9 Azs 177/2023 — Nejvyšší správní soud

57 A 1/2026- 11 - text 4 57 A 1/2026 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobkyně: Y. K. narozená X, státní příslušnice Ukrajiny bytem X zastoupená advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem sídlem Na Pankráci 820/45, 140 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2026, č. j. OAM-75274-8/ZM-2025, MV- 194857-2/OAM-2025, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Věc se postupuje Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců k vyřízení odvolání proti usnesení žalovaného ze dne 12. 1. 2026, č. j. OAM-75274-8/ZM-2025, MV-194857-2/OAM-2025. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Shora uvedeným rozhodnutím (usnesením) ze dne 12. 1. 2026 (dále „napadené rozhodnutí“) žalovaný podle § 156 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, zrušil sdělení o splnění podmínek požadovaných pro změnu zaměstnavatele ze dne 5. 12. 2025 vydané žalobkyni (dále „sdělení ze dne 5. 12. 2025“), neboť podle žalovaného bylo vydáno v rozporu s § 42g odst. 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“). Účinky napadeného rozhodnutí žalovaný stanovil ke dni vydání sdělení ze dne 5. 12. 2025 podle § 156 odst. 2 ve spojení s § 99 odst. 3 správního řádu. 2. Dne 20. 1. 2026 žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). K přípustnosti žaloby uvádí, že v souladu s § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců nelze proti napadenému rozhodnutí podat odvolání, lze se však proti němu bránit žalobou, neboť sdělení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců je rozhodnutím podle § 65 s. ř. s., jak opakovaně dovodil Nejvyšší správní soud (dále „NSS“). Žalobkyně sice napadá usnesení, kterým žalovaný sdělení ze dne 5. 12. 2025 zrušil, nicméně závěry NSS jsou aplikovatelné i na tento případ. 3. Soud nicméně dospěl k závěru, že žalobu nemůže věcně projednat, neboť žalobkyně nevyčerpala řádné opravné prostředky na úrovni veřejné správy. Současně ji ale žalovaný nesprávně poučil, že se proti napadenému rozhodnutí nelze odvolat podle § 156 odst. 2 správního řádu. Proto soud žalobu odmítl a současně věc postoupil Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Soud k tomu vedly následující důvody. 4. Podle § 5 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon. 5. Podle § 68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného. 6. Žalobkyni lze přisvědčit, že povahou sdělení dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců se opakovaně zabývala judikatura NSS. Konstantně zastává názor, že sdělení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Podle právní úpravy účinné do 1. 8. 2021 toto sdělení bylo navíc i rozhodnutím podle § 67 správního řádu (viz např. usnesení NSS ze dne 17. 9. 2021, č. j. 8 Azs 56/202141; dále rozsudky NSS ze dne 3. 6. 2021, č. j. 4 Azs 327/202044; či ze dne 27. 9. 2021, č. j. 10 Azs 156/202128). 7. Nicméně s účinností od 2. 8. 2021 zákonodárce rozšířil výčet řízení dle zákona o pobytu cizinců, jež se odehrávají mimo režim části druhé a třetí správního řádu. Mezi tato „řízení“ zařadil také úkony vydané dle § 42g odst. 7 až 11 zákona o pobytu cizinců, tedy i sdělení o splnění podmínek pro změnu zaměstnavatele. Sdělení dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců vydaná v „řízeních“ zahájených od 2. 8. 2021 tak již nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu § 67 správního řádu (viz rozsudky NSS ze dne 27. 7. 2022, č. j. 2 Azs 133/2022-22, a ze dne 26. 9. 2022, č. j. 4 Azs 77/2022-25). 8. Následně NSS dovodil, že byť sdělení dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců nenaplňuje ani charakter aktu dle části čtvrté správního řádu, je s ohledem na vyloučení části druhé a třetí správního řádu (§ 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců) a s ohledem na judikaturu NSS, která sdělení nepovažuje za rozhodnutí dle správního řádu, úkonem, na který se část čtvrtá správního řádu aplikuje (viz rozsudek NSS ze dne 12. 10. 2023, č. j. 9 Azs 177/2023-25, č. 4527/2023 Sb. NSS). 