50 A 17/2024 – Krajský soud v Praze

50 A 17/2024- 91 - text 10 50 A 17/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Josefem Strakou ve věci žalobce: Share CAR!, z. s. se sídlem Příbramská 67, 407 25 Verneřice proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2024, č. j. 101680/2024/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci se soud zabývá přezkumem procesních otázek souvisejících s projednáním přestupku provozovatele vozidla podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále „zákon o silničním provozu“), přičemž rozhoduje ve věci již potřetí, neboť jeho první i druhé rozhodnutí zrušil ke kasační námitce Nejvyšší správní soud (dále „NSS“). Shrnutí průběhu správního řízení 2. Rozhodnutím Městského úřadu Lysá Nad Labem (dále jen „městský úřad“) ze dne 12. 12. 2023, č. j. MULNL-OD/879992/2023/SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť jako provozovatel motorového vozidla registrační značky X nezajistil, aby byly dodržovány povinnosti řidiče, neboť dne 24. 9. 2022 v 11:34 hodin na pozemní komunikaci v obci Starý Vestec blíže nezjištěný řidič řídil žalobcem provozované vozidlo rychlostí 59 km.h-1, ačkoliv nejvyšší povolená rychlost v daném úseku činila 50 km.h-1. Za tento přestupek provozovatele byl žalobci uložen správní trest pokuty ve výši 1 500 Kč a paušální náhrada nákladů řízení. Spáchání přestupku bylo zjištěno na základě výstupů ze zařízení pro měření rychlosti vozidel obsluhovaného Městskou policií Lysá nad Labem (dále jen „městská policie“). 3. Odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný svým rozhodnutím ze dne 29. 7. 2024, č. j. 101680/2024/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 4. Proti napadenému rozhodnutí se žalobce brání žalobou podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). 5. Žalobce v žalobě namítá, že již v průběhu správního řízení upozornil na to, že měření rychlosti zde prováděla městská policie, zároveň však absentuje souhlas Policie ČR k takovému měření podle § 79a zákona o silničním provozu. Tuto jeho námitku přitom žalovaný nijak nevypořádal, a to ani implicitně, proto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Tento nedostatek je přitom neodstranitelný v řízení soudním, jak dle názoru žalobce dovodil rozsudek NSS ze dne 1. 6. 2017, č. j. 9 As 274/2016-37, nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2023, č. j. 34 A 30/2022-26. Shrnutí žaloby a dalších podání účastníků 6. Žalobce dále namítá, že již v průběhu správního řízení upozornil na to, že byly předkládány dvě fotografie zachycující jeho vozidlo při vjezdu do měřeného úseku, avšak každá z nich byla opatřena jiným časem. Tuto odvolací námitku však žalovaný nevypořádal a nijak nevysvětlil, proč vycházel z jedné, a nikoliv z druhé fotografie. Druhá fotografie přitom prokazuje projetí měřeným úsekem v jiném čase, než ze kterého vycházel správní orgán ve svém výpočtu, což žalobce považuje za zásadní skutečnost mající přímý vliv na měřenou rychlost. Ani tuto námitku však žalovaný nevypořádal, a tedy i z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě popsal, kterak při vypravování napadeného rozhodnutí omylem odeslal pracovní verzi, ve které chyběla část odůvodnění. Toto pochybení však napravil vydáním opravného usnesení ze dne 15. 11. 2024, č. j. 151318/2024/KUSK (dále jen „usnesení ze dne 15. 11. 2024“), kterým opravil písemné vyhotovení napadeného rozhodnutí tak, že doplnil své odůvodnění, aniž by tím jakkoliv zasahoval do výroku rozhodnutí, skutkových zjištění a jejich právního hodnocení. I navzdory tomuto opomenutí však mají skutkové závěry správních orgánů oporu ve spise a vycházejí z úplně zjištěného skutkového stavu. Případné stručnější odůvodnění lze vnímat nanejvýš jako formální nedostatek, pro který není třeba napadené rozhodnutí rušit. Žalobu navrhuje zamítnout. 