9 As 66/2023 — Nejvyšší správní soud

41 A 70/2024- 39 - text 15 41 A 70/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové, soudce Richarda Galise a soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobců: a) M. L. bytem X b) D. L. bytem X oba zastoupení advokátem JUDr. Tomášem Opletalem sídlem Dlouhá 714/36, Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 za účasti: 1. MUDr. P. L. 2. MUDr. M. L. oba bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2024, č. j. 152610/2024/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1 Žalobci vlastní pozemky p. č. X1 a X2 a p. č. st. X3, jehož součástí je rodinný dům č. p. X4, vše v katastrálním území K. S. (shodně jako další níže uváděné pozemky). Městský úřad Kostelec nad Černými lesy (dále jen „stavební úřad“) ve společném řízení dle § 94p zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), rozhodnutím ze dne 29. 6. 2022, č. j. 05218/2022/KNCL/SU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), na žádost osob zúčastněných na řízení (dále jen „stavebníci“) na sousedních pozemcích p. č. st. Y1 a p. č. Y2 a Y3 povolil stavbu nazvanou jako „přístavba a stavební úpravy rodinného domu se změnou na bytový dům“. Stavba spočívala v přístavbě a stavebních úpravách rodinného domu č. p. XYX spojených se změnou v užívání na bytový dům s pěti byty, včetně zpevněných ploch a parkovacích stání, garáže, bazénu, dvou venkovních jednotek tepelného čerpadla vzduch/voda, retenční nádrže a vsakovacího zařízení na dešťové vody a jímky na vyvážení. 2 Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobci bránili odvoláním. Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 3. 2023, č. j. 038325/2023/KUSK, prvostupňové rozhodnutí částečně změnil (v rozsahu některých z uložených podmínek pro provedení stavby) a ve zbytku je potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí se žalobci bránili žalobou, o níž soud rozhodl rozsudkem ze dne 16. 5. 2024, č. j. 51 A 41/2023 – 84, tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil pro jeho částečnou nepřezkoumatelnost a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3 V dalším řízení žalovaný vydal v záhlaví uvedené rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž prvostupňové rozhodnutí opět částečně změnil v rozsahu některých z uložených podmínek pro provedení stavby (týkaly se zejm. měření hluku z tepelných čerpadel před zahájením užívání stavby a proplachu a desinfekce vodovodního řadu) a ve zbytku je potvrdil. Žaloba 4 Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobci domáhají zrušení napadeného rozhodnutí. 5 Žalobci namítají, že realizací stavby dojde k podstatnému omezení obvyklého užívání jejich pozemků a staveb, které by bylo zcela nepřiměřené místním poměrům. Žalobci budou muset snášet nepřiměřené obtěžování stínem, hlukem, prachem a dalšími imisemi. Domnívají se, že nebyla řádně zohledněna jejich námitka, že stavebníci disponují dostatečně velkými pozemky k tomu, aby mohli stavbu realizovat v jiné části těchto pozemků takovým způsobem, aby nebyla práva žalobců jako vlastníků sousedních pozemků dotčena tak intenzivně. Pokud by byla stavba jinak rozmístěna (především bazén a garáž), byly by významně limitovány imise. Jestliže existuje více variant realizace určitého záměru a jedna z variant je výrazně šetrnější k právům třetích osob, je třeba zvolit tuto šetrnější variantu. Toto kritérium přiměřenosti však napadené rozhodnutí nezohlednilo. Žádost měla být zamítnuta s ohledem na nepřiměřenou míru imisí pohledem, které by v důsledku realizace stavby vznikly. Pokud by rozmístění jednotlivých částí záměru bylo jiné (zejména bazénu), tj. dále od společné hranice pozemků, byla by míra imisí pohledem zásadně nižší. V kontextu potřeby přiměřeného řešení tak mělo být zvoleno alternativní řešení, které bude respektovat jejich právo na soukromí. Tvrzení správních orgánů, že nemohou na žádost o vydání povolení určitého záměru reagovat povolením záměru v jiné podobě, je dle žalobců zavádějící. Stavebnímu úřadu nic nebrání v tom, aby v případě, kdy je určitý záměr v rozporu s posuzovanými kritérii, v rámci odůvodnění uvedl, jak by jej měl žadatel upravit. 