5 As 35/2019 — Nejvyšší správní soud

37 A 82/2024- 47 - text 10 37 A 82/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Lenky Bursíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci žalobce: A. F. J. bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Lindou Havránkovou sídlem Dlouhá 101/13, Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha za účasti: Mgr. J. J., LL.M. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2024, č. j. 139675/2024/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2024, č. j. 139675/2024/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 10 800 Kč k rukám Mgr. Lindy Havránkové, advokátky, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V této věci soud řešil otázku doručování v odvolacím řízení a dospěl k závěru, že žalovaný doručoval žalobci výzvu k vyjádření se k podkladům odvolacího řízení do „nepříslušné“ datové schránky. Fikce doručení proto nenastala. Před vydáním napadeného rozhodnutí žalobce neměl možnost seznámit se s podklady odvolacího řízení ani možnost se k nim vyjádřit. Tato vada měla za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Vymezení věci 2. Žalobce a osoba zúčastněná na řízení (společně „stavebníci“) požádali 20. 11. 2023 o dodatečné povolení stavby oplocení na pozemcích p. č. XA, XB a XC v k. ú. X (dále „záměr“). 3. Orgán územního plánování nevydal k záměru ve stanovené lhůtě závazné stanovisko podle § 96b zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále „stavební zákon“). Městský úřad Sedlčany (dále „stavební úřad“) vycházel z toho, že bylo vydáno tzv. fiktivní závazné stanovisko dle § 4 odst. 9 věty druhé stavebního zákona, které je souhlasné a bez podmínek. 4. Stavební úřad s ním nesouhlasil. Obrátil se proto na nadřízený orgán územního plánování, tj. na žalovaného. Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 2. 2024, č. j. 022902/2024/KUSK (pozn. soudu: na rozhodnutí je chybně uvedeno datum 16. 2. 2023) změnil fiktivní závazné stanovisko tak, že záměr je nepřípustný (dále „první závazné stanovisko“). 5. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 25. 3. 2024, č. j. OVÚP-23702/2023/Hla (dále „prvostupňové rozhodnutí“), zamítl žádost stavebníků v souladu s § 149 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, protože první závazné stanovisko znemožnilo žádosti vyhovět. 6. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali stavebníci odvolání. 7. Žalovaný závazným stanoviskem ze dne 27. 6. 2024, č. j. 068642/2024/KUSK, (podruhé) změnil fiktivní závazné stanovisko tak, že je záměr nepřípustný (dále „druhé závazné stanovisko“). 8. Ministerstvo pro místní rozvoj (dále „ministerstvo“) rozhodnutím ze dne 14. 8. 2024, č. j. MMR-55981/2024-81, zrušilo druhé závazné stanovisko. Žalovanému vytklo, že podruhé přezkoumával fiktivní závazné stanovisko. To však již učinil prvním závazným stanoviskem. 9. Žalovaný poté požádal ministerstvo o potvrzení nebo změnu prvního závazného stanoviska. 10. Ministerstvo dne 23. 9. 2024 vydalo závazné stanovisko č. j. MMR-65605/2024-81 (dále „závazné stanovisko ministerstva“), kterým přezkoumalo první závazné stanovisko žalovaného. Ve výroku jej potvrdilo. Změnilo ho tak, že jeho odůvodnění nahradilo vlastním odůvodněním. Záměr shledalo za nepřípustný z hlediska souladu s územním plánem a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování. 11. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání stavebníků a potvrdil prvostupňové rozhodnutí (dále „napadené rozhodnutí“). Učinil tak s odkazem na závazné stanovisko ministerstva. 12. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“) se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. Žaloba 13. Žalobce namítal, že mu nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům napadeného rozhodnutí, konkrétně k závaznému stanovisku ministerstva. Nemohlo dojít k doručení fikcí, protože mu bylo doručováno do datové schránky podnikající fyzické osoby. Vystupoval ale jako fyzická osoba. O podkladech se dozvěděl až s napadeným rozhodnutím. 