48 Az 11/2025 – Krajský soud v Praze

48 Az 11/2025- 22 - text 10 48 Az 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kryskou ve věci žalobce: H. S. M. D. narozen dne X státní příslušník Irácké republiky bytem X zastoupen advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 831/21, Nové Město, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Holešovice, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2025, č. j. OAM-999/ZA-ZA15-K11-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zastavil řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), jelikož opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany posoudil jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Obsah napadeného rozhodnutí 2. Žalobce dne 8. 9. 2025 podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 12. 9. 2025 k ní žalobce poskytl údaje. Žalobce mimo jiné uvedl, že je kurdské národnosti, hlásí se k víře „zerdus“, není politicky aktivní, nikdy nebyl členem politické strany či skupiny, o politiku se nezajímá. Je svobodný, bezdětný. Ze země původu odcestoval v dubnu 2017, v březnu 2018 přicestoval do ČR. Jedná se o druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Je zdravý a bez zvláštních potřeb. Trestně stíhán nebyl. K důvodům žádosti uvedl, že je v ČR sedm a půl roku, má zde zázemí, práci a nikdy neměl problémy s úřady. Návrat do země původu pro něj bude znamenat smrt. V roce 2017 mu bylo vyhrožováno ze strany radikálů, protože odmítl spolupráci s tzv. islámským státem. Žalobce z nich má stále obavy, neboť pořád provádějí své aktivity. O nebezpečí ze strany radikálů hovořil již v řízení o své první žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Situace v zemi původu zůstává stejná, hrozí mu tam nebezpečí. Novou skutečnost představuje to, že je zde sedm a půl roku a po celou dobu vede řádný život. 3. Žalovaný při svém rozhodování vycházel dále z podkladů rozhodnutí o první žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany a následujících informací o zemi původu: (i) Informace MZV ze dne 8. 4. 2025 (Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí); (ii) Informace MZV ze dne 8. 4. 2025 (Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do regionu iráckého Kurdistánu, Návrat do regionu iráckého Kurdistánu po dlouhodobém pobytu v zahraničí); (iii) Informace MZV ze dne 18. 1. 2024 (situace ve městě Kirkúk); (iv) Informace Polského cizineckého úřadu ze dne 14. 2. 2025 (Irák – Bezpečnostní situace). 4. Dne 15. 10. 2025 byla zástupci žalobce dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady či vyjádřit námitky proti zdrojům informaci a způsobu jejich získání. Zástupce žalobce této možnosti nevyužil a k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí se nedostavil. 5. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí předně shrnul procesní vývoj při vyřizování první žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany (včetně navazujícího soudního přezkumu). Následně posoudil důvody opakované žádosti a provedl srovnání s tvrzeními žalobce, která učinil v řízení o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Tehdy označil za důvod podání žádosti obavy z výhružek od radikálů související s jeho odmítnutím spolupráce s tzv. islámským státem a jeho vírou. Následně žalovaný konstatoval, že v řízení o opakované žádosti žalobce uvedl stejné motivy odchodu ze země původu a neochoty se tam vrátit, jako uváděl v průběhu řízení o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce sám výslovně uvedl, že o těchto skutečnostech hovořil již v předchozím řízení. Žalovaný tak odkázal na své rozhodnutí o první žádosti žalobce ze dne 13. 5. 