41 A 73/2025 – Krajský soud v Praze

41 A 73/2025- 46 - text 7 41 A 73/2025 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Karla Ulíka a Richarda Galise ve věci navrhovatele: Česká republika na 1. místě! sídlem Jankovcova 1535/2a, Holešovice, 170 00 Praha 7 zastoupený advokátem JUDr. Miroslavem Pindešem, Ph.D. sídlem Zámecká 550, 685 01 Bučovice proti odpůrcům: 1. Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 2. Stačilo! sídlem Václavov 741/12, 671 72 Miroslav jednající zmocněncem C. S. o návrhu na zrušení registrace kandidátní listiny politického hnutí Stačilo! pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vyhlášené na dny 3. a 4. 10. 2025 takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah návrhu a vyjádření účastníků 1. Navrhovatel se návrhem doručeným soudu dne 20. 8. 2025 domáhá podle § 89 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), zrušení registrace kandidátní listiny politického hnutí Stačilo! (odpůrce 2) pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, jejichž termín konání byl stanoven na dny 3. a 4. 10. 2025. Navrhovatel sám podal kandidátní listinu do těchto voleb a jeho kandidátní listina byla Krajským úřadem Středočeského kraje jakožto registračním úřadem (odpůrce 1) registrována rozhodnutím ze dne 15. 8. 2025, č. j. 113794/2025/KUSK. Kandidátní listina odpůrce 2 byla registrována rozhodnutím odpůrce 1 ze dne 15. 8. 2025, č. j. 113735/2025/KUSK. 2. Navrhovatel tvrdí, že kandidátní listina odpůrce 2 nebyla registrována jako kandidátní listina koalice, ačkoli fakticky jde o společnou kandidaturu koalice čtyř politických subjektů (KSČM, ČSNS, SD-SN a SOCDEM). Má totiž za to, že odpůrce 2 nerozhoduje jako samostatné politické hnutí, ale fakticky rozhodují grémia a další orgány jednotlivých politických stran. Odkazuje též na Memorandum o podpoře hnutí Stačilo!, které podle něj naplňuje znaky koaliční smlouvy. I některá média referují o hnutí Stačilo! jako o koalici. Postup odpůrce 2 jednoznačně obchází § 49 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, v nyní účinném znění (dále „zákon o volbách do Parlamentu“), které u koalic stanoví vyšší nároky na počet hlasů potřebných k postupu do prvního skrutinia. 3. Odpůrce 1 ve vyjádření k návrhu uvedl, že na kandidátní listině odpůrce 2 je 34 kandidátů, u nichž je v souladu s § 32 odst. 1 písm. c) zákona o volbách do Parlamentu uvedena politická příslušnost. Kandidátní listina odpůrce 2 nebyla označena jako koaliční. Uvedení členů jiných politických stran na kandidátní listině samo o sobě není důvodem pro její vyškrtnutí. Odpůrce 1 plní úlohu registračního úřadu pro kandidátní listiny, způsob jejich sestavování nezkoumá. Je na politickém subjektu, zda zvolí kandidaturu formou jedné strany nebo volební koalice. Z hlediska registračního procesu nedošlo k obcházení zákona. Navrhl, aby byl návrh zamítnut. 4. Odpůrce 2 navrhl, aby byl návrh odmítnut, nebo zamítnut jako nedůvodný. Původní plnou moc pro advokáta totiž nevystavil volební zmocněnec navrhovatele, nýbrž jeho statutární orgán. Návrh byl tedy podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou a tuto vadu již nelze zhojit. V samotném návrhu spatřuje odpůrce 2 přenášení politického boje do soudní roviny. Litera § 31 odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu vychází z formálního pojetí volební koalice. Odpůrce 2 není skrytou koalicí, ale registrovaným politickým hnutím, které má orgány a členskou základnu. Má za to, že různá provázanost a míra spolupráce subjektů kandidujících do Poslanecké sněmovny je ustálenou praxí, což ilustruje na příkladech z voleb v minulosti. Dle odpůrce 2 stojí politická a soudní praxe jednoznačně na formálním pojetí volební koalice. Odpůrce 2 není skrytou koalicí, která ostatně není v právní úpravě nijak definována. Odpůrce 2 neuvádí ve svém názvu zkratky jiných politických subjektů, neobdržel dary od podporujících subjektů, neplánuje samostatné poslanecké kluby ani dohody o ustanovování do funkcí v Poslanecké sněmovně. Odpůrce 2 je řádně fungující politický subjekt, plní své povinnosti podle právní úpravy hospodaření politických stran, úspěšně se rozvíjí a má své fungující orgány, nevyužívá loga podporujících subjektů. Odpůrce 2 založilo několik politických subjektů coby reakci na voličskou podporu v předchozích volbách. Uzavření memoranda je jen projevem podpory a představuje legitimní součást volné soutěže politických stran. O umístění na kandidátní listinu rozhodovaly pouze a jen orgány odpůrce 