55 Az 3/2026 – Krajský soud v Praze

55 Az 3/2026- 23 - text 9 55 Az 3/2026 57 Az 4/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci žalobců: a) T. B. P., narozený X. b) D. Q. P., narozený X. oba bytem X. oba státní příslušníci Vietnamské socialistické republiky oba zastoupeni T. K. T., obecným zmocněncem bytem X. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha – Holešovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2026, č. j. OAM-34/ZA-ZA11-D07-2026, a ze dne 13. 2. 2026, č. j. OAM-33/ZA-ZA11-D07-2026, takto: I. Věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Az 3/2026 a sp. zn. 57 Az 4/2026 se spojují ke společnému projednání a budou dále vedeny pod sp. zn. 55 Az 3/2026. II. Žaloby se zamítají. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věcí 1. Žalobci se samostatně podanými žalobami podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (dále souhrnně „napadená rozhodnutí“ V případech, kdy se budou skutkové okolnosti či právní argumentace u žalobců lišit, soud bude užívat označení „rozhodnutí ze dne 10. 2. 2026“ [v případě žalobce a)] nebo „rozhodnutí ze dne 13. 2. 2026“ [v případě žalobce b)]. ). Napadenými rozhodnutími žalovaný rozhodl tak, že žádosti žalobců o mezinárodní ochranu jsou nepřípustné podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (zákon o azylu) a podle § 25 písm. i) zákona o azylu řízení zastavil. Žalovaný ve výrocích napadených rozhodnutí dále uvedl, že státem příslušným k posouzení žádostí žalobců o mezinárodní ochranu je podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“), Maďarsko. II. Spojení věcí 2. Skutkové okolnosti v projednávaných věcech jsou velmi podobné: žalobci jsou státní příslušníci Vietnamské socialistické republiky, kteří získali pobytové oprávnění v Maďarsku, kvůli problémům se zaměstnáním z Maďarska odcestovali do České republiky, kde požádali o mezinárodní ochranu. Žalobci jsou zastoupeni stejným obecným zmocněncem a bydlí na stejné adrese. Napadená rozhodnutí jsou prakticky identicky odůvodněná. 3. Podle § 39 odst. 1 s. ř. s. samostatné žaloby směřující proti témuž rozhodnutí anebo proti rozhodnutím, která spolu skutkově souvisejí, může předseda senátu usnesením spojit ke společnému projednání. 4. Na základě shora uvedených skutečností soud shledal, že bude procesně hospodárné, spojí-li žaloby ke společnému projednání (výrok I. tohoto rozsudku). III. Skutečnosti plynoucí ze správních spisů a napadená rozhodnutí 5. Dne 8. 1. 2026 žalobci požádali o mezinárodní ochranu. 6. Žalobce a) při poskytnutí údajů k žádosti dne 16. 1. 2026 vypověděl, že je svobodný, bezdětný a bez náboženského vyznání nebo politického přesvědčení. Má potíže se žaludkem, které míval již v zemi původu. Když má bolesti, vezme si lék, který si sám kupuje. Jiné zdravotní problémy nemá. V květnu roku 2022 odletěl do Maďarska, kde dva roky pracoval. Firma za něj přestala platit daně a on přišel o pobyt. V říjnu roku 2025 odjel z Maďarska vlakem do České republiky. O mezinárodní ochranu žádá, jelikož nemá žádný doklad opravňující jej k pobytu. V zemi původu žádné problémy neměl. 7. Žalobce a) při pohovoru konaném dne 16. 1. 2026 vypověděl, že mu známý doporučil, aby šel pracovat do Maďarska. Žalobce měl vízum k pobytu na dva roky. Zprostředkovatelé mu pobyt neprodloužili. Žalobce a) nevěděl, kdy mu pobyt skončil. V Maďarsku mu kamarád doporučil známého v České republice, který by mu zde mohl najít práci. Krajané žalobci a) řekli, že se v České republice dodržují lidská práva a mohl by zde požádat o azyl. V Maďarsku žádné problémy neměl a nemá ani žádné důvody, pro které by do Maďarska nemohl odcestovat. Na území Evropské unie nemá žádné příbuzné ani sociální vazby. 8. Žalobce b) při poskytnutí údajů k žádosti dne 16. 1. 2026 vypověděl, že má manželku a jednu dceru. Obě jsou ve Vietnamu. Je bez náboženského vyznání nebo politického přesvědčení. Potýká se s bolestmi žaludku a pálením žáhy. V zemi původu užíval léky na žaludek. Potíže má asi tři nebo čtyři roky. Teď je to horší. Léky neužívá. Jiné zdravotní problémy nemá. V roce 2024 odjel ze země původu do Maďarska. Měl maďarské vízum. V Maďarsku byl do prosince roku 2025. Pak odjel vlakem do České republiky. O mezinárodní ochranu žádá, protože se nemá kam vrátit. Ve Vietnamu dluží peníze. Kdyby se vrátil do Vietnamu, věřitelé by ho odvezli do Kambodže a prodali na orgány. 