55 Az 8/2024 – Krajský soud v Praze

55 Az 8/2024- 34 - text 7 55 Az 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci žalobce: V. K. L., narozený X státní příslušník Vietnamské socialistické republiky zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Císařem sídlem Vinohradská 415/9, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2024, č. j. OAM-681/ZA-ZA11-HA15-2024, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“) a vrácení věci žalovanému. Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl tak, že žalobcova žádost o mezinárodní ochranu je podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), nepřípustná a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil. II. Obsah žaloby a ostatní stanoviska účastníků 2. Žalobce v žalobě brojil proti tomu, že žalovaný posoudil jeho žádost o mezinárodní ochranu jako opakovanou a řízení o ní zastavil, aniž by žádost meritorně projednal. Žalovaný nezjistil skutkový stav v rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Vycházel prakticky pouze z předchozí žádosti o mezinárodní ochranu, která nemůže být pro zjištění skutkového stavu dostatečná. Podle žalobce byly v jeho případě splněny podmínky pro meritorní přezkoumání žádosti. Napadené rozhodnutí neobsahuje dostatečné (přezkoumatelné) odůvodnění toho, proč je žalobcova opakovaná žádost o mezinárodní ochranu nepřípustná. Žalobce neměl dostatek prostoru na to, aby dostatečně odůvodnil svou žádost. Žalobci „nebylo nikterak neznačeno, že skutečnosti, které byly tvrzeny budou posuzovány optikou předchozí žádosti, což je nepřípustné.“ Žalobci nebylo sděleno, že pouhý obecný odkaz na předchozí žádost není dostatečným projevem vůle. Žalovaný nemohl vědět, na co žalobce odkazoval. Pokud byl takový odkaz nedostatečný, měl o tom být žalobce poučen. Žalobce ani nebyl řádně seznámen s podklady pro rozhodnutí a s možností se k nim vyjádřit nebo navrhnout jejich doplnění. Žalovaný se žalobcem tvrzenými skutečnostmi nezabýval řádně, vycházel z podkladů vypracovaných před podáním žádosti o mezinárodní ochranu a obstarané novější podklady se netýkaly tvrzených azylových důvodů. Žalobce dále citoval z Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků z roku 1992 vydanou Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky týkající se rozložení důkazního břemene v řízení o žádosti o mezinárodní ochranu. Též citoval judikaturu vztahující se k přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na nepřípustnosti žádosti o mezinárodní ochranu a zastavení řízení. Žalovaný důvody tvrzené při žádání o mezinárodní ochranu porovnal s důvody tvrzenými v přechozím řízení o první žalobcově žádosti. Žalobce neuvedl žádné skutečnosti relevantní pro opětovné meritorní posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný upozornil na to, že povinnost tvrzení ležela na žalobci. Pro to, aby ji mohl žalobce splnit, učinil žalovaný maximum. Žalobci byla také dána možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim, čehož žalobce nevyužil. 4. Při jednání žalobce a žalovaný setrvali na svých stanoviscích. III. Skutečnosti vyplývající ze správního spisu a řízení o předchozí žalobcově žádosti 5. Dne 20. 5. 2024 žalobce požádal o mezinárodní ochranu. 6. Dne 27. 5. 2024 žalobce poskytl k žádosti o mezinárodní ochranu následující údaje. Pochází z Vietnamské socialistické republiky, je bez náboženského vyznání nebo politického přesvědčení, je svobodný a bezdětný. Nemá žádná zdravotní omezení. V zemi původu sdílel domácnost s rodiči. Ze země původu vycestoval začátkem roku 2018 do Norska na základě pracovního víza. Tam pobýval do konce roku 2018. Následně odcestoval na Ukrajinu, kde tři roky nelegálně pracoval. Po začátku války odcestoval do Polska, kde byl šest nebo sedm měsíců nelegálně. V Polsku neměl stabilní práci, nikoho tam neznal a zabloudil vlakem do České republiky. Tady ale také nikoho nezná. O mezinárodní ochranu žádá v České republice již podruhé. O mezinárodní ochranu žádá, jelikož si chce v České republice legalizovat pobyt, aby zde mohl pracovat, neboť má ve Vietnamu dluhy. Důvody má stejné jako v předchozím řízení o žádosti o mezinárodní ochranu. 7. Rozhodnutím ze dne 11. 4. 