51 A 70/2025 – Krajský soud v Praze

51 A 70/2025- 38 - text 6 51 A 70/2025 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Straky, soudce Karla Ulíka a soudkyně Johany Jandusové ve věci navrhovatelky: Česká republika na 1. místě! sídlem Jankovcova 1535/2a, Holešovice, 17000 Praha 7 zastoupená advokátem JUDr. Miroslavem Pindešem, Ph.D. sídlem Zámecká 550, 685 01 Bučovice proti odpůrcům: 1. Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 2. Svoboda a přímá demokracie (SPD) sídlem Rytířská 410/6, 110 00 Praha 1 zastoupená advokátem JUDr. Adamem Batunou sídlem Václavské náměstí 846/1, 110 00 Praha 1 o návrhu na zrušení registrace kandidátní listiny politického hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vyhlášené na dny 3. a 4. 10. 2025 takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Shrnutí návrhu a vyjádření odpůrců 1. Navrhovatelka se návrhem doručeným soudu dne 20. 8. 2025 domáhá podle § 89 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), zrušení registrace kandidátní listiny politického hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) (odpůrce 2) pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, jejichž termín konání byl stanoven na dny 3. a 4. 10. 2025. Navrhovatelka sama podala kandidátní listinu do těchto voleb a její kandidátní listina byla Krajským úřadem Středočeského kraje jakožto registračním úřadem (odpůrce 1) registrována rozhodnutím ze dne 15. 8. 2025, čj. 113794/2025/KUSK. Kandidátní listina odpůrce 2 byla registrována rozhodnutím odpůrce 1 ze dne 15. 8. 2025, čj. 113753/2025/KUSK. 2. Navrhovatelka namítá, že kandidátní listina odpůrce 2 nebyla registrována jako kandidátní listina koalice, ačkoli fakticky jde o společnou kandidaturu koalice čtyř politických subjektů. To dovozuje z toho, že na kandidátní listině jsou na základě dohody odpůrce 2 s politickými stranami Trikolora, PRO Právo Respekt Odbornost a Svobodní též členové těchto dalších stran. Ti byli delegováni svými stranami, nešlo tedy o rozhodnutí odpůrce 2. Vzniklé uskupení též fakticky funguje a vystupuje jako koalice. Tento postup jednoznačně obchází § 49 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, v nyní účinném znění (dále „zákon o volbách do Parlamentu“), které u koalic stanoví vyšší nároky na počet hlasů potřebných k postupu do prvního skrutinia. Vedle toho navrhovatelka namítá, že vzniklá koalice neoprávněně používá ve své předvolební kampani její název, což může vyvolat u voličů mylný dojem, že i navrhovatelka je součástí této koalice. 3. Odpůrce 1 ve vyjádření ze dne 22. 8. 2025 namítl, že na kandidátní listině odpůrce 2 se nachází celkem 34 kandidátů, u nichž je bez výjimky uvedeno, že jde o členy odpůrce 2. Už proto nemůže jít v tomto případě o „nepřiznanou koalici“, a tedy o obcházení zákona. Námitky týkající se vedení kampaně se netýkají skutečností rozhodných pro registraci kandidátních listin. 4. Odpůrce 2 v podání ze dne 25. 8. 2025 navrhl, aby byl návrh zamítnut. Poukázal na to, že kandidátní listina byla podána výlučně odpůrcem 2 v souladu s § 31 odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu. Pro účely volebního zákonodárství je právně relevantní pouze formálně založená koalice. K tomu odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 127/96, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2017, č. j. Vol 57/2017-24, které považuje v dané věci za relevantní. Zákon o volbách do Parlamentu neumožňuje „překvalifikovat“ samostatnou kandidátní listinu na koaliční či odmítnout kandidátní listinu na základě politologických úvah či indicií. Přítomnost osob spjatých s jinými stranami na kandidátní listině je v rámci soutěže politických stran legitimní a nemá vliv na právní kvalifikaci takové kandidátní listiny. Způsob vedení volební kampaně pak není relevantní pro proces registrace kandidátní listiny. Posouzení věci soudem 5. Soud neshledal žádnou překážku, která by mu bránila návrh věcně projednat. Navrhovatelka je podle § 89 odst. 4 s. ř. s. a § 86 zákona o volbách do Parlamentu oprávněna domáhat se soudní ochrany proti registraci kandidátní listiny odpůrce 2 pro volby, neboť je politickou stranou, která podala kandidátní listinu pro tyto volby. Návrh byl podán ve lhůtě dle § 86 zákona o volbách do Parlamentu, neboť rozhodnutí o registraci kandidátní listiny odpůrce 2 bylo doručeno ve smyslu § 33 odst. 4 zákona o volbách do Parlamentu dne 18. 8. 2025 (bylo zveřejněno na úřední desce odpůrce 1 dne 15. 8. 