47 Ad 33/2024 – Krajský soud v Praze

47 Ad 33/2024- 40 - text 6 47 Ad 33/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: V. P., narozená X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 11. 2024, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 7. 11. 2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou do datové schránky soudu dne 5. 12. 2024 domáhá zrušení rozhodnutí žalované označeného shora (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 25. 7. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná odejmula žalobkyni podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) od 16. 8. 2024 invalidní důchod, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále „IPZS“) ze dne 17. 5. 2024 není invalidní, neboť její pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %. 2. Žalobkyně nesouhlasila s posouzením jejího zdravotního stavu. Odkázala na lékařské zprávy, které žalované doložila a měla za to, že je posudkoví lékaři ani nečetli, jinak by nemohli uvést špatné jméno ošetřující lékařky žalobkyně. Žalobkyně proto nemá v posudkové lékaře důvěru a žádala o přezkoumání jejího zdravotního stavu. Poukázala na to, že již před 7 lety bylo konstatováno, že její pracovní schopnost poklesla o 35 %, přičemž její tělo stárne a bolesti má stále větší. Má za to, že konstatovaný pokles pracovní schopnosti 30 % neodpovídá jejímu zdravotnímu stavu. 3. Žalovaná s ohledem na námitky žalobkyně navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „organizační zákon“). 4. V průběhu jednání, jež byl soud povinen nařídit, neboť ve věci prováděl nad rámec správního spisu dokazování posudkem posudkové komise MPSV v Praze, setrvaly účastnice na svém procesním stanovisku. 5. Soud ze správního spisu zjistil, že obsahuje žádost žalobkyně ze dne 24. 4. 2024, kterým požádala o invalidní důchod. 6. V posudku o invaliditě ze dne 17. 5. 2024, č. j. LPS/2024/1160-CL_CSSZ, vypracovaném IPZS dospěla posudková lékařka k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je bolestivý syndrom páteře s lehkým funkčním postižením, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 % s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nemění. 7. S odkazem na závěr posudku posudkové lékařky IPZS ze dne 17. 5. 2024 vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí ze dne 25. 7. 2024, kterým podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění odňala žalobkyni od 16. 8. 2024 invalidní důchod s odůvodněním, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně poklesla její pracovní schopnost pouze o 20 %, žalobkyně tak není invalidní. 8. Žalobkyně prvostupňové rozhodnutí napadla námitkami, ve kterých žádala o nové přezkoumání jejího zdravotního stavu. 9. Žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 7. 11. 2024, č. j. X, jež žalobkyně převzala dne 14. 11. 2024, zamítla námitky žalobkyně. V odůvodnění odcitovala posudkové závěry z posudku ze dne 23. 10. 2024, č. j. LPS/2024/1658-NR-MRS_CSSZ (ve spise není založen, soud si ho zvlášť nežádal, neboť je podrobně rekapitulován v napadeném rozhodnutí a o jeho obsahu nebyl mezi účastnicemi spor). Posudkový lékař dospěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je chronický vertebrogenní algický syndrom bederní páteře diskogenní etiologie s recidivující radikulární iritací v dermatomu L5 vpravo bez motorického postižení, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b vyhlášky o posuzování invalidity, pro které posudkový lékař stanovil míru poklesu pracovní schopnosti 20 %, s tím, že přihlédl k vlivu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace a ve smyslu § 3 vyhlášky navýšil celkový pokles pracovní schopnosti o dalších 10 %. Celkově tak činil pokles pracovní schopnosti žalobkyně 30 %. 10. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Dospěl přitom k závěru, že je žaloba důvodná. 11. Soud s ohledem na argumentaci žalobkyně provedl důkaz posudkem posudkové komise MPSV v Praze ze dne 18. 6. 2025. Žalobkyně byla vyšetřena odbornou lékařkou z oboru neurologie. Posudková komise po rozboru všech posudkově významných lékařských zpráv shrnula, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je chronický vertebrogenní algický syndrom bederní páteře diskogenní s radikulopatií víceetážové herniace, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje se zohledněním charakteru pracovní činnosti žalobkyně míra poklesu pracovní schopnosti ve střední hodnotě 35 % z rozpětí 30-40 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky dále neměnila, protože navyšovat lze pouze bodový strop. Posudková komise poukázala na to, že dle přístrojových vyšetření je zdravotní postižení žalobkyně srovnatelné s rokem 2019, nicméně s výraznější subjektivní patologií, která je dána věkem a konstitucí (narůstající obezita) žalobkyně, ale také ortopedickou komorbiditou, především artrotickými změnami obou kyčelních kloubů ve stupni II a artrózou obou sakroiliakálních (spojení kosti křížové a kyčelní) skloubení. Stav tedy nelze hodnotit jako zlepšení anebo alespoň jako stabilizovaný či s dosaženou adaptací na dané postižení. Zdravotní postižení páteře hodnotila posudková komise jako funkčně středně těžké se závažným snížením celkové výkonnosti již při lehkém zatížení s významně omezenými některými denními aktivitami. Posudková komise dále uvedla, že v roce 2019 byl zdravotní stav žalobkyně skutečně posudkově nadhodnocen, pro což svědčila i schopnost nadále vykonávat dřívější zaměstnání, ale aktuálně je stav natolik zhoršen, že je žalobkyně schopna vykonávat výdělečnou činnost charakteru fyzicky nenáročné činnosti v dělnické profesi jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Posudková komise nedoporučila práci ve vynucených a protrahovaných polohách, práce ve stoji, s břemeny, v chladu. Datum vzniku invalidity v I. stupni je stanoveno od prvotního posouzení v roce 2019. 12. Relevantní právní úpravu posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod obsahuje § 39 zákona o důchodovém pojištění. Upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně. A konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. 13. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod závisí především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud se napadené rozhodnutí zakládá na posudku žalované; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování v soudním řízení správním (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). S ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím důkazem, pokud z hlediska své úplnosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, které by správnost posudku mohly zpochybňovat (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003-54, publ. pod č. 511/2005 Sb. NSS, či ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20). 14. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vy