Z rozhodnutí: 1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v X. (dále jen „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 16. 9. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalobci snížil od října 2024 příspěvek na péči z 27 000 Kč na 14 800 Kč měsíčně. V odůvodnění s odkazem na posudek Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 14. 8. 2024 uzavřel, že žalobce není schopen zvládat celkem osm základních životních …
53 Ad 19/2025- 30 - text
10 53 Ad 19/2025
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci
žalobce: J. Š.
bytem X
zastoupený opatrovnicí E. Š.
bytem tamtéž
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2025, č. j. X,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v X. (dále jen „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 16. 9. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalobci snížil od října 2024 příspěvek na péči z 27 000 Kč na 14 800 Kč měsíčně. V odůvodnění s odkazem na posudek Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 14. 8. 2024 uzavřel, že žalobce není schopen zvládat celkem osm základních životních potřeb: orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Proto je považován za osobu závislou na pomoci jiné osoby ve stupni III (těžká závislost).
2. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. V odůvodnění citoval posudek posudkové komise žalovaného ze dne 2. 4. 2025, podle kterého je žalobce osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost), neboť žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu samostatně nezvládá celkem osm základních životních potřeb (stejných jako dle posudku institutu).
3. Z tohoto posudku plyne, že žalobce byl posuzován jako 18letý chlapec, jemuž byl při kontrole závislosti po dosažení zletilosti snížen stupeň ze čtvrtého na třetí. Posudková komise uvedla, že žalobci se při navazování kontaktu většinou nedaří navázat slovní kontakt. Nevnímá, nereaguje a žije ve svém světě. Opožděný vývoj je stále patrný, neboť žalobce má poruchu hrubé i jemné motoriky, v nerovném terénu zakopává a padá, na schodech je nejistý (musí se držet a nestřídat nohy), jeho pohyb je neohrabaný, což s věkem spíše narůstá. Nezvládne odemknout dveře a nemá stabilní rovnováhu. Jízdu MHD zvládne jen v doprovodu rodičů, jinak je stále převážen rodiči autem. U žalobce trvají poruchy chování včetně fyzické agrese – pokud se mu nevyhoví, má záchvat vzteku. Vyvede ho z míry jakákoliv změna. Je špatně orientován všemi kvalitami, místem je orientován pouze doma a ve škole. Ve všech samoobslužných činnostech je nutný pokyn k provedení a kontrola provedení, samotný úkon žalobce provádí většinou s vydatnou dopomocí druhé osoby (nají se připraveného pokrmu lžící, mechanicky si se střídavými úspěchy snaží obléct připravené oblečení, koupe se s asistencí, denní hygienu provádí s pomocí a dočišťováním). Co se týče inkontinence, má žalobce v noci již jen občasnou nehodu, proto má pod sebou pro jistotu podložku. Přes den si dojde na záchod a očistu provádí převážně sám (někdy nutná kontrola). Žalobce desátým rokem navštěvuje speciální základní školu, kde má asistenta pedagoga. Matka ho denně vozí autem. Žalobce není schopen přečíst ani písmena či počítat do deseti. Nastupuje do speciální školy s dvouletým praktickým oborem. Kamarády nevyhledává, větší koncentraci lidí se vyhýbá, není schopen s nimi slovně komunikovat (nezvládá souvětí). Celý den tráví ve svém pokoji, kde skládá LEGO nebo hraje hry na počítači. Posudková komise ve shodě s posudkovým závěrem institutu uzavřela, že se jedná o závislost ve stupni III. Závislost ve stupni IV představuje většinou jedince azylového typu, kterého je třeba krmit, přebalovat a bývá trvalý ležák. Při úkonech v oblasti mobility a při výkonu fyziologické potřeby je poskytována dopomoc, ale nejedná se o každodenní mimořádnou péči. Žalobce je osobou starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost).
4. K žalobcovu vyjádření k podkladům rozhodnutí žalovaný v napadeném rozhodnutí po citaci výše uvedeného dodal, že tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby jsou odlišné základní životní potřeby. Přiznání jedné z nich automaticky neznamená uznání druhé. Posudková komise u základní životní potřeby výkon fyziologické potřeby sdělila, že žalobci poskytována dopomoc, ale nejedná se o každodenní mimořádnou péči. I žalobcova opatrovnice ve svém vyjádření uvedla, že se žalobce sporadicky pomočuje, velmi sporadicky se lehce pokálí do kalhot, dokáže zaujmout polohu na toaletě vsedě. Námitky ohledně polohování při koupání, holení, osušování a čištění zubů se týkají základní životní potřeby tělesná hygiena, která byla uznána jako nezvládaná.
