41 A 107/2025 – Krajský soud v Praze

41 A 107/2025- 20 - text 5 41 A 107/2025 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Miroslava Makajeva a Richarda Galise v právní věci žalobce: Dr. P. A. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Martinem Žižkou sídlem Václavské náměstí 846/1, Praha 1 proti žalovanému: Obecní úřad Velké Popovice sídlem Ringhofferova 1, Velké Popovice za účasti: obec Velké Popovice sídlem Ringhofferova 1, Velké Popovice o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 3. 2021, č. j. 01196/22/OSU, a ze dne 14. 4. 2023, č. j. 01819/23/OSU, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaný vydal dne 7. 3. 2021 rozhodnutí č. j. 01196/22/OSU, kterým rozhodl o umístění stavby „budova – občanské vybavenosti Velké Popovice, Lojovice č. p. XA“ (dále jen „stavba“) na pozemku st. parc. č. XB a parc. č. XC v katastrálním území X. Dalším rozhodnutím ze dne 14. . 2023, č. j. 01819/23/OSU, žalovaný rozhodl o vydání stavebního povolení k této stavbě. 2. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá prohlášení nicotnosti obou výše uvedených rozhodnutí žalovaného (dále též jen „napadená rozhodnutí“). V žalobě poukázal mimo jiné na skutečnost, že nebyl účastníkem řízení o územním rozhodnutí, ani řízení o stavebním povolení. Žádné z napadených rozhodnutí mu nebylo řádně doručeno či oznámeno. Žalobce se domnívá, že jako vlastník bezprostředně sousedícího pozemku byl opomenutým účastníkem uvedených řízení. 3. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky, za nichž může žalobu věcně projednat (podmínky řízení). Jednou z podmínek, jejíž absence neumožňuje soudu věc meritorně projednat [viz § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], je i dodržení zákonem stanovené lhůty pro podání žaloby. 4. Podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně. 5. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. 6. Podle § 68 písm. a) s. ř. s. žaloba je nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného. 7. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. musí být žaloba proti rozhodnutí správního orgánu podána do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle ustanovení § 72 odst. 4 s. ř. s. zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout. 8. Podle § 306 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon lze žalobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, s výjimkou rozhodnutí o přestupku, podat do 1 měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno. 9. Žalobce v žalobě namítal, že byl opomenutým účastníkem stavebního a územního řízení (viz bod 2). Aniž by soud v této fázi posuzoval, zda byl účastníkem těchto řízení podle rozhodné právní úpravy či nikoliv, připomíná, že i účastník, který byl ve správním řízení opomenut a příslušné rozhodnutí mu nebylo doručeno, je povinen vyčerpat řádné opravné prostředky ve správním řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2003, č. j. 4 As 27/2003-77, publ. pod č. 64/2004 Sb. NSS). Z obsahu žaloby je přitom zřejmé, že žalobce dne 28. 5. 2025 podal podnět k zahájení řízení o prohlášení nicotnosti, a následně dne 30. 5. 2025 podnět k provedení přezkumného řízení napadených rozhodnutí. Charakterem přezkumného řízení podle § 94 soudního řádu se Nejvyšší správní soud zabýval již například ve svém rozsudku ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 As 55/2007-71, v němž mimo jiné konstatoval, že „[z] konstrukce § 94 správního řádu o přezkumném řízení je zřejmé, že se nejedná o řádný opravný prostředek, ale o zvláštní prostředek dozorčího práva, který byl svěřen do rukou správních orgánů a na který není právní nárok.“ Obdobně pak ve vztahu k řízení o prohlášení nicotnosti Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010–65, uvedl, že řízení o prohlášení nicotnosti podle § 77 odst. 1 a § 78 správního řádu je pouhým dozorčím prostředkem, a příslušný správní orgán jej tedy na základě podnětu není povinen zahájit, pokud k tomu neshledá důvod. 