4 Afs 330/2019 — Nejvyšší správní soud

41 Af 4/2024- 26 - text 6 41 Af 4/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lenky Oulíkové, soudce Josefa Straky a soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobce: Ing. František Mejta IČO: 12329126 sídlem třída Národní svobody 33/7, Písek zastoupený daňovým poradcem Ing. Zbyňkem Mrvíkem sídlem Česká 17/49, České Budějovice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2024, č. j. 9094/24/5200-11434-711938, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2024, č. j. 9094/24/5200-11434-711938, a platební výměr Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 8. 12. 2022, č. j. 4988305/22/2103-50521-209233, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 13 200 Kč k rukám Ing. Zbyňka Mrvíka, daňového poradce, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. V této věci se soud zabývá otázkou, zda mohl správce daně uložit pokutu zmocněnci daňového subjektu za neodstranění vad podání podle § 247a odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, a to v situaci, kdy byla výzva k odstranění vad adresována daňovému subjektu. Dospěl k závěru, že nikoliv. Vymezení věci 2. Žalobce vystupoval na základě plné moci jako zmocněnec daňového subjektu E. M. 1985 s.r.o. (dále jen „daňový subjekt“) 3. Dne 23. 6. 2022 bylo Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj (dále „správce daně“) doručeno podání z datové schránky žalobce, jehož přílohou byl vyplněný formulář přiznání k dani z příjmů právnických osob daňového subjektu za zdaňovací období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021. Téhož dne bylo správci daně doručeno i podání z datové schránky daňového subjektu, jehož přílohou byly rozvaha, výkaz zisku a ztráty a příloha k účetní závěrce, vše ve formátu PDF. 4. Správce daně zaslal dne 1. 7. 2022 do datové schránky žalobce výzvu č. j. 3569076/22/2103-50521-209233 datovanou 30. 6. 2022 (dále jen „výzva ze dne 30. 6. 2022“) adresovanou daňovému subjektu, v níž vyzval k odstranění vad podání ve lhůtě 8 dnů od doručení výzvy. Vytýkané vady měly spočívat v tom, že podání daňového subjektu nebylo učiněno stanoveným způsobem, tedy ve formátu zveřejněném správcem daně. Správce daně současně konstatoval, že povinná příloha – účetní závěrka, tj. rozvaha a výkaz zisku a ztráty, byla zaslána zvlášť jako příloha datovou zprávou odeslanou daňovým subjektem ve formátu PDF, namísto požadovaného formátu XML. Jako adresát (příjemce) předmětné výzvy byl označen daňový subjekt, doručena byla do datové schránky žalobce. 5. Jelikož výzvě k odstranění vad nebylo ve stanovené lhůtě vyhověno, správce daně platebním výměrem ze dne 8. 12. 2022, č. j. 4988305/22/2103-50521-209233 (dále jen „platební výměr“), za nesplnění povinnosti specifikované ve výzvě uložil žalobci podle § 247a odst. 2 daňového řádu pokutu ve výši 1 000 Kč. Žalobce podal proti platebnímu výměru odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 3. 2024, č. j. 9094/24/5200-11434-711938 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl a platební výměr potvrdil. 6. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). Obsah podání účastníků 7. Žalobce v žalobě předně namítá, že výzvou ze dne 30. 6. 2022 správce daně vyzval k odstranění vad podání daňový subjekt, a nikoliv žalobce, a proto mu nemohl uložit pokutu za nesplnění této výzvy. Žalobce dále rozporuje samotnou vadu podání, neboť absence přílohy dle jeho názoru neznamená, že podání bylo učiněno v chybném formátu nebo struktuře. Rovněž má za to, že účetní závěrku sestavenou daňovým subjektem nelze podat jinak než ve formátu PDF, neboť aplikace Ministerstva financí Elektronická podání neumožňuje vygenerovat účetní závěrku ve formátu XML. Konečně namítá, že zmiňovaná elektronická aplikace přistupuje k účetní závěrce jako k jakési integrální části daňového přiznání, tak tomu ale není, neboť účetní závěrka je nedílný celek ve smyslu § 18 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, tvořený třemi samostatnými částmi. 