56 A 32/2025 – Krajský soud v Praze

56 A 32/2025- 31 - text 7 56 A 32/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Miroslavem Makajevem ve věci žalobce: V. H. L., narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 11. 12. 2025, č. j. CPR-12227-8/ČJ-2025-930310-V234, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 3. 3. 2025, č. j. KRPS-59709-23/ČJ-2025-010022 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), Krajské ředitelství policie Středočeského kraje (dále „krajské ředitelství policie“) uložilo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění, neboť mělo za zjištěné, že žalobce pobýval na území České republiky (dále „ČR“) bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Zároveň v označeném rozhodnutí stanovilo dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále též „EU a smluvní státy“), a to v délce jednoho roku. 2. Rozhodnutím ze dne 11. 12. 2025, č. j. CPR-12227-8/ČJ-2025-930310-V234 (dále „napadené rozhodnutí“), pak žalovaný zamítl odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 3. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému. Obsah žaloby 4. Žalobce předně namítá porušení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „správní řád“), neboť nebyl náležitě zjištěn skutečný stav věci. Konkrétně poukazuje na to, že se správním orgánům nepodařilo zjistit, zda žalobce mohl vědět o zrušení svého pobytového oprávnění v Maďarsku (původně platného až do dne 1. 5. 2026) za situace, kdy žalobce žádné rozhodnutí o zrušení pobytu nepřevzal. Prostá informace o neplatnosti maďarského povolení k pobytu bez toho, aby si správní orgán vyžádal správní spis o zrušení pobytu či podrobnější zprávu od maďarské strany o celkové pobytové historii žalobce, je podle žalobce nedostatečná pro závěr o nelegálním pobytu žalobce již od 3. 11. 2024. 5. Dále žalobce žalovanému vytýká, že se nedostatečně vypořádal s otázkou, zda uložené opatření nepřiměřeně nezasahuje do soukromého a rodinného života žalobce. Připomíná přitom judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“), podle níž posouzení přiměřenosti rozhodnutí o uložení správního vyhoštění není správním uvážením, nýbrž výkladem a aplikací neurčitého právního pojmu, který plně podléhá přezkumu správních soudů. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že žalovaný nezohlednil veškerá hlediska (uvedená např. v rozsudku NSS ze dne 24. 7. 2015, č. j. 3 Azs 240/2014-35, č. 3330/2016 Sb. NSS) potřebná pro posouzení přiměřenosti dopadů vyhoštění na osobu žalobce, konkrétně fakt, že žalobce pobýval na území ČR pouze půl měsíce, a to v domnění, že je zde legálně, neboť disponoval maďarským povolením k pobytu, o kterém netušil, že bylo zrušeno, přičemž zde nepáchal žádnou trestnou činnost. 6. S ohledem na uvedené skutkové okolnosti věci žalobce dále namítá, že v jeho případě mohla být uložena pouhá povinnost opustit území. Uložení správní vyhoštění tak bylo nepřiměřeným opatřením. 7. Konečně žalobce rozporuje zákaz pobytu v délce jednoho roku, kdy délku tohoto zákazu považuje za nepřiměřenou a odporující správní praxi v obdobných věcech. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Stran žalobních námitek odkázal na odůvodnění napadeného a prvostupňového rozhodnutí. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. 10. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, v rozsahu napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Průběh jednání před soudem 11. Jednání konané dne 4. 3. 2026 proběhlo bez přítomnosti účastníků, jelikož oba se z jednání omluvili, přičemž o odročení jednání nepožádali. 