1 Afs 85/2005 — Nejvyšší správní soud

59 Af 7/2022- 38 - text 11 59 Af 7/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobkyně: TERMINAL OIL, a. s., IČO: 28921925 sídlem Na Flusárně 168, 261 01 Příbram zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Kokešem sídlem náměstí T. G. Masaryka 153, 261 01 Příbram proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2022, č. j. 17321/22/5200-11432-711217, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Dosavadní průběh správního řízení a vymezení věci 1. Dne 17. 7. 2020 podala žalobkyně daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 (dále jen „zdaňovací období“). Specializovaný finanční úřad (dále jen „SFÚ“) platebním výměrem ze dne 5. 8. 2020, č. j. 135467/20/4223-21792-403123, vyměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob za uvedené zdaňovací období. 2. Následně SFÚ platebním výměrem ze dne 22. 9. 2020, č. j. 158620/20/4300-12711-107873 (dále jen „platební výměr“ nebo též jen „prvostupňové rozhodnutí“), vyrozuměl žalobkyni o předpisu úroku z prodlení úhrady daně z příjmu právnických osob za předmětné zdaňovací období ve výši 13 107 Kč. Proti platebnímu výměru se žalobkyně odvolala. 3. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) změnil prvostupňové rozhodnutí a úrok z prodlení (předepsaný z důvodu úhrady daně až po její splatnosti) snížil na částku 12 545.00 Kč z důvodu existence přeplatku na osobním účtu žalobkyně. V odůvodnění uvedl, že v tomto řízení lze přezkoumávat především naplnění podmínek k uplatnění úroku a způsob jeho výpočtu, tj. zda existovala splatná daňová povinnost, zda byla uhrazena nejpozději v den splatnosti a zda byl úrok spočítán v souladu s § 252 daňového řádu. Splatnost daně nastala již dne 1. 7. 2020. Žalobkyně tedy byla v prodlení, proto SFÚ postupoval v souladu se zákonem, když nedoplatek žalobkyně úročil. K odvolacím námitkám žalovaný uvedl, že finanční správa nemá kontrolu nad zprávami zveřejňovanými v mediích. Žalobkyně v odvolání uvedla, že se až v platebním výměru dozvěděla, že spadá pod pravomoc SFÚ a nevztahuje se tak na ni výjimka o prominutí sankcí v případě pozdní úhrady daní. K tomu žalovaný uvedl, že tisková zpráva ze dne 17. 6. 2020 byla dostupná na webu finanční správy a obsahovala informaci o vynětí daňových subjektů spravovaných SFÚ. Daňové subjekty by se neměly spoléhat na informace v médiích, ale měly by vycházet z primárních zdrojů. Ohledně důvodů pro vynětí daňových subjektů spravovaných SFÚ z tzv. generálního pardonu z rozhodnutí ministryně financí žalovaný uvedl, že není v jeho kompetenci odůvodňovat rozhodnutí ministryně financí o prominutí daně. Úrok z prodlení přitom vzniká přímo ze zákona, který stanovuje i způsob jeho výpočtu. Povinnost hradit úrok z prodlení je povinností objektivní, v zásadě nezávislou na subjektivních důvodech, pro které se tak stalo. Správce daně nemá žádnou možnost modifikace úroku či zohlednění okolností, které vedly k prodlení s úhradou daně. Nad rámec nutného odůvodnění žalovaný žalobkyni upozornil, že je oprávněna požádat o individuální prominutí úroku podle § 259b daňového řádu z důvodu nepřehlednosti protipandemických opatření a nepříznivých dopadů pandemie. Při posuzování této žádosti má již správce daně možnost správní úvahy. Dále žalovaný uvedl, že by mělo být běžným standardem, že subjekt řádně hradí své daňové povinnosti, nejedná se o výjimečný stav hodný nějakých nadstandardních postupů. Dosavadní úroveň spolupráce může být okolností, k níž lze přihlížet při posuzování některých žádostí (o posečkání, prodloužení lhůty či prominutí příslušenství daně) či přiměřenosti postupů správce daně. Nemůže být však důvodem pro porušení zákona. Pokud zákon jednoznačně stanoví určitý postup, nelze jej svévolně porušit s odkazem na zásadu vstřícnosti či ochrany oprávněných zájmů. 4. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, neboť má za to, že je věcně nesprávné a nezákonné. Obsah žaloby a repliky žalobkyně 5. Žalobkyně popírá existenci důvodu pro vyměření úroku z prodlení a namítá, že vyměřením úroku z prodlení byla neoprávněně omezena na právech, bylo neoprávněně zasaženo do její dobré víry a zásadním způsobem byl porušen princip právní jistoty. Již v řízení před SFÚ uvedla, že byla v prodlení s úhradou daňové povinnosti z omluvitelného důvodu, a to nejasnosti a chaotičnosti koronavirové situace a opatření finanční správy, nikdy se nevyhýbala daňovým povinnostem, její dosavadní platební morálka byla bezvadná a vždy poskytovala finanční správě veškerou součinnost a plnila všechny své povinnosti. Z důvodu speciálního postavení správce daně nebylo pro žalobkyni objektivně možné zajistit bezchybné plnění daňových povinností. 