55 A 4/2025 – Krajský soud v Praze

55 A 4/2025- 15 - text 6 55 A 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudcem Janem Peroutkou ve věci žalobce: B. U., narozený X státní příslušnost Republika Uzbekistán bytem X zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1 proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 5. 2025, č. j. CPR-9304-3/ČJ-2025-930310-V233, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 17. 2. 2025, č. j. KRPS-45890-33/ČJ-2025-010025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uložila žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 a § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců za území České republiky a o změně některých zákonů, správní vyhoštění. Doba, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla stanovena na dobu 2 let od okamžiku vycestování. Doba k vycestování byla stanovena do 30 dnů od nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí. 2. Žalovaná žalobcovo odvolání podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v záhlaví specifikovaným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 3. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 16. 5. 2025, domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobce v žalobě poukázal na to, že byl držitelem polského pobytového oprávnění, po jehož ukončení setrval na území České republiky neoprávněně. Podle žalobce je doba 2 let, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, podle § 174a zákona o pobytu cizinců nepřiměřeně přísná. Správní orgány nezohlednily dosavadní žalobcovu bezúhonnost, skutečnost, že se jedná o ojedinělý exces z jinak řádného plnění pobytových povinností, a skutečnost, že žalobce svého jednání litoval, od počátku správního řízení řádně spolupracoval se správním orgánem a napomáhal při objasnění skutečného stavu věci. Žalobce na území České republiky neoprávněně pobýval několik měsíců a požaduje za nepřiměřeně přísné, aby doba uložená prvostupňovým rozhodnutím byla několikanásobně vyšší. Má za to, že v obdobných případech je ukládána doba 12 měsíců. Žalovaná se nevěnovala subjektivní stránce protiprávního jednání a nezohlednila, že žalobce je připraven území České republiky dobrovolně opustit. 4. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje, aby ji soud zamítl. V řízení byl dostatečně zjištěn skutkový stav a odůvodněn závěr, že se žalobce na území České republiky nacházel neoprávněně. Napadené rozhodnutí podle ní bylo vydáno v souladu s právními předpisy i se spisovým materiálem. Odkázala na napadené rozhodnutí, v němž se s žalobcovou argumentací již vypořádala. Dodala, že žalobcův neoprávněný pobyt na území České republiky trval přibližně 1 rok a 6 měsíců. Pokud tedy žalobci byla uložena doba 2 let, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, není to nepřiměřené. Na polské pobytové oprávnění žalobce odkázal poprvé až v žalobě. III. Posouzení věci soudem 5. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje i všechny ostatní formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 6. Soud o žalobě rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť žalovaná s tímto procesním postupem výslovně souhlasila. Žalobce se k výzvě soudu podle druhé věty citovaného ustanovení nevyjádřil, a proto měl soud za to, že i jeho souhlas s rozhodnutím bez jednání byl dán. 7. Úvodem soud připomíná, že rozsah přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí je vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Obsah a kvalita žaloby proto předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Soudní přezkum rozhodnutí správních orgánů nepředstavuje nástroj ke všeobecné kontrole zákonnosti postupu a rozhodování správních orgánů. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej (srov. např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Žaloba podaná v této věci je velmi stručná a obecná. Správní rozhodnutí byla založena na dvou samostatných důvodech pro vyhoštění žalobce. 8. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na 5 let pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného cestovního dokladu, ač k tomu není oprávněn. 9. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na 5 let pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 10. Žalobce nezpochybňoval, že podmínky těchto ustanovení byly v jeho případě naplněny, tj. že na území České republiky pobýval bez platného cestovního dokladu a bez platného oprávnění k pobytu. Jestliže tak žalobcovo jednání naplnilo znaky § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 a § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců, neměly správní orgány širší prostor pro úvahu, zda řízení o správním vyhoštění zahájit, či nikoli. Při naplnění zákonných podmínek byly povinny o správním vyhoštění rozhodnout (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 12. 2014, č. j. 9 Azs 283/2014-33, a ze dne 6. 3. 2019, č. j. 8 Azs 262/2018-40, nebo usnesení NSS ze dne 5. 12. 2023, č. j. 7 Azs 226/202325). 11. Zákonnou podmínkou udělení správního vyhoštění je přiměřenost jeho dopadu do soukromého a rodinného života cizince (podle § 119a odst. 2 ve spojení s § 174a zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince). Při posuzování přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince je to právě cizinec, který je nejlépe obeznámen s otázkami souvisejícími s jeho osobní (intimní) sférou. Z toho důvodu na cizinci leží břemeno tvrzení týkající se povahy a intenzity jeho soukromých a rodinných vazeb k České republice, resp. Evropské unii. Žalobce v žalobě ani v řízení před správními orgány na žádné konkrétní okolnosti jeho soukromého a rodinného života, jež by měly bránit jeho vyhoštění, nepoukazoval. Naopak, z žalobcovy výpovědi je zřejmé, že jeho bývalá manželka bydlí v Uzbekistánu a nemají spolu žádné děti. Sourozence má v Uzbekistánu, na Ukrajině a v Německu. Nejsou na něm ovšem nijak závislí, bratr v Německu mu pravidelně zasílá finanční prostředky na přilepšenou. Na Ukrajině má družku, s níž má dceru. Žalobcova dcera bydlí ve Spojených státech a s žalobcem nejsou v kontaktu. V České republice nikoho nemá a žije zde ze svých úspor. Sám uvedl, že vycestování z České republiky by pro něho nebylo nepřiměřeným zásahem. 12. V žalobě žalobce ve skutečnosti brojil jen proti délce doby, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Tu mu správní orgány uložily v délce 2 let, přičemž žalobce poukazoval na polehčující okolnosti, na základě nichž mu správní orgány měly uložit kratší dobu. 13. Délka uloženého správního vyhoštění je věcí správního uvážení, které obecně podléhá omezenému soudnímu přezkumu. Podle § 78 odst. 1 věty druhé s. ř. s. soud přezkoumává, zd