2024. Žalobce jako novou skutečnost výslovně uvedl, že v ČR žije sedm a půl roku, což však nelze považovat za důvod pro opětovné meritorní posouzení žádosti, neboť nenaplňuje definici nové skutečnosti ve smyslu zákona o azylu. Dále žalovaný uvedl, že z aktuálních informací o zemi původu žalobce vyplývá, že v posledních dvou letech nedošlo na jejím území k žádným masovým zločinům proti civilistům a počet obětí se rok od roku snižuje. Od roku 2022 dochází jen zřídka k civilním obětem v důsledku ostřelování a přestřelek, protože civilisté nejsou přímým cílem vojenských operací. Útoky turecké armády představují hrozbu v pohraničních oblastech Kurdistánu, avšak nejvíce jsou ohroženy oblasti, odkud žalobce nepochází. Jednotlivé útoky nelegálních ozbrojených skupin na civilisty jsou stále hlášeny, ale jsou sporadické a ve stále menším měřítku. Současná bezpečnostní situace se v zemi původu žalobce postupně zlepšuje a snížilo se i ohrožení civilních obyvatel. Útoky na civilisty jsou sporadické a rozptýlené. Neprobíhají ve velkém měřítku a nepředstavují běžnou hrozbu pro obyvatele země. Humanitární situace se rovněž zlepšuje a úřady mají pokročilý program návratu vnitřně vysídlených osob. Nic nenasvědčuje ani tomu, že by žalobce mohl být v případě návratu do země původu jakkoliv postižen za podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Není plošně uplatňován jakýkoliv postih proti občanům země původu, kteří se vrátili po dlouhodobém pobytu v zahraničí či jako neúspěšní žadatelé o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný uzavřel, že v zemi původu nedošlo od doby meritorního posouzení první žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany (a posledního rozhodnutí správního soudu) k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, tj. která by svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování nebo hrozbě vážné újmy. Žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a hodnocení důvodů jeho odchodu ze země původu a obav z návratu do ní. Obsah žaloby 6. Žalobce mimo jiné uvedl, že v předcházejícím řízení uplatnil obdobnou argumentaci jako v řízení o první žádosti, přičemž uvedl, že jej k podání žádosti vedly jednak humanitární důvody, tj. letitý pobyt a integrace v ČR, a jednak bezpečnostní a politická situace v zemi původu. Poukázal na skutečnost, že v zemi původu operuje množství extremistických hnutí a bojových skupin, centrální vláda neuplatňuje svoji pravomoc na celém teritoriu státu a žalobci hrozí pronásledování pro příslušnost ke kurdské menšině. Má za to, že dostatečně prokázal důvodnost nároku, přičemž předestřel žalovanému dostatečně jasný a konkrétní „azylový příběh“, který jasně dokládá možné pronásledování v případě návratu do země původu, zejména pak hrozbu vážné újmy. Odkázal přitom na Příručku k postupům pro určování právního postavení uprchlíků UNHCR a rozložení důkazního břemene. Žalovaný však dospěl k závěru, že obavy žalobce nejsou relevantní, avšak podle žalobce jde pouze o subjektivní hodnocení na úrovni obecných spekulací. Žalobce namítá zásadní selhání v posouzení individuálních okolností a interní rozpornost skutkových zjištění, rozpor v hodnocení náboženského podtextu pronásledování, ignorování závazných předchozích zjištění a selektivní výklad skutečností, kdy se rozhodnutí nijak nezaobírá instituty islámského práva, které je uplatňováno v okrajových částech země původu, přičemž mezi tyto související instituty patří i likvidační postih za odpadnutí od víry, kterému může být žalobce v případě návratu do vlasti vystaven. Odkázal pak na předchozí rozhodnutí správních soudů. Podle žalobce žalovaný popírá náboženský podtext napadení, kterému v domovském státě čelil. Zmínil procesní standard „přiměřené pravděpodobnosti“ a prospektivnost posuzování odůvodněnosti obav z pronásledování, přičemž opětovně odkázal na judikaturu. Sama příslušnost k zapovězené náboženské společnosti může představovat riziko pro žalobce v případě jeho návratu. 7. Žalobce dále namítá povrchní a zjednodušené hodnocení bezpečnostní situace v zemi původu a nepřiměřené požadavky na individualizované nebezpečí. Soud by měl vzít v úvahu, že již jednou byl obětí cílených útoků, což jej staví do zcela odlišné pozice než běžného civilistu. Žalovaný odmítá ohrožení života žalobce ze strany teroristické organizace s ohledem na aktuální situaci, ačkoliv žalobce namítal, že oslabení tzv. islámského státu neznamená eliminaci jejích bojovníků a přetrvávajícího faktického nebezpečí. Žalovaný se opírá o zprávy hovořící o „sporadických a roztroušených útocích“ a „poklesu počtu obětí“. Tyto statistiky sice mohou svědčit o celkovém trendu, avšak pro jednotlivce, který je na „seznamu“ teroristické skupiny, je i „sporadický“ útok přímým ohrožením života. Nesmí být přehlíže