Žaloba
5. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí.
6. Žalobce namítá, že v době posouzení zdravotního stavu již dosáhl 18 let. Měl tedy být posuzován podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách, který požaduje posoudit, zda osoba vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči fyzické osoby a kolik nezvládá základních životních potřeb. Každodenní mimořádná péče se posuzuje u osob do věku 18 let.
7. Žalobce dále nesouhlasí s posouzením základní životní potřeby mobility. Posudek posudkové komise je podle něj rozporný. Posudková komise má na jednu stranu za zjištěné, že žalobce zvládne jízdu veřejnou dopravou jen v doprovodu rodičů, ale na druhé straně uzavírá, že zvládá mobilitu v přijatelném standardu. Při posuzování mobility je třeba přihlédnout i k dílčí aktivitě nastupování a vystupování z dopravních prostředků a používat je. Ze závěrů posudku plyne, že přijatelným standardem pro zvládání mobility a této aktivity je potřeba doprovodu. Posudková komise sice neuvedla, proč žalobce potřebuje doprovod, z posudku lze ale dovodit, že je to kvůli nestabilní rovnováze trvajícím poruchám chování včetně fyzické agrese, a tomu že žalobce vyvede z míry jakákoliv změna. Z toho však nelze dovodit nic jiného, než že žalobce tuto aktivitu bez pomoci jiné osoby vůbec nezvládá, neboť potřebuje minimálně dohled, ale spíše i pomoc jiné osoby. Nebyla ani přesvědčivě posouzena aktivita pohybování se chůzí krok za krokem, neboť dle posudku žalobce na nerovném povrchu zakopává.
8. Za nepřesvědčivý pak žalobce pokládá i závěr posudkové komise o tom, že zvládá výkon fyziologické potřeby, zejména dílčí aktivitu provést očistu. Posudková komise nevysvětlila, jak je žalobce schopen provádět očistu, jestliže má narušenou jemnou motoriku. Žalobce ve vyjádření k podkladům rozhodnutí přitom namítal, že jeho očista se provádí ve vaně před koupáním, neboť si neumí „správně utřít zadnici a při pokusu to provést sám, dochází k tomu, že to má na rukách namísto na papíru“. Na tento bod vyjádření žalovaný nereagoval a bez dalšího akceptoval závěr posudkové komise. Nevypořádal se ani s námitkou, že před 18. rokem života byla tato základní životní potřeba hodnocena jako nezvládaná. Očistu jako aktivitu vymezenou pod základní životní potřebou výkon fyziologické potřeby nelze zohledňovat v základní životní potřebě tělesná hygiena. Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „prováděcí vyhláška“), blíže nevymezuje, jak má být očista prováděna.
Vyjádření žalovaného
9. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Žalobce byl k datu posouzení již zletilý, a proto byl správně posouzen dle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách. Posudková komise uznala, že žalobce má poruchu motoriky, ale zároveň konstatovala, že zvládá chůzi v interiéru i exteriéru včetně schodů a používání dopravních prostředků s doprovodem. Doprovod není automatickým důvodem pro uznání základní životní potřeby mobilita jako nezvládané, pokud není přítomna úplná nebo těžká porucha funkčních schopností. Ta přítomna není. U výkonu fyziologické potřeby posudková komise uvedla, že žalobce zvládá včasné použití toalety, zaujímání polohy, vyprázdnění a očistu, byť někdy s kontrolou. Nejedná se o každodenní mimořádnou péči. Změna oproti předchozímu posudku je odůvodněna aktuálním zdravotním stavem a vývojem schopností. To, že se nejedná o každodenní pomoc, popsal žalobce i v odvolání, kde sice uvedl celodenní dohled, ale „každodenní inkontinencí J. netrpí … dost často se stává, že se v noci počůrá … přes den si na WC dojde … při čůrání usedá … při vykonání velké potřeby se snaží utřít sám … potřeba kontrolovat“. Žalovaný má za to, že se vypořádal s připomínkami. V napadeném rozhodnutí je uvedeno, že námitky byly posouzeny, základní životní potřeba tělesná hygiena byla uznána, zatímco výkon fyziologické potřeby nikoliv, neboť nebyly splněny podmínky úplné nebo těžké poruchy. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý. Zohledňuje aktuální zdravotní stav. Zvládání základních životních potřeb se hodnotí s využitím facil