1 Afs 88/2009 — Nejvyšší správní soud

37 A 76/2024- 58 - text 9 37 A 76/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Lenky Bursíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci žalobce: Ing. M. R. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2024, č. j. 069905/2024/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Soud posuzoval, zda žalobce mohl odstranit stávající přístavbu domu umístěného v památkové zóně a provést novou přístavbu, jíž mimo jiné rozšířil stávající půdorys, aniž předem získal závazné stanovisko orgánu památkové péče. Dospěl k závěru, že nikoli. 2. Městský úřad Sedlčany (dále jen „městský úřad“) uložil žalobci rozhodnutím ze dne 25. 3. 2024, č. j. MÚS/OVUP/2859/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), pokutu ve výši 20 000 Kč za přestupek podle § 39 odst. 1 písm. g) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále „zákon o státní památkové péči“). Žalobce se jej dopustil tím, že na stavbě č. p. XA, která je součástí pozemku parc. č. st. XB v katastrálním území X umístěného ve vesnické památkové zóně X, provedl v době od 3. 6. 2021 do 14. 9. 2021 změnu dokončené stavby spočívající v přístavbě prosklené konstrukce tvořené dřevěnými sloupky hnědé barvy na pětibokém půdorysu s proskleným zastřešením, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou, aniž si předtím vyžádal závazné stanovisko orgánu památkové péče, jak ukládá § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči. 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že slova „v době od 3. 6. 2021 do 14. 9. 2021“ nahradil slovy „v době od 3. 6. 2021 do 1. 3. 2022“. Ve zbylém rozsahu prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 4. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhal zrušení napadeného a prvostupňového rozhodnutí. Žaloba a ostatní stanoviska účastníků 5. Žalobce v žalobě tvrdil, že na základě stavebního povolení z roku 1994 byla k jeho objektu bývalé stodoly povolena přístavba zimní zahrady, kterou užíval mj. jako skleník. Část konstrukce zasahovala do obytného prostoru objektu. Střecha a zbylá část přesahovaly ven. Po čase začalo do objektu zatékat, zejména na jaře po oblevě. Na jaře 2021 situace eskalovala v havarijní stav. Nosné sloupky konstrukce vlivem soustavného zatékání uhnily a začaly se rozpadat. Zatékalo do obytné části. Proto žalobce na jaře 2021 bez odkladu přistoupil k vybourání konstrukce a k realizaci náhrady. Po zahájení prací informoval Obecní úřad Petrovice (dále jen „stavební úřad“). Aby nedocházelo k zatékání, posunul konstrukci před obytný objekt. Tím zvětšil půdorys. Nejednalo se o novou stavbu, ale o náhradu staré konstrukce. Použil i stejný materiál. Nebylo třeba žádat o stavební povolení. Stávající přístavba byla akceptována. Není důvod, proč by nemohla být nahrazena novou konstrukcí respektující potřeby vlastníka. 6. Podle požadavku pracovníka stavebního úřadu požádal o závazné stanovisko. Jelikož musel ihned přistoupit k záchranným pracím, nemohl splnit podmínky závazného stanoviska. Stanovisko ignorovalo potřebu včasného odstranění poškozené konstrukce a rozpracovanost náhrady. Žalobce se podle poučení ve stanovisku nemohl odvolat. Bylo v něm uvedeno, že odvolání je možné až po rozhodnutí stavebního úřadu. Rozhodnutí nikdy neobdržel. Dokonce požádal o nové závazné stanovisko. Místo toho bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí. V něm nebyly zohledněny jeho argumenty. Byla pouze snížena pokuta. 7. Postup správních orgánů byl zmatečný, o čemž svědčí případ oken podle stavebního povolení z roku 1994, byť provedených později. Městský úřad obvinil žalobce ze spáchání přestupku. Řízení poté zastavil. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě s žalobou odkázal na napadené rozhodnutí. Zdůraznil, že žalobce přiznával, že práce provedl bez závazného stanoviska. To si měl obstarat před zahájením prací. Tuto povinnost je třeba splnit i přesto, že není třeba stavební povolení. 