47 Ad 11/2025 – Krajský soud v Praze

47 Ad 11/2025- 21 - text 10 47 Ad 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobce: V. M., narozený X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Liborem Vincencem sídlem Štěpánská 540/7, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 3. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila své rozhodnutí ze dne 17. 1. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná podle § 29 odst. 1 písm. k) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) a s přihlédnutím k čl. 15 smlouvy č. 29/2003 Sb. m. s., mezi Českou republikou a Ukrajinou o sociálním zabezpečení (dále jen „Smlouva“), přiznala žalobci ode dne 22. 7. 2023 starobní důchod ve výši 9 946 Kč měsíčně, který se podle nařízení vlády č. 286/2023 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2022, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2022, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2024, základní výměry důchodu stanovené pro rok 2024 a částky zvýšení za vychované dítě pro rok 2024 a o zvýšení důchodů v roce 2024, od 1. 1. 2024 navýšil na 10 140 Kč a od 1. 1. 2025 na 10 327 Kč. Žaloba 2. Žalobce namítá, že správní orgány obou stupňů rozhodly o jeho starobním důchodu v rozporu se Smlouvou a právním řádem České republiky (dále jen „ČR“). Konkrétně odkazuje na čl. 6 Smlouvy, podle kterého se vztahují na pracovníky právní předpisy té smluvní strany, na jejímž území je vykonávána pracovní činnost. Vyjma doby ode dne 1. 10. 2000 do dne 4. 6. 2001 byl žalobce v ČR důchodově pojištěn ode dne 1. 9. 1993 až do dne 22. 7. 2023, kdy dosáhl důchodového věku, tj. téměř 30 let. Pakliže ke vzniku nároku na starobní důchod dojde po uplynutí minimálně 35 let pojištění, byl žalobce prakticky po celou rozhodnou dobu plátcem důchodového pojištění v ČR. Žalobce si je vědom procesního způsobu výpočtu podle čl. 15 Smlouvy, avšak má za to, že správní orgány toto ustanovení aplikovaly chybně. Žalobce přispíval pouze do sociálního systému ČR, nikoliv duplicitně i do sociálního systému Ukrajiny, a proto by mu měla starobní důchod vyplácet ČR. Ustanovení čl. 39 odst. 4 Smlouvy považuje za rozporné se smyslem a účelem hrazení důchodového pojištění, neboť Ukrajině na rozdíl od ČR žádné platby na důchodové pojištění neodváděl. Toto ustanovení je navíc diskriminační. Získání trvalého pobytu v ČR bylo krajně obtížné až prakticky nemožné. Až postupem času (s odstupem od počátku platnosti Smlouvy) došlo k uvolnění. Žalobce je přesvědčen, že mu Ukrajina za sporné období žádný starobní důchod vůbec nepřizná, a to s odůvodněním, že nebyl plátcem pojištění. Vyjádření žalované 3. Žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou. Po rekapitulaci obsahu správního spisu uvedla, že žalobce získal povolení k trvalému pobytu v ČR až ode dne 7. 11. 2006. Jelikož ke dni 1. 4. 2003 měl trvalý pobyt na území Ukrajiny, považují se podle čl. 39 odst. 4 Smlouvy doby pojištěni v ČR, získané k tomuto datu podle právních předpisů ČR, za ukrajinské doby pojištění. Jako české doby pojištění proto lze u žalobce zhodnotit pouze doby pojištění získané v ČR ode dne 1. 4. 2003, tj. ode dne vstupu Smlouvy v platnost. Jako české doby pojištění by bylo možno žalobci zhodnotit doby pojištění získané na území ČR do dne 31. 3. 2003 jen v případě nároku na plný (nedílčený) český starobní důchod. Žalobce získal celkem 10 637 dnů, tj. 29 roků a 88 dnů české doby pojištění za období od 1. 9. 1993 do 22. 7. 2023, což mu ke splnění podmínek potřebné doby pojištění pro nárok na plný český starobní důchod podle § 28 ve spojení s § 29 odst. 1 písm. k) zákona o důchodovém pojištění nestačí. Žalobce nesplnil ani podmínky nároku na starobní důchod výhradně podle českých právních předpisů podle § 29 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění. Doba pojištění potřebná pro nárok žalobce na starobní důchod byla tedy splněna pouze s přihlédnutím k čl. 15 Smlouvy. V daném případě tak bylo třeba přihlédnout k dobám pojištění podle právních předpisů Ukrajiny, aby žalobci vznikl nárok na starobní důchod, tj. bylo nezbytné přičíst doby pojištění jím získané v ukrajinském systému důchodového pojištění k dobám pojištění, které žalobce získal v českém systému důchodového