2 As 220/2022 — Nejvyšší správní soud

41 A 55/2025- 59 - text 17 41 A 55/2025 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lenky Oulíkové, soudce Richarda Galise a soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobkyně: obec Loděnice sídlem Husovo náměstí 4, Loděnice zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou sídlem Údolní 567/33, Brno proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 za účasti: 1. Bydlení za vinicemi s.r.o., IČO: 04788869 sídlem Hybešova 167/18, Karlovy Vary zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Gajdarusem sídlem Svatopluka Čecha 2202, Černošice 2. obec Vráž sídlem Květnová 344, Vráž zastoupená advokátkou Mgr. Sandrou Podskalskou sídlem Údolní 567/33, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2025, č. j. 073225/2025/KUSK, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyni se ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení vrací soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Městský úřad Beroun (dále jen „městský úřad“) rozhodnutím ze dne 23. 10. 2024, č. j. MBE/76941/2024/VYST-DrP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), ve společném územním a stavebním řízení dle § 94p zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), na žádost osoby zúčastněné na řízení 1. (dále jen „žadatelka“) schválil stavební záměr nazvaný „Areál za Kněží horou, napojení na silnici II/605, včetně provizorního připojení budoucí lokality ‚Bydlení za vinicemi‘ a veřejného osvětlení k. ú. Vráž“ na pozemcích p. č. 3065, 3066, 3190, 3205, 3206, 3207, 3208, 3209 a 3210 v k. ú. Vráž u Berouna (dále jen „stavba“; výrok I), stanovil podmínky pro umístění tohoto záměru (výrok II), stanovil podmínky provedení stavby (výrok III), dle § 94p stavebního zákona schválil stavební záměr dočasné stavby „Dočasné napojení areálu Za Kněží horou“ na pozemku p. č. 3065 v k. ú. Vráž u Berouna (výrok IV) a stanovil podmínky pro umístění této dočasné stavby (výrok V). Dle výroku II bodu 1, resp. výroku V bodu 1 bude stavba, resp. dočasná stavba umístěna tak, jak je zakresleno v katastrálním situačním výkresu v měřítku 1:750, 1:1000 (výkres C.2.1.). V odůvodnění městský úřad uvedl, že okruh účastníků řízení stanovil podle § 94k stavebního zákona. Podle § 94k písm. a) je účastnicí žadatelka, podle písm. b) osoba zúčastněná na řízení 2. (dále jen „Vráž“), podle písm. d) dalších jedenáct osob, mezi nimiž městský úřad nezmínil žalobkyni, a dle písm. e) jsou jimi vlastníci pozemků p. č. 3188, 3194, 3214, 3215, 3216, 271/10, 3079, 3080, 3082, 3187, 3191, 3192, 3201, 369/7, 3184, 3193, 369/1, 3078, 3062, 3211, 3212, 3202, 3203, 3067, 323/6, 262, 3068, 3077, 3204, 3063 a 3064 v k. ú. Vráž u Berouna a vlastníci pozemků p. č. 768, 768/1, 768/4, 1960, 771/2, 775/2, 768/3, 769, 770/1, 770/6 a 771/201 v k. ú. Loděnice u Berouna. Zabýval se nicméně žalobkyninými námitkami jakožto námitkami účastnice řízení (viz str. 11 a 12). 2. Proti prvostupňovému rozhodnutí se odvolala žalobkyně, žadatelka a I. V. (Vráž se neodvolala). 3. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný částečně změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že vypustil výroky IV a V a ve zbytku je potvrdil. Ke změně přistoupil na základě odvolání žadatelky s odůvodněním, že v žádosti nežádala o dočasnost části stavby dle výroků IV a V prvostupňového rozhodnutí, ale stavba byla navržena jako celek. Povolení stavby jako celku plyne z výroků I až III a výroky IV a V to zpochybňují. Žalovaný tak odstranil vnitřní rozpor prvostupňového rozhodnutí. Mezi účastníky řízení žalovaný zařadil i žalobkyni (aniž by to odůvodnil); účastníky dle § 94k písm. e) stavebního zákona stanovil shodným výčtem pozemků. Žaloba 4. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí, alternativně alespoň napadeného rozhodnutí. 5. V doplnění žaloby žalobkyně tvrdí, že předmětem rozhodnutí správních orgánů je výstavba nové okružní křižovatky, na kterou je kolmo napojena nová komunikace vedoucí do plánované obytné zástavby v lokalitě Za Kněží horou. Nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že stavba je v souladu s územně plánovací dokumentací, neboť je podle ní v rozporu s územním plánem Vráž, územním plánem Loděnice (žalobkyně) a územní studií Za Kněží horou – lokalita BV3. Oba územní plány vycházejí z toho, že plocha BV3 vymezená územním plánem žalobkyně pro bytovou výstavbu bude na silnici II/605 připojena místní komunikací vedoucí po východní hranici pozemku p. č. 3065 s přesahem na pozemek p. č. 3066 v k. ú. Vráž u Berouna a bude ústit na jihozápadní části pozemku p. č. 771/201 v k. ú. Loděnice u Berouna. Za tím účelem definuje územní plán Vráž plochu změny Z22 – MK Loděnice/605 s podmínkou využití připojení obytné lokality v k. ú. Loděnice u Berouna na silnici II/605. Plocha Z22 má funkční využití PV – plochy veřejných prostranství, které umožňuje výstavbu ulic. Žalobkyně do žaloby vkládá i výřez z hlavního výkresu územního plánu Vráž zobrazující plochu Z22. 