2023, č. j. OAM-202/LE-BA01-HA15-2023 (dále jen „rozhodnutí o první žalobcově žádosti“), žalovaný žalobci neudělil žádnou z forem mezinárodní ochrany. Podle rozhodnutí o první žalobcově žádosti žalobce v průběhu pohovoru tvrdil, že odjel ze země původu, aby si v zahraničí našel práci a mohl splácet dluhy. Bojí se věřitelů, kteří žalobce již jednou zbili. Lichváři navštívili i žalobcovy rodiče, kterým rozbili věci. Žalobce si ale nemyslel, že by lichváři rodičům jinak ublížili. Žalobce se v zemi původu na policii neobrátil. Bál se, jak by na to reagovali lichváři. V rozhodnutí o první žalobcově žádosti žalovaný uvedl, že ekonomické problémy v zemi původu nelze považovat za důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Pokud jde o hrozbu ze strany věřitelů-lichvářů [potenciálně důvod pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu], žalobce se v zemi původu neobrátil s žádostí o pomoc na příslušné orgány. Ze shromážděných podkladů (Informace MZV ČR č. j. 103347/2023-MZV/LPTP ze dne 28. 2. 2023 k č. j. MV- 17198-1/OAM-2023 – Vietnam: Půjčky, úvěry a lichva) vyplynulo, že v případě „úvěrů načerno“, které vybočují ze zákonem stanovených při půjčování peněž mezi fyzickými osobami, může dlužník ke své ochraně využít občanského soudního řízení, případně se může obrátit na orgány činné v trestním řízení. Nelze tak mít za to, že by žalobci nebyla ochrana před lichváři poskytnuta, případně by mu byla poskytnuta neúčinně. 8. Rozsudkem ze dne 21. 6. 2023, č. j. 33 Az 4/2023-26, Krajský soud v Plzni žalobu proti rozhodnutí o první žalobcově žádosti zamítl. Krajský soud v Plzni podotknul, že podle shromážděných podkladů ve Vietnamu existuje systém právních prostředků směřujících k potlačování nelegálního půjčování peněž. Jinou otázkou je účinnost tohoto systému. Nicméně žalobce ve správním řízení uvedl, že se na policii neobrátil, aniž by s ní měl nějakou negativní zkušenost. Za toho stavu tedy při zjišťování skutkového stavu nevyvstaly pochybnosti o nestrannosti vietnamské policie, státní prokuratury či soudu, k nimž by bylo potřeba zjišťovat další podrobnosti. 9. Usnesením ze dne 10. 4. 2024, č. j. 6 Azs 240/2023-35, NSS kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 33 Az 4/2023-26 odmítl pro nepřijatelnost. NSS zrekapituloval, že žalobce v žádosti ani při pohovoru neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývala jeho obava z návratu do země původu v důsledku nefungujícího systému ochrany domovských orgánů. Žalobce neuvedl vlastní konkrétní negativní zkušenost se státními orgány ve státě původu, na které by se neúspěšně obrátil o pomoc a ochranu. Za dané situace proto Krajský soud v Plzni správně dovodil, že žalovaný neměl povinnost v řízení zjišťovat a opatřovat jakékoli další informace. 10. Součástí správního spisu jsou: Informace OAMP ze dne 4. 6. 2024 – Vietnam: Bezpečnostní a politická situace v zemi. Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv. Dále si žalovaný obstaral Informaci MZV ČR, č. j. 200572-6/2024-MZV/LPTP ze dne 1. 2. 2024, k č. j. MV-3049-1/OAM-2024 – Vietnam: Půjčky, úvěry a lichva. 11. V napadeném rozhodnutí žalovaný zrekapituloval údaje, které žalobce uvedl k podané žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný srovnal důvody pro opakované žádání o mezinárodní ochranu s důvody, které žalobce sdělil v předchozím řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobce v obou řízeních žádost o mezinárodní ochranu odůvodnil stejně (dluhy v zemi původu a obavou z věřitelů). V řízení o opakované žádosti navíc jako novou skutečnost uvedl, že by si chtěl legalizovat pobyt v České republice a pracovat zde. Žalovaný žalobcovu první žádost o mezinárodní ochranu řádně posoudil. Nově tvrzená skutečnost, že žalobce chce v České republice legálně pobývat a pracovat, není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany nebo nové meritorní posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. V žalobcově zemi původu nedošlo od projednání první žádosti ani k žádné změně, která by mohla odůvodňovat nové projednání opakované žádosti. IV. Posouzení žaloby 12. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. 13. Podle § 32 odst. 9 věty první zákona o azylu při posuzování žaloby ve věci