5 Azs 47/2003 — Nejvyšší správní soud

55 Az 2/2025- 24 - text 9 55 Az 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci žalobce: S. A., narozený dne X státní příslušník Republiky Uzbekistán bytem X zastoupeného advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha – Nové Město proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha – Holešovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2024, č. j. OAM-562/ZA-ZA11-ZA17-2024, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozhodnutí žalovaného 1. Žalobce, státní příslušník Uzbekistánu, požádal dne 24. 4. 2024 o mezinárodní ochranu. K žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že je muslim a nikdy nebyl politicky aktivní. Má manželku a pět dětí. Všichni jsou v Uzbekistánu. Žalobce nejprve přicestoval v říjnu roku 2023 do Maďarska. Přijel tam pracovat pro jednu firmu, která ale neměla práci. Pak pracoval pro jinou firmu, ta však žalobci neplatila. V Maďarsku žalobce dostal pobytovou kartu, jež mu byla zrušena při pokusu změnit zaměstnavatele. Žalobci byla uložena povinnost opustit Maďarsko. Do České republiky žalobce přijel v dubnu roku 2024 autobusem z Maďarska. Svou žádost o mezinárodní ochranu odůvodnil tím, že musí uživit svou rodinu. Jejich finanční situace není příznivá. Aby žalobce rodinu uživil, půjčil si peníze. Tyto dluhy musí žalobce splatit. Jiné důvody pro žádání o mezinárodní ochranu neměl. 2. Žalovaný zjistil, že žalobce měl povolen pobyt v Maďarsku s platností povolení do srpna roku 2024. Žalovaný nejprve řešil, jaký stát je na základě pravidel nařízení Dublin III [nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států] příslušný k projednání žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu. Dospěl k tomu, že podle čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III je to Maďarsko. Žalovaný požádal Maďarsko o převzetí žalobce, tuto žádost maďarská strana akceptovala. Žalovaný následně shromáždil informace o maďarském azylovém systému. Žalovaný ale do Maďarska žalobce nepřemístil a pokračoval ve věcném projednávání jeho žádosti o mezinárodní ochranu. 3. Během osobního pohovoru dne 12. 11. 2024 žalobce vypověděl, že jeho rodina je ve špatné finanční situaci. Má pět dětí, které musí uživit. Kvůli tomu se ve vlasti zadlužil. Žalobce původně přijel za prací do Maďarska, ale to mu nevyšlo. Pracoval tam pro firmu vlastněnou Turky. Když chtěl jít pracovat jinam, sebrali mu ID kartu a z Maďarska ho vyhostili. Proto žalobce přijel pracovat do České republiky. Žalobce stálo maďarské vízum hodně peněz a nemá peníze na to, aby si vyřídil české pracovní vízum. Žalobci se v České republice zalíbilo. Rád by v České republice pobýval legálně, přivezl sem svoji rodinu a žil tu s nimi. Žalobce dále popsal, že si půjčil peníze od dvou svých sousedů. Žalobce nebyl schopen dluh splácet. Věřitelé nahlásili žalobce na policii kvůli tomu, že jim dluh nechce vrátit. Věřitelé chtějí své peníze zpět. Žalobce už něco splatil, ale ne všechno. Musí pracovat v cizině, aby uhradil úrok. Ve vlasti by peníze na splacení dluhu vydělával dlouho. Jeho pět dětí stojí hodně peněz a je těžké si něco našetřit. V České republice je žalobce zatím bez práce. Jeho právní zástupce mu poradil, aby si začal hledat práci za šest měsíců od podání žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobce bude pracovat jako dělník. Kdyby se žalobce vrátil do země původu, musel by si tam hledat dobře placenou práci. Nebo by musel odjet pracovat do zahraničí. Jiné problémy by tam asi neměl. 4. Žalovaný v průběhu řízení shromáždil tyto materiály vztahující se k žalobcově zemi původu: - Informace MZV ze dne 1. 3. 2024. Uzbekistán. Činnost policie ve vztahu k ochraně práv občanů. Činnost úřadu ombudsmana. - Informace OAMP ze dne 13. 3. 2024. Uzbekistán. Bezpečnostní a politická situace v zemi. - Informace OAMP ze dne 13. 3. 2024. Uzbekistán. Socio-ekonomická situace. - Informace MZV ze dne 10. 1. 2024. Uzbekistán. Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti. Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí. 5. Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 11. 