8 Azs 289/2021 — Nejvyšší správní soud

54 A 10/2024- 51 - text 12 54 A 10/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky, Ph.D., ve věci žalobce: T. G., nar. X státní příslušnost Mongolsko bytem X zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalovanému: Městský úřad Brandýs nad Labem-Stará Boleslav sídlem Masarykovo náměstí 1/6, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav zastoupen advokátem JUDr. Jiřím Brožem, LL.M. sídlem Vinohradská 2828/151, Praha 3 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. MÚBNLSB-OD-4473/2023-RAPTE, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Příkazem ze dne 27. 2. 2023, č. j. MÚBNLSB-OD-30781/2023-RAPTE, žalovaný uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů pro porušení § 4 písm. c) téhož zákona, kterého se žalobce dopustil tím, že dne 28. 1. 2023 v 9:12 na 5. km dálnice D8 ve směru jízdy na Ústí nad Labem při řízení nákladní soupravy nerespektoval dopravní značku B 22a (zákaz předjíždění pro nákladní automobily) a v levém jízdním pruhu předjížděl jiná motorová vozidla. Za tento přestupek žalovaný uložil žalobci pokutu ve výši 5 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Příkaz byl žalobci doručen dne 7. 3. 2023. Žalobce následně dne 27. 3. 2023 uhradil uloženou pokutu. 2. Dne 31. 3. 2023 se na žalovaného obrátila Policie České republiky, Územní odbor Olomouc, se žádostí o zaslání příkazu s doložkou právní moci, neboť byl žalobce dne 29. 3. 2023 účastníkem dopravní nehody. Žalobce byl poté odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 5. 2023, č. j. 5 T 79/2023-56, pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí (nerespektování zákazu řízení) podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 3. Dne 6. 12. 2023 podal žalobce proti příkazu žalovaného odpor. Sdělením ze dne 11. 12. 2023 žalovaný vyrozuměl žalobce o marném uplynutí lhůty pro podání odporu a o nabytí právní moci příkazu dne 16. 3. 2023. Upozornil jej také na možnost podat žádost o přezkumné řízení. II. Obsah žaloby 4. Žalobce se žalobou podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřuje v tom, že řízení o přestupku, jehož se měl dopustit, nebylo dosud ukončeno, přestože podal včasný odpor a zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí již uplynula. K podmínkám řízení dodává, že již bezvýsledně vyčerpal prostředky ochrany proti nečinnosti v rámci veřejné správy, neboť dne 18. 1. 2024 podal u Krajského úřadu Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) návrh na opatření proti nečinnosti podle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, krajský úřad však neprovedl opatření proti nečinnosti, ani neučinil žádné jiné kroky. 5. Včasnost odporu žalobce dovozuje ze skutečnosti, že příkaz ze dne 27. 2. 2023 byl vyhotoven pouze v českém jazyce a nebyl přeložen do žádného jazyka, kterému žalobce rozumí, a proto nemohlo dojít k počátku běhu lhůty k podání odporu a příkaz nemohl dosud nabýt právní moci. Žalobce je proto přesvědčen, že odpor, který podal dne 6. 12. 2023, nemohl být opožděný. 6. Ke skutkovým okolnostem žalobce doplnil, že příkaz mu byl doručen dne 7. 3. 2023. Protože mu neporozuměl, ukázal jej překladatelce společnosti, pro kterou tehdy pracoval. Ta si jej však nepřečetla celý a obeznámila žalobce pouze s povinností zaplatit pokutu (tuto skutečnost potvrdila v rámci podání vysvětlení v trestním řízení). Žalobce pokutu uhradil, nevěděl však, že mu je uložen zákaz řízení motorových vozidel (to se dozvěděl, až ve chvíli, kdy se stal účastníkem drobné dopravní nehody), stejně jako nevěděl, že má možnost podat opravný prostředek ve formě odporu. Na okraj žalobce uvedl, že ani trestní příkaz, jimž byl odsouzen za maření výkonu rozhodnutí, mu nebyl soudně přeložen, proti čemuž se brání v jiném řízení. V důsledku trestního odsouzení pak nebyla žalobci prodloužena zaměstnanecká karta, i proti tomu se brání žalobou v jiném řízení. 7. Žalovaný podle žalobce porušil jeho právo na spravedlivý proces, které garantuje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), a to minimálně dvakrát: (1) žalobce nebyl v jemu známém jazyce poučen o povaze a důvodu obvinění (přičemž v případech, kdy je příkaz prvním úkonem v řízení, je obviněný jeho prostřednictvím informován i o povaze a důvodu obvinění) a (2) v řízení mu nebyl umožněn bezplatný přístup ke službám tlumočníka. Z tohoto důvodu nemohl účinně uplatnit svá procesní práva. 