6 Ads 57/2004 — Nejvyšší správní soud

55 Ad 3/2022- 146 - text 25 55 Ad 3/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Miroslava Makajeva a Martiny Kotouček Mikoláškové v právní věci žalobkyně: Dětská odborná léčebna Charlotty G. Masarykové, pobočný spolek ČČK, IČO 42726646, se sídlem Bukovany 1, Bukovany, zastoupená advokátem JUDr. Antonínem Janákem, se sídlem Náměstí T. G. Masaryka 142/0, Příbram, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2022, č. j. MZDR 14285/2022-5/PRO, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru zdravotnictví ze dne 20. 7. 2022, č. j. 093582/2022/KUSK (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím Krajský úřad Středočeského kraje, odbor zdravotnictví (dále jen „krajský úřad“) žalobkyni odňal oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle § 24 odst. 3 písm. a) a b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění účinném do 31. 12. 2022 (dále jen „zákon o zdravotních službách“), z důvodu nesplnění povinností jí uložených tímto zákonem a prováděcími předpisy, tj. vyhláškou č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče, a vyhláškou č. 99/2012 Sb., o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb, ve znění účinném do 31. 12. 2022 (dále též jen „vyhláška č. 92/2012 Sb.“ a vyhláška „č. 99/2012 Sb.“ nebo souhrnně „vyhlášky“). 2. Žalobkyně předně namítala, že nebyly naplněny důvody pro ukončení činnosti léčebny, neboť neexistoval zákonný důvod pro odejmutí oprávnění. Vyhlášky nejsou v souladu s § 11 odst. 4 a 6 zákona o zdravotních službách, neberou totiž v potaz druhy zdravotní péče, které zákon definuje, a jejichž soulad s prováděcími vyhláškami zákon explicitně vyžaduje. Vyhlášky vůbec nereflektují specifika dětských odborných léčeben, zejména časovou naléhavost a účel takto poskytovaných zdravotních služeb, a proto je nelze na dětské odborné léčebny aplikovat. Požadavky vyhlášek neodpovídají ani druhu poskytované zdravotní péče ve smyslu zákona o zdravotních službách ani zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále též jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“). Na specifičnost poskytování zdravotních služeb v dětských odborných léčebnách žalobkyně spolu s dalšími léčebnami opakovaně poukazovala již od roku 2009 při jednáních s pojišťovnami i s žalovaným, stejně tak následně v rámci kontrolního řízení i správního řízení. Žalobkyně jako důkaz předkládá podnět k zohlednění vyhlášek ve vztahu k aplikaci na dětské odborné léčebny a zdravotnické zařízení provozovatele ze dne 13. 8. 2021, vyhotovené ředitelem žalobkyně Ing. G., který obsahuje zdůvodnění nevhodnosti aplikace vyhlášek na dětskou odbornou léčebnu respiračních onemocnění a připomínky k návrhu vyhlášek ze dne 8. 11. 2010. 3. V této souvislosti žalobkyně dále poukázala na to, že pacienti dětských odborných léčeben respiračních nemocí nevyžadují natolik klinický kontakt s lékaři jako např. pacienti neurologických nebo psychiatrických indikací. V léčebně typu žalobkyně je vzhledem k charakteru poskytované léčby podstatné mít zkušené pedagogické pracovníky, kteří se starají o využití volného času dětí (ten tvoří 80 % času stráveného v léčebně). Vzhledem k sezónnosti respiračních nemocí dochází k výkyvům v obsazenosti od 15 do 100 %, proto je nutné při stanovení počtu pracovníků přihlížet i k možnostem využívání přesčasové práce a k dostupnosti pracovních sil s ohledem na konkrétní region. Vzhledem ke specifikaci dětského organismu a charakteru průběhu respiračních onemocnění pak není nutná celá řada přístrojů jako je výskokový ergometr, cykloergometr, oxymetr, glukometr, EKG apod. Technická vyhláška nezohledňuje léčebné indikace a vyžaduje po žalobkyni stejné vybavení jako pro rehabilitační léčebny zabývající se léčbou onemocnění pohybového aparátu a imobilních pacientů, pomůcky pro léčbu onemocnění srdce nebo oběhového aparátu, které žalobkyně neléčí. Pacienty, kteří by takové vybavení potřebovali, žalobkyně nemá a není oprávněna takové služby poskytovat. 