57 A 6/2026 – Krajský soud v Praze

57 A 6/2026- 27 - text 9 57 A 6/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobkyně: T. T. N., narozená X státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová Jezová 1501, 294 21 Bělá pod Bezdězem zastoupená advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 3. 2026, č. j. OAM364/BE-BE01-VL11-Z-2026, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Petru Václavkovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 12 270 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Praze ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. V této věci je předmětem soudního přezkumu rozhodnutí o zajištění žalobkyně v zařízení pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále „zákon o azylu“). 2. Ze správního spisu vyplývá, že dne 24. 3. 2026 byla žalobkyně kontrolována policejní hlídkou v blízkosti hraničního přechodu Pomezí nad Ohří – Schirnding. Při kontrole na výzvu policie nepředložila cestovní doklad, vízum, pobytové oprávnění ani jiný doklad totožnosti. Policie lustrací v informačních systémech zjistila, že žalobkyně nemá žádné oprávnění k pobytu na území České republiky. Téhož dne byla žalobkyně vyslechnuta a bylo s ní zahájeno řízení o jejím vyhoštění. Následně byla rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, ze dne 24. 3. 2026, č. j. KRPK-26494-28/ČJ-2026-190022 (dále „rozhodnutí policie ze dne 24. 3. 2026“), zajištěna za účelem správního vyhoštění na 90 dnů od okamžiku omezení osobní svobody podle § 124 odst. 1 písm. b) a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále „zákon o pobytu cizinců“). 3. Policie následně umístila žalobkyni do Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová, ve kterém dne 30. 3. 2026 požádala o udělení mezinárodní ochrany. 4. Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 3. 2026, č. j. OAM364/BE-BE01-VL11-Z-2026 (dále „napadené rozhodnutí“), byla žalobkyně zajištěna podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Doba trvání zajištění byla podle § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovena do 17. 7. 2026. Žalovaný vycházel ze zjištění učiněných policií v rozhodnutí ze dne 24. 3. 2026. Žalobkyně vypověděla, že do EU přicestovala letecky v roce 2022 přes Rumunsko, kde pracovala v masokombinátu. Kvůli nízkému příjmu odcestovala po dvou letech do Německa, kde v Bonnu hlídala děti v rodině. Povolení k pobytu v Rumunsku jí skončilo asi v roce 2024, do Německa již cestovala bez platného dokladu a o nové povolení k pobytu nežádala. Cestovní doklad si nechala na radu známých v Rumunsku. V Německu jí jednou kontrolovala policie na nádraží v Kolíně, protože neměla doklady, ale následně jí pustili, protože nic špatného neudělala. Z Německa následně kvůli nízkému příjmu odcestovala do Česka, kde si chtěla najít práci na nějaké tržnici krajanů. Předem neměla nic domluveného. Z Německa jela vlakem a když se blížila státní hranici, tak vystoupila. Přes hranici chtěla jet stopem. Kontrolovali ji němečtí policisté, kteří ji vyslechli, odebrali jí otisky prstů a vyfotili ji. Následně žalobkyni poslali do Česka, kde ji kontrolovali čeští policisté. Nikdy předtím v Česku nebyla. Nemá žádné peníze, jen ty, co má u sebe. Na území EU nemá žádné vazby, celá rodina žije ve Vietnamu. Ve Vietnamu jí nic nehrozí, její vycestování je možné. Zdravotně je v pořádku, má pouze X. Skutečnost, že dne 25. 11. 2024 kontrolovala žalobkyni německá policie v Kolíně nad Rýnem, vyplynula i z vlastního šetření policie. 5. Z uvedených zjištění pokládal žalovaný za klíčové, že žalobkyně pobývá na území EU neoprávněně (a to nejméně od 25. 11. 2024) a svůj pobytový status nijak neřešila, ačkoliv věděla, že nemá platný průkaz. K Česku nemá žalobkyně žádné vazby, natož aby zde měla stabilní adresu pobytu. Celou rodinu má ve Vietnamu, kam se může vrátit. Žalovaný dále upozornil, že žalobkyně požádala o mezinárodní ochranu po zadržení policií, ačkoliv předtím pobývala 4 roky na území Rumunska a Německa a nic jí nebránilo v dřívějším podání žádosti. Je proto zřejmé, že o mezinárodní ochranu požádala pouze ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit realizaci vyhoštění, neboť hrozba nuceného návratu do vlasti se po jejím zajištění stala reálnou. Sama žalobkyně navíc potvrdila, že jí ve Vietnamu nic nehrozí. Propuštění žalobkyně ze zajištění by dle žalovaného mohlo ohrozit veřejný pořádek, neboť v jejím případě lze očekávat pokračující nerespektování právního řádu. V minulosti již žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost vycestovat z území EU. V případě žalobkyně nelze účinně uplatnit zvláštní opatření ve smyslu § 47 zákona o azylu. Nejedná se přitom o zranitelnou osobu vyloučenou z aplikace § 46a odst. 1 zákona o azylu. Dobu zajištění v délce 110 dnů, tj. do 17. 