10. Lze tak uzavřít, že jak podnět k zahájení řízení o prohlášení nicotnosti, tak podnět k provedení přezkumného řízení, nejsou řádnými opravnými prostředky ve smyslu § 5 s. ř. s. V případě, že žalobce byl ve správním řízení opomenut jako účastník, je jeho žaloba nepřípustná pro nevyčerpání řádných opravných prostředků dle § 68 písm. a) s. ř. s. 11. Soud se však s přihlédnutím k ochraně práva na přístup k soudu zabýval z hlediska přípustnosti žaloby rovněž variantou, že žalobce nespadal do žádné zákonem vymezené skupiny účastníků stavebního či územního řízení, a nebyl tak jejich účastníkem. Pokud by tomu tak totiž bylo a žalobce by navzdory žalobnímu tvrzení nebyl opomenutým účastníkem, nebylo by možné přístup k soudu podmínit podáním subjektivně nepřípustného řádného opravného prostředku proti napadenému rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2014, č. j. 4 As 157/2013-33). Pokud by zákon neposkytl přípustný řádný opravný prostředek, bylo by nutné akceptovat žalobu přímo proti prvostupňovému rozhodnutí správního orgánu (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 4. 2013, č. j. 6 Ans 16/2012-62, č. 2959/2014 Sb. NSS). 12. Avšak ani v takovémto případě nelze odhlédnout od posouzení včasnosti žaloby. Jak totiž dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 2. 2022, č. j. 1 As 254/2021-29, s ohledem na princip právní jistoty a práva na přístup k soudu je nutné vztáhnout judikaturu týkající se počátku běhu lhůty pro podání žaloby dle § 65 s. ř. s. u opomenutých účastníků řízení i na případy, kdy se nejedná o opomenuté účastníky řízení, ačkoliv tyto osoby mohou být rozhodnutím správního orgánu dotčeny na svých právech a právem chráněných zájmech. V případě opomenutých účastníků se za počátek běhu lhůty považuje okamžik, kdy dotčená osoba měla možnost se seznámit s obsahem napadeného rozhodnutí. Tento přístup je v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, která na tyto případy analogicky hledí jako na procesní postavení opomenutého účastníka, pro které soudní judikatura vytvořila právní fikci oznámení rozhodnutí, a to prostřednictvím požadavku faktického seznámení se s obsahem rozhodnutí. V případě, kdy žalobce neměl být účastníkem řízení, se tak běh lhůty dle § 72 odst. 1 s. ř. s. odvíjí od okamžiku, kdy se seznámil s obsahem a důvody napadeného rozhodnutí (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2021, č. j. 1 As 136/2021-29, nebo ze dne 25. 6. 2014, č. j. 1 Afs 52/2014-38). 13. Na případ žalobce tak lze aplikovat rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, č. j. 2 As 25/2007-118, podle nějž je třeba „postavit najisto, že opomenutý účastník seznal s dostatečnou jistotou a včas obsah vydaného rozhodnutí, především tedy, kdy a kým bylo vydáno, jak jej lze identifikovat, jakým způsobem a v jakém rozsahu mu takové rozhodnutí zasahuje do práv, a měl tedy účinnou možnost se proti němu účinně bránit opravnými prostředky. Obvykle tu půjde o případy, kdy se opomenutý účastník s obsahem rozhodnutí seznámil prostřednictvím jiné osoby, nebo se s ním seznámil jinak, a to prokazatelně a v rozsahu potřebném pro účelnou obranu proti němu (nahlížením do spisu v jiné procesní roli atp.).“ Dále podle citovaného rozsudku platí, že okamžik tohoto faktického „oznámení“ je potřeba určit co nejspolehlivěji; v praxi pak zřejmě tak, že bude určen nejpozdější den, ve kterém opomenutý účastník nabyl potřebné vědomosti. 14. Z příloh připojených k žalobě je zřejmé, že žalobce dne 28. 5. 2025 vyhotovil podnět k prohlášení nicotnost napadených rozhodnutí, v němž mimo jiné uvedl, že se o stavebním záměru „dozvěděl od starostky obce Velké Popovice v lednu 2025, vyžádal si územní rozhodnutí a stavební povolení a na jejich základě starostku obce upozornil, že nebyl účastníkem řízení (...)“. V duchu výše uvedených východisek pak soud naznal, že nejpozdějším dnem, ve kterém se mohl žalobce spolehlivě seznámit s obsahem napadených rozhodnutí, je den vyhotovení podnětu k prohlášení nicotnosti, který připadl na 28. 5. 2025, neboť v tento den měl žalobce napadená rozhodnutí ve své dispozici s ohledem na to, že proti nim podal podnět k dozorčímu prostředku (viz obdobně bod 46 usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2025, č. j. 1 Afs 206/2023-103), a uvedl, že si je „vyžádal“ (pouze pro úplnost soud podotýká, že v podnětu žalobce identifikoval obě napadená rozhodnutí, především tedy kdy a kým byly vydány, a jakým způsobem zasáhly do jeho práv