pojištění, aby bylo dosaženo minimálně 35 let doby pojištění potřebné pro vznik nároku na důchod. Přihlédnutí k čl. 15 Smlouvy přitom není v rozporu s článkem 14 Smlouvy, podle něhož závisí-li podle právních předpisů jedné smluvní strany vznik, zachování nebo obnovení nároku na důchod na existenci nebo získání určitých dob pojištění, musí instituce této smluvní strany v nezbytném rozsahu přihlédnout i k existenci nebo dobám odpovídajícího pojištění získaným podle právních předpisů druhé smluvní strany za podmínky, že se nepřekrývají. Při výpočtu starobního důchodu žalobce je tak nutno přihlédnout ke všem jím získaným dobám pojištění nejen v Česku, ale i v Ukrajině. 4. V případě žalobce nebyly dány zákonné podmínky pro aplikaci čl. 6 Smlouvy. Žalovaná znovu opakuje, že žalobce měl ke dni 1. 4. 2003 trvalý pobyt v Ukrajině, proto se ve smyslu čl. 39 odst. 4 Smlouvy považují doby pojištění v ČR, získané k tomuto datu podle právních předpisů ČR, za doby pojištění Ukrajiny. Tomu odpovídá potvrzení o době pojištění žalobce na území Ukrajiny v období ode dne 10. 11. 1977 do dne 31. 3. 2003 poskytnuté ukrajinským nositelem pojištění a skutečnost, že za dobu do dne 31. 3. 2003 pobírá žalobce dílčí starobní důchod v Ukrajině. 5. Starobní důchod byl žalobci přiznán ve správně stanovené výši a jeho námitky tak nebyly shledány důvodnými. Žalobci byla pro účely nároku na starobní důchod zhodnocena veškerá doba pojištění, která byla žalované doložena, a to v souladu se zákonem o důchodovém pojištění a Smlouvou. Všechna výše uvedená ustanovení právních předpisů mají závazný charakter a žalovaná, jakožto orgán státní správy v oblasti sociálního zabezpečení, se od nich nemůže nikterak odchýlit. Na základě uvedeného žalované nezbývá než trvat na napadeném rozhodnutí. Podstatný obsah správního spisu 6. Žalobce dne 18. 10. 2023 požádal o starobní důchod. 7. Žalovaná přípisem ze dne 21. 2. 2024 uvědomila žalobce mimo jiné o tom, že podle § 39 odst. 4 Smlouvy bude posuzovat nárok na jeho starobní důchod za dobu pojištění v ČR ode dne 1. 4. 2003. Aby bylo možné o nároku žalobce rozhodnout, bylo zahájeno řízení s Penzijním fondem Ukrajiny (dále jen „PFU“) ohledně převzetí doby pojištění žalobce do dne 31. 3. 2003 a získání potvrzení o době pojištění získané v Ukrajině. 8. Žádostí ze dne 21. 2. 2024 žalovaná požádala PFU o převzetí doby pojištění žalobce do 31. 3. 2003, potvrzení doby jeho pojištění získané v Ukrajině a potvrzení, od kdy pobírá starobní důchod v Ukrajině. 9. PFU v potvrzení o době pojištění ze dne 1. 7. 2024 uvedl, že v období ode dne 10. 11. 1977 do dne 31. 3. 2003 činila doba pojištění žalobce v Ukrajině celkem 17 let 4 měsíce a 12 dnů. Současně sdělil, že žalobci přiznal v Ukrajině starobní důchod ode dne 27. 7. 2020. 10. Žalovaná prvostupňovým rozhodnutím rozhodla podle § 29 odst. 1 písm. k) zákona o důchodovém pojištění a s přihlédnutím k čl. 15 Smlouvy tak, že žalobci přiznala ode dne 22. 7. 2023 starobní důchod ve výši 9 946 Kč měsíčně, který se podle příslušných nařízení vlády ode dne 1. 1. 2024 navýšil na 10 140 Kč a ode dne 1. 1. 2025 na 10 327 Kč. V odůvodnění uvedla, že podle § 29 odst. 1 písm. k) zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně 35 let a dosáhl alespoň věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod (důchodový věk) po roce 2018. Žalobce dosáhl důchodového věku dne 22. 7. 2023. Potřebnou dobu pojištění však splnil pouze s přihlédnutím k čl. 15 Smlouvy, jelikož ke dni 1. 4. 2003 měl trvalý pobyt na území Ukrajiny, a proto se podle čl. 39 odst. 4 Smlouvy považují jeho doby pojištění v ČR, získané k tomuto datu podle právních předpisů ČR, za doby pojištění v Ukrajině. Z celkové doby pojištění 13 786 dní byla žalobci pro výši důchodu započtena doba 7 417 dní v českém důchodovém pojištění a 6 369 dní v ukrajinském důchodovém pojištění. Dále žalovaná vysvětlila, že ve smyslu čl. 15 Smlouvy se základní a procentní výměra důchodu stanoví v částce odpovídající poměru délky dob pojištění získaných podle českých právních předpisů k celkové době pojištění získané v ČR a v Ukrajině. Následně podrobně rozvedla výpočet výše starobního důchodu žalobce a konstatovala, že nedílnou součástí prvostupňového rozhodnutí je připojený