7. 2026, žalovaný stanovil s tím, že lze předpokládat ukončení řízení ve věci mezinárodní ochrany do 90 dnů (ačkoliv nelze vyloučit, že žádost žalobkyně bude shledána zjevně nedůvodnou podle § 16 zákona o azylu), dalších 15 dnů činí lhůta pro podání případné žaloby a 5 dnů lhůta na doručování všech dokumentů v rámci soudního řízení. Obsah podání 6. Žalobkyně se žalobou ze dne 12. 4. 2026, doplněnou podáním ze dne 17. 4. 2026, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Namítá, že žalovaný vycházel pouze z obecných formulací, dostatečně nezjistil skutkový stav a neprokázal existenci rizika útěku žalobkyně. Žalovaný vycházel pouze z rozhodnutí policie ze dne 24. 3. 2026. Ze správního spisu nelze dovodit délku nelegálního pobytu žalobkyně na území EU. Napadené rozhodnutí postrádá konkrétní a dostatečné odůvodnění a nezohledňuje individuální okolnosti případu. Žalovaný neprokázal, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána účelově. Zajištění žalobkyně je navíc nepřiměřené a odporuje principu proporcionality, jedná se o významný zásah do její osobní svobody. Není zřejmé, proč nebylo možné využít alternativy zajištění. Žalobkyně má přitom zajištěné bydlení na adrese X u Ing. T. K. T., k čemuž dokládá jeho čestné prohlášení (č. l. 8 soudního spisu). Žalovaný nevysvětlil, proč žalobkyni neuložil pouze mírnější povinnost zdržovat se v určeném pobytovém středisku. Žalobkyně je ochotna se správními orgány spolupracovat a zajistit si legální pobyt. Nelze u ní dovozovat vůli porušovat právní řád ČR. Uvědomuje si protiprávnost a závažnost svého dřívějšího jednání, bohužel však až poté, co byla zajištěna policií a následně žalovaným. Žalobkyně ostatně před policií vypověděla, že by si přála vycestovat zpět do Vietnamu, nicméně nemá žádné finanční prostředky ani možnost, jak si je svým přičiněním obstarat. Tuto zcela bezvýchodnou a stresující situaci se rozhodla řešit žádostí o mezinárodní ochranu. 7. Žalobkyně současně navrhla, aby soud přiznal její žalobě odkladný účinek. Spolu se žalobou žalobkyně dále navrhla vydání předběžného opatření, aby byla žalovanému uložena povinnost žalobkyni propustit bez zbytečného odkladu ze zařízení pro zajištění cizinců. 8. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Skutkový stav byl zjištěn dostatečně z rozhodnutí policie ze dne 24. 3. 2026. Žalovaný v napadeném rozhodnutí náležitě vysvětlil důvody, pro které pokládá žádost žalobkyně o mezinárodní ochranu za účelovou snahu o oddálení správního vyhoštění. Dále uvedl, že žádné nové rozhodnutí o zajištění žalobkyně nebylo v mezidobí vydáno a ke dni 20. 4. 2026 je žalobkyně stále zajištěna. Posouzení věci soudem 9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 46a odst. 7 zákona o azylu), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud proto přistoupil k věcnému projednání žaloby. O věci rozhodl bez jednání v souladu s § 46a odst. 8 zákona o azylu. 10. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud primárně vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Současně soud nezjistil žádné podstatné změny, k nimž došlo po vydání napadeného rozhodnutí, které by musel zohlednit [k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 30. 1. 2025, č. j. 3 Azs 237/2023-50, odst. 34–35]. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal nejen na základě uplatněných žalobních bodů, ale v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále „SDEU“) ze dne 8. 11. 2022 ve spojených věcech C-704/20 a C39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, též zkoumal, zda napadené rozhodnutí není stiženo jinými (v žalobě neuplatněnými) vadami či nezákonnostmi (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2022, č. j. 34 Az 36/2022-32, č. 44