10 Ads 313/2016 — Nejvyšší správní soud

46 Ad 3/2025- 29 - text 8 46 Ad 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Oulíkovou ve věci žalobkyně: S. F. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 10. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 1. 10. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 26. 8. 2024, č. j. X (dále jen „původní rozhodnutí“). Původním rozhodnutím žalovaná zamítla pro nesplnění podmínek § 50 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) žádost žalobkyně ze dne 4. 7. 2024 o opětovné přiznání výplaty vdovského důchodu po manželu zemřelém dne 10. 7. 2004. Žaloba 2. Žalobkyně namítla, že jí výplata vdovského důchodu nebyla nikdy přerušena. Bylo jí pouze zpětně po roce předepsáno část dávky vrátit. Dokládá potvrzení o studiu svého mladšího syna, který byl po celou dobu studentem a studium nebylo nikdy přerušeno. Žalobkyně se proto domnívá, že jí náleží vdovský důchod. Vyjádření žalované 3. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Zdůraznila, že nárok na vdovský důchod žalobkyni zanikl v období od 16. 2. 2018 do 27. 3. 2018 a od 16. 4. 2018 do 3. 7. 2018, neboť její mladší syn byl v průběhu kombinovaného studia výdělečně činný v rozsahu uvedeném v § 27 zákona o důchodovém pojištění. Proto žalovaná uložila žalobkyni výrokem I rozhodnutí z 15. 11. 2019 povinnost vrátit žalované přeplatek na vdovském důchodu. Nárok na vdovský důchod pak zanikl dne X, protože mladší syn dosáhl 26 let věku. Žádost žalobkyně ze dne 4. 7. 2024 o opětovné přiznání vdovského důchodu byla zamítnuta pro nesplnění podmínek § 50 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Replika žalobkyně 4. Žalobkyně uvedla, že vdovský důchod pobírala nepřetržitě od 10. 7. 2004 do X. Výplata nebyla nikdy přerušena. Pro obnovu vdovského důchodu splnila podmínky, neboť požádala o opětovné přiznání, vdovský důchod byl přiznán před 1. 1. 2010, výplata byla po celou dobu nepřetržitě vyplácena a do pěti let od dostudování mladšího syna dosáhla věku 55 let. Podstatný obsah správního spisu 5. Dne 28. 7. 2004 žalobkyně, narozená dne X, požádala o vdovský důchod, neboť její manžel zemřel dne X. Vychovávala dva syny narozené dne X a dne X. 6. Dne 24. 6. 2019 žalovaná uložila žalobkyni podle § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povinnost vrátit přeplatek na vdovském důchodu a na sirotčím důchodu pro jejího mladšího syna za období od 16. 2. 2018 do 25. 9. 2018, neboť syn ukončil dne 2. 1. 2018 soustavnou přípravu na budoucí povolání na České zemědělské univerzitě v Praze a ve studiu na Českém vysokém učením technickém v Praze (ČVUT) pokračuje od 26. 9. 2018. 7. V námitkách žalobkyně potvrzením o kombinovaném bakalářském studiu ze dne 4. 7. 2019 vystaveným Českým vysokým učením technickým v Praze doložila, že mladší syn byl studentem v akademickém roce 2017/2018 a studium nebylo přerušeno. Mladší syn v čestném prohlášení ze dne 8. 8. 2019 uvedl, že si v roce 2018 našel brigádu u DHL a ČSA; netušil, že tím ztratí statut studenta. K tomu jsou ve správním spise založeny tabulka s údaji o zaměstnání a dva evidenční listy důchodového pojištění mladšího syna, které dokládají, že se jej účastnil od 2. 1. 2018 do 27. 3. 2018 (pracovní poměr u Czech Airlines Technics, a.s., vyměřovací základ 71 429) a od 9. 4. 2018 do 3. 7. 2018 (pracovní poměr u DHL Express Czech Republic s.r.o., vyměřovací základ 95 502). 8. Dne 15. 11. 2019 žalovaná námitkám částečně vyhověla a dávky důchodového pojištění přikázala žalobkyni zpětně vrátit pouze za období od 16. 2. 2018 do 27. 3. 2018 a od 16. 4. 2018 do 3. 7. 2018, což odůvodnila tím, že její mladší syn v tomto období nebyl nezaopatřeným dítětem dle § 20 odst. 4 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, protože byl studentem kombinované formy studia a byl výdělečně činný v rozsahu zakládajícím účast na důchodovém pojištění. Jeho studium se tedy podle § 21 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění nepovažovalo za soustavnou přípravu na budoucí povolání. Přeplatek byl uhrazen dne 29. 11. 2019. 9. Dne 11. 1. 2021 žalovaná odňala žalobkyni vdovský důchod od 1. 3. 2021 z důvodu, že dne 28. 2. 