52 A 25/2025 – Krajský soud v Praze

52 A 25/2025- 22 - text 7 52 A 25/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Bc. Kryštofem Hornem v právní věci žalobce: P. M. N., nar. X státní příslušník Vietnamské socialistické republiky bytem X zastoupen advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1 proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2025, č. j. CPR-26744-2/ČJ-2025-930310-V223, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 25. 6. 2025, č. j. KRPS-8036-47/ČJ-2025-010024-50A-EU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „policejní orgán“) žalobci uložil povinnost opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Současně žalobci stanovil povinnost vycestovat ve lhůtě 30 dnů od právní moci prvostupňového rozhodnutí. 2. Rozhodnutím ze dne 23. 9. 2025, č. j. CPR-26744-2/ČJ-2025-930310-V223 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná zamítla žalobcovo odvolání a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Důvodem pro vydání prvostupňového rozhodnutí byl žalobcův neoprávněný pobyt na území České republiky. Žalobce zde pobýval od 8. 1. 2025 do 9. 1. 2025 bez platného oprávnění k pobytu, poté co mu Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 28. 7. 2022, č. j. OAM-396-15/ZR-2022 zrušilo povolení k trvalému pobytu a žalobce nevycestoval ve lhůtě do 7. 1. 2025 stanovené výjezdním příkazem. Původně policejní orgány zahájily řízení o správním vyhoštění, nicméně vzhledem k žalobcovým rodinným vazbám měly vyhoštění v jeho případě za nepřiměřené. Překvalifikovaly proto řízení na povinnost opustit území a vydaly prvostupňové rozhodnutí. Dospěly přitom k závěru, že toto mírnější opatření nezasahuje nepřiměřeně do žalobcova rodinného a soukromého života. 3. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované. Obsah žaloby a ostatních podání účastníků 4. Žalobce v žalobě namítá nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí. Policejní orgány argumentovaly tím, že žalobce nerespektoval výjezdní příkaz a nevycestoval. Nicméně pokud měl žalobce vycestovat, zažádat o vízum a poté se vrátit, bylo povinností policejních orgánů odůvodnit, zda by byl jeho návrat do České republiky možný. Policejní orgány však v této souvislosti zcela pominuly žalobcův záznam v rejstříku trestů, který fakticky znemožňuje, aby mu bylo po vycestování udělené vízum. Žalobce by se v případě vycestování neměl šanci vrátit v nejbližších 11 letech. 5. Žalovaná se dále nedostatečně zabývala přiměřeností napadeného rozhodnutí, které zasahuje do života celé rodiny. Žalobce žije v České republice od roku 1993. Má zde manželku a 3 nezletilé dcery, které jsou na jeho péči závislé. Vytvořil si zde stabilní zázemí a ve Vietnamu se nemá kam vrátit. Z těchto důvodů žalobce považuje napadené rozhodnutí za nepřiměřené. Žalovaná rovněž neodůvodnila, zda je vydání napadeného rozhodnutí nezbytné v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, ochrany pořádku či předcházení zločinnosti ve smyslu čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). 6. Žaloba obsahuje též návrh na přiznání odkladného účinku. 7. Žalovaná ve vyjádření navrhuje zamítnutí žaloby. Žalobce během správní řízení podal toliko blanketní odvolání, které ani po výzvě neodůvodnil. Žalobní námitky tudíž neuplatnil v odvolacím řízení. Žalovaná dále odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Jednání žalobce naplňuje skutkovou podstatu § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, přičemž chráněným veřejným zájmem je v projednávaném případě zájem na dodržování podmínek pobytu cizinců na území. Napadené rozhodnutí je proto v souladu s podmínkami čl. 8 odst. 2 Úmluvy. Bezúhonnost je obligatorní podmínkou žádosti o vydání povolení k pobytu na území toliko u dlouhodobějších pobytů. Nebrání však podání žádosti o krátkodobé (turistické) vízum, které může být vydáno i opakovaně až do doby, než bude žalobce splňovat podmínky pro udělení dlouhodobého víza. Skutečnosti vyplývající ze správního spisu 8. Ze správního spisu soud zjistil, že se žalobce dne 9. 