47 Ad 2/2025 – Krajský soud v Praze

47 Ad 2/2025- 29 - text 6 47 Ad 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobce: L. N., narozený X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 12. 2024, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 2. 12. 2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou k poštovní přepravě dne 13. 1. 2025 domáhá zrušení rozhodnutí žalované označeného shora (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 7. 10. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žalobci podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) žádost o invalidní důchod, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále „IPZS“) ze dne 24. 9. 2024 není invalidní, neboť jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 15 %. 2. Žalobce nesouhlasil s posouzením jejího zdravotního stavu. Poukazuje na to, že stanovená diagnóza ho velmi omezuje v každodenních aktivitách, nejenom v pracovním ale i osobním životě. Posudkový lékař nevzal v námitkovém řízení v potaz plánovaná vyšetření. K žalobě žalobce doložil lékařskou zprávu ze dne 29. 11. 2024 z Revmatologického ústavu v Praze, ze které je patrné, že se jedná v případě žalobce o chronické zánětlivé onemocnění se závažným postižením celé páteře a kloubů končetin, které má progredující charakter a nelze vyloučit postupnou ztrátu funkční schopnosti. 3. Žalovaná s ohledem na námitky žalobkyně navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „organizační zákon“). 4. V průběhu jednání, jež byl soud povinen nařídit, neboť ve věci prováděl nad rámec správního spisu dokazování posudkem posudkové komise MPSV v Praze, setrvaly účastnice na svém procesním stanovisku. 5. Soud neprováděl dokazování lékařskou zprávou ze dne 29. 11. 2024 vypracovanou MUDr. J. H., neboť se s jejím obsahem seznámil prostřednictvím posudku posudkové komise, která měla tento podklad k dispozici a zohlednila a má odborné znalosti ke zhodnocení oborných informací obsažených v této lékařské zprávě 6. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobce podal dne 24. 6. 2024 žádost o invalidní důchod. 7. V posudku o invaliditě ze dne 24. 9. 2024, č. j. LPS/2024/2201-PB_CSSZ, vypracovaném IPZS dospěl posudkový lékař k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je ankylozující spondylartritida, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 3a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 10 % s tím, že se s přihlédnutím k vlivu tohoto stavu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost v předchozí výdělečné činnosti nebo schopnost rekvalifikace podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity zato procentní míra poklesu pracovní schopnosti navýšila o dalších 5 %. Celkově tak posudkový lékař konstatoval pokles pracovní schopnosti žalobce o 15 %. 8. S odkazem na závěr posudku posudkového lékaře IPZS ze dne 24. 9. 2024 vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí ze dne 7. 10. 2024, kterým podle § 38 zákona o důchodovém pojištění zamítla žádost žalobce o invalidní důchod s odůvodněním, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 15 %, žalobce tak není invalidní. 9. Žalobce napadl prvostupňové rozhodnutí námitkami, ve kterých nesouhlasil se závěrem prvostupňového rozhodnutí. Uvedl, že jeho zdravotní stav je prokazatelně dlouhodobě nepříznivého charakteru, snižuje kvalitu jeho života a omezuje jej v běžných denních činnostech. 10. V posudku o invaliditě ze dne 27. 11. 2024, č. j. LPS/2024/1355-NR-KRH_CSSZ, vypracovaném IPZS, dospěl posudkový lékař k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je ankylozující artritida s postižením ramenních kloubů, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 3b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky o posuzování invalidity dále neměnil. 11. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 2. 12. 2024 námitky žalobce zamítla a v odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že s ohledem na zjištěný pokles pracovní schopnosti se nejedná ani o invaliditu prvního stupně. 12. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Dospěl přitom k závěru, že je žaloba důvodná. 13. Soud s ohledem na argumentaci žalobce provedl důkaz posudkem posudkové komise MPSV v Praze ze dne 3. 7. 2025, současně posudková komise zaslala soudu i protokol o jednání, které proběhlo dne 9. 6. 2025, v rámci kterého byl žalobce vyšetřen odbornou lékařkou z oboru fyziatrie a rehabilitační lékařství. Posudková komise po rozboru všech posudkově významných lékařských zpráv shrnula, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je ankylozující spondylitida a artritida, a to středně těžkého stupně, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje i s přihlédnutím k dalším komorbiditám (poúrazové stavy, včetně trombosy s následnou plicní embolizací před 10 let, po které je žalobce dosud léčen) míra poklesu pracovní schopnosti ve střední hodnotě 35 % z rozpětí 30-40 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky dále neměnila. Posudková komise poukázala na to, že jsou pohybové potíže žalobce již víceleté, ale protože se jednalo především o vertebrogenní bolesti, byly dávány do souvislosti s pracovním úrazem v roce 2015, při kterém utrpěl žalobce zlomeninu tří obratlů. Až dne 24. 5. 2024 byl poprvé cíleně vyšetřen revmatologem, který konstatoval rigiditu krční páteře, omezenou hybnost v ramenou (s následně prokázanou artritidou), v oblasti sakroiliakálních (spojení kosti křížové a kyčelní) skloubení. I přes zavedenou léčbu byl stanv následný rok podstatněji nezměněn. Posudková komise uvedla, že byl žalobce při jednání vyšetřen internistkou, v dalším řízení však byl případ žalobce projednán za přítomnosti odborného revmatologa, který považuje stávající stupeň zdravotního postižení žalobce za středně těžký, nikoli pouze lehký. Datum vzniku bylo stanoveno datem prvotního revmatologického vyšetření dne 24. 5. 2024, kdy byla ankylozující spondylitida a artritida diagnostikována. Revmatolog stanovil pracovní doporučení, že při stávajícím postižení není sice omezení v řízení motorových vozidel, vhodné jsou ale častější přestávky v práci s možností procvičení a protažení páteře a kloubů, čemuž stávající zaměstnavatel žalobce vyhověl. Žalobce tak vykonává stávající zaměstnání v podstatně menším rozsahu a intenzitě. 14. Relevantní právní úpravu posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod obsahuje § 39 zákona o důchodovém pojištění. Upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně. A konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. 15. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod závisí především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud se napadené rozhodnutí zakládá na posudku žalované; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování v soudním řízení správním (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). S ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím důkazem, pokud z hlediska své úplnosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, které by správnost po