58 Ad 3/2025 – Krajský soud v Praze

58 Ad 3/2025- 46 - text 6 58 Ad 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: A. B., narozená X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 11. 2024, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 26. 11. 2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou do datové schránky soudu dne 24. 1. 2025 domáhá zrušení rozhodnutí žalované označeného shora (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 6. 9. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná odňala žalobkyni podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) od 6. 10. 2024 invalidní důchod, neboť podle posudku posudkové lékařky Institutu posuzování zdravotního stavu (dále „IPZS“) ze dne 29. 8. 2024 není invalidní, neboť její pracovní schopnost poklesla pouze o 25 %. 2. Žalobkyně má za to, že je napadené rozhodnutí nesprávné, neboť vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Posudkový lékař opomenul část doložených lékařských zpráv, zejména hodnocení psychiatra. Žalobkyně má za to, že se její nepříznivý zdravotní stav nezlepšil, neustálil ani si mu nepřivykla. Naopak došlo k prokazatelnému zhoršení (k tomu odkázala na lékařské zprávy o hospitalizacích v roce 2023 a 2024). Duševní onemocnění ovlivňuje zásadně všechny sféry života žalobkyně. 3. Žalovaná s ohledem na námitky žalobkyně navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „organizační zákon“). 4. V průběhu jednání, jež byl soud povinen nařídit, neboť ve věci prováděl nad rámec správního spisu dokazování posudkem posudkové komise MPSV v Praze, žalobkyně poukázala na to, že by mihla pracovat jen v chráněné dílně, její psychický stav je špatný. Žalovaná se z jednání omluvila, odročení nežádala. Soud neprováděl při jednání dokazování kopií dopisu poslanému Veřejnému ochránci práv, neboť není podstatný pro rozhodnutí věci, ze své podstaty nedokladuje zdravotní stav žalobkyně (sporné je právě posouzení zdravotního stavu žalobkyně) a ani lékařskými zprávami a vyjádřeními, neboť ty jsou součástí správního spisu a správním spisem se dokazování neprovádí. 5. Soud ze správního spisu zjistil, že dne 7. 6. 2024 podala žalobkyně žádost o změnu výše invalidního důchodu, kterou odůvodnila výrazným zhoršením depresivních a úzkostných stavů, zhoršením sociální fobie a psychosomatické bolesti. 6. V posudku o invaliditě ze dne 29. 8. 2024, č. j. LPS/2024/1563-KBE_CSSZ, vypracovaném IPZS dospěla posudková lékařka k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je smíšená úzkostně depresivní porucha u osobnosti s astenickými rysy, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 % s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky neměnila. 7. S odkazem na závěr posudku posudkové lékařky IPZS vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí ze dne 6. 9. 2024, kterým podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění odňala žalobkyni invalidní důchod s odůvodněním, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně poklesla její pracovní schopnost pouze o 25 % a nejedná se tak ani o invaliditu prvního stupně. 8. Žalobkyně prvostupňové rozhodnutí napadla námitkami, ke kterých poukázala na nesprávně zohledněné doby hospitalizace. Zdůraznila, že sice hospitalizace ukončila na vlastní žádost, avšak právě z důvodu, že je pacientkou se sociální fobií a špatně snášela velký kolektiv, skupinové terapie a běžné úkony ve skupině. Doma se cítila lépe. K námitkám doložila vyjádření o spolupráci s pracovní konzultantkou a propouštěcí zprávy Centra duševního zdraví. 9. Posudková lékařka žalované zpracovala posudek ze dne 18. 11. 2024, č. j. LPS/2024/17772-NR-MRS_CSSZ, a to na základě lékařských zpráv jako posudková lékařka IPZS v prvostupňovém řízení a dále na základě podkladů doložených žalobkyní k námitkám. Uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně je úzkostně depresivní porucha u disponované osobnosti s ambivalentními postoji k léčbě, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje vzhledem k dalšímu postižní žalobkyně (migrenozní cefalea, porucha osobnosti) míra poklesu pracovní schopnosti 30 %. Míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 vyhlášky dále neměnila. 10. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 26. 11. 2024 zamítla námitky žalobkyně a v odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že s ohledem na zjištěný pokles pracovní schopnosti není žalobkyně invalidní a nemá tak nárok na invalidní důchod. 11. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Dospěl přitom k závěru, že žaloba je důvodná. 12. Soud s ohledem na argumentaci žalobkyně provedl důkaz posudkem posudkové komise MPSV v Praze ze dne 27. 8. 2025. Žalobkyně byla vyšetřena odbornou lékařkou z oboru psychiatrie. Posudková komise po rozboru všech posudkově významných lékařských zpráv shrnula, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je porucha osobnosti s narušením v oblasti emotivity, afektivity, chování, zvládání interpersonálních situací a v oblasti vztahů, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 7b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40 %. Jelikož posudková komise nehodnotila podle horní ani dolní hranice této položky, procentní míru poklesu pracovní schopnosti dále podle § 3 a 4 vyhlášky o posuzování invalidity neměnila. Posudková komise označila za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně jiné onemocnění než posudkoví lékaři IPZS a odůvodnila to tak, že obtíže v oblasti interpersonálních situací a vztahů byly příčinou depresivních a úzkostných příznaků a sociální fobie, tj. nadměrného strachu a následného vyhýbání se situacím, v nichž může být člověk pozorován a posuzován druhými lidmi. Poruchu osobnosti hodnotila jako středně těžké postižení, tj. stavy s podstatným narušením pracovního a společenského fungování, závažným maladaptivním chováním, tj. chováním, jako reakcí na stres a jiné nepříjemné emoce, které jí bránilo přizpůsobit se nárokům každodenního života, začlenit se do společnosti nebo úspěšně fungovat v různých situacích, objevovaly se opakované dekompenzace pod obrazem úzkostně depresivních příznaků. Posudková komise přihlédla k závažnosti poruchy s dlouhodobě přítomnými úzkostmi a subdepresivním a depresivním laděním a zvolila míru poklesu pracovní schopnosti blíže horní hranici procentního rozmezí. Podle posudkové komise nešlo o těžké postižení podle položky 7c, protože žalobkyně neměla funkčně významnou poruchu osobnosti provázenou jiným závažným duševním postižením, nešlo o stavy, kdy se psychopatologické projevy blíží jiným závažným duševním poruchám, např. simplexní schizofrenii, schizotypní poruše nebo nezvládnutelnému primitivnímu pudovému jednání nebo stavům během poskytování ústavní péče v nemocnici nebo v odborném léčebném ústavu za účelem léčení poruchy, pokud uvedená léčba má trvat nebo trvá déle než jeden rok. Posudková komise uvedla, že v případě, považovala-li by jako posudkoví lékaři IPZS za hlavní zdravotní postižení přítomnost smíšené úzkostně depresivní poruchy, tj. neurotické poruchy, odpovídalo by to postižení podle položky 5c, tj. středně těžké funkční postižení se značně sníženou úrovní sociálního fungování, značně omezeným výkonem některých denních aktivit, pro kterou je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti v rozpětí 25 % - 35 %, což je nižší hodnota než v rámci položky, 7b, kterou posudková komise zvolila jako rozhodující. Posudková komise doplnila, že migrenózní bolesti hlavy žalobkyni neinvalidizují. Nakonec posudková komise uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí šlo u žalobkyně o invaliditu prvního stupně, která trvala bez p