52 A 14/2024 – Krajský soud v Praze

52 A 14/2024- 38 - text 11 52 A 14/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Bc. Kryštofem Hornem v právní věci žalobce: M. H. bytem X zastoupený obecným zmocněncem Ing. J. R., LL.M. sídlem Y proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2024, č. j. 088127/2024/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce byl dne 15. 6. 2023 jako jezdec na elektrické jednokolce (osobním přepravníku) InMotion V13 Challenger účastníkem dopravní nehody v Příbrami na okružní křižovatce místních komunikací K. Kryla, S. K. Neumana, Čechovská a Seifertova. Při jízdě po této okružní křižovatce do něj (resp. do jednokolky) zezadu narazil osobní automobil, v důsledku čehož z jednokolky spadl a utrpěl zranění. 2. Policie České republiky nejprve událost šetřila pro podezření z přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 zákona č. 40/2009, trestní zákoník, kterého se mohl dopustit řidič osobního automobilu. Posléze však odevzdala věc Městskému úřadu Příbram (dále jen „městský úřad“) k projednání přestupků řidiče osobního vozidla i žalobce. 3. Výrokem II rozhodnutí ze dne 20. 10. 2023, č. j. MeUPB 106279/2023/Nep (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) uznal městský úřad žalobce vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), kterého se měl dopustit porušením § 60a odst. 3 téhož zákona tím, že v den nehody jel po pozemní komunikaci v ulici S. K. Neumanna v Příbrami ve směru jízdy od ulice Gen. Kohla ke kruhovému objezdu u č. p. 521 s osobním přepravníkem a k jízdě užil pravý jízdní pruh pozemní komunikace, ačkoliv v ulici S. K. Neumana je z obou stran pozemní komunikace veden chodník. Za tento přestupek mu městský úřad uložil podle § 35 písm. b) až § 40 a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“) a § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu pokutu ve výši 1 500 Kč a současně mu pode § 95 zákona o přestupcích ve spojení s § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, uložil povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 4. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí plyne, že městský úřad vycházel mimo jiné z kamerových záznamů, na kterých byla patrná jízda žalobce na jednokolce při pravém okraji komunikace směrem ke kruhovému objezdu, přičemž po obou stranách byl chodník. Následující střet na kruhovém objezdu zaznamenán není. Správní orgán I. stupně nesouhlasil s názorem žalobce, že jelikož se jednokolka pohybuje rychleji než chodec, nemůže s ní jezdit na chodníku. Jde o osobní přepravník podle § 2 písm. nn) zákona o silničním provozu a má se dle § 60a téhož zákona pohybovat nejvýše rychlostí chůze. 5. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce namítal, že úpravou osobních přepravníků zákonodárce reagoval na samovyvažovací přepravníky Segway, se kterými byly v centrech měst špatné zkušenosti, zejména kvůli nezkušeným turistům, kteří si je půjčovali. Žalobcova jednokolka však vyžaduje značné zkušenosti a vyvažuje se v podélném směru, nikoliv příčném, chová se tedy stejně jako jízdní kolo. Je tedy sporné, zda na tyto jednokolky vůbec dopadá § 60a zákona o silničním provozu. Je též absurdní, aby se žalobce s jednokolkou schopnou vyvinout rychlost přes 50 km/h musel pohybovat rychlostí chůze, a to dle interpretace městského úřadu i na cyklostezkách. Právní úprava dle žalobce vymezuje jen podmínky pohybu na levém okraji vozovky, nikoliv však na vozovce jako takové. 6. Žalovaný dne 1. 7. 2024 vydal napadené rozhodnutí, kterým odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Uvedl, že není pochyb o tom, že žalobce jel po pravé straně pozemní komunikace. Na jednokolky se § 60a odst. 1 zákona o silničním provozu vztahuje, neboť jde o osobní přepravník se samovyvažovacím zařízením, nebo jde minimálně o obdobné technické zařízení ve smyslu tohoto ustanovení. Žalovaný poukázal i na obdobný závěr stanoviska Ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia České republiky ze dne 2. 8. 