48 A 2/2025 – Krajský soud v Praze

48 A 2/2025- 28 - text 10 48 A 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kryskou ve věci žalobkyně: L. H. M., narozena X státní příslušnost X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 963/3, Holešovice, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2025, č. j. OAM-333/BE-BE01-VL18-Z-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) rozhodl o zajištění žalobkyně v zařízení pro zajištění cizinců a podle § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovil dobu trvání zajištění do 6. 7. 2025. Obsah podání účastníků řízení 2. Žalobkyně v žalobě namítá, že zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu není dostatečně odůvodněno. Tento důvod zajištění nevylučuje využití zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu. Žalovaný byl povinen zvláštní opatření zvážit. Žalobkyně vysvětlila, že nemohla vycestovat z ČR do země původu z důvodu nedostatku financí. V případě návratu by byla navíc ohrožena na životě, protože si půjčila peníze od místních lichvářů. Není tedy pravdou, že by jí ve Vietnamu nic nehrozilo. O azyl požádala v zákonné lhůtě a nelze jí klást k tíží, kdy žádost podala. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a vychází z nesprávně a nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný nevzal v úvahu konkrétní okolnosti případu, jinak by užil zvláštní opatření. Žalovaný i policejní orgány nesprávně posoudili přiměřenost dopadu rozhodnutí o vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobkyně. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí soukromým a rodinným životem žalobkyně nezabýval. Zajištění cizince je mimořádným institutem, jehož smyslem není posouzení otázky, zda má být uděleno správní vyhoštění nebo zda má cizinec nuceně vycestovat, ale pouze vytvoření podmínek, aby účel nebyl zmařen. Jeho délka nesmí být nepřiměřená vzhledem ke sledovanému cíli. Cíle zajištění by bylo možno dosáhnout, i pokud by byla umístěna v pobytovém středisku. Žalobkyně by zde vyčkala rozhodnutí a je připravena poskytnout plnou součinnost správním orgánům v řízení o mezinárodní ochraně. Žalovaný neodůvodnil, proč by mírnější opatření nebyla v případě žalobkyně účinná, tedy že žalobkyně nebude se správními orgány spolupracovat, nesplní podmínky zvláštního opatření a zmaří rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobkyně byla zajištěna jen proto, že se na území ČR nacházela nelegálně. Odůvodnění délky zajištění je nedostatečné, šablonovité a nezohledňuje konkrétní situaci žalobkyně. 3. V doplnění žaloby, doručeném soudu dne 25. 4. 2025, žalobkyně uvedla, že si zajistila ubytování na adrese X, kde se bude zdržovat a přebírat si poštu. Má proto za to, že jsou dány podmínky pro užití zvláštního opatření spočívajícího v uložení povinnost zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem. Žalobkyně současně předložila doklad o zajištění ubytování a dopis od T. T. T. A., narozené X, bytem X, jímž žádá o propuštění žalobkyně a uvádí, že zde žije legálně, má zde manžela a děti a pro žalobkyni, kterou označuje jako svou sestru, zajistila ubytování a chce se o ni plně postarat. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ji navrhl jako nedůvodnou zamítnout. Žalobkyni zajistil v souladu se zákonem. Žalobkyni bylo rozhodnutím ze dne 21. 6. 2018 uloženo správního vyhoštění, ale žalobkyně z ČR neodcestovala a až do 16. 3. 2025, kdy byla zadržena policií, zde pobývala bez platného pobytového oprávnění. O mezinárodní ochranu požádala až dne 19. 3. 2025, a to poté, co ji policie zajistila za účelem realizace správního vyhoštění. Z její výpovědi nevyplynulo, že by jí v dřívějším podání žádosti cokoliv bránilo. O mezinárodní ochranu tedy zjevně požádala až poté, co se hrozba návratu do země původu stala reálnou a ve snaze vyhoštění oddálit či zmařit. Žalobní námitky jsou obecné. Napadené rozhodnutí je dostatečně odůvodněno, i pokud jde o uplatnění zvláštních opatření. Podstatný obsah správního spisu 5. Žalobkyně byla zadržena hlídkou cizinecké policie dne 16. 3. 2025 při pobytové kontrole na adrese X. Před hlídkou se schovávala na vnějším parapetu okna. Bylo zjištěno, že nedisponuje platným oprávněním k pobytu na území ČR. 6. Dne 17. 3. 2025 byl proveden výslech žalobkyně. Vypověděla, že je zdráva. V ČR měla od roku 2005 trvalý pobyt, ale v roce 2018 jí byl zrušen, protože se déle než šest let (od roku 2007 do 8. 