37 A 73/2025 – Krajský soud v Praze

37 A 73/2025- 11 - text 6 37 A 73/2025 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Kryštofa Horna, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Jana Peroutky ve věci žalobce: B. V. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2025, č. j. 122402/2025/KUSK, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Kutná Hora (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 18. 7. 2025, č. j. MKH/069270/2025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) o částečném odmítnutí žádosti žalobce ze dne 29. 4. 2025 o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“). Současně žalobce navrhuje, aby soud zrušil i prvostupňové rozhodnutí a uložil správnímu orgánu prvního stupně poskytnout mu požadované informace. Žalobu odůvodnil tím, že mu správní orgán prvního stupně odmítá sdělit informace, o jejichž poskytnutí žádal za účelem rozkrytí (blíže nepopsaného) podvodu správního orgánu prvního stupně vůči žalobci a jeho majetku, k němuž mělo dojít v roce 2023. Současně žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků, podal návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů a namítl podjatost všech soudců Krajského soudu v Praze i Městského soudu v Praze. 2. Žaloba je v záhlaví označena jako „Žaloba podle § 79+ § 80 + 65 zákč.150/2002 sb.“, tj. jako žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu a jako žaloba proti rozhodnutí správního orgánu. Podle skutečného obsahu se nicméně jedná pouze o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). 3. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobce od správního orgánu prvního stupně požadoval poskytnutí informace, „kdy bude projednáno odvolání starosty města X.“ Správní orgán prvního stupně prvostupňovým rozhodnutím ve vztahu k této části žádosti odmítl žalobci informaci sdělit s odůvodněním, že požadovaná informace neexistuje a není k dispozici žádné rozhodnutí ani dokument, který by jí obsahoval. Žalovaný v napadeném rozhodnutí postup správního orgánu shledal formálně i věcně správným. S odkazem na judikaturu správních soudů uvedl, že povinnost poskytovat informace dle informačního zákona se vztahuje pouze na informace, které povinný subjekt má k dispozici, resp. dle zákona je povinen je mít k dispozici, a které se vztahují k jeho působnosti. Naopak podle § 2 odst. 4 informačního zákona se povinnost netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. Ze znění dotčené části žádosti je zřejmé, že dotaz žalobce směřuje právě na čistě hypotetickou okolnost a vztahuje se k budoucímu rozhodnutí zastupitelstva obce. Správní orgán prvního stupně žádnou informaci o tom, kdy bude odvolán starosta obce, v době vypořádávání žádosti neměl a žádná taková informace ani neexistuje, neboť k odvolání může dojít teprve rozhodnutím zastupitelstva obce, přičemž žádné takové rozhodnutí učiněno nebylo. K důvodům odmítnutí žaloby 4. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je žaloba způsobilá k věcnému projednání a shledal, že tomu tak není. 5. Podle § 2 s. ř. s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. 6. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný. 7. Již v usnesení ze dne 13. 11. 2014, č. j. 10 As 226/2014-16, Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) dovodil, že důvodem pro odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. může být i zneužití práva spočívající v opakovaném podávání předem zcela zjevně neúspěšných podání, která namísto ochrany žalobcových veřejných subjektivních práv sledují vedení sporu pro spor samotný (obdobně viz též usnesení NSS ze dne 9. 3. 2017, č. j. 5 As 63/2017-9). 8. Podle § 68 písm. f) s. ř. s. ve zněním účinném od 1. 1. 2024 je žaloba nepřípustná také tehdy, sleduje-li zjevné zneužití práva. Od 1. 1. 2024 tedy zákonodárce zákaz zneužití práva podat žalobu podle s. ř. s. výslovně upravil a stanovil, že se jedná o nutnou podmínku řízení, jejíž nesplnění soudu brání věc posoudit meritorně. 9. Soud již například v usnesení ze dne 7. 11. 