9 As 429/2018 — Nejvyšší správní soud

59 A 27/2024- 137 - text 14 59 A 27/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Miroslava Makajeva a soudců Davida Krysky a Věry Pazderové ve věci žalobce: Ing. J. L. bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Monikou Zoulovou, LL.M. sídlem Podolská 103/126, Praha proti žalované: Krajská správa a údržba silnic, příspěvková organizace, IČO 00066001 sídlem Zborovská 81/11, Praha o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou ze dne 26. 4. 2024 podanou u Městského soudu v Praze domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalované coby povinného subjektu, který spočíval ve zveřejnění jeho osobních údajů na internetových stránkách žalované https://www.ksus.cz v dokumentech (daňových dokladech) přiložených k vyřízení žádosti o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění do 31. 12. 2023, kterou žalobce podal dne 1. 8. 2023. Žalovaná konkrétně zveřejnila jméno a příjmení žalobce včetně akademického titulu, spisovou značku soudního sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 o neplatnosti rozvázání pracovního poměru týkajícího se žalobce (sp. zn. 42 C 357/2022) a datace a podpis úkonů právních služeb ve fakturách č. 2023/37, č. 2022/78, č. 2023/2, č. 2023/5 a č. 2023/30. V jednotlivých daňových dokladech jsou popsány i právní úkony, které žalovaná vůči žalobci činila, vč. toho, že právní zástupce žalované zvolil „taktiku poukazu na zneužívání práv odvolaného zaměstnance (žalobce) při jednání o přijetí – nepřijetí nabídky jiné vhodné práce mostního technika.“ 2. Žalobce předně namítá, že si je vědom povinnosti povinného subjektu zveřejňovat poskytnuté informace v souladu s § 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Citovaný zákon však neumožňuje identifikaci žadatele zveřejněním žádosti o informace či rozhodnutí o jejím odmítnutí. To se týká zejména případů, ve kterých povinný subjekt poskytuje informace sdělením. Judikatura přisvědčila tomu, že je zpravidla nutné anonymizovat veškeré údaje o žadateli. Jednání žalované nelze obhájit ani z pohledu testu proporcionality, neboť žalobce nebyl v době zveřejnění informace osobou veřejně činnou a soudní spor se týkal soukromoprávního (pracovněprávního) sporu. Postup dle § 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím nemá být pomyslným elektronickým veřejným pranýřem ze strany povinného subjektu. Smyslem anonymizace zveřejňovaných údajů je ochrana soukromí, informačního sebeurčení a osobních údajů těch aktérů, kteří v soudním řízení a poté v soudním rozhodnutí vystupují jako soukromé osoby, ať už jako účastníci, svědci nebo osoby v podobném postavení. Zveřejnění poskytnuté informace musí být v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady EU 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 94/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů; anglicky „general data protection regulation“ GDPR, dále též jen „nařízení GDPR“) ve spojení se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Jednání žalované nemá být bezbřehé a musí dodržovat zákony České republiky, resp. Evropské unie (viz zejména čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a § 4 odst. 1 nařízení GDPR ohledně identifikovatelnosti fyzické osoby). Žalovaná zasahuje zveřejněním údajů i do samotného soudního sporu vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 5, neboť svým jednáním ovlivňuje veřejnost a všechny potenciální svědky a ostatní osoby, které budou v daném řízení slyšeny. 3. Žalobce dále odkazuje na rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále též jen „ÚOOÚ“) ze dne 22. 1. 2024, č. j. UOOU-03493/23-27 (dále též jen „informační příkaz“), zejména odst. 25 a 26 rozhodnutí, ze kterého vyplývá, že povinný subjekt (žalovaná) má povinnost požadované doklady anonymizovat v takovém rozsahu, aby se předešlo jakémukoliv ztotožnění dotčených osob na základě poskytnutých daňových dokladů (na základě pohlaví, titulu, jména a příjmení, identifikátorů předmětných řízení a datace úkonů, kterými by dané řízení, a potenciálně i dotčená osoba, mohly být identifikovány). Žalovaná nerespektovala výše uvedený závazný právní názor. Poté, co žalobce zjistil obsah internetových stránek žalované, odeslal jí písemnou výzvu k upuštění od nezákonného zásahu ze dne 21. 4. 2024, která byla žalované doručena dne 22. 4. 