1. 2025 dostavil k policejnímu orgánu s žádostí o vyřešení svého pobytu v České republice. Lustrací bylo zjištěno, že nemá žádné platné povolení k pobytu v České republice, zároveň měl v cestovním pase vylepený výjezdní příkaz č. X s datem platnosti od 9. 12. 2024. do 7. 1. 2025. Na základě těchto skutečností bylo možné předpokládat, že pobývá na území neoprávněně. Téhož dne bylo se žalobcem zahájené řízení o správním vyhoštění. 9. Podle výpisu z cizineckého informačního systému žalobce přicestoval do České republiky 26. 6. 1993. Měl zde udělený trvalý pobyt od 23. 10. 2003 do 3. 8. 2022, kdy mu byl pravomocně zrušen. Po podmínečném propuštění z výkonu trestu žalobce obdržel výjezdní příkaz s platností od 9. 12. 2024 do 7. 1. 2025. Žalobce má manželku a 3 nezletilé dcery, všechny mají trvalý pobyt v České republice. 10. Dle výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob byl žalobce odsouzený za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 8 let, z něhož byl podmíněně propuštěn dne 4. 12. 2024. 11. Během výslechu konaného dne 9. 1. 2025 žalobce vypověděl, že má ve Vietnamu bratra, u kterého by v případě návratu mohl bydlet. V České republice žije s manželkou, 3 nezletilými dcerami a matkou. Všechny mají trvalý pobyt. Ve výkonu trestu pracoval a posílal rodině peníze. Je v České republice od roku 1995 a od té doby nevycestoval. V roce 2022 mu zrušili trvalý pobyt. Nevycestoval ve lhůtě stanovené výjezdním příkazem, neboť zde má rodinu a zázemí. Domníval se, že by po vycestování nedostal vízum, neboť není bezúhonný. Má ke své rodině vyživovací povinnost, zejména jeho matka je v invalidním důchodu a je na něm závislá. 12. Dne 4. 3. 2025 policejní orgán provedl výslech žalobcovy manželky, která vypověděla, že s manželem žijí ve společné domácnosti. Mají v domě obchod s potravinami, který je jediným zdrojem jejich příjmů. V době, kdy byl žalobce ve výkonu trestu, obchod zajišťovala sama. Bylo to náročné. S dětmi jí pomáhala žalobcova matka. Žalobce po návratu z výkonu trestu manželce pomáhá, mají rozdělenou práci, také tráví hodně času s dětmi. 13. Policejní orgán následně překvalifikoval řízení o správním vyhoštění na řízení o povinnosti opustit území a vydal prvostupňové rozhodnutí, neboť byly naplněny podmínky § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Při posuzování přiměřenosti konstatoval, že stanovení povinnosti vycestovat z území je pouze „donucovacím prostředkem“ k tomu, aby cizinec svůj pobyt uvedl do souladu se zákonem. Zároveň se jedná o nejmírnější opatření, které bylo možné v dané situaci uložit. Žalobce má na území manželku a děti, s nimiž žije ve společné domácnosti. Jejich rodinné vazby nebudou v důsledku prvostupňového rozhodnutí narušeny, neboť uložení povinnosti opustit území neznemožňuje vstup na území, resp. nemá přímý vliv na možnost získat vízum či povolení k pobytu. Žalobce si může o pobytové oprávnění zažádat na zastupitelském úřadu. Případně se může rodina žalobce přestěhovat do země původu spolu s ním. Ve vycestování žalobci nebrání zdravotní stav ani mu nehrozí nebezpečí vážné újmy. Žalobce začal páchat trestnou činnost těsně po narození druhé dcery, přičemž si musel být vědom, že mu hrozí trest a zrušení povolení k trvalému pobytu. 14. Dne 8. 7. 2025 podal žalobce blanketní odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Dne 4. 8. 2025 jej policejní orgán vyzval, aby odvolání ve lhůtě 5 dní doplnil, což však neučinil. Dne 23. 9. 2025 žalovaná vydala napadené rozhodnutí. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 15. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje i všechny ostatní formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. 16. Při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž v řízení nevyvstaly žádné mimořádné okolnosti, které by podle ústavního pořádku, mezinárodního práva či práva Evropské Unie vyžadovaly výjimečné prolomení citovaného zákonného pravidla a vedly soud k přihlédnutí k pozdějším změnám skutkového stavu (srov. rozsudky NSS ze dne 9. 9. 2020