57 A 7/2025 – Krajský soud v Praze

57 A 7/2025- 31 - text 9 57 A 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobkyně: I. F. narozená X, státní příslušnost Ukrajina bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 za účasti: R. F. narozený X, státní příslušnost Ukrajina bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2025, č. j. OAM-2279-12/ZR-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2025, č. j. OAM-2279-12/ZR-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Zrušení povolení k dlouhodobému pobytu 1. Žalobkyně pobývá na území ČR od roku 2014, naposledy na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny s platností od 6. 10. 2021 do 5. 10. 2026. 2. Trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 2. 2025, č. j. 1 T 9/2025-69, byla žalobkyně shledána vinnou, že dne 29. 12. 2024 řídila osobní automobil, ačkoliv před jízdou požila alkohol, v důsledku požitého alkoholu při jízdě přejela do protisměru a narazila do jiného osobního vozidla, které stálo při okraji komunikace, čímž způsobila škodu v celkové výši 62 000 Kč. Následně bylo v její krvi zjištěno 1,88 promile alkoholu. Tím spáchala přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, za což jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu 18 měsíců a trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Trestní příkaz nabyl právní moci 19. 2. 2025. 3. Na základě tohoto odsouzení žalovaný zahájil řízení o zrušení platnosti žalobkynina povolení k dlouhodobému pobytu. 4. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 16. 4. 2025 uvedla, že udělala hroznou chybu a velmi toho lituje. Byla to ale její jediná chyba. V ČR žije od roku 2014, má zde manžela (osoba zúčastněná na řízení) a tři nezletilé děti (ročníky 2011, 2017 a 2022), o které pečuje. S nejmladším N. je doma na rodičovské dovolené, starší děti zde chodí do školy. N. potřebuje operaci mandlí. Nevěděla, že takto zásadně může ohrozit život své rodiny v ČR. 5. Znovu se žalobkyně vyjádřila dne 28. 4. 2025. Opět zdůraznila, že šlo o exces z jejího jinak bezproblémového 11letého pobytu v ČR. Podotkla, že jí byl uložen trest na samé spodní hranici zákonné sazby, což si vyložila tak, že nešlo o natolik závažný trestný čin, aby přišla o pobytové oprávnění. Dále odkázala na čl. 6 odst. 2 směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny (dále „směrnice o právu na sloučení rodiny“) a rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále „SDEU“) ze dne 12. 12. 2019 ve spojených věcech C-381/18 a C-382/18, G.S. a V.G., z nichž dovozovala, že její pobytové oprávnění lze zrušit pouze, pokud by její trestný čin měl takovou závažnost či povahu, aby bylo nutné vyloučit její další pobyt na území. Navíc i čl. 17 odkazované směrnice vyžaduje individualizované posouzení každého případu, včetně zohlednění povahy a pevnosti rodinných vztahů žalobkyně na území. V tomto ohledu zdůraznila, že dvě její děti se v ČR již narodily a pro celou rodinu by mělo fatální dopad, pokud by musela z ČR vycestovat. Navíc s ohledem na napadení Ukrajiny Ruskem už nemají ani kam se vrátit. Dále odkázala na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. 6. Shora uvedeným rozhodnutím ze dne 25. 7. 2025 (dále „napadené rozhodnutí“) žalovaný zrušil platnost žalobkynina povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podle § 46a odst. 1 věty druhé zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“), a současně žalobkyni stanovil lhůtu k vycestování z území ČR v délce 30 dnů od právní moci napadeného rozhodnutí. 7. V odůvodnění žalovaný uvedl, že žalobkyně byla pravomocně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu, čímž byl naplněn důvod pro zrušení platnosti jejího povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podle § 46a odst. 1 věty druhé zákona o pobytu cizinců. K námitce žalobkyně, že šlo o přečin, a nikoliv závažný trestný čin, žalovaný uvedl, že není kompetentní k posuzování míry zavinění žalobkyně, nicméně pro účely tohoto řízení je podstatné, že byla pravomocně odsouzena za úmyslný trestný čin. Navíc řízení motorového vozidla pod vlivem návykové látky lze považovat za nejtěžší porušení dopravních předpisů. K argumentaci žalobkyně čl. 6 odst. 2 směrnice o právu na sloučení rodiny žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2024, sp. zn. 46 A 62/2012 (šlo o č. j. 46 A 63/2012-61, pozn. soudu), podle něhož „zájem státu a společnosti na tom, aby se na území České republiky nezdržovali cizinci, kteří spáchali úmyslný trestný čin, za nějž byli odsouzeni, a mohli by tedy představovat byť jen potencionální hrozbu pro společnost, je mnohem důležitější a závažnější, než individuální právo tohoto cizince na ochranu jeho rodinného života“. Ustanovení § 46a odst. 1 zákona o pobytu cizinců nezohledňuje závažnost trestného činu či výši trestu. V tomto ohledu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 22. 