9. Žalobce b) při pohovoru konaném dne 16. 1. 2026 vypověděl, že si chtěl najít v Maďarsku práci a uživit rodinu. Zprostředkovatelé ho podvedli. V Maďarsku mu dávali jen peníze na jídlo a ubytování. Žalobce si myslel, že v České republice je lépe. O České republice si našel informace na internetu a zeptal se umělé inteligence. Při pobytu v Maďarsku mu telefonicky vyhrožovali. Jeden člověk mu po telefonu řekl, že pro něj musí pracovat. Když se vrátí do Vietnamu, lidé spojení s tím člověkem prý žalobce b) zadrží. Žalobce b) se na žádné státní orgány (ať maďarské nebo vietnamské) neobrátil, protože se bál. Jiné problémy v Maďarsku neměl. Na území Evropské unie nemá žádné příbuzné ani sociální vazby. 10. Žalovaný požádal maďarské orgány o převzetí žalobců. K tomu odkázal na čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III. Maďarská strana s převzetím žalobců souhlasila. 11. Žalovaný si ve správních řízeních opatřil následující informace o maďarském azylovém systému: - Informace OAMP ze dne 6. 10. 2025 – Maďarsko: Azylový systém. Řízení o mezinárodní ochraně, azylová legislativa, zranitelné osoby, dublinský systém, azylová střediska, přijímací podmínky, zajišťování a azylové dublinské statistiky; - Informace ohledně procesních prvků a práv žadatelů podléhajících přemístění dle Dublinského nařízení do Maďarska ze dne 3. 5. 2023 poskytnuté Státním generálním ředitelstvím Maďarska pro dohled nad cizinci (NDGAP). 12. Žalovaný v napadených rozhodnutích zkoumal, zda je Česká republika příslušná k posouzení žádostí žalobců o mezinárodní ochranu. Na základě aplikace čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III dospěl k tomu, že k posouzení žádostí je příslušné Maďarsko. Žalovaný v napadených rozhodnutích upozornil na to, že žalobci byli držiteli maďarského pobytového oprávnění [žalobci a) bylo zneplatněno dne 28. 12. 2024 a žalobce b) jej měl platné do dne 1. 1. 2025]. Maďarsko uznalou svou příslušnost k posouzení žádostí o mezinárodní ochranu žalobců. Žalovaný zkoumal, zda nejsou dány závažné důvody pro to domnívat se, že v případě Maďarska dochází k systematickým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a podmínky přijetí žadatelů, které by dosahovalo možného rizika nelidského či ponižujícího zacházení. Maďarsko je členem Evropské unie, státní moc tam dodržuje právní předpisy a lidská práva a je schopná zajistit dodržování právních předpisů a lidských práv i ze strany nestátních subjektů. Žalovaný popsal průběh maďarského azylového řízení a podmínky v příjímacích střediscích, jak se podávaly z Informace OAMP ze dne 6. 10. 2025. Podle této informace tzv. dublinští navrátilci nenáleží mezi výjimky ze zákona a nemohou podat novou, případně opakovanou žádost o azyl na území Maďarska. Z výkladu a praxe odpovědného orgánu – NDGAP – však vyplývá, že žadatelé, kteří v minulosti sami nepožádali o mezinárodní ochranu na území Maďarska, jsou po uskutečnění transferu na základě aplikace nařízení Dublin III vyzváni k prohlášení o záměru žádat o mezinárodní ochranu, načež je řízení o udělení mezinárodní ochrany úřady zahájeno. Z Informace NDGAP ze dne 3. 5. 2025 vyplývá, že žadatel je po příjezdu do Maďarska během několika hodin vyzván k podání žádosti o mezinárodní ochranu. Pokud žádost ze své vůle podá, tak je převzat do přijímacího střediska a je „rozběhnuto“ řízení o mezinárodní ochraně. Posledně zmíněný dokument byl zpracován maďarskými azylovými orgány na žádost Evropské unie. Žalobci budou na území Maďarska v pozici „prvožadatelů“ o mezinárodní ochranu. Žalovaný tak neshledal důvody, které by bránily přemístění žadatelů do Maďarska. Žalovaný v případě žalobců ani neshledal důvod pro aplikaci čl. 17 nařízení Dublin III (diskreční oprávnění nepříslušného členského státu k posouzení žádosti). 13. V rozhodnutí ze dne 13. 2. 2026 [týkajícího se žalobce b)] se žalovaný zabýval i tím, že se žalobce b) setkal v Maďarsku s výhružkami ze strany zaměstnavatele, který požadoval, aby žalobce b) setrval v zaměstnání. Žalovaný uvedl, že v průběhu řízení o žádosti o mezinárodní ochranu bude žalobce b) pobývat v jednom ze zařízení určených pro ubytování žadatelů o mezinárodní ochranu. Ubytovací zařízení jsou obecně k