59 A 41/2023 – Krajský soud v Praze

59 A 41/2023- 71 - text 14 59 A 41/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobkyň: a) obec Louňovice sídlem Horní náves 6, Louňovice zastoupená advokátem Mgr. Josefem Žďárským sídlem Panská 895/6, Praha 1 b) A. T. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Karlem Tománkem sídlem Sokolovská 505, Čerčany proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 za účasti osoby zúčastněné na řízení: PhDr. M. J. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Hlaváčkem sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5 o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2023, č. j. 073236/2023/KUSK-DOP/Svo, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věcí a jejich spojení 1. Žalobkyně a) a b) se žalobami podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný dílčím způsobem (který není z hlediska soudního přezkumu relevantní) upravil výrokovou část rozhodnutí Městského úřadu v Říčanech (dále jen „silniční úřad Říčany“) ze dne 5. 4. 2023, č. j. 73384/2023-MURI/OSAD/1789 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a ve zbytku toto rozhodnutí potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím silniční úřad Říčany rozhodl v řízení o určení právního vztahu dle § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeném na žádost žalobkyně a) tak, že se na pozemcích parc. č. X1 a X2 (nyní parc. č. X3, X4, X5, X6, X7 a X8) v katastrálním území L. (všechny pozemky dále v tomto rozsudku uváděné leží v uvedeném katastrálním území) nenachází veřejně přístupná účelová komunikace (dále jen „VPÚK“). 2. Žalobami evidovanými soudem pod sp. zn. 59 A 41/2023 a 37 A 29/2023 žalobkyně brojí proti napadenému rozhodnutí. Usnesením ze dne 9. 11. 2023, č. j. 59 A 41/2023-29, spojil soud obě žaloby ke společnému projednání. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 3. Soud ověřil, že žaloby byly podány včas, osobami k tomu oprávněnými, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňují všechny formální náležitosti na ně kladené. Jde tedy o žaloby věcně projednatelné. 4. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadená rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 5. Soud rozhodl o žalobách bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 2 s. ř. s. Průběh správních řízení 6. Dne 21. 5. 2014 podala žalobkyně a) k obecnímu úřadu Louňovice (dále jen „silniční úřad Louňovice“) jakožto místně příslušnému silničnímu úřadu žádost o určení právního vztahu. Konkrétně požádala o vydání rozhodnutí, jímž by bylo deklarováno, že se na pozemcích parc. č. X1 a X2 nachází VPÚK. Důvodem žádosti byla dle žalobkyně a) skutečnost, že osoba zúčastněná na řízení jakožto vlastník dotčených pozemků v několika jiných správních řízeních konzistentně tvrdí, že se na pozemku parc. č. X1 žádná komunikace nenachází. 7. Silniční úřad Louňovice posléze zahájil řízení o určení právního vztahu, v jehož rámci uplatnila osoba zúčastněná na řízení námitku podjatosti tohoto úřadu, resp. všech úředních osob podílejících na řízeních. Navzdory tomu silniční úřad Louňovice dne 25. 8. 2014 vydal rozhodnutí č. j. 125/143, kterým rozhodl tak, že se na pozemcích parc. č. X1 a X2 nachází VPÚK v celé délce těchto pozemků. Proti uvedenému rozhodnutí podala osoba zúčastněná na řízení odvolání, v němž namítala mj. to, že se jedná o rozhodnutí nicotné, protože silniční úřad postupoval v rozporu s § 14 odst. 3 a 4 správního řádu, neboť měl v souvislosti s uplatněnou námitkou podjatosti po provedení bezodkladných úkonů předat spis nadřízenému orgánu. Žalovaný po obdržení správního spisu přisvědčil osobě zúčastněné na řízení, že silniční úřad Louňovice postupoval v rozporu se zákonem, a následně řízení o odvolání osoby zúčastněné na řízení přerušil do doby skončení řízení o předběžné otázce týkající se namítané podjatosti všech úředních osob silničního úřadu Louňovice. Dne 4. 2. 2015 rozhodl žalovaný usnesením tak, že starosta obce Louňovice [který jménem obce, tj. jménem žalobkyně a) podal dne 21. 5. 2014 žádost o určení právního vztahu a který byl současně podepsán pod rozhodnutím silničního úřadu Louňovice ze dne 25. 8. 