9. V takovém případě je pak možné jej pro rozpor s právními předpisy zrušit postupem podle § 156 odst. 2 správního řádu, který se aplikuje právě u úkonů vydávaných podle části čtvrté správního řádu. Dle tohoto ustanovení platí, že „vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu, které je v rozporu s právními předpisy a které nelze opravit podle odstavce 1, zruší usnesením správní orgán, který je vydal nebo učinil, a to s účinky ode dne, kdy bylo zrušované vyjádření nebo osvědčení vydáno anebo sdělení učiněno, nestanoví-li zákon jiný postup; takové usnesení lze vydat po dobu, po kterou trvají účinky vyjádření, osvědčení nebo sdělení. Na tento postup se přiměřeně použijí ustanovení hlavy IX části druhé o přezkumném řízení.“ 10. Jedná se o druh přezkumného řízení, které lze zahájit pouze z moci úřední. Jeho výsledkem je formalizované správní rozhodnutí, proti němuž je možné podat odvolání. Je tomu tak z důvodu ochrany právní jistoty při opravě úkonů vydávaných dle části čtvrté správního řádu, protože jejich zrušení může mít zásadní vliv na práva nabytá v dobré víře. Usnesení podle § 156 odst. 2 správního řádu se proto vydává ve formálním řízení podle části druhé. Rozhodnutí o odvolání proti němu pak představuje rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., tj. úkon správního orgánu, který zakládá, mění nebo závazně určuje práva nebo povinnosti účastníka, a podléhá přezkoumání ve správním soudnictví (viz rozsudky NSS ze dne 27. 3. 2014, č. j. 4 Aps 7/2013-25, odst. 15–17; ze dne 13. 2. 2018, č. j. 7 As 92/2017-43, odst. 49, ze dne 30. 1. 2020, č. j. 1 As 302/2019-27, odst. 15, nebo ze dne 25. 10. 2024, č. j. 5 As 164/2023-27, odst. 14). 11. Soud se proto neztotožňuje s žalobkyní ani s žalovaným, že by se proti napadenému rozhodnutí nebylo možné odvolat. Žalovaný v poučení pouze odkázal na § 156 odst. 2 správního řádu, z něhož ale takový závěr neplyne. Naopak toto ustanovení stanovuje, že správní orgán zruší přezkoumávaný úkon usnesením, proti němuž je odvolání obecně přípustné (viz § 76 odst. 5 správního řádu). Nadto se na postup podle § 156 odst. 2 správního řádu použijí přiměřeně ustanovení o přezkumném řízení v jeho části druhé, které je formalizovaným postupem zakončeným rozhodnutím, proti kterému je možné se bránit odvoláním (viz výše citovanou judikaturu). 12. Žalobkyně pak nemá pravdu, pokud tvrdí, že se shora shrnutá judikatura k povaze sdělení dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců vztahuje rovněž na usnesení vydané dle § 156 odst. 2 správního řádu, jímž se toto sdělení ruší pro rozpor s právními předpisy. Je totiž třeba odlišovat na straně jedné samotné sdělení, které se činí neformálně dle části čtvrté správního řádu, a na straně druhé formalizovaný výstup z přezkumného řízení dle § 156 odst. 2 správního řádu. Zároveň zákon o pobytu cizinců v § 168 odst. 1 a 3 nevylučuje použití části druhé a třetí správního řádu na postup dle § 156 odst. 2 správního řádu ani přípustnost odvolání proti rozhodnutí ve formě usnesení, kterým se úkon dle části čtvrté správního řádu ruší. Ustanovení § 168 odst. 1 a 3 zákona o pobytu cizinců se tak v případě napadeného rozhodnutí vůbec neaplikuje. Není proto důvod, aby se při přezkumu sdělení dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců postupovalo odlišně než v případě jiných úkonů dle části čtvrté správního řádu. 13. Jelikož tedy žalobkyně nevyčerpala řádný opravný prostředek ve smyslu § 68 písm. a) s. ř. s., je nyní podaná žaloba nepřípustná. 14. Zároveň ji ale žalovaný nepoučil, že je oprávněna proti napadenému rozhodnutí odvolání podat. 15. Proto soud postupoval podle § 46 odst. 5 věty první s. ř. s., tedy žalobu sice odmítl, ale současně věc postoupil Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců k vyřízení odvolání proti napadenému rozhodnutí (viz § 170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Z věty druhé § 46 odst. 5 s. ř. s. vyplývá, že byl-li návrh podán včas u soudu, platí, že opravný prostředek byl podán včas. Žalobkyně přitom žalobu podala v zákonem stanovené lhůtě. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. Jelikož byla žaloba odmítnuta, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 17. Pro úplnost soud podotýká, že žalovaný rovněž vydal sdělení ze dne 12. 1. 2026, č. j. OAM75274- 9/ZM-2025, jímž žalobkyni po vydání napadeného rozhodnutí sdělil, že podmínky pro změnu zaměstnavatele v § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců nejsou splněny. Toto sdělení žalobkyně napadla samostatnou žalobou, která je soudem projednávána v jiné