9. Žalobce v replice uvedl, že stav staré konstrukce bylo třeba řešit okamžitě, protože docházelo k zatékání a poškozování interiéru. Tvar se změnil. Nejednalo se o novou stavbu, ale o náhradu původní konstrukce. O provádění prací informoval stavební úřad. Požádal i o závazné stanovisko. Proti němu se nemohl odvolat. V souladu s poučením čekal na rozhodnutí, které nebylo vydáno. 10. Při jednání konaném dne 24. 6. 2025 setrvali účastníci na svých stanoviscích. Posouzení věci soudem 11. Přestože žaloba směřovala proti prvostupňovému rozhodnutí, ve věci bylo vedeno odvolací řízení a vydáno rozhodnutí o odvolání. Pro účely soudního přezkumu představují obě rozhodnutí jeden celek. Žalovaným je pak správní orgán, který rozhodl v posledním stupni (§ 69 s. ř. s.). Proto soud v souladu se závěry rozsudku NSS ze dne 19. 11. 2009, č. j. 1 Afs 88/2009-48, č. 2646/2012 Sb. NSS, považoval žalobu za žalobu podanou proti napadenému rozhodnutí, a jako s žalovaným jednal s Krajským úřadem Středočeského kraje. 12. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde o žalobu věcně projednatelnou. Soud posoudil žalobu v rozsahu uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). 13. Dokazování soud neprováděl, neboť veškeré podstatné skutečnosti vyplynuly z obsahu správního spisu, jímž se zásadně nedokazuje. Listiny (i fotografie) předložené žalobcem byly jeho součástí. 14. Podle § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči vlastník (správce, uživatel) nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny (§ 17), je povinen k zamýšlené stavbě, prodejnímu stánku, konstrukci a zařízení pro slavnostní výzdobu a osvětlení budov, jejichž umístění nepřesáhne 30 po sobě jdoucích dnů, změně stavby, terénním úpravám, umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravě dřevin nebo udržovacím pracím na této nemovitosti si předem vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, není-li tato jeho povinnost podle tohoto zákona nebo na základě tohoto zákona vyloučena (§ 6a, 17). 15. Podle § 14 odst. 3 zákona o státní památkové péči se v závazném stanovisku podle odstavců 1 a 2 vyjádří, zda práce tam uvedené jsou z hlediska zájmů státní památkové péče přípustné a stanoví se základní podmínky, za kterých lze tyto práce připravovat a provést. Základní podmínky musí vycházet ze současného stavu poznání kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat při umožnění realizace zamýšleného záměru. 16. Podle § 39 odst. 1 písm. g) zákona o státní památkové péči se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že provádí stavbu, změnu stavby, terénní úpravy, umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravu dřevin nebo udržovací práce na nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci v památkové zóně, v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny bez závazného stanoviska obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle § 14 odst. 2 nebo nedodržuje podmínky uvedené v tomto závazném stanovisku, nejde-li o případ vyloučení povinnosti tohoto vlastníka (správce, uživatele) vyžádat si závazné stanovisko (§ 17). 17. Soud předně uvádí, že žalobci nebyla uložena pokuta za to, že změnil tvar a půdorys přístavby. Žalobce byl uznán vinný z přestupku spočívajícím v tom, že provedl změnu dokončené stavby v podobě přístavby nemovitosti, která se nachází v památkové zóně, aniž si před tím vyžádal závazné stanovisko orgánu památkové péče, jak mu ukládal § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči. Nejedná se přitom o případ předvídaný v § 6a zákona o státní památkové péči (plán ochrany památkové zóny) ani v § 17 (ochranné pásmo), jež vylučují povinnost vyžádat si předem závazné stanovisko podle § 14 odst. 2 tohoto zákona. Žalobce ostatně ani nepopíral, že práce provedl. Jen nesouhlasil s tím, že spáchal přestupek. 18. Žalobce namítal, že v prvostupňovém rozhodnutí nebyly zohledněny jeho argumenty. S tím se soud neztotožňuje. Argumentace předestřená žalobcem ve správním řízení byla obdobná té, kterou uplatnil v žalobě (k tomu viz body 6 a 7 výše). 19. Městský úřad v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že žalobcův dům se nachází ve vesnické památkové zóně. Usedlost má nezastupitelné místo v urbanistické skladbě sídla a svým způsobem ovlivňuje architektonickou a památkovou hodnotu památk