58 Ad 31/2024 – Krajský soud v Praze

58 Ad 31/2024- 53 - text 10 58 Ad 31/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobce: S. Š., narozený X bytem X zastoupený opatrovnicí H. D. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 9. 2024, č. j. XA, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 26. 9. 2024, č. j. XA, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou k poštovní přepravě dne 19. 11. 2024 domáhá zrušení rozhodnutí žalované označeného shora (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 3. 6. 2024, č. j. XB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná žalobci podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) zamítla žádost o invalidní důchod, neboť nezískal v rozhodném období potřebnou dobu pojištění pro nárok na invalidní důchod. 2. Žalobce má za to, že bylo nesprávně stanoveno datum vzniku invalidity. Žalobce je přesvědčen o tom, že jeho onemocnění (nediferencovaná schizofrenie) je vrozené, jde tedy o tzv. invaliditu z dětství. Tento závěr je uveden ve znaleckém posudku MUDr. P. N., Ph.D. ze dne 3. 1. 2018. Konkrétně žalobce citoval pasáž, ve které znalec uvedl, že „bylo zjištěno, že posuzovaný trpí vrozenou a stálou poruchou intelektu (lehká až středně těžká mentální retardace) kombinovanou s duševní chorobou, a to nediferencovanou schizofrenií, přičemž vrozená porucha intelektu je medicínsky neovlivnitelná, u schizofrenie lze léčit některé její projevy, sama porucha je však neléčitelná.“ Závěry tohoto posudku přitom sloužily jako základní podklad pro kompletní omezení svéprávnosti žalobce. Žalovaná tyto závěry neprověřila řádně, ignorovala veškeré lékařské zprávy, ve kterých se jasně konstatuje, že jde o zdravotní postižení žalobce, které je vrozené, proto stanovení vzniku invalidity na den 12. 2. 2014 je žalovanou pouze účelovým konstruktem. Žalovaná věděla, že žalobce nemůže s ohledem na své zdravotní postižení splňovat počet odpracovaných let tak, aby mu mohl být invalidní důchod přiznán. Žalobce měl přitom mnohokrát snahu nastoupit do zaměstnání, a to jak před datem konstatování invalidity, tak i po něm, přesto však v každém zaměstnání vydržel kvůli svému postižení velmi omezenou dobu v řádu dnů, maximálně týdnů. Následně musel zaměstnání opustit a pokračovat v intenzivní léčbě. Tento vývoj trvá u žalobce dosud. 3. Žalobce rozporoval nezávislost posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“), nepovažuje ji za nezávislou ve vztahu k žalované. Jakékoliv závěry posudků ze strany spojené s orgánem, který o datu stanovení invalidity a následně o přiznání důchodu rozhoduje, žalobce a priori odmítá. Má za to, že nejsou vůči jeho osobě nezávislé. 4. Žalovaná s ohledem na námitky žalobce navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „organizační zákon“). 5. V průběhu jednání, jež byl soud povinen nařídit, neboť ve věci prováděl nad rámec správního spisu dokazování posudkem posudkové komise MPSV v Praze, setrvali účastníci na svých procesních stanoviscích. Opatrovnice žalobce zdůraznila velmi špatný zdravotní stav žalobce a finanční tíseň, která je spojená s tím, že mu nebyl přiznán invalidní důchod. Odvolávala se na to, že z lékařských zpráv vyplývá, že je onemocnění žalobce vrozené. K výslovnému dotazu soudu uvedla, že důkazní návrhy nemá. 6. Soud ze správního spisu zjistil, že dne 5. 2. 2024 podal žalobce žádost o invalidní důchod. 7. V posudku o invaliditě ze dne 25. 4. 2024, č. j. LPS/2024/423-BE_CSSZ, vypracovaném Institutem pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) dospěla posudková lékařka k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je nediferencovaná schizofrenie s deterioriací kognitivních funkcí komplikovaná primární lehkou mentální retardací s rozvojem do středně těžké mentální retardace, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 3d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 60 % (na horní hranici z rozpětí 50 – 60 %) s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla pro středně těžkou mentální retardaci navýšena ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky ještě o 10 %. Celkový pokles pracovní schopnosti činí 70 %. Invaliditu stanovila posudková lékařka dnem stanovení diagnózy 12. 