4. Dle žalobkyně došlo k nesprávnému zařazení léčebny podle účelu, kterým není léčebně rehabilitační péče ve smyslu § 5 odst. 2 písm. f) zákona o zdravotních službách, nýbrž léčebná péče ve smyslu § 5 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytuje léčebnou péči v oboru respiračních onemocnění dětí, je tento požadavek neaplikovatelný a odporuje samostatném předmětu činnosti žalobkyně a udělených oprávnění. Žalobkyně ani nedisponuje oprávněním k provádění fyzioterapie a nemá zřízeno takové pracoviště. Odejmutí oprávnění k poskytování zdravotních služeb je tedy důsledkem přepjatého formalismu, kdy je žalobkyni vytýkáno nesplnění požadavků vyhlášek, které na její činnost vůbec nedopadají. Tato vada představuje důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí pro jeho nezákonnost. 5. Žalobkyně pro úplnost přiložila předchozí stanoviska žalovaného (dopis ze dne 5. 10. 2020, č. j. MZDR 19543/2020-8/OZP, a ze dne 2. 6. 2021, č. j. MZDRX01GASGB) o požadavcích stanovených ve vyhláškách pro dětské léčebny. Z nich je zřejmé, že sám žalovaný, který vyhlášky vydal, není schopen vysvětlit jejich praktický význam ani jejich soulad s požadavky a smyslem zákona o zdravotních službách. Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí tvrdí, že vyhlášky reflektují kromě formy péče i obor a druh péče, kterou žalobkyně poskytuje, pak měla být ve vztahu k žalobkyni uvedena i s odkazem na jednotlivá ustanovení. Zvlášť v situaci, kdy žalobkyně opakovaně namítá, že na ní nejsou aplikovaná ustanovení přiléhavá, a to právě ve vztahu k oboru a druhu péče. Tvrzení žalovaného je ničím nepodložené a nepřezkoumatelné, neboť doposud nebylo přesvědčivě vyvrácena argumentace žalobkyně. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí je důvodem pro jeho zrušení, a to včetně navazujícího prvostupňového rozhodnutí. 6. Dle žalobkyně dále žalovaný vůbec nezohledňuje, že jsou požadavky vyhlášek nejen prakticky nepřiléhavé činnostem dětských odborných léčeben, ale že vůbec nebyly vydány v souladu s § 11 odst. 4 a 6 zákona o zdravotních službách a smyslem tohoto zákona. Aplikací vyhlášek na dětské odborné léčebny, a na to navazující odejmutí oprávnění k poskytování zdravotních služeb z důvodu jejich naplnění, došlo k porušení zákona o zdravotních službách, podle kterého personální a technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení musí odpovídat oborům, druhu a formě poskytované zdravotní péče, přičemž vyhlášky jsou v rozporu s těmito zákonnými požadavky a reflektují pouze formu péče (následnou lůžkovou). Nezohledňují ani obor, pokud po žalobkyni požadují, aby např. disponovala personálem a vybavením pro rehabilitaci a další služby, které není oprávněna poskytovat, ani druh péče, tj. její časovou naléhavost a účel. 7. Dle žalobkyně nebylo kontrolou zjištěno, že by žalobkyně závažným způsobem porušila své povinnosti, ani že by nesplnila povinnost odstranit zjištěné nedostatky ve stanovené lhůtě. Nebyly tedy splněny podmínky pro zahájení řízení o odejmutí oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle § 24 odst. 3 písm. a) a b) zákona o zdravotních službách. Zjištěné nedostatky žalobkyně odstranila, požadované podklady doložila správnímu orgánu podáním ze dne 30. 9. 2019 a ve stanovené 30denní lhůtě žalobkyně zaslala i písemnou zprávu o odstranění zjištěných nedostatků. Správní orgány vyžadovaly, aby technicky dovybavila léčebnu o celou řadu vybavení (str. 16 protokolu o kontrole), v podstatě ve stejném rozsahu jako v situaci, kdyby byli pacienti např. hospitalizováni v nemocnici, ačkoli toto vybavení neodpovídá oboru, druhu a formě poskytované péče ani oprávnění léčebny. Neexistuje ekonomická ani faktická účelnost pořízení těchto zařízení, nehledě na technické zázemí objektu, které však splňuje veškerá ostatní kritéria právních předpisů týkajících se poskytovaných služeb, což dokládají i získané certifikáty SAK o.p.s., a rozhodnutí krajského úřadu ze dne 25. 2. 2011, č. j. 017665/2011/KUSK. 8. Žalobkyně napadá také nezákonný postup krajského úřadu, který mimo správní řízení (před zahájením) sdělil smluvním zdravotním pojišťovnám žalobkyně informace z kontroly ještě před ukončením kontroly (a tedy před vydáním rozhodnutí o odejmutí oprávnění). Pojišťovny přestaly k žalobkyni posílat pacienty, čímž došlo k zásadnímu