2024, č. j. OAM-562/ZA-ZA11-ZA17-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), neudělil žalobci žádnou z forem mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu). Žalovaný shrnul žalobcovy odpovědi uvedené při podání žádosti o mezinárodní ochranu a během osobního pohovoru. Podle žalovaného bylo v průběhu správního řízení objasněno, že žalobce žádá o mezinárodní ochranu kvůli pobytu za účelem práce. Žalobce nevyvíjel v zemi původu žádnou činnost, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Žalobce se ani nemusel obávat toho, že by byl v zemi původu pronásledován z důvodu jeho rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Žalobce též nebyl rodinným příslušníkem azylanta. Žalovaný dále neshledal důvody pro udělení doplňkové ochrany. Uzbecké právo neumožňuje udělit trest smrti za žádný trestný čin. Žalovaný neměl žádný důvod se domnívat, že by žalobci hrozila v zemi původu poprava. Žalobci nehrozilo při návratu do země původu ani mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání ve smyslu čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalobcovy země původu se netýkal žádný mezinárodní nebo vnitřní ozbrojený konflikt, při kterém by žalobci jako civilistovi mohla hrozit vážná újma odůvodňující udělení doplňkové ochrany. V žalobcově případě nepřicházelo v úvahu ani udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny. Pokud jde o národní humanitární azyl, žalovaný konstatoval, že žalobce je dospělý, svéprávný a práceschopný. Dokáže se o sebe sám postarat a vydělat si na živobytí. Nepodstupuje žádný typ speciální léčby, jež by byla výhradně vázána na území České republiky. Humanitární azyl je udělován za výjimečných okolností, které žalovaný neshledal. Žalovaný připomněl, že výčet důvodů pro udělení mezinárodní ochrany je omezený. Právní úpravu pobytu cizinců obsahuje zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Žalobci nic nebrání v tom, aby přicestoval do České republiky legální cestou po splnění podmínek schengenského vízového kodexu, „jako to rutinně dělá každý den množství jeho tureckých spoluobčanů. Je třeba zažádat o české vízum a na něj pak navázat svoji žádost o dlouhodobý pobyt, běžně se tak děje a ČR, jakožto i další státy EU, má pro tyto účely své zastoupení v Turecku.“ 6. Žalobou podanou dne 9. 1. 2025 k Městskému soudu v Praze a postoupenou zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému se žalobce podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému. II. Obsah žaloby a ostatních podání účastníků 7. Žalobce v žalobě označil napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Žalovaný namísto interpretace provedeného dokazování odkázal na spisový materiál, resp. na protokol o pohovoru se žalobcem, což žalobce pokládal za nepřípustné. Interpretace v řízení pořízených důkazů a jejich následné vypořádání je ústřední náležitostí odůvodnění rozhodnutí, v němž musí být uvedeno vše podstatné. Žalobce nemůže konfrontovat úvahy správního orgánu, pokud se v odůvodnění rozhodnutí nenachází. Těžiště žalobcových obav souvisí s pronásledováním ze strany věřitele, od kterého si půjčil významnou finanční částku. Tu žalobce nesplatil. Věřitel začal po žalobci peníze vymáhat. V Uzbekistánu je trestné, pokud dlužník neuhradil svou pohledávku. Žalovaný nepostupoval v souladu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Žalovaný se nijak nezaobíral pozicí uzbecké policejní složky, potažmo případného orgánu vnitřní kontroly (obdobou GIBS), který by dohlížel na zákonnost postupu policistů. Odůvodnění napadeného rozhodnutí se ani nezabývá případnou existencí úřadu ombudsmana dohlížejícího na zachování žalobcových práv. Žalobcův věřitel se obrátil na policisty a žalobce se postupu policistů obává. Napadené rozhodnutí nerozptyluje žalobcovy obavy z toho, jak bude uzbecká policie v případě, že se na ni obrátí žalobcův věřitel, postupovat. Žalobce se obával, že policie nebude postupovat objektivně a spravedlivě a že si z důvodu „solidarity“ s věřitelem „adoptuje jeho pozici“. Žalobce byl toho názoru, že původní soukromoprávní spor přerůstá v pravděpodobné pronásledování jeho osoby státem. To s ohledem na tamní legislativu, která vnímá neuhrazení zápůjčky jako trestněprávní jednání, pro které je vydlužitel kriminalizován, byť prostředky nezískal podvodem