2. 2014. 8. Žalovaná prvostupňovým rozhodnutím ze dne 3. 6. 2024 zamítla žádost žalobce s tím, že podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění nesplňuje podmínky pro nárok na invalidní důchod, protože splnil dobu pojištění pouze v délce 1 roku a 161 dní, což není dostatečná doba pro vznik nároku na výplatu invalidního důchodu. 9. Žalobce prvostupňové rozhodnutí napadl námitkami, ve kterých rozporoval stanovení data invalidity. Namítal, že se u něho jedná o vrozené onemocnění. 10. Posudková lékařka IPZS zpracovala v námitkovém řízení posudek ze dne 10. 9. 2024, a to na základě lékařských zpráv jako posudková lékařka IPZS v prvostupňovém řízení; v námitkovém řízení nebyly doloženy lékařské zprávy, které by nebyly dostupné již dříve. Uzavřela shodně jako posudková lékařka v prvostupňovém řízení, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce je nediferencovaná schizofrenie s postprocesuálním defektem osobnosti, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 3d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 60 % (z rozpětí 50 – 60 %). Míra poklesu pracovní schopnosti byla shodně s prvostupňovým posudkem navýšena ve smyslu § 3 vyhlášky o 10 % pro kognitivní deficit. Datum vzniku invalidity stanovila posudková lékařka v námitkovém řízení shodně s prvoinstančním posouzením od 12. 2. 2024, a to s trvalou platností. Podle posudkové lékařky se nejedná o invaliditu z mládí. Posudková lékařka dále uvedla, že před datem 12. 2. 2014 nebyly shledány přesvědčivé známky psychického postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které by mohlo být podkladem vzniku invalidity. Mentální retardace (ani lehkého stupně) ve zdravotní dokumentaci před rokem 2014 uvedena nebyla, premorbidní intelekt byl dle psychologa na úrovni výrazného podprůměru. Až mentální postižení středně těžkého stupně podmiňuje invaliditu III. stupně a tedy invaliditu z mládí. K rozvoji psychotického onemocnění schizofrenního okruhu došlo v období let 2013-2014, kdy byly okolím zaznamenány první projevy, následně vlivem schizofrenního onemocnění byla psychologem konstatována deteriorace kognitivních funkcí do úrovně závažného defektu. 11. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím, které bylo žalobci doručeno dne 9. 10. 2024, námitky žalobce zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že je žalobce sice podle posudku posudkového lékaře invalidní ve třetím stupni invalidity (od 12. 2. 2014), avšak nezískal potřebnou dobu pojištění. 12. Součástí správního spisu je osobní list důchodového pojištění žalobce, ve kterém jsou uvedeny doby pojištění od 1. 8. 2003 do 30. 10. 2017. Celková doba pojištění je vyčíslena na 1 305 dnů (3 roky a 210 dnů), po snížení náhradní doby pojištění na 80 % činí pojištění 1 228 dnů (3 roky a 133 dnů) a doba pojištění bez náhradní doby činí 917 dnů (2 roky a 187 dnů). 13. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. 14. Nejprve se soud zabýval námitkou žalobce, který zpochybňoval nezávislost posudkové komise. Tato námitka prakticky mířila k tzv. systémové podjatosti. Soulad právní úpravy, která upravuje činnost posudkové komise, s ústavním pořádkem potvrdil opakovaně Ústavní soud (viz například nález ze dne 1. 11. 1995, sp. zn. II ÚS 92/95, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR svazek 4 pod č. 72). Soud proto toliko odkazuje na závěry Ústavního soudu a konstatuje, že námitka odpovídající svým obsahem námitce systémové podjatosti posudkových lékařů není d