2 As 8/2024 — Nejvyšší správní soud

41 A 96/2025- 82 - text 22 41 A 96/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Richarda Galise a Miroslava Makajeva ve věci navrhovatelů: a) Ing. J. G. bytem X b) E. S. bytem X oba zastoupení advokátem prof. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc. sídlem Kaprova 15/11, Praha 1 proti odpůrkyni: obec Trnová sídlem Trnová 80 zastoupená advokátem Mgr. Davidem Zahumenským sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – územní plán Trnová vydaný usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 31. 10. 2024, č. 3/13/2024 takto: I. Návrh se zamítá. II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit odpůrkyni náhradu nákladů řízení ve výši 30 772,27 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce odpůrkyně. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Navrhovatelé vlastní pozemek p. č. X1 v k. ú. X (v němž se nacházejí všechny dále uváděné pozemky). V záhlaví označeným opatřením obecné povahy (dále jen „územní plán“) byla na pozemku navrhovatelů vymezena plocha AP – plochy zemědělské – pole a trvalé travní porosty. Návrh 2. Návrhem podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se navrhovatelé domáhají zrušení územního plánu v rozsahu textové a grafické části vymezující na jejich pozemku plochu AP. 3. Navrhovatelé tvrdí, že jejich pozemek je dle katastru nemovitostí ornou půdou a součástí zemědělského půdního fondu. Převážná část spadá do IV. třídy ochrany, zbývající do V. třídy. Jde tedy o produkčně málo významné půdy. Pozemek je vhodný pro zastavění i z důvodu blízkosti čistírny odpadních vod, která se v budoucnu rozšíří na plochu Z.19. Pozemek přirozeně navazuje na zastavěné území. V předchozím územním plánu, který platil do 31. 12. 2015, byl pozemek navrhovatelů zařazen do zastavitelných ploch. Konkrétně se tak stalo změnou č. 2 provedenou obecně závaznou vyhláškou č. 7 ze dne 22. 11. 1999 (dále jen „vyhláška č. 7). Dle čl. 3 odst. 4 písm. d) této vyhlášky byly vymezeny ucelené zóny pro podrobnější zpracování, mezi něž bylo zařazeno i komerčně sportovní a výrobně zemědělské centrum na pozemcích „k. č. X3, X4 až X2“. V době vydání vyhlášky č. 7 měl pozemek navrhovatelů p. č. X2. Plocha sportovně komerčního a zemědělského využití umožňovala široký okruh různých způsobů využití včetně obytné funkce. Navrhovatelé dále rekapitulují funkční využití svého pozemku dle nynějšího územního plánu a námitky a připomínky, které v procesu přijímání územního plánu podali, resp. připomínky, které podala právní předchůdkyně navrhovatele b) M. D. Odpůrkyně jim nevyhověla. 4. Navrhovatelé spatřují zásah do svých práv v tom, že oproti předchozímu územnímu plánu znemožňuje nynější územní plán umisťování staveb na jejich pozemku. Nezastavitelný pozemek určený pro zemědělskou činnost má několikanásobně nižší hodnotu než pozemek určený k zastavění. 5. Navrhovatelé namítají, že zařazením jejich pozemku do ploch AP odpůrkyně porušila princip kontinuity územního plánování a zásadu subsidiarity a minimalizace zásahu. Narušila legitimní očekávání navrhovatelů založené změnou č. 2 předchozího územního plánu, že na jejich pozemku bude možné provést stavební záměr a tím jej zhodnotit. Odpůrkyně řádně nevysvětlila nezbytnost vynětí pozemku navrhovatelů ze zastavitelných ploch a nezabývala se proporcionalitou tohoto kroku. Řádně neodůvodnila rozhodnutí o námitkách navrhovatelů. 6. Navrhovatelé nesouhlasí s argumentací odpůrkyně uvedenou v rozhodnutí o námitkách. Zařazení jejich pozemku do ploch AP sice odpovídá stavu v katastru nemovitostí, z toho však nelze dovozovat, že nedochází do zásahu do jejich práv. Ten představuje nerespektování předchozí územně plánovací dokumentace a narušení legitimního očekávání. Odpůrkyně uvedla, že na zařazení pozemku do určité plochy není nárok, navrhovatelé se však domáhali alespoň zachování funkčního využití dle předchozího územního plánu. Navrhovatelé nesouhlasí s tím, že odkaz na předchozí územní plán je irelevantní, neboť pozbyl platnosti. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 5. 2023, č. j. 41 A 12/2023 – 64, plyne, že je třeba přihlížet i k územně plánovací dokumentaci, která již pozbyla platnosti a nebyla nahrazena. V území nedošlo k žádné změně podmínek, která by odůvodňovala vynětí pozemku navrhovatelů ze zastavitelných ploch. Zdůvodnění pouze změnou právního prostředí nemůže obstát. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon z roku 2006“), nepřinesl žádnou tak významnou změnu, která by odůvodňovala revizi dříve vymezených zastavitelných ploch. Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, je účinný od 1. 7. 1992. Není tedy pravda, že by dřívější úprava nezajišťovala ochranu zemědělského půdního fondu. Odpůrkyně ani neuvedla, s jakými veřejnými zájmy by bylo v rozporu vymezení pozemku navrhovatelů jako zastavitelné plochy, což činí rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelným. Pokud měla odpůrkyně za to, že zachování celého pozemku jako zastavitelného by bylo v rozporu s veřejným zájmem, měla zvážit možnost částečného omezení rozsahu zastavitelné plochy, popř. jinými nástroji zajistit, aby zůstaly zachovány dostatečné plochy zeleně, zástavba nebyla příliš zahuštěná atd. Není ani pravda, že by předchozí právní úprava nezajišťovala ochranu nezastavěného území. Již v době vydání změny č. 2 předchozího územního plánu platil zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, či zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. Při územním plánování byla chráněna celá řada veřejných zájmů. Nová právní úprava ani nemůže působit retroaktivně a odůvodňovat zásadní revizi zastavitelných ploch. Z odůvodnění územního plánu vyplývá, že odpůrkyně se nesnažila o nalezení spravedlivé rovnováhy mezi soukromými zájmy navrhovatelů a veřejnými zájmy, ale jednostranně upřednostnila veřejný zájem, neboť z celé zastavitelné plochy nezůstala zachována ani část. Odpůrkyně též citovala čl. 16 odst. 5 republikových priorit územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území, nevysvětlila ale, v čem konkrétně by spatřovala zhoršení stavu a hodnoty území v důsledku zachování zastavitelnosti pozemku navrhovatelů. Odpůrkyně dále uvedla, že je již vymezen dostatek ploch pro bydlení. Navrhovatelé skutečně v námitkách požadovali zařazení pozemku do ploch bydlení, avšak pro případ, že by to nebylo možné, navrhovali alespoň zachování dosavadního funkčního využití. Odpůrkyně se ani nevypořádala s namítanou diskriminací, kterou navrhovatelé spatřovali v tom, že v severní části obce je zachována zastavitelná plocha Z.14. Nevypořádala se ani s námitkami ohledně vhodnosti pozemku navrhovatelů pro budoucí zastavění. Vyjádření odpůrkyně 7. Odpůrkyně navrhuje zamítnutí návrhu. Navrhovatelé se mýlí v tom, že jejich pozemek dle předchozího územního plánu spadal do zóny pro komerčně sportovní a výrobně zemědělské centrum. Tento pozemek byl v předchozím územním plánu regulován jako zemědělská plocha. Změna č. 1 ani změna č. 2 se pozemku navrhovatelů netýkala. Ustanovení čl. 3 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 7 obsahuje zjevnou chybu v psaní, neboť zde mělo být uvedeno „k. č. X3, X4 až X2“. Toto vymezení je mnohem logičtější i s ohledem na grafickou část předchozího územního plánu. V opačném případě by do zóny komerčně sportovního a výrobně zemědělského centra musely spadat i např. pozemky p. č. X5 či X6, což zjevně není pravda. Odpůrkyně poukazuje na to, že nikdo nemá nárok na to, aby byl jeho pozemek regulován podle jeho přání. To platí tím spíše v situaci, kdy nový územní plán vstupuje do území, které nebylo řadu let regulováno, a pozemek se nacházel mimo zastavěné území. 8. Územní plán navíc uvádí několik důvodů, pro které nelze mimořádně rozsáhlý pozemek navrhovatelů vymezit jako zastavitelný. Dle urbanistické koncepce je jejím základem zejména omezení (nevymezování) nových zastavitelných ploch určených pro bydlení nad rámec vymezených zastavitelných ploch ve stávající územně plánovací dokumentaci. Koncepce územního plánu nepodporuje vznik dalších rozsáhlých urbanistických novotvarů (satelitů), prorůstání sídel a rozšiřování nových zastavitelných ploch vybíhajících radiálně do volné krajiny. Takovým novotvarem by byl i pozemek navrhovatelů, který na zastavěné území navazuje v minimální délce, a nikoliv na obytnou část, ale zemědělský areál. Výstavba zde by představovala odloučenou enklávu a rozšiřovala by výstavbu do volné krajiny v blízkosti lesních pozemků na severovýchodním okraji sídla. Výstavba na pozemku navrhovatelů by i narušila kompaktnost sídla popsanou v koncepci funkčního uspořádání (na rozdíl od plochy Z.14). Z výhledového počtu obyvatel ani neplyne, že by odpůrkyně cílila na obrovský nárůst obyvatel. 9. Od roku 1993 došlo také k řadě změn v náhledu na ochranu přírody a krajiny a životního prostředí. Vymezování obřích zastavitelných ploch je v přímém rozporu s nutností řešit dopady klimatické změny. Naopak je třeba dbát na ochranu nezastavěného úze