2021 její syn ukončí soustavnou přípravu na budoucí povolání a nebylo prokázáno, že bude nadále splňovat některou z podmínek nezaopatřenosti. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, k nimž doložila potvrzení o studiu syna v akademickém roce 2020/2021. Žalovaná proto rozhodnutím ze dne 12. 5. 2021 změnila rozhodnutí ze dne 11. 1. 2021 tak, že žalobkyni přiznala vdovský důchod do X. Uvedla, že mladší syn dne X dovršil 26 let věku, a nadále tak nebyl nezaopatřeným dítětem, čímž nárok žalobkyně na vdovský důchod zanikl. 10. Dne 10. 5. 2023 žalobkyně podala žádost o opětovné přiznání vdovského důchodu, kterou žalovaná zamítla dne 7. 7. 2023 pro nesplnění podmínek § 50 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, které dne 30. 8. 2023 žalovaná zamítla. Vyložila, že nárok žalobkyně na vdovský důchod netrval nepřetržitě, neboť od 16. 2. 2018 do 27. 3. 2018 a od 16. 4. 2018 do 3. 7. 2018 nebyl její syn nezaopatřeným dítětem. Tím došlo k přetržení nároku na vdovský důchod a dne 4. 7. 2018 došlo k jeho novému vzniku. Nelze proto vycházet z ustanovení zákona o důchodovém pojištění ve znění k datu původního vzniku nároku, ale z ustanovení zákona o důchodovém pojištění ke dni opětovného vzniku nároku na vdovský důchod, tedy ke dni 4. 7. 2018. Podmínky § 50 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném k tomuto dni žalobkyně nesplnila. 11. Dne 4. 7. 2024 žalobkyně podala opětovnou žádost o přiznání vdovského důchodu, jehož výplata byla zastavena od 14. 1. 2021, neboť do pěti let od odejmutí splnila podmínku 55 let věku. 12. Dne 26. 8. 2024 žalovaná vydala původní rozhodnutí, kterým žádost zamítla. Zrekapitulovala podmínky nároku na vdovský důchod stanovené v § 50 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Shrnula, že vdovský důchod byl žalobkyni přiznán od 10. 7. 2004 do 15. 2. 2018, od 28. 3. 2018 do 15. 4. 2018 a od 4. 7. 2018 do X. Nárok na vdovský důchod zanikl dnem X a vznikl by znovu v případě splnění některé z podmínek § 50 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění ve lhůtě dvou roků po tomto zániku (§ 50 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění). Důchodový věk žalobkyně je stanoven na 16. 8. 2033. Bylo přihlédnuto k výchově dvou dětí. Věku o 4 roky nižšího, než činí důchodový věk stanovený pro muže podle § 32 zákona o důchodovém pojištění, žalobkyně dosáhne dne 16. 8. 2029. 13. Dne 9. 9. 2024 žalobkyně podala proti původnímu rozhodnutí námitky, ve kterých namítla, že nikdy nedošlo k přerušení výplaty vdovského důchodu. Koncem roku 2019 se pouze vracel určitý peněžní obnos. Vdovský důchod pobírala do X. Byla tak splněna podmínka do pěti let dosáhnout věku 55 let. 14. Dne 1. 10. 2024 žalovaná vydala napadené rozhodnutí, které bylo žalobkyni doručeno dne 10. 10. 2024. Upozornila, že dřívější nárok žalobkyně na vdovský důchod byl odůvodněn péčí o nezaopatřené dítě. Tento nárok však netrval nepřetržitě. Když mladší syn přestal být nezaopatřeným dítětem, zanikl nárok žalobkyně na vdovský důchod. Trvání původního nároku na vdovský důchod bylo přerušeno, protože syn nebyl od 16. 2. 2018 do 27. 3. 2018 a od 16. 4. 2018 do 3. 7. 2018 nezaopatřeným dítětem. Původní nárok zanikl dnem 15. 2. 2018 a znovu vznikl dne 4. 7. 2018. Tím došlo ke změně podmínek pro případnou obnovu nároku na vdovský důchod, na kterou se vztahuje právní úprava § 50 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platná ke dni opětovného vzniku nároku na vdovský důchod, tj. ke dni 4. 7. 2018. Nelze tak přisvědčit žalobkyni, že jí náleží vdovský důchod na základě dosažení 55 let věku dnem 16. 8. 2023. Mezi dnem 15. 2. 2018 a 3. 7. 2018 došlo k přerušení nároku na vdovský důchod. Nelze tedy vycházet ze znění zákona ke dni úmrtí manžela dne 10. 7. 2004. Splnění podmínek nároku na vdovský důchod tak nebylo prokázáno. Posouzení věci soudem 15. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud žalobu posoudil v rozsahu uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Soud rozhodl ve věci samé bez nařízení ústního jednání, neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná nevyjádřila ve lhůtě stanovené soudem nesouhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Ž