6. Textová část územního plánu žalobkyně v kapitole o koncepci veřejné infrastruktury a vymezení ploch a koridorů pro veřejnou infrastrukturu počítá s napojením plochy pro bydlení BV3 v souladu s územním plánem Vráž. Plocha BV3 přiléhá ke k. ú. Vráž u Berouna (zejména západními hranicemi pozemků p. č. 771/2 a 771/201 v k. ú. Loděnice u Berouna). Plocha BV3 má dle územního plánu žalobkyně funkční využití pro bydlení v rodinných domech a připouští využití pro bytové a řadové domy. Předpokládá se tedy její intenzivní využití během realizace výstavby bydlení i po ní. Žadatelka zde na pozemku p. č. 771/2 plánuje vystavět čtyři bytové domy se 160 malometrážními byty, tj. záměr s vysokými nároky na dopravní obslužnost. Využití této plochy podmiňuje územní plán žalobkyně zpracováním územní studie, která byla schválena dne 10. 8. 2022. I tato studie počítá s vedením přípojné komunikace v ploše Z22 v souladu s územním plánem Vráž. Konkrétně se zde uvádí, že komunikační řešení navazuje na poslední návrh komunikace od okružní křižovatky II/605, „trasa je v poloze dle platného územního plánu Vráž“. Studie je ovšem rozporná, neboť je v ní pro územní řízení současně specifikována varianta, která není v souladu s územním plánem Vráž, jelikož zasahuje i do dalších ploch kromě plochy Z22. Důvodem změny trasy komunikace je podle žalobkyně skutečnost, že žadatelka nezískala pozemek p. č. 771/201 do svého vlastnictví ani se nedohodla s jeho vlastníky ohledně využití pozemku ke svému záměru. Snaží se proto vést komunikaci po svých pozemcích, které ale takové využití dle územního plánu Vráž neumožňují. Tento postup žalobkyně pokládá za „čistě účelový“, neboť se jím žadatelka pokouší obejít skutečnost, že si situaci dostatečně „neohlídala“ ze soukromoprávního hlediska, takže nemůže plánovaný záměr připojit k silnici II/605 způsobem přípustným dle územně plánovací dokumentace. Žalobkyně je přesvědčena, že závazná stanoviska orgánů územního plánování jsou vadná. Rozhodnutí správních orgánů jsou nezákonná také z důvodu, že v rozporu s § 19 odst. 1 písm. e) stavebního zákona stanoví podmínky pro umístění staveb, aniž by dostatečně zohlednila stávající charakter a hodnoty území a využitelnost navazujícího území. Správní orgány měly náležitě zohlednit celkové řešení situace v území, jak plyne z územně plánovací dokumentace, popř. územně plánovacích podkladů. 7. Správní orgány tak zasáhly do práva žalobkyně na samosprávu, resp. do práva Vráže na samosprávu tím, že nezohlednily koncepci územně plánovací dokumentace ani konkrétní regulaci v ní obsaženou. Provázanost území obcí, resp. návaznost plochy BV3 na území Vráže skrze plochu Z22 je výsledkem spolupráce obcí a realizací jejich práva na samosprávu. 8. Žalobkyně dále namítá, že stavba zasahuje vedle plochy Z22 i do ploch ZP – plochy zeleně přírodního charakteru, ploch Z-T – plochy ZPF – trvalé travní porosty, louky a pastviny a ploch Z-O – plochy ZPF – orná půda. Využití těchto ploch pro nezbytnou dopravní a technickou infrastrukturu je u těchto ploch uvedeno jen jako podmíněně přípustné. Správní orgány se v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 13. 6. 2018, č. j. 3 As 112/2016 – 37, č. 3771/2018 Sb. NSS, vůbec nevěnovaly posouzení stavby se zřetelem na koordinaci cílů a úkolů územního plánování, aby nedošlo ke zhoršení kvality prostředí a hodnoty území. Žalobkyně je přesvědčena, že využití ploch Z-T a Z-O nesouvisí s místní komunikací pro připojení bytového komplexu. Umístění jakéhokoliv zpevněného povrchu do lokality, u které se s tím nepočítá a má vysokou ekologickou a krajinnou hodnotu, nutně vede ke zhoršení kvality prostředí a hodnoty území. Závazná stanoviska orgánů územního plánování tak jsou nedostatečně odůvodněná. Potvrzující závazné stanovisko žalovaného navíc vycházelo z dočasnosti stavby, což se ale změnilo v důsledku změny