8. Na vyjádření žalovaného zareagoval žalobce replikou, ve které líčí, proč je třeba v odvolání vznesené pochybnosti a námitky vypořádat implicitně. O jím namítané absenci souhlasu Policie ČR podle § 79a zákona o silničním provozu coby nezbytné podmínky k provádění měření městskou policií však není v napadeném ani prvostupňovém rozhodnutí žádná zmínka. Žalobce rovněž nesouhlasí s reakcí žalovaného, že by existence více fotografií z počátku měření nezakládala pochybnost, protože pak lze vybrat více tu, která se „hodí“ k tvrzenému výsledku. Dle žalobce by tomu mělo být opačně, tedy nejprve by se mělo určit, která fotografie byla pořízena při vjezdu a která při výjezdu z měřeného úseku, a pak přezkoumat, zda je výsledek správný, a nikoliv použít tu pro obviněného nejméně výhodnou. Podstatné však je, že odvolací námitku proti tomu brojící žalovaný nevypořádal. Tyto vady přitom nelze odstraňovat v řízení soudním, a to ani vydáním opravného usnesení, které slouží k opravě písařských chyb, počtů a jiných formalit, nemohou však sloužit k doplňování dříve opomenutých námitek. Způsob, jakým žalovaný využil usnesení ze dne 15. 11. 2024, může představovat zneužití práva. Navíc žalovaným zmiňované usnesení 15. 11. 2024 ani není v právní moci, neboť proti němu bylo podáno odvolání. II. Dosavadní průběh soudního řízení První rozhodnutí ve věci 9. Soud k projednání věci nařídil na 10. 2. 2025 ústní jednání. Žalobce se z účasti na ústním jednání omluvil. Žalovaný při ústním jednání shrnul nosné části vyjádření k žalobě s tím, že má za to, že usnesení ze dne 15. 11. 2024, jež je třeba chápat jako opravu napadeného rozhodnutí, obsahuje vypořádání všech odvolacích námitek. Soud při jednání neprováděl žádné dokazování nad rámec správního spisu, z něhož se zvlášť zaměřil jednak na zhlédnutí fotografií z měřícího zařízení, a jednak samostatně přečetl obsah přípisu Policie ČR ze dne 10. 2. 2010, č. j. KRPS-16911/ČJ-2010-010806 (dále „přípis Policie ČR ze dne 10. 2. 2010“). 10. Rozsudkem ze dne 10. 2. 2025, č. j. 50 A 17/2024-34 (dále jen „první rozsudek“) soud žalobu zamítl. Zčásti přisvědčil žalobní námitce brojící proti usnesení ze dne 15. 11. 2024, které vyhodnotil jako paakt, k němuž v rámci přezkumu napadeného rozhodnutí nepřihlédl. Proto přisvědčil žalobci, že v napadeném rozhodnutí nebyly výslovně vypořádány označené odvolací námitky. Zároveň však dospěl k závěru, že se nejedná o vadu, která by znemožňovala věcný přezkum. Co se týče chybějícího souhlasu policie s měřením, poukázal krajský soud na to, že je zažurnalizován na č. l. 7 spisu městského úřadu, nalézá se tedy ve správním spise od počátku. Zákonná podmínka měření tedy byla od samého počátku splněna. Žalobce přitom zpochybňoval absenci souhlasu policie, aniž by využil možnosti seznámit se s obsahem správního spisu, v němž byl daný souhlas založen. Ani se nedostavil k soudnímu jednání, a tedy ani nevyužil možnosti případně polemizovat s obsahem souhlasu policie. Soud proto dospěl k závěru, že zrušení napadeného rozhodnutí jen proto, že se výslovně nezmiňuje o objektivně existujícím souhlasu, by představovalo přepjatý formalismus. K námitce týkající se různých časových údajů na dvou fotografiích soud uvedl, že inkriminovaný časový rozdíl zahrnuje toliko 10 vteřin. Výrok o vině je přitom z hlediska času spáchání přestupku specifikován pouze datem, hodinou a minutou, tedy bez vteřinového upřesnění. Takovou specifikaci soud vyhodnotil jako dostačující a nebylo mu zřejmé, v čem by měl být desetivteřinový rozdíl natolik zásadní, aby mohl ovlivnit samotný průběh měření rychlosti, natož přímo jeho výsledek. Rovněž mu nebylo zřejmé, jak žalobce dospěl k tomu, že byla použita pro něj nejméně výhodná fotografie. Soud proto vyhodnotil, že by bylo taktéž přepjatým formalismem, pokud by jen kvůli absenci výslovné zmínky o rozdílnosti fotografií z měřícího zařízení došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí, neboť si nelze představit, že by žalovaný při řádném vypořádání příslušné odvolací námitky mohl dospět k nějakému jinému závěru, než že jediný skutečný rozdíl v čase se týká údaje o vteřinách, který je však z hlediska spáchání posuzovaného přestupku nepodstatným údajem. 11. Na základě kasační stížnosti žalobce byl první rozsudek zrušen rozsudkem NSS ze dne 18. 6. 2025, č. j. 3 As 40/2025-37 (dále jen „první zrušující rozsudek NSS“). NSS nepřisvědčil žalobcově kasační námitce, že by soud nemohl za účelem ověření dostatečnosti zjištěného skutkového stavu provádět dokazování, v této souvislosti zdůraznil zejména princip plné apelace a odkázal na související judikaturu. Rovněž nepřisvědčil žalobcově kasační námitce, že by prověření existence souhlasu policie s měřením představovalo ze strany soudu nahrazování činnosti správního orgánu. Naproti tomu přisvědčil kasační námitce, že nebyla vypořádá