11. 2017) zdržovala v zemi původu. Naposledy do ČR přicestovala 8. 11. 2017 na základě trvalého pobytu a od té doby zde pobývá nepřetržitě. Zdržuje se různě po Praze, nemá stálou adresu, není nikde kontaktní, nemá žádnou nájemní smlouvu, žádnou aktuální adresu nikde nehlásila. Na území ČR je sama, nikoho z rodiny ani blízkých zde nemá. Je si plně vědoma, že jí bylo rozhodnutím ze dne 21. 6. 2018 uloženo správní vyhoštění, přičemž lhůta k vycestování uplynula dne 21. 12. 2023. Rozhodnutí nerespektovala, protože neměla peníze na vycestování. Ministerstvo ani žádnou společnost pomáhající cizincům s návratem o pomoc nepožádala. Prostředky na vycestování nemá ani nyní. V ČR nevlastní žádnou nemovitost ani zde nemá jiný majetek, vydělává si brigádami. Na dotaz ohledně možnosti uplatnění zvláštních opatření podle zákona o pobytu cizinců, na jaké adrese se zdržuje a zda disponuje finančními prostředky, žalobkyně odpověděla, že nemá stálou adresu a že finanční záruku dát nemůže ona ani nikdo jiný za ní. Nemá finanční prostředky potřebné k dalšímu pobytu v ČR a k vycestování. O azyl nikdy nežádala. Ke svému rodinnému stavu uvedla, že je rozvedená, má dospělé děti a její rodina žije v zemi původu. V ČR nemá ani jiné příbuzné a nesdílí domácnost s občanem ČR či EU. V ČR nemá žádné závazky a pohledávky, žádné společenské ani kulturní vazby, žádné známé, stýká se pouze s krajany. O svém zajištění nežádala vyrozumět žádnou osobu zdržující se na území ČR. Na dotaz ohledně příbuzných v zemi původu, frekvence kontaktu s nimi a místa pobytu v zemi původu odpověděla, že nikoho nemá. V zemi původu nemá žádný majetek. Kromě finančních prostředků jí ve vycestování z ČR nic nebrání. V zemi původu jí nic nehrozí, je pro ni bezpečná. Z ČR v případě správního vyhoštění vycestuje dobrovolně. Na dotaz, na jakou adresu jí lze doručovat písemnosti, uvedla, že není nikde kontaktní a že jí má správní orgán ustanovit opatrovníka a doručovat jemu. 7. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, rozhodnutím ze dne 17. 3. 2025, č. j. KRPA-87763-17/ČJ-2025-000022-ZSV, žalobkyni uložilo správní vyhoštění na dobu 36 měsíců se lhůtou pro vycestování v délce 30 dnů a rozhodnutím z téhož dne, č. j. KRPA-87763-19/ČJ-2025-000022-ZSV, rozhodlo o zajištění žalobkyně za účelem správního vyhoštění na dobu 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. Téhož dne byla žalobkyně předána do Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová, kde dne 19. 3. 2025 podala žádost o mezinárodní ochranu. 8. Žalovaný následně napadeným rozhodnutím rozhodl o zajištění žalobkyně. Dospěl k závěru, že je nutné ponechat žalobkyni v zajištění i během řízení o žádosti o mezinárodní ochranu. Shrnul, že žalobkyni bylo v roce 2018 uloženo správní vyhoštění, které nerespektovala, a v ČR vědomě pobývala bez platného oprávnění k pobytu. Porušovala jak pobytová pravidla, tak úpravu zaměstnávání cizinců. Není nikde hlášena k pobytu. Je zdravá. V zemi původu jí nic nehrozí, ničeho se tam neobává, je pro ni bezpečná. O mezinárodní ochranu požádala až poté, co byla zajištěna za účelem realizace správního vyhoštění, ačkoliv podle její výpovědi jí v dřívějším podání žádosti nic nebránilo. Je tedy zřejmé, že o mezinárodní ochranu požádala ve snaze oddálit nebo zmařit realizaci vyhoštění, protože hrozba nuceného návratu do země původu se po zajištění stala reálnou. Jinak by o ni nepožádala. Přestože v ČR pobývá od 8. 11. 2017, nepodala žádost dříve. Žalobkyně chce podle svých slov v ČR pouze pracovat a vydělávat peníze. Zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu nelze uplatnit. Žalobkyně by nevyčkala výsledku řízení ve věci mezinárodní ochrany a navázala by na předchozí nelegální pobyt a práci. I z její výpovědi, že se nechce hlásit na policii, protože musí pracovat, lze usuzovat, že by zvláštní opatření nedodržovala. Žadatel o mezinárodní ochranu může být navíc zaměstnán až po uplynutí 6 měsíců od podání žádosti, což žalobkyni brání v realizaci jejího jediného cíle – pracovat a vydělávat. Z dosavadního postupu a vyjádření žalobkyně je zřejmé, že její propuštění ze zajištění by ohrozilo řízení ve věci mezinárodní ochrany a správního vyhoštění. Nelze předpokládat, že by žalobkyně své jednání změnila a respektoval