55 Az 14/2024 – Krajský soud v Praze

55 Az 14/2024- 30 - text 8 55 Az 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci žalobce: V. T. C., narozený X státní příslušník Vietnamské socialistické republiky bytem X zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, Praha – Nové Město proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha – Holešovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2024, č. j. OAM-429/ZA-ZA11-HA13-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“) a vrácení věci žalovanému. Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl tak, žalobci neudělil žádnou z forem mezinárodní ochran podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu). II. Obsah žaloby a ostatních podání účastníků 2. Žalobce v žalobě namítnul, že žalovaný neposoudil dostatečně jednotlivé důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. Nesprávné posouzení žalobcovy situace se „nejostřeji“ projevilo ve vztahu k neudělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu a ve vztahu k neudělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1, 2 písm. d) zákona o azylu. Žalobce uznal, že žalovaný v případě humanitárního azylu uplatňuje správní uvážení. Žalobce dále rozsáhle citoval judikaturu vyjadřující se jak k samotnému správnímu uvážení (principům, mezím, soudnímu přezkumu), tak k jeho aplikaci v kontextu humanitárního azylu. Podle žalobce žalovaný v posuzované věci neudělení humanitárního azylu neodůvodnil dostatečně. Žalobce v předcházejícím řízení uvedl, že má v České republice celou rodinu, především manželku a tři nezletilé děti. Žalobce se o děti stará, vodí je do školy, zatímco manželka zajišťuje obživu. Tyto okolnosti podle žalobce jednoznačně odůvodňují udělení humanitárního azylu. Žalobce během správního řízení též uvedl celou řadu důvodů, které jednoznačně svědčí pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Rozpor s mezinárodními závazky žalobce shledává především v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“). Žalobcovo vycestování by zasáhlo do jeho soukromého a rodinného života. Musel by opustit nezletilé děti, které jsou závislé na jeho péči. Manželka by zůstala na výchovu dětí sama. Žalovaný nezvážil možnost zásahu do soukromého a rodinného života celé rodiny. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě podotknul, že žaloba obsahuje pouze obecné výtky. Během pohovoru mohl žalobce sdělit všechny důvody, pro které požádal o mezinárodní ochranu. Žalovaný se dostatečně a přiměřeně zabýval všemi okolnostmi, které žalobce sdělil, a opatřil si podklady potřebné pro rozhodnutí. Žalovaný připomněl, že § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, kterého se žalobce dovolával, bylo po novelizaci ze zákona o azylu vypuštěno. Úvaha ohledně neudělení humanitárního azylu je přezkoumatelná. III. Skutečnosti vyplývající ze správního spisu 4. Dne 24. 3. 2024 žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany. 5. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu dne 27. 3. 2024 žalobce uvedl, že dříve (od roku 2002) používal jméno svého bratra – D. T. C. Bratr žije ve Vietnamu. Bratrovo jméno začal používat při žádání o české vízum, jelikož to bylo jako pro mladistvého levnější. Když žalobce pobýval ve Vietnamu, což bylo od roku 2002 asi třikrát, používal bratrovu identitu. Ve Vietnamu to nikdo nezjistil. Žalobce přicestoval do České republiky v roce 2002 za rodinným účelem (měl tu otce). Žalobce byl naposledy ve Vietnamu v roce 2016 na dovolené. Žalobce nemá žádné politické přesvědčení a není politicky aktivní. Tradičně je buddhista, ale je také pokřtěn a v České republice navštěvuje křesťanský kostel. V České republice má manželku a tři nezletilé děti, všichni jsou vietnamští státní příslušníci. Je zdravý, s ničím se neléčí. V minulosti byl v České republice odsouzen za drogovou trestnou činnost. O mezinárodní ochranu žádá, protože má v České republice manželku a děti. Také má strach, protože se ve Vietnamu dává za drogy trest smrti. 6. V průběhu pohovoru dne 27. 3. 