 2022 uvedla, že namítaná problematika nebyla předmětem úprav řešených v rámci opakovaného veřejného projednání. 5. O zrušení části nového územního plánu vymezující pozemek navrhovatelů jako plochu veřejné zeleně nyní navrhovatelé usilují v rámci návrhu podle § 101b odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). II. Obsah podání účastníků Shrnutí návrhových bodů 6. Navrhovatelé předně nesouhlasí s jednotlivými důvody, jimiž odpůrkyně argumentovala při zamítnutí jejich námitek proti návrhu nového územního plánu. Svou argumentaci proti tomuto zamítavému odůvodnění rozdělují do sedmi tematických bodů (A-G): Nesdílejí názor odpůrkyně o údajné kontinuitě se starým územním plánem (A). Mají za to, že předmětného pozemku se netýká přeložka silnice I/61 (B). Nedomnívají se, že by podmínky smlouvy ze dne 22. 7. 2004 mezi odpůrkyní a Pozemkovým fondem ČR vylučovaly jiný způsob vymezení (C). Jinému způsobu vymezení nebrání ani ochrana ZPF, navíc pod stejnou kategorii ochrany ZPF spadají i jiná území, který byla nově vymezena jako plochy pro bydlení (D). Těch přitom odpůrkyně vymezila velké množství, a to jak navzdory jejímu tvrzení o nedostatečné kapacitě čistírny odpadních vod (E), tak i navzdory jejímu tvrzení o nedostatečné občanské vybavenosti (F). Konečně nelze argumentovat § 22 vyhlášky 501/2006, který se při vymezování nových ploch neaplikuje (G). Uvedené návrhové body AG soud podrobněji rozvede až v souvislosti s jejich vypořádáním (viz níže odst. 38-79 tohoto rozsudku). 7. Navrhovatelé dále namítají, že vymezení předmětného pozemku jako plochy pro bydlení by nijak nenarušilo stávající urbanistickou strukturu území odpůrkyně. Naopak by se tím vytvořila urbanisticky homogenní hranice zastavitelného území, k čemuž poukazují na stávající podobu lokality zahrnující jejich pozemek. Omezení odvíjející se od vymezení předmětného pozemku jako plochy veřejné zeleně představují poměrně výrazný zásah do jejich vlastnického práva. Nutnost takového omezení odpůrkyně dostatečně neodůvodnila, a to ani při vypořádání jejich námitek. V této souvislosti navrhovatelé poukazují na nutnost odůvodnění opatření obecné povahy ve smyslu § 173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jehož naprostá absence nepřipouští vymezení plochy v územním plánu, jak dovodil rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 22. 12. 2011, č. j. 8 Ao 6/2011-87. 8. Navrhovatelé rovněž mají za to, že omezení spojená s vymezením předmětného pozemku jako ploch veřejné zeleně jsou neproporcionální, neboť do jejich vlastnického práva zasahují již nad přípustnou mez. Odpůrkyně přitom měla možnost přijmout i méně omezující regulaci. Například mohla pro předmětný poze