11. 2017, č. j. 6 Azs 348/2017-26. K žalobkyní zmíněné ruské invazi na Ukrajinu žalovaný podotkl, že se žalobkyně může ucházet o přijetí v jiné bezpečné zemi, případně využít bezvízový styk mezi ČR a Ukrajinou. 8. Přestože na několika místech napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že není jeho povinností, aby se v tomto řízení zabýval dopady napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně, následně tak přesto s odkazem na žalobkyní uplatněné námitky učinil. Poukázal na to, že zrušení pobytového oprávnění žalobkyně nebude mít přímý vliv na pobytová oprávnění dalších členů její rodiny. K manželovi a nezletilým dětem nedoložila žádné podrobnější informace kromě potvrzení, že s nimi žalobkyně chodí k lékaři a vodí je do školy. Případné dopady do jejího rodinného života jsou důsledkem jejího vlastního nezodpovědného chování. Délka pobytu od roku 2014 není tak dlouhá, aby bylo zrušení pobytového oprávnění v rozporu s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Svým trestným činem ohrožovala ostatní účastníky silničního provozu. Ani nejlepší zájem dětí ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte nelze stavět nad všechny další okolnosti a používat jej jako štít proti zrušení pobytového oprávnění. Její děti nejsou závislé výlučně na její péči. Není ve veřejném zájmu, aby na území ČR pobýval cizinec s dlouhodobým pobytem, který byl pravomocně odsouzen za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky. Shrnutí žaloby 9. Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí dne 21. 8. 2025 žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), jíž se domáhá jeho zrušení. 10. Podle žalobkyně žalovaný nesprávně vyložil a aplikoval § 46a odst. 1 zákona o pobytu cizinců, zejména jeho větu druhou. 11. Žalobkyně odkázala na odůvodnění pozměňovacího návrhu (poslance Romana Váni) k návrhu zákona č. 314/2015 Sb., kterým byla zmíněná druhá věta vložena do § 46a odst. 1 zákona o pobytu cizinců, podle něhož: „S ohledem na současnou situaci je třeba mít dostatečně účinné nástroje, jak se vypořádat s cizinci žijícími v ČR, kteří nehodlají respektovat české zákony a v ČR páchají a budou páchat závažnou trestnou činnost, či závažným způsobem narušovat veřejný pořádek. Cílem není postihovat všechny cizince, ale jen ty, kteří nehodlají respektovat zákony České republiky“ (zdůrazněno žalobkyní). 12. Žalobkyně si uvědomuje závažnost svého trestného činu, kterého velice lituje a projevuje snahu odstranit jeho následky, nicméně nepovažuje zrušení svého pobytového oprávnění za přiměřené a spáchaný přečin nepovažuje za závažnou trestnou činnost. Citované ustanovení nelze aplikovat plošně, jak učinil žalovaný. 13. Žalobkyně žije v ČR s manželem a třemi nezletilými dětmi bezkonfliktní a spořádaný život. Vzorně se stará o domácnost a děti, což žalovanému doložila lékařskými zprávami a potvrzeními ze školských zařízení. Žalobkyně též doložila, že není závislá na alkoholu či drogách. Spáchaného trestného činu lituje, alkohol požívá zřídkakdy. Ten den však prožívala smutek, protože se dozvěděla o úmrtí osoby blízké během válečného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. Nikdy dříve nebyla souzená, dodržuje a hodlá dodržovat právní řád České republiky. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 1. 9. 2025 zopakoval, že není kompetentní k tomu, aby zohledňoval míru zavinění žalobkyně. Není tak na místě, aby žalobkyně zmiňovala, že spáchala čin, který podle ní není závažnou trestnou činností. Odkázal na rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích ze den 28. 4. 2025, č. j. 66 A 5/2025-63, a NSS ze dne 13. 2.