6 Dále je stavba podle žalobců v rozporu s § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, neboť narušuje kvalitu prostředí v lokalitě. Opakují, že je to dáno především rozmístěním jednotlivých dílčích staveb, konkrétně nedostatečnými odstupy od pozemku žalobců. Výstavba naddimenzované garáže a bazénu v těsné blízkosti hranice s pozemky žalobců nepřispívá ke zdravému a vhodnému bydlení a vytváření atmosféry klidného bydlení s dostatečným osluněním a nízkou hladinou hluku. Stavba je umístěna v klidné vesnici na pozemcích, které jsou územním plánem vymezeny jako venkovská zástavba. Výstavbou garáže dojde k zastínění podstatné části pozemku žalobců, na které žalobci vybudovali skleník. Skleník by museli přemístit na prosluněné místo, čímž by jim vznikly značné náklady. 7 Stavební úřad nesprávně aplikoval zmíněný § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., neboť toliko konstatoval, že požadavky vyhlášky jsou splněny, a uvedl, že v území nejsou územním plánem stanoveny zvláštní architektonické či urbanistické požadavky. Územní plán však stanoví pro dané území mj. architektonické požadavky týkající se střech atd. Nepřiléhavý je i závěr žalovaného, že ohledně zastínění pozemků neexistují v právních předpisech žádná kritéria, z nichž by bylo možné dovodit dovolenou míru zastínění. Tímto kritériem je podle žalobců právě požadavek na zachování kvality prostředí a přiměřenosti. Žalovaný se i nedostatečně vypořádal s námitkou snížení hodnoty okolních nemovitostí. Správní orgány mají předcházet sporům a zohledňovat i soukromoprávní kritéria. Nezabývaly se dostatečně všemi rozhodnými kritérii kvality prostředí a spokojily se s konstatováním, že jsou naplněny předpoklady § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., což činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. 8 Žalobci rovněž namítají, že stavba bude pravděpodobně generovat nadměrný hluk způsobený provozem tepelných čerpadel. Závazné stanovisko Ministerstva zdravotnictví ze dne 30. 1. 2023, č. j. MZDR 34107/2022-4/OVZ, se dostatečně nevypořádalo s jejich námitkami. Pokud ministerstvo uvedlo, že jejich námitky jsou spekulativní, a odkázalo je na řešení ex post, je to v rozporu s judikaturou, dle které mají správní orgány předcházet případným budoucím sporům. Při následném měření existuje možnost po dobu měření snížit výkon čerpadel, čímž dojde ke krátkodobému účelovému snížení hladiny hluku. 9 Žalobci dále namítají, že stavba byla umístěna v rozporu s územním plánem. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť k námitkám žalobců toliko uvádí, že záměr je přiměřený, odpovídá poměrům v území, nelze jej považovat za excesivní a není v rozporu se společenskými zájmy. Orgán územního plánování v závazném stanovisku ze dne 7. 2. 2022, č. j. 23956/2022-MURI/OUPRR/1624, rovněž řádně neposoudil soulad stavby s územním plánem. 10 Souhlasné stanovisko orgánu územního plánování může dle žalobců pramenit ze zavádějícího označení části stavby jako garáže, ač se ve skutečnosti jedná o stavbu s výškou 7 metrů. Pokud územní plán umožňuje stavbu garáží s limitem 3 parkovacích stání, nelze to vykládat extenzivně tak, že by bylo možné pod formálním označením „garáž“ povolit jakkoliv velkou stavbu. Územní plán navíc umožňuje stavbu garáží pro osobní automobily, a nikoliv pro obytné vozy. Garáž má také podle projektové dokumentace mít polovalbovou střechu, ačkoliv územní plán u doplňkových staveb povoluje toliko střechu sedlovou. 11 V rozporu s územním plánem je i změna užívání hlavní stavby na bytový dům. Územní plán definuje zónu venkovské zástavby, do níž předmětné pozemky spadají, jako zónu určenou pro bydlení v objektech o max. dvou nadzemních podlažích včetně podkroví. Je tak zjevné, že dle územního plánu nemají být povolovány bytové domy, čemuž odpovídají i ostatní kritéria kladená např. na počet parkovacích míst a garáží. V rámci zóny venkovské zástavby nejsou bytové domy zmíněny ani jako přípustné využití území na rozdíl od např. zóny soustředěné bytové zástavby. 12 Dle žalobců je také nutné vzít v potaz skutečnost, že platný územní plán byl přijat již v roce 2001. Z tohoto důvodu je stručnější než novější územní plány a nelze čekat, že bude podrobně vymezovat veškeré požadavky na umisťované záměry. Je tak zapotřebí předně vycházet ze skutečnosti, že lokalitu vymezuje jako zónu venkovské zástavby a zabývat se obecným významem tohoto označení. V současné době je připravován nový územní plán, který dotčené pozemky vymezuje jako plochy pro „bydlení – individuální“, tj. v zásadě rodinné domy. 13 V neposlední řadě žalobci namítají, že napadené rozhodnutí je v mnohých částech zmatečné, např. nelogicky odkazuje na § 4 odst. 4 stavebního zákona.