2025) a návrh byl u soudu podán dne 20. 8. 2025. Soud o návrhu rozhodl bez jednání (§ 89 odst. 5 poslední věta s. ř. s.). 6. Soud v této věci vychází ze svých zamítavých usnesení ze dne 27. 8. 2025, č. j. 41 A 72/2025-35, ze dne 29. 8. 2025, č. j. 54 A 64/2025-57, které se zabývaly totožnými otázkami, přičemž neshledal důvod se od těchto závěrů odchýlit. Současně nepřehlédl, že obdobné návrhy byly zamítnuty i dalšími krajskými soudy. 7. Podle § 31 odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu platí, že za kandidátní listinu podanou koalicí se považuje ta, kterou všechny společně kandidující politické strany a politická hnutí jednoznačně na kandidátní listině jako koaliční označí, uvedou, kdo je členem koalice, a stanoví její název. 8. Výše citovaná úprava byla zakotvena do § 31 odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu zákonem č. 204/2000 Sb. s cílem „jednoznačně přímo v zákoně vymezit, co se rozumí pojmem ‚koalice‘“ (viz důvodová zpráva k bodu 45 zákona č. 204/2000 Sb.). Byť řada ustanovení změněných tímto zákonem byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 42/2000, vymezení pojmu koaliční kandidátní listiny zůstalo zachováno. 9. Zákonné vymezení koaliční kandidátní listiny navazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 127/96. Ten v situaci, kdy volební zákon neupravoval veřejnoprávní podmínky pro vznik a činnost koalice a nezakotvoval pravomoc žádného orgánu rozhodovat o tom, že určitý politický subjekt účastnící se voleb (např. jako strana) je nutno chápat jako koalici, konstatoval: „Je zřejmé, že zákonodárce neměl v úmyslu do vytváření koalic (veřejnoprávně) zasahovat. Pokud by takové otázky ovlivňovat chtěl, musel by volební koalici přesně definovat a také reglementovat mechanismus přezkoumávání (zřejmě soudního), zda politický subjekt je stranou či koalicí. Z toho lze dovodit, v souladu s ustanovením čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, respektive čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR (zejména arg. ‚každý občan může činit, co není zákonem zakázáno‘), že za daného právního stavu jen sám politický subjekt dobrovolně rozhoduje, zda se chce voleb účastnit jako (volební) subjekt samostatný nebo jako (volební) koalice. Při nedostatku právní regulace vytváření koalic tedy může být relevantní jedině to, jakým způsobem subjekt své kandidátní listiny zaregistroval. Jistou podporu takovému závěru poskytuje sám zákon č. 247/1995 Sb. v ustanovení § 31 odst. 1, když ve výčtu subjektů oprávněných podávat kandidátní listiny pro volby se vedle politických stran uvádí i (bez dalšího) koalice. Utváření (volebních) koalic tak podléhá dohodě stran, která není nijak veřejnoprávně regulována, resp. zakázána. Zákon č. 247/1995 Sb. s takovým jednáním nespojuje žádné právní důsledky pro kandidující stranu. Není ani předepsáno, že na kandidátní listiny se zapisují pouze členové kandidující strany, je možné zapsat každou fyzickou osobu, která má pasivní volební právo (srov. zejména § 25 zákona č. 247/1995 Sb.). Vytvoření koalice je – za současné právní úpravy – volní akt, tj. projev vůle dvou či více politických stran či hnutí vytvořit (volební) koalici, jenž nepodléhá žádnému dalšímu schvalovacímu aktu či přezkumu státních orgánů“. I v době přijetí citovaného nálezu přitom § 49 zákona o volbách do Parlamentu upravoval vyšší procentní hranice pro postup koalic do prvního skrutinia. Ústavní soud současně vyložil, že otázka, zda jde o politickou stranu či koalici, souvisí časově především s podáváním a projednáváním kandidátních listin. 10. Zákonodárce při vědomí výše citovaných závěrů Ústavního soudu nepřistoupil k tomu, aby koalici definoval materiálními znaky, jejichž naplnění by bylo následně předmětem přezkumu v procesu registrace příslušným registračním úřadem a poté případně příslušným soudem. Naopak v souladu s tím, jak vyložil pojem koalice Ústavní soud, zákonodárce v § 31 odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu prostřednictvím definice koaliční kandidátní listiny výslovně stanovil, že se za koalici považuje uskupení politických stran či hnutí společně kandidujících ve volbách, které se na kandidátní listině jako koaliční jednoznačně označí s uvedením členů a názvu koalice. 11. Také komentářová literatura na základě shora citované právní úpravy a nálezu Ústavního soudu popisuje koalice v českém právním řádu jako „účelová, víceméně neformální uskupení politických stran společně kandidujících ve volbách, které se