2024 žalobce zopakoval, že o mezinárodní ochranu žádá, protože chce v České republice zůstat kvůli rodině. To je hlavní důvod. Také se obává trestu, jelikož byl v České republice odsouzen za drogovou trestnou činnost. Ve Vietnamu je za obchod s drogami trest smrti. Ve Vietnamu s drogami neobchodoval, to pouze v České republice. Ale když byl zatčen, česká policie volala do Vietnamu a ověřovala tam žalobcovy osobní údaje. Říkali to u soudu. Žalobce byl v České republice odsouzen pod bratrovou identitou, ale v závorce bylo i žalobcovo jméno. Když byl žalobcův bratr malý, nevadilo mu, že žalobce používá jeho identitu. V dospělosti však nesouhlasil s tím, aby žalobce používal jeho doklady. Žalobce používal bratrovu identitu přes 20 let. Žalobcův bratr neměl problémy s úřady nebo s policií kvůli žalobcově trestné činnosti v České republice. Sám žalobce nebyl v kontaktu s vietnamskými úřady. Pouze si vyřizoval cestovní pas na vietnamské ambasádě v České republice. Od vietnamských úřadů ani policie nikdy neobdržel žádné písemnosti. Žalobce původně investoval do automatů, heren a kasin, ale kvůli vyhlášce už je nemohl provozovat. Žalobce začal s drogovou trestnou činností přibližně v roce 2017. Nikdy drogy neviděl, ale domluvil se s kamarádem, že mu na jeho drogovou činnost bude dávat peníze. U soudu žalobce svou vinu přiznal. Žalobce nevěděl, zda by mohl být ve Vietnamu stíhán nebo potrestán. Měl z toho ale obavy. 7. Žalobce následně doložil oddací list a rodné listy svých třech nezletilých dětí. 8. Součástí správního spisu je rozsudek ze dne 17. 9. 2018, sp. zn. 6 T 28/2018, kterým Krajský soud v Praze shledal žalobce (v rozsudku je identifikován jako „T. D. C., pravděpodobně totožnost T. V. C.“) vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy spáchaného jako člen organizované skupiny a ve velkém rozsahu podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a odsoudil žalobce k trestu odnětí svobody v trvání devíti let. Dále je součástí správního spisu rozsudek ze dne 21. 1. 2019, sp. zn. 11 To 59/2018, kterým Vrchní soud v Praze k odvolání státní zástupkyně proti výroku o trestu žalobce odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání devíti let a uložil žalobci peněžitý trest v celkové výměře 600 000 Kč a trest propadnutí věci (zajištěných finančních částek a mobilních telefonů). Vrchní soud v Praze nevyhověl požadavku státní zástupkyně na uložení trestu vyhoštění, jelikož pro jeho uložení nebyly splněny podmínky podle § 80 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (trest vyhoštění se neuloží, jestliže pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin). 9. Žalovaný si obstaral opis z evidence Rejstříku trestů ze dne 15. 5. 2024 týkající se žalobce (pod jeho pravou identitou – V. T. C.). Opis neobsahoval žádné záznamy o odsouzení. 10. Správní spis obsahuje následující informace o zemi původu: - Informace OAMP ze dne 4. 6. 2024 – Vietnam: Bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských práv a svobod. - Informace MZV ČR ze dne 16. 8. 2024 – Vietnam: Možnost dvojího trestního stíhání/odsouzení (ve Vietnamu a v ČR), právní zásada „ne bis in idem“, tresty za výrobu a distribuci drog. 11. V napadeném rozhodnutí žalovaný shrnul žalobcem poskytnuté informace při podání údajů k žádosti a během pohovoru. Žalovaný identifikoval, že žalobce o mezinárodní ochranu žádá kvůli legalizaci pobytu v České republice, neboť zde má rodinu, a kvůli tomu, že se pro svou drogovou kriminální minulosti obává stíhání nebo trestu ve Vietnamu. Podle žalovaného rodinné vazby v České republice nejsou důvodem pro udělení azylu. K obavě z následků předchozího odsouzení v České republice při návratu do Vietnamu žalovaný uvedl, že žalobce páchal trestnou činnost pod identitou svého bratra. Ten neměl ve Vietnamu kvůli žalobcově trestné činnosti žádné potíže. Podle informací shromážděných v průběhu správního řízení vietnamská justice pracuje se zásadou ne bis in idem a během trestního řízení k ní přihlíží. Nelze vyloučit, že v případě zásadního nepoměru mezi možnou trestní sazbou ve Vietnamu a nižším trestem uloženým v zahraničí bude místní prokuratura požadovat dodatečný trest ve Vietnamu. Zastupitelskému úřadu České republiky ani po konzultaci se zastupitelskými úřady dalších členských států Evropské unie ale nebyl takový případ znám. Podle zkušeností ostatních