6. Žalobkyně uvedla, že žádat o odpuštění sankcí v případě prodlení bylo možné dle pokynů zveřejněných Generálním finančním ředitelstvím (dále jen „GFŘ“) ve Finančním zpravodaji č. 4/2020, 5/2020, 6/2020, 7/2020 a 9/2020. Sankce vyplývající z pozdní úhrady daně (úroky z prodlení, úroky z posečkané částky) byly promíjeny plošně všem daňovým subjektům bez nutnosti individuálně žádat o jejich prominutí. Dne 17. 6. 2020 finanční správa uvedla, že poplatníkům daně z příjmů fyzických a právnických osob se promíjí pokuta za pozdě podané daňové přiznání a úrok za pozdě zaplacenou daň za zdaňovací období 2019 v případech, ve kterých měly povinnost podat daňové přiznání do 1. 4. 2020, resp. 1. 7. 2020, pokud daňové přiznání podají a daň zaplatí do 18. 8. 2020. Pokud do 18. 8. 2020 poplatníci nepodají daňové přiznání a neuhradí daň, budou se jim sankce za pozdní podání a pozdní úhradu počítat od začátku zákonné lhůty, tj. od 1. 4. 2020, resp. 1. 7. 2020 do dne podání daňového přiznání nebo dne zaplacení daně. Prominutí sankce podle tohoto tzv. Liberačního balíčku III se nevztahuje na daňové subjekty spravované SFÚ (tj. právnické osoby založené za účelem podnikání, která dosáhly obratu více než 2 mld. Kč, dále banky, spořitelny a pojišťovny). Žalobkyně si je vědoma, že je spravována SFÚ, není jí však zřejmé, proč byly subjekty spadající pod pravomoc SFÚ takto selektivně vybrány. Žalobkyně byla stejně jako jiné podnikatelské subjekty vážně zasažena pandemií koronaviru. Vynětí žalobkyně z daňových úlev je krajně neproporční. Žalobkyně byla v dobré víře. Správce daně má přitom šetřit práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů v souladu s § 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění zákona č. 527/2020 Sb. (dále jen „daňový řád“) a postupovat vstřícně. V této souvislosti žalobkyně odkázala na pokyn GFŘ D-44, který rozšiřuje pokyny D-21 a D-29 o další ospravedlnitelný důvod související s opatřením proti šíření COVID19. Jelikož žalovaný tyto skutečnosti nevzal v potaz, je napadené rozhodnutí věcně nesprávné a v rozporu se základními zásadami daňového řízení. 7. Obsah vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě, jež se v podstatné části shoduje s odůvodněním napadeného rozhodnutí, navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že žalobkyně nesprávně směšuje dvě samostatná řízení (řízení o předepsání úroku z prodlení a řízení o prominutí úroku z prodlení). Předmětem přezkumu byl pouze platební výměr, kterým byla žalobkyně vyrozuměna o předepsání úroku z prodlení. Úrok z prodlení přitom vzniká ze zákona. Platební výměr o předepsání úroku podle § 252 odst. 6 daňového řádu ve znění do 31. 12. 2020 je pouze deklaratorním rozhodnutím. Prominutí úroku z prodlení obsažené v tzv. generálním pardonu ministryně financí se na žalobkyni nevztahuje, ostatně to v žalobě ani nezpochybňuje. 9. Žalovaný poukázal na to, že žalobkyně vyjmenovává všechny pokyny ministryně financí vydané v souvislosti se šířením koronaviru, a to i ty, které se týkají jiné daně než daně z příjmu právnických osob. Zároveň žalovaný zdůraznil, že prominout úrok z prodlení jakožto příslušenství daně je kompetentní prvoinstanční SFÚ, nikoliv žalovaný, a to podle § 259, § 259b a § 259c daňového řádu a podle pokynu GFŘ D-45 k promíjení příslušenství daně č. j. 34006/20/7700-10123-050167 (kterým byl zrušen pokyn GFŘ D-21), resp. podle pokynu GFŘ D-47 k promíjení příslušenství daně č. j. 15921/21/7700-10123-050167 a pokynu GFŘ D44. Rozhodnutí ministryně financí, na které žalobkyně odkazuje v žalobě, se na ni nevztahují. Na žalobkyni se rovněž nevztahuje zmiňovaný pokyn GFŘ D-29 k prominutí pokut za nepodání kontrolního hlášení. SFÚ by v rámci řízení podle § 259b daňového řádu mohl na základě správní úvahy posoudit, zda lze prodlení s úhradou daně ospravedlnit tvrzením žalobkyně o „nepřehlednosti protipandemických opatření a nepříznivých dopadů pandemie COVID-19 na j