8. Žalovaný s žalobou nesouhlasí. Ve vyjádření k žalobě připouští, že správce daně nepostupoval správně, pokud označil daňový subjekt za příjemce výzvy k odstranění vad podání. Tato vada však nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, protože správce daně doručil výzvu do datové schránky žalobce. Dle žalovaného nebylo postupem správce daně zasaženo do práv žalobce, resp. nejedná se o natolik citelný zásah, který by znamenal nezákonnost platebního výměru a napadeného rozhodnutí. K samotné vadě podání žalovaný uvádí, že spočívala v absenci příloh, nikoliv v podání účetních výkazů ve formátu PDF daňovým subjektem. Povinnou přílohou daňového přiznání je účetní závěrka, protože součástí formuláře jsou i jeho přílohy. Daňové přiznání a jeho přílohy, tedy i účetní závěrku, lze podat pouze ve formátu XML. Dle názoru žalovaného nemohl neúplnost podání zhojit daňový subjekt, protože přílohy nelze zaslat dodatečně, ale jedině žalobce podáním úplného daňového přiznání. Sankce podle § 247a odst. 2 daňového řádu za porušení procesní povinnosti vzniká tomu, kdo ve stanovené lhůtě neodstranil vady podání. Jelikož byl podatelem žalobce, byla tato sankce uložena správně. Z uvedených důvodů žalovaný navrhuje žalobu zamítnout. 9. Žalobce v replice zopakoval, že výzva byla adresována daňovému subjektu. Doplnil, že podle vyhlášky Ministerstva financí č. 525/2020 Sb., o formulářových podáních pro daně z příjmů, (dále jen „vyhláška č. 525/2020“) není účetní závěrka samostatnou přílohou přiznání k dani z příjmů právnických osob. Argumentuje, že naprogramováním části účetní závěrky do daňového přiznání se z ní nestane jeho neoddělitelná součást. Posouzení věci soudem 10. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde o žalobu věcně projednatelnou. Soud posoudil žalobu v rozsahu uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). 11. Soud rozhodl bez nařízení jednání, protože účastníci s takovým postupem souhlasili. Jednání nebylo třeba nařizovat ani z důvodu dokazovaní, protože soud vycházel z obsahu správního spisu, jímž se dokazování neprovádí [srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS]. 12. Žaloba je důvodná. Žalobce nemohl porušit povinnost adresovanou odlišné osobě 13. Za klíčový soud považuje žalobní bod směřující do otázky, zda za nevyhovění výzvě ze dne 30. 6. 2022 mohl být sankcionován žalobce. 14. Jak plyne ze správního spisu, v záhlaví výzvy ze dne 30. 6. 2022 byl označen daňový subjekt. Skutečnost, že adresátem výzvy byl daňový subjekt a nikoliv žalobce, do jehož datové schránky byla výzva doručena, ostatně nezpochybňoval ani žalovaný (viz zejm. odst. 4 napadeného rozhodnutí). 15. Jádrem sporu je otázka, zda nesplnění výzvy adresované daňovému subjektu je přičitatelné žalobci, tedy zda odpovídá za neodstranění vad, k němuž byl vyzýván daňový subjekt. 16. Podle § 74 odst. 1 daňového řádu „[s]právce daně vyzve podatele, aby ve stanovené lhůtě odstranil vady podání, a) pro které není způsobilé k projednání, b) pro které nemůže mít předpokládané účinky pro správu daní, c) které spočívají ve skutečnosti, že podání nebylo učiněno stanoveným způsobem, a které nejsou současně vadami podle písmene a) nebo b), nebo d) které spočívají ve skutečnosti, že podání nebylo učiněno ve stanoveném formátu nebo struktuře, a které nejsou současně vadami podle písmene a) nebo b).“ 17. Podle § 247a odst. 2 daňového řádu „[t]omu, kdo na výzvu správce daně neodstraní vadu podání podle § 74 odst. 1 písm. c) nebo d), vzniká povinnost uhradit pokutu ve výši 1 000 Kč.“ 18. Jak dovodila judikatura, pokuta podle § 247a odst. 2 daňového řádu představuje sankci za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 9. 2023, č. j. 10 Afs 120/2023–38), přičemž tato sankce má charakter správního deliktu, a proto je při jejím ukládání nezbytné aplikovat zásady správního trestání (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 4. 2020, č. j. 4 Afs 330/2019-39, odst. 17, nebo ze dne 31. 5. 2007, č. j. 8 As 17/2007-135). Právě z tohoto důvodu je při ukládání této sankce nutno důsledně rozlišovat, kdo je osobou, které byla uložena povinnost odstranit vady podání, neboť pouze taková osoba může nést následky spojené s nesplněním dané povinnosti. 19. Jak již bylo zdůrazněno, v této věci není sporu o tom, že tím, komu byla uložena povinnost odstranit vady podání, byl daňový subjekt, neboť právě jemu byla výzva ze dne 30. 6. 2022 adresována. Porušitelem povinnosti proto nemohl být žalobce, který je osobou odlišnou od adresáta výzvy, byť mu byla výzva doručena. Žalobci nebyla výzvou výslovně uložena žádná povinnost, proto