2014] je vyloučen z projednávání a rozhodování v řízení, neboť pro jeho poměr k věci i k účastníkům řízení lze mít důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti. Proti tomuto usnesení podal silniční úřad Louňovice odvolání, které Ministerstvo dopravy zamítlo jako nepřípustné. V návaznosti na to vydal žalovaný dne 17. 6. 2015 rozhodnutí, kterým rozhodnutí silničního úřadu Louňovice ze dne 25. 8. 2014 zrušil, a současně vydal usnesení, kterým věc odňal silničnímu úřadu Louňovice a přikázal ji silničnímu úřadu Říčany, který posléze pokračoval v řízení. 8. Dne 7. 11. 2018 vydal silniční úřad Říčany rozhodnutí, kterým žádost žalobkyně a) o určení existence VPÚK na dotčených pozemcích zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podaly odvolání obě žalobkyně a paní Soňa Pospíšilová. Jejich odvolání žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 18. 3. 2019, č. j. 030555/2019/KUSK-DOP/Hir. 9. Dne 5. 6. 2019 podala osoba zúčastněná na řízení žádost o určení právního vztahu. Požádala, aby silniční úřad Říčany závazně určil, že se na dotčených pozemcích VPÚK nenachází. Dne 22. 7. 2019 silniční úřad Říčany usnesením č. j. 45808/2016-MURI/OSAD řízení o této žádosti zastavil z důvodu překážky řízení. Toto usnesení však žalovaný k odvolání osoby zúčastněné na řízení rozhodnutím ze dne 23. 10. 2019 zrušil a věc vrátil silničnímu úřadu Říčany k novému projednání. 10. Dne 22. 6. 2020 vydal silniční úřad Říčany rozhodnutí, kterým k žádosti osoby zúčastněné na řízení deklaroval, že se na dotčených pozemcích VPÚK nenachází. Proti tomuto rozhodnutí podaly odvolání obě žalobkyně a paní Kateřina Pospíšilová. Jejich odvolání žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 5. 10. 2020, č. j. 121511/2020/KUSK-DOP/Hir. 11. Rozhodnutí žalovaného č. j. 030555/2019/KUSK-DOP/Hir i č. j. 121511/2020/KUSK-DOP/Hir byly na základě žalob žalobkyň zrušeny rozsudkem zdejšího soudu ze dne 14. 12. 2021, č. j. 43 A 37/2019-84. 12. Dne 25. 1. 2023 silniční úřad Říčany spojil obě (do té doby samostatně vedená) řízení o žádostech osoby zúčastněné na řízení a žalobkyně a) o určení existence VPÚK ke společnému projednání. 13. Dne 5. 4. 2023 vydal silniční úřad Říčany prvostupňové rozhodnutí, kterým deklaroval, že se na pozemcích uvedených v bodě 1 rozsudku VPÚK nenachází. V odůvodnění uvedl, že obecné užívání komunikace v minulosti nebylo v řízení prokázáno. Z map II. a III. vojenského mapování je patrný rozsah komunikace a obsluhovaných pozemků. Z těchto map však není možné určit souhlas s veřejným užíváním. Cesta končí právě u „dvojchaty“, okruh osob je v podstatě navázán přímo na vlastníky daných chat, p. T. a p. P. V tomto směru se nejedná o okruh neurčitý (otevřený), ale v zásadě o uzavřený. Rovněž poukázal na předchozí rozhodnutí pozemkového úřadu z roku 1996 (kterým pozemkový úřad zřídil v rámci restitučního řízení věcné břemeno chůze a jízdy) a uvedl, že kdyby v daném místě existovala cesta, kterou by bylo možné ze strany veřejnosti obecně užívat bez jakéhokoli omezení, pak by pozemkový úřad neuvažoval o zřízení věcného břemene pro užívání dotčeného pozemku. 14. Proti tomuto rozhodnutí podaly žalobkyně odvolání, o němž žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím. V odůvodnění uvedl, že cesta je zachycena prvně na mapách ze třetího vojenského mapování z let 1872–1953 jako polní nebo lesní cesta. Tato cesta je slepá, nikam nevede. O způsobu užívání z mapového podkladu nelze nic bližšího zjistit, ale vzhledem k tomu, že nenavazovala na ostatní cesty, pak zřejmě sloužila pouze obsluze přilehlých zemědělských pozemků. Na leteckém snímku z roku 1949, který je nejstarším snímkem, který je v historických leteckých mapách volně dostupný, není cesta vidět. Naopak je zřetelně vidět, že obě chaty, které v té době již existovaly, jsou obsluhovány cestou na východní straně od chat, nikoliv podél lesa. Vzhledem k tomu, že od prvního grafického záznamu cesty byla cesta slepá, je důvodné se domnívat, že se užívala jen pro účely obsluhy přilehlých pozemků, a tudíž nikdy nesloužila široké veřejnosti. To, že jejímu užívání nikdo nebránil, ještě neznamená, že ji veřejnost skutečně užívala. Žalovaný rovněž uvedl, že od zisku pozemku do svého vlastnictví osoba zúčastněná na řízení nesouhlasila s užíváním jejího pozemku jako VPÚK a snažila se přístup k chatám řešit způs