2022, č. j. PRP-32649-1/ČJ-2022-990440. Z něj převzal i názor, že pohyb na vozovce se osobě na osobním přepravníku explicitně nezakazuje, což je rozdíl oproti obdobné úpravě u chodců a cyklistů v § 53 odst. 1, resp. § 57 odst. 1 zákona o silničním provozu. Zákaz lze dovodit až nepřímo z §60a odst. 3 zákona o silničním provozu argumentem a contrario. Jednokolka se tedy může pohybovat na chodníku, stezce pro chodce a cyklisty nebo na odděleném pruhu pro chodce na stezce pro chodce a cyklisty nebo v pěších a obytných zónách – zde se však musí pohybovat rychlostí srovnatelnou s rychlostí chůze. Může použít také vyhrazeného pruhu pro cyklisty, stezky pro cyklisty nebo odděleného pruhu pro cyklisty na stezce pro chodce a cyklisty – zde nemá omezenou rychlost pohybu, nesmí jen překročit rychlost stanovenou místní úpravou. Není-li k dispozici nic z uvedeného, smí se pohybovat po levé krajnici nebo při levém okraji vozovky. Uvedený výklad žalovaný podpořil též citací z odborné literatury. Dospěl k závěru, že žalobcovy argumenty nejsou důvodné, jeho odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Obsah žaloby 7. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 8. Žalobce v žalobě zopakoval své námitky proti výkladu rozhodné právní úpravy, které uplatnil v odvolání. Rozvedl historický kontext přijetí úpravy v souvislosti s vozítky Segway s maximální konstrukční rychlostí 20 km/h. Ta jsou sama o sobě stabilní, předozadní rovnováha je regulována elektronicky a boční rovnováha je zajištěna dvojicí kol. Naopak u jednokolky je boční stabilita kontrolována jezdcem obdobně jako na jízdním kole, které má však vlastní právní úpravu. Jednokolky jsou schopny dosahovat rychlosti i 100 km/h a jezdci jezdí ve stejné výbavě jako motocyklisté. Právní úprava s takovými jednokolkami nepočítala, důkazem je omezení rychlosti na stezce pro chodce a cyklisty. Některé jednokolky, pokud mají maximální konstrukční rychlost přesahující 25 km/h, jsou vozidlem ve smyslu Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2021/2118 ze dne 24. 11. 2021, kterou se mění směrnice 2009/103/ES o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění (dále jen „směrnice o pojištění odpovědnosti“). Je tedy třeba zkoumat technické parametry jednokolek. Netýká se jich např. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 ze dne 15. 1. 2013 o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly (dále jen „nařízení o schvalování“). Žalobce má za to, že § 60a odst. 1 zákona o silničním provozu nelze vykládat a contrario v neprospěch přestupce, naopak v případě mlčení zákona nelze ukládat povinnosti občanů v rozporu s čl. 2 odst. 4 Ústavy. Přestupkem je jen čin, který je jako takový výslovně označen. Žalovaný pominul systematiku zákona, § 60a popisuje specifické režimy a jen upravuje povinnosti v závislosti na tom, kde se osobní přepravník pohybuje. Je nutno poukázat na to, že existuje široké spektrum jednokolek lišících se co do výkonu a maximální rychlosti. Výklad vyžadující pohyb všech z nich na levé straně vozovky, kde není jejich rychlost omezena, absurdním způsobem popírá zásady bezpečnosti provozu. Zcela legálně by osoba na osobním přepravníku jedoucí rychlostí 90 km/h míjela na silnici vlevo protisměrně jedoucí vozidla jedoucí téže rychlostí. Zákonodárce toto nemohl mít na mysli a očekával, že rychleji jedoucí osobní přepravníky se budou pohybovat po pravém kraji vozovky stejně jako motorky, cyklisté či jízdní koloběžky. Proto jejich pohyb na pravé straně vozovky výslovně nezakázal. Stejně tak u některých fakticky podobných dopravních prostředků zákon o silničním provozu ukládá povinnost pohybu po vozovce a zakazuje pohyb po chodníku. Není logické, aby relativně pomalu se pohybující koloběžky měly používat pravou stranu vozovky, zatímco by rychlejší jednokolky musely jezdit po levé straně. Vývoj techniky předběhl zákonné znění. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že definice osobního přepravníku v § 2 písm. nn) zákona o silničním provozu nepřipouští, aby se do stejné kategorie dalo přiřadit jízdní kolo. Žalobcovy úvahy o boční stabilitě jsou tedy nepřípadné. Z důvodové zprávy k zákonu č. 48/2016 Sb. je zřejmé, že zákonodárce s účastí osobních přepravníků v provozu počítal. Vychází z principů, že osoba užívající osobní přepravník není chodec a tvoří speciální kateg