2023, č. j. 54 A 71/2023-11, podrobně shrnul, že je mu z vlastní úřední činnosti známo, že žalobce opakovaně podává velké množství žalob, jejichž hlavní myšlenkou je zpravidla žalobcem tvrzené dávné pochybení školského úřadu ve věci jeho přijetí na střední školu a s tím související žalobcův nízký starobní důchod, případně blíže nespecifikovaná trestní řízení týkající se Městského úřadu Čáslav. Žaloby vždy obsahují jen velice heslovité odkazy na různé spisové značky či čísla jednací, častým motivem je tvrzená perzekuce žalobce podle metodiky Státní bezpečnosti z důvodu jeho podpisu Charty 77 v roce 1982 a účasti v disidentském hnutí, jež má podle žalobce trvat i za současného režimu a podílet se na ní mají různé úřady či soudy, státní zastupitelství a bezpečnostní sbory. Žalobce se též aktivně zajímá o veřejné dění a podává různé žádosti o poskytnutí informací či se zabývá činností místního stavebního úřadu a orgánů činných v trestním řízení. Podané žaloby však v drtivé většině případů nejsou věcně projednatelné, protože obsahují vady, které žalobce odmítá odstranit. V citovaném usnesení soud uvedl vyčerpávající výčet věcí za posledních několik let, které neskončily meritorním rozhodnutím právě pro nespolupráci žalobce – jeho neochotu odstranit vady žaloby (především doplnit žalobní body) či zaplatit soudní poplatek. 10. Z uvedeného soud dovodil, že je zjevné, že pokud by v řízení konal další přípravné úkony pro účely meritorního přezkumu postupu žalovaného, tak by mu žalobce opět neposkytl žádnou součinnost. Úkolem správního soudu je přitom ochrana veřejných subjektivních práv, a nikoliv činění zbytečných úkonů v případech četných žalob, jejichž vady žalobce opakovaně odmítá odstranit, a proto tyto žaloby nikdy nejsou věcně projednatelné. Takovéto postupy žalobce jsou zcela zjevně zneužitím práva, které nepožívá právní ochrany. 11. Soud proto zmíněným usnesením č. j. 54 A 71/2023-11 žalobcovu žalobu odmítl, protože představovala zjevné zneužití práva. V tomto usnesení soud žalobce také poučil o tom, že i v budoucnu může jím podané žaloby odmítat, pokud z nich nebude zjevné, že jejich účelem je skutečně ochrana práv žalobce, a nikoliv opakované a bezúčelné vedení sporu. 12. Žalobce však uvedeného upozornění nedbá a opakovaně podává žaloby vykazující znaky zjevného zneužití práva. Z poslední doby viz např. usnesení ze dne 21. 1. 2025, č. j. 51 A 4/202514, ze dne 10. 12. 2024, č. j. 41 A 62/202413, ze dne 17. 10. 2024, č. j. 41 A 40/202416, ze dne 23. 7. 2024, č. j. 37 A 38/202411, ze dne 2. 7. 2024, č. j. 51 A 41/202420, ze dne 30. 4. 2024, č. j. 51 A 19/2024-19, ze dne 4. 4. 2024, č. j. 37 A 10/2024-18, ze dne 4. 4. 2024, č. j. 37 A 9/202411, ze dne 20. 2. 2024, č. j. 39 A 3/202413, ze dne 14. 2. 2024, č. j. 37 A 2/202431, ze dne 25. 1. 2024, č. j. 37 A 43/202310, či ze dne 18. 1. 2024, č. j. 37 A 42/2023-13, či ze dne 31. 1. 2025, č. j. 54 A 89/2024-11. 13. Ani v právě posuzované věci nevyvstaly okolnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, že nejde o opakované a bezúčelné vedení sporu. Z okolností nyní projednávaného případu je zjevné, že pokud by soud v tomto řízení konal další přípravné úkony pro účely meritorního přezkumu postupu žalovaného, žalobce by mu opět neposkytl žádnou součinnost. Úkolem správního soudu je přitom ochrana veřejných subjektivních práv, a nikoliv činění zbytečných úkonů v případech četných žalob, jejichž vady žalobce opakovaně odmítá odstranit, což brání jejich věcnému projednání. 14. Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalobce žádal, aby mu povinný subjekt sdělil, „kdy bude projednáno odvolání starosty města X Mgr. L. S.“, což povinný subjekt a žalovaný vyhodnotili jako žádost o poskytnutí neexistující a hypotetické informace o svém budoucím postupu. Ze stručné žalobní argumentace není zřejmé, v čem konkrétně měl být žalobce poškozen na svých veřejných subjektivních právech. Žalobce v žalobě s důvody napadeného rozhodnutí nijak nepolemizuje, jen obecně a bez vymezení jakýchkoliv žalobních bodů brojí proti neposkytnutí požadované informace. Soud tak ani v textu nynější žaloby nenalezl srozumitelnou argumentaci, ze které by bylo možno dovodit, že se žalobce v daném případě hodlá skutečně domáhat ochrany svých veřejných subjektivních práv ve smyslu § 2 s. ř. s. a (tentokrát) spolupracovat se soudem při odstraňování vad žaloby.