14. Dále tvrdil, že ministerstvo ani žalovaný nemohli změnit fiktivní závazné stanovisko postupem podle § 149 odst. 7 a 8 správního řádu. Podle § 149 odst. 8 správního řádu lze přezkoumat pouze zákonnost nikoli věcnou správnost. Věcná správnost se posuzuje postupem dle § 4 odst. 10 stavebního zákona. Nedodržení postupu dle § 4 odst. 10 stavebního zákona má vliv na zákonnost prvního závazného stanoviska žalovaného. Tímto byl do řízení zanesen chaos. Postupy dle § 149 odst. 8 správního řádu a dle § 4 odst. 10 stavebního zákona nejsou stejné. Podle prvního ustanovení se vede přezkumné řízení a přezkoumává jen zákonnost. Podle druhého se přezkoumává i věcná správnost. Dotčené orgány se přezkoumatelným způsobem nezabývaly námitkami a důkazy žalobce. 15. Ministerstvo vycházelo z vyjádření stavebního úřadu, který shledal oplocení za neprůchodné. To vyvrátil průzkum Mgr. A. S. (dále též „průzkum“), což žalovaný ani ministerstvo nezohlednili. Oplocení považovali za neprůchodné. Proto dospěli k závěru o nesouladu s územním plánem. Oplocení se negativně nedotklo migrace zvěře ani ji neeliminovalo. Charakter oplocení je v důsledku porostů a podoby terénu nejvhodnější. Oplocení má dva otvory a nemá negativní vliv na ÚSES. 16. Ministerstvo ignorovalo, že územní plán bez dalšího nevylučuje umístění záměru. Územní plán výslovně nestanovil, že nepřípustné je vše, co není uvedeno jako hlavní, přípustné nebo podmíněně přípustné. Stanovil, že nepřípustné je veškeré funkční využití, které je neslučitelné, není v souladu, či nesouvisí s hlavním, přípustným a podmíněně přípustným funkčním využitím. Ministerstvo ani žalovaný nezdůvodnili, proč posoudili oplocení jako nepřípustné. Ani v plochách biokoridoru není oplocení podle judikatury vyloučeno. Územní plán v nezastavěném území a plochách ÚSES nevylučuje realizaci průchodného oplocení. Vyjádření žalovaného a stanovisko osoby zúčastněné na řízení 17. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Ve vyjádření uvedl, že žalobci doručoval vše do datové schránky. Žalobce ve správním řízení nenamítal, že je mu doručováno chybně. V žalobě připustil, že mu bylo doručeno napadené rozhodnutí. To mu bylo doručeno do stejné datové schránky. K souladu s územním plánem žalovaný konstatoval, že byl vázán závazným stanoviskem ministerstva. Jeho obsah nemohl přezkoumávat. Nemohl rozhodnout jinak. 18. Osoba zúčastněná na řízení s žalobou souhlasila a navrhla zrušení napadeného rozhodnutí. Posouzení věci soudem 19. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde o žalobu věcně projednatelnou. Soud posoudil žalobu v rozsahu uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání, protože byly splněny podmínky dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Jednání nebylo zapotřebí ani k provádění dokazování, neboť veškeré podstatné skutečnosti vyplynuly z obsahu správního spisu, jímž se zásadně nedokazuje. 20. Žaloba je důvodná. Doručování do „nepříslušné“ datové schránky žalobce mělo za následek vydání nezákonného rozhodnutí 21. Žalobci byly v odvolacím řízení doručovány písemnosti do datové schránky. Doručování datovou schránkou probíhá v režimu zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále „zákon o elektronických úkonech“). Rozlišují se datové schránky fyzických osob, datové schránky podnikajících fyzických osob, datové schránky právnických osob a datové schránky orgánů veřejné moci. Dle § 17 odst. 1 in fine tohoto zákona se v případě doručování podle tohoto zákona nepoužijí ustanovení jiných právních předpisů upravující způsob doručení, analogické použití správního řádu tedy není přípustné. Dokument se považuje za doručený okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu (§ 17 odst. 3 zákona o elektronických úkonech). Pokud se však nepřihlásí do deseti dnů od dodání datové zprávy, nastupuje zákonná fikce doručení (§ 17 odst. 4 téhož zákona). 22. V projednávané věci není sporné, že žalobci byla výzva k vyjádření se k podkladům odvolacího řízení ze dne 7. 10. 2024 a společně s ní doručované závazné stanovisko ministerstva dodány do datové schránky 7. 10. 2024. Není ani sporné, že žalobce se ve lhůtě deseti dnů od dodání datové zprávy do datové schránky nepřihlásil. Jádrem sporu je, zda mohla nastoupit fikce doručení podle § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech. 23. Soud dává žalobci za pravdu, že fikce doručení nenastala. Pro fikci doručení je nutné, aby bylo adresátovi doručováno do správné („příslušné“) datové schránky. V projednávané věci žalovaný doručoval do datové schrá