8. Žalobce nebyl ve správním řízení zastoupen a v žádné fázi řízení nebylo zjišťováno, zda rozumí českému jazyku. Již z žalobcova jména a skutečnosti, že svou totožnost prokázal předložením tzv. zaměstnanecké karty, přitom žalovaný měl a mohl alespoň předpokládat, že obviněný nehovoří českým jazykem. Nabízela se přitom možnost zahájit přestupkové řízení doručením usnesení a nařídit jednání ve smyslu § 80 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dál jen „přestupkový zákon“), aby byl zjištěn stav věci. Základní zásady správního řízení ukládají povinnost ochraňovat práva a oprávněné zájmy všech osob, které na správním řízení participují. Využití institutu příkazu ve vztahu k cizinci, a to navíc občanu Mongolska, které je naší kultuře i jazyku vzdálené, se jeví jako nevhodné. 9. Podle žalobce je třeba zohlednit, že přestupkové právo České republiky má podle dlouhodobé a konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva i vnitrostátních soudů zcela jednoznačně povahu trestního řízení ve smyslu čl. 6 Úmluvy. Osoby obviněné z přestupku mají zásadně shodná práva jako osoby obviněné z trestného činu a záruky, které plynou z čl. 6 Úmluvy, pak bez dalšího dopadají i na přestupková řízení. K tomu žalobce citoval odbornou literaturu a rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 27. 10. 2004, č. j. 6 A 126/200227. 10. Vzhledem k požadavkům čl. 6 Úmluvy není v nynější věci aplikovatelný § 16 odst. 3 správního řádu, který zakládá právo na tlumočníka, kterého si účastník obstará na vlastní náklady (k tomu žalobce odkazuje na odbornou literaturu). Z důvodu absence právní úpravy práva na pomoc tlumočníka v oblasti správního práva, která by byla souladná s čl. 6 Úmluvy, je podle žalobce nutné užít analogii s trestním právem, zejména pak § 28 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších (dále jen „trestní řád“), z nějž plyne, že za podmínek uvedených v odstavci 1 zmíněného ustanovení je třeba obviněnému písemně přeložit mimo jiné usnesení o zahájení trestního stíhání, návrh na potrestání, rozsudek a trestní příkaz. Jestliže je s doručením trestního příkazu spojen počátek běhu lhůtu a je třeba pořídit písemný překlad takového rozhodnutí, považuje se rozhodnutí za doručené až doručením písemného překladu. 11. K výkladu § 28 trestního řádu pak žalobce cituje ze stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. Pl. ÚS-st 49/19, podle kterého orgány činné v trestním řízení porušují právo obviněného na spravedlivý proces, spojují-li právní účinky s trestním příkazem, který bylo třeba za podmínek trestního řádu přeložit do cizího jazyka, aniž by byl úřední překlad trestního příkazu obviněnému doručen. Nepřetlumočený a nepřeložený trestní příkaz nelze považovat za řádně doručený, a proto nemůže nabýt právní moci. V případě, že dojde k takovému jinému zásahu a je namítán v ústavní stížnosti, Ústavní soud zakáže orgánu činnému v trestním řízení, aby v tomto zásahu pokračoval, což pro soud, který trestní příkaz vydal, znamená povinnost řádně doručit úřední překlad trestního příkazu. 12. Žalobce proto navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí ve věci sp. zn. MÚBNLSB-OD-4473/2023-RAPTE do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením, podle kterého je nečinný. Žalobce v žalobě neupřesnil, jaké rozhodnutí požaduje vydat. Příkaz ze dne 27. 2. 2023 byl žalobci doručen dne 7. 3. 2023 a dne 16. 3. 2023 nabyl právní moci. Pokuta byla uhrazena dne 27. 3. 2023. Žalovaný postupoval v souladu s § 90 přestupkového zákona a rozhodl příkazem. Žalobce byl v příkazu řádně poučen o právu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne oznámení příkazu s tím, že podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje. Tuto možnost však žalobce nevyužil, a příkaz tedy nabyl právní moci. Tímto bylo správní řízení ukončeno. 14. V žalobě žalobce nezpochybňuje doručení příkazu jako takového, ale pouze namítá, že příkaz nebyl doručen v jazyce, kterému rozum