2. Rezervovaný postoj k vrchnostenskému posuzování předvolebních koalic zaujal Ústavní soud v nálezu ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 42/2000, čímž navázal na své dřívější nálezy. Právní úprava neumožňuje, aby registrační úřad provedl plnohodnotné správní uvážení a posoudil, zda se jedná o koalici či nikoliv. Současně není nutné vyplňovat mezeru v zákoně, neboť v § 31 odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu je jasně uvedeno, kdy má registrační úřad považovat koalici za koalici. Z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2017, č. j. Vol 57/201724, odpůrce 2 dovozuje, že rozhodující je označení kandidátní listiny jako koaliční. I Nejvyšší správní soud potvrdil, že nominování kandidátů z jiných stran je dvacetiletá praxe. Posouzení věci soudem 5. Soud neshledal žádnou překážku, která by mu bránila návrh věcně projednat. Navrhovatel je podle § 89 odst. 4 s. ř. s. a § 86 zákona o volbách do Parlamentu oprávněn domáhat se soudní ochrany proti registraci kandidátní listiny odpůrce 2 pro volby, neboť je politickým hnutím, které podalo kandidátní listinu pro tyto volby. Návrh byl podán ve lhůtě dle § 86 zákona o volbách do Parlamentu, neboť rozhodnutí o registraci kandidátní listiny odpůrce 2 bylo doručeno ve smyslu § 33 odst. 4 zákona o volbách do Parlamentu dne 18. 8. 2025 (bylo zveřejněno na úřední desce odpůrce 1 dne 15. 8. 2025) a návrh byl u soudu podán dne 20. 8. 2025. Soud o návrhu rozhodl bez nařízení jednání (§ 89 odst. 5 poslední věta s. ř. s.). 6. Soud nejprve k procesní námitce odpůrce 2 uvádí, že advokát navrhovatele skutečně původně předložil plnou moc vystavenou předsedou navrhovatele, nikoliv jeho volební zmocněnkyní. Dne 21. 8. 2025 proto soud vyzval navrhovatele k předložení plné moci udělené volební zmocněnkyní, neboť s ohledem na § 35 odst. 2 zákona o volbách do Parlamentu je to ona, jejímž prostřednictvím má činit navrhovatel úkony ve volebních věcech. Na základě této výzvy navrhovatel předložil novou plnou moc pro advokáta, která byla podepsána jeho volební zmocněnkyní. Tím byl vytýkaný nedostatek v souladu s výzvou soudu napraven. Takový postup nezapovídá § 93 odst. 2 s. ř. s. ani jiné zákonné ustanovení. 7. Po věcné stránce soud vychází ze svých zamítavých usnesení ze dne 27. 8. 2025, č. j. 41 A 72/202535, ze dne 29. 8. 2025, č. j. 54 A 64/2025-57, které se zabývaly totožnými právními otázkami, přičemž neshledal důvod se od těchto závěrů odchýlit. Současně nepřehlédl, že obdobné návrhy byly zamítnuty i dalšími krajskými soudy. 8. Podle § 31 odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu platí, že za kandidátní listinu podanou koalicí se považuje ta, kterou všechny společně kandidující politické strany a politická hnutí jednoznačně na kandidátní listině jako koaliční označí, uvedou, kdo je členem koalice, a stanoví její název. 9. Výše citovaná úprava byla zakotvena do § 31 odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu zákonem č. 204/2000 Sb. s cílem „jednoznačně přímo v zákoně vymezit, co se rozumí pojmem ‚koalice‘“ (viz důvodová zpráva k bodu 45 zákona č. 204/2000 Sb.). Byť řada ustanovení změněných tímto zákonem byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 42/2000, vymezení pojmu koaliční kandidátní listiny zůstalo zachováno. 10. Zákonné vymezení koaliční kandidátní listiny navazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 127/96. Ten v situaci, kdy volební zákon neupravoval veřejnoprávní podmínky pro vznik a činnost koalice a nezakotvoval pravomoc žádného orgánu rozhodovat o tom, že určitý politický subjekt účastnící se voleb (např. jako strana) je nutno chápat jako koalici, konstatoval: „Je zřejmé, že zákonodárce neměl v úmyslu do vytváření koalic (veřejnoprávně) zasahovat. Pokud by takové otázky ovlivňovat chtěl, musel by volební koalici přesně definovat a také reglementovat mechanismus přezkoumávání (zřejmě soudního), zda politický subjekt je stranou či koalicí. Z toho lze dovodit, v souladu s ustanovením čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, respektive čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR (zejména arg. ‚každý občan může činit, co není zákonem zakázáno‘), že za daného právního stavu jen sám politický subjekt dobrovolně rozhoduje, zda se chce voleb účastnit jako (volební) subjekt samostatný nebo jako (volební) koalice. Při nedostatku právní regulace vytváření koalic tedy může být relevantní jedině to, jakým způsobem subjekt své kandidátní listiny zaregistroval.