2024. Zároveň o den později odeslal upozornění na nezákonný zásah k rukám předsedovi dozorčí rady žalované. Ke dni podání žaloby na výzvu nikdo nereagoval a nezákonný zásah pokračuje. Žalovaná navíc k žádosti žalobce ze dne 1. 8. 2023 anonymizovala osobní údaje fyzických osob odlišných od žalobce. Na zachování práv žalobce ovšem zcela rezignovala, neboť jeho údaje ve zveřejněných daňových dokladech ponechala. Dle žalobce se Nejvyšší správní soud ustálil na názoru, že poskytnutí informace představuje zpracování osobních údajů, které musí splňovat požadavky zákona o zpracování osobních údajů. Posouzení, zda ochrana osobních údajů omezuje poskytnutí určité informace žadateli na jeho žádost, je proto nutné učinit i s ohledem na to, že se informace dle § 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím stane informací přístupnou komukoli, nikoli jen žadateli. Dochází k nezákonnému zásahu do práva žalobce na zachování lidské důstojnosti, na ochranu jeho soukromého života a do práva na zákonný a nestranný proces. 4. Žalobce se proto návrhem rozsudečného výroku (žalobním petitem) domáhá tzv. deklarace nezákonnosti postupu žalované, tedy že postup žalované spočívající ve zveřejňování daňových dokladů na internetových stránkách https://www.ksus.cz s osobními údaji žalobce byl nezákonný, a dále toho, aby soud žalované zakázal pokračovat ve zveřejňování osobních údajů žalobce. Žalobce následně rozsah petitu mírně zúžil a při jednání dne 13. 11. 2024 namítal nezákonnost zveřejnění toliko jména, příjmení a akademického titulu. 5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 4. 7. 2024 uvedla, že žalobce zjevně přehlíží výrokovou část informačního příkazu, neboť ÚOOÚ přikázal žalované jako povinnému subjektu požadovanou informaci žadateli (žalobci) poskytnout. Ve výroku informačního příkazu přitom určil mantinely, ve kterých měla žalovaná požadovanou informaci poskytnout, tj. anonymizovat některé údaje v taxativně vyjmenovaných dokumentech a v ostatních dokumentech anonymizovat osoby odlišné od žadatele (žalobce), dotčeného advokáta a žalované. Nebylo tak v diskrečních možnostech žalované jako povinného subjektu přezkoumávat, zda poskytovaná informace má být anonymizována, nebo nikoli – toto určil již nadřízený orgán, tj. nezávislý orgán, který danou otázku kolize práva na informace (článek 17 Listiny základních práv a svobod) a práva na soukromí (článek 10 Listiny základních práv a svobod) a priori posoudil. Dotčenými osobami ve smyslu výrokové části a odůvodnění v odst. 25 informačního příkazu jsou tedy osoby odlišné od žadatele (žalobce), advokáta a žalované, tj. třetí osoby. Jejich ochranu ÚOOÚ dále vysvětluje a ospravedlňuje v bodě 26 předmětného rozhodnutí. Co se týče odkazu žalobce na § 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, zákon nehovoří na žádném místě o tom, že by se informace poskytnutá žadateli měla lišit od informace zveřejněné. Dle jazykového i teleologického výkladu jde jednoznačně o zveřejnění informace v té podobě, v jaké byla poskytnuta na základě žádosti konkrétního žadatele. Žalobce má na zpřístupnění jím požadovaných dokladů zcela shodný zájem jako ostatní veřejnost. Není legitimního důvodu, proč by měl v posuzovaném případě dostat žalobce informaci ohledně „výše výplat“ advokáta žalované v probíhajícím soudním řízení, které je navíc vedeno proti němu samému, „lepší“, než kterou obdrží veřejnost na základě § 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Pokud by zákonodárce vyžadoval zveřejnění v jiné podobě, učinil by tak jako např. u informace ohledně příjmů fyzických osob v § 8c odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaná na posílení argumentace ve prospěch práva na informace v posuzovaném případě také odkazuje na závěry komentářové literatury k § 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím (JELÍNKOVÁ, Jitka a Miloš TUHÁČEK. Zákon o svobodném přístupu k informacím: Praktický komentář. Wolters Kluwer, 2017), a konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012-62). Test proporcionality ve vztahu k osobním údajům žadatele nebylo možné provést, neboť by to bylo v rozporu se zákonem, konstantní judikaturou správních soudů a výrokovou částí předmětného rozhodnutí ÚOOÚ (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2014, č. j. 4 As 90/2013-44). I pokud by žalovaná měla takový test proporcionality provést, převážilo by dle jejího názoru práv