12. Dokazování soud neprováděl, protože všechny okolnosti rozhodné pro posouzení žaloby vyplývají z obsahu správního spisu (viz rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117). Důkazní návrhy účastníci nevznesli. Posouzení žaloby 13. První žalobcovu námitku, že nebyl zjištěn skutkový stav věci bez důvodných pochybností, soud nepovažuje za důvodnou. Je naopak toho názoru, že správní orgány si zajistily dostatečné podklady pro svá zjištění, a to jak ve vztahu k naplnění podmínek pro aplikaci § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců, tak i k otázkám odůvodňujícím délku uloženého zákazu vstupu. 14. Ze správního spisu vyplývá, že pobytové oprávnění žalobce v Maďarsku bylo zneplatněno ke dni 2. 11. 2024, a to na základě skončení jeho pracovního poměru v Maďarsku. Od 3. 11. 2024 tak žalobce nedisponuje žádným pobytovým oprávněním (viz str. 5 napadeného rozhodnutí). 15. Tyto skutečnosti, které žalobce v průběhu správního řízení nijak a ničím nezpochybnil, byly plně dostatečné pro výsledný závěr, že žalobce pobývá na území ČR, resp. EU a smluvních států neoprávněně. Žalobce přitom ani v soudním řízení nepředložil jakýkoliv důkaz, ze kterého by bylo možné usuzovat, že zprostředkovaná sdělení od maďarských orgánů jsou nesprávná či nepravdivá. Správním orgánům nelze vytýkat, že si danou okolnost blíže neprověřovaly vyžádáním maďarského správního spisu či požadavkem na sdělení větších podrobností, jestliže žalobce v průběhu správního řízení uvedená zjištění nijak nezpochybňoval. V soudním řízení je už na žalobci, aby případně prokázal opak nebo alespoň takové skutečnosti, na základě nichž by o pravdivosti uvedených sdělení cizích státních orgánů vznikly důvodné pochybnosti. 16. Žalobce při svém výslechu v rámci správního řízení a následně i v žalobě toliko tvrdil, že si zrušení pobytového oprávnění není vědom. Jak ovšem uzavřel již NSS např. v rozsudku ze dne 2. 11. 2016, č. j. 8 Azs 115/201637, s odkazem na dřívější ustálenou judikaturu, pro správní vyhoštění je „dostačující zjištění o neoprávněnosti pobytu; důvody, jakkoliv lidsky pochopitelné, ať již zaviněné subjektivně či nastalé nezávisle na vůli cizince, které neoprávněný pobyt způsobily, jsou v tomto ohledu nepodstatné a jejich nezohlednění nelze ani považovat za přepjatý formalismus při aplikaci práva“. Správním orgánům tudíž nelze vytýkat, že zavinění žalobce nijak nezjišťovaly. Eventuální nespolupráci při přebírání pošty či neoznamování aktuální kontaktní adresy maďarským orgánům by pak nepochybně bylo namístě klást za vinu žalobci, nehledě na to, že to ani není pro rozhodnutí o vyhoštění podstatné. Současně soud doplňuje, že jelikož maďarské vízum žalobce bylo vázáno na jeho zaměstnání, žalobce musel počítat s tím, že po skončení jeho zaměstnání může dojít i k zániku jeho pobytového oprávnění. 17. Žalobce dále namítal, že vyhoštění považuje za nepřiměřený zásah do jeho rodinného a soukromého života a že v dané situaci se nabízelo pouze uložení povinnosti vycestovat. Ani této námitce soud nemohl přisvědčit. 18. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle zákona o pobytu cizinců správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 19. Z dikce citovaného ustanovení lze dovodit okruh skutečností, které má správní orgán v řízení o správním řízení zjišťovat. Zároveň je třeba zdůraznit, že při posuzování přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince je to právě cizinec, který je nejlépe obeznámen s otázkami souvisejícími s jeho osobní (intimní) sférou. V tomto případě tedy leží břemeno tvrzení týkající se povahy a intenzity jeho soukromých a rodinných vazeb k ČR, resp. EU na cizinci. 20. Soud shledal, že správní orgány podrobnými dotazy kladenými při výslechu žalobci zjistily všechny skutečnosti nezbytné pro posouzení (ne)přiměřenosti zásahu představovaného správním vyhoštěním do jeho soukromého a rodinného života. Z ta