57 Az 5/2026 – Krajský soud v Praze

57 Az 5/2026- 29 - text 10 57 Az 5/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobce: T. N. H. narozený X, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupen Mgr. Markem Eichlerem, advokátem sídlem Nekázanka 888/20, Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2026, č. j. OAM-1450/ZA-ZA11-D07-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2026, č. j. OAM-1450/ZA-ZA11-D07-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 12 900 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, Mgr. Marka Eichlera, advokáta. Odůvodnění: Shrnutí obsahu správního spisu 1. Rozhodnutím Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje ze dne 23. 8. 2025, č. j. KRPU15572326/ČJ-2025-040022-SV, byl žalobce vyhoštěn podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, a to na 2 roky. Z odůvodnění vyplývá, že žalobce získal v Maďarsku pobytovou kartu s platností do 12. 6. 2026, nicméně dne 3. 7. 2025 toto oprávnění k pobytu pozbyl. Od té doby pobývá v schengenském prostoru neoprávněně. 2. Dne 22. 12. 2025 žalobce požádal v České republice o udělení mezinárodní ochrany. Při poskytnutí údajů k žádosti uvedl, že dne 10. 10. 2024 přiletěl do Maďarska. Tam pracoval ve výrobně bot. Od února 2025 je v České republice u svého bratrance. Při pohovoru k žádosti uvedl, že do ČR přijel na návštěvu za bratrancem. Zde se dozvěděl, že v Maďarsku přišel o pobyt. Tak zde zůstal. V Maďarsku žádné problémy neměl. O mezinárodní ochranu v ČR požádal, protože tady chtěl pracovat. Navíc má v ČR bratrance a ještě bratra. Ve Vietnamu se zadlužil. 3. Dne 13. 1. 2026 žalovaný požádal maďarské orgány o převzetí žalobce s odkazem na čl. 12 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále „nařízení Dublin III“). 4. Žalovaný následně založil do správního spisu Informace svého odboru azylové a migrační politiky (dále „OAMP“) ze dne 6. 10. 2025 k fungování maďarského azylového systému a Informace Státního generálního ředitelství Maďarska pro dohled nad cizinci (dále „NDGAP“) poskytnuté Agentuře Evropské unie pro otázky azylu ohledně procesních prvků a práv žadatelů podléhajících přemístění dle Dublinského nařízení do Maďarska z května 2023. 5. Dne 21. 1. 2026 Maďarsko akceptovalo svoji příslušnost k posouzení žádosti žalobce. Současně uvedlo, že žalobce měl v Maďarsku platný pobyt do 14. 7. 2025 za účelem zaměstnání. Udělené pobytové oprávnění mu bylo zrušeno rozhodnutím ze dne 11. 4. 2025. 6. Shora uvedeným rozhodnutím ze dne 10. 2. 2026 (dále „napadené rozhodnutí“) žalovaný rozhodl tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná ve smyslu § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále „zákon o azylu“), řízení zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu, a současně rozhodl, že státem příslušným k posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle čl. 3 nařízení Dublin III je Maďarsko. 7. V odůvodnění žalovaný konstatoval, že Maďarsko je příslušné k posouzení žádosti na základě čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III, protože žalobce byl držitelem pobytového oprávnění vydaného Maďarskem dne 15. 11. 2024 s platností do 12. 6. 2026. Toto pobytové oprávnění mu bylo zneplatněno 11. 4. 2025, tedy před méně než dvěma roky. Dne 29. 1. 2026 žalovaný obdržel informaci, že Maďarsko svoji příslušnost uznalo. Žalovaný se dále zabýval tím, zda v případě maďarského azylového systému neexistují závažné důvody domnívat se, že trpí systémovými nedostatky. Z výše zmíněných informací však dovodil, že takovými nedostatky netrpí. Ostatně žalobce žádné konkrétní nedostatky ani netvrdil. K situaci žadatelů o mezinárodní ochranu navrácených do Maďarska na základě nařízení Dublin III žalovaný konstatoval, že ze zákona sice nepatří mezi výjimky, kteří by mohli podat novou či opakovanou žádost o mezinárodní ochranu na území Maďarska, z výkladu a praxe NDGAP však vyplývá, že jsou vyzýváni k prohlášení o záměru žádat o mezinárodní ochranu, načež je řízení maďarskými úřady zahájeno. Dále žalovaný vysvětlil, proč neshledal důvody k aplikaci čl. 17 nařízení Dublin III. Shrnutí žaloby 8. Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). 9. V ní nejprve obecně namítl, že žalovaný nevycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu a dostatečně neodůvodnil napadené rozhodnutí. 10. Konkrétněji pak zpochybnil příslušnost Maďarska k posouzení jeho žádosti. Namítl, že žalobci bylo zrušeno povolení k pobytu v Maďarsku dne 11. 4. 2025, tedy 8 měsíců před tím, než požádal o mezinárodní ochranu. Dle čl. 12 odst. 1 nařízení Dublin III je příslušným pro posouzení žádosti o mezinárodní ochranu členský stát, který vydal povolení k pobytu. Dle citovaného ustanovení je však nutné, aby toto povolení bylo platné, což v případě žalobce nebylo téměř rok. Nelze postupovat ani podle čl. 12 odst. 2 nařízení Dublin III, protože ten se týká platného víza, kterým žalobce taktéž nedisponoval. Z nařízení Dublin III tak nevyplývá příslušnost Maďarska. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítl, že Maďarsko je v tomto případě příslušné podle čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III, protože maďarské povolení k pobytu bylo žalobci zrušeno před méně než 2 roky. Ostatně Maďarsko svoji příslušnost uznalo. Posouzení věci soudem 12. Žalobce podal žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Ten však nebyl k jejímu posouzení místně příslušný. Proto ji usnesením ze dne 11. 3. 2026, č. j. 54 Az 1/2026-20, postoupil Krajskému soudu v Praze. Zdejší soud spis obdržel dne 19. 3. 2026. 13. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. 14. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná. 15. Podle § 10a odst. 1 písm. b) je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, je-li k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany příslušný jiný stát vázaný přímo použitelným předpisem Evropské unie. Žalovaný správně určil Maďarsko jako primárně příslušný stát podle čl. 12 nařízení Dublin III 16. Jedinou konkrétní žalobní námitkou žalobce zpochybnil závěr žalovaného, že Maďarsko je státem primárně příslušným k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu na základě čl. 12 nařízení Dublin III. 17. Tato námitka není důvodná. 18. Podle čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III platí, že pokud je žadatel držitelem pouze jednoho nebo více povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před méně než dvěma roky, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před méně než šesti měsíci a na základě nichž mohl vstoupit na území členského státu, použijí se odstavce 1, 2 a 3, dokud žadatel neopustil území členských států. 19. Podle čl. 12 odst. 1 nařízení Dublin III, na který odkazuje čl. 12 odst. 4, platí, že pokud je žadatel držitelem platného povolení k pobytu, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto povolení vydal. 20. Soud proto souhlasí s žalovaným, že příslušným k posouzení žádosti o mezinárodní ochrany je na základě čl. 12 odst. 1 a 4 nařízení Dublin III primárně Maďarsko, neboť to nesporně žalobci vydalo povolení k pobytu, jehož platnost skončila před méně než dvěma roky. Byť se přesné datum, kdy žalobce oprávnění k pobytu pozbyl, v dokumentech založených ve správním spise mírně liší, vždy jde o rok 2025, a tedy dobu „před méně než dvěma roky“. Do tohoto období spadá i tvrzené datum zrušení maďarského povolení dle žaloby (11. 4. 2025). 21. Takto – poukazem na čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III – ostatně žalovaný napadené rozhodnutí odůvodnil, což žalobce v žalobě zcela pomíjí a odkazuje pouze na čl. 12 odst. 1 a 2 nařízení. Nevznáší žádnou konkrétní námitku, pro kterou by měl být závěr žalovaného ohledně použitelnosti čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III nesprávný. Netvrdí například, že by Maďarsko žalobci povolení k pobytu nevydalo, že jeho platnost skončila před více než dvěma roky nebo že žalobce opustil území členských států. Soud je povinen zohlednit systémové nedostatky maďarského azylového řízení i bez žalobní námitky 22. Unijní azylový systém je založen na principu vzájemné důvěry a domněnce, že každý členský stát dodržuje unijní právo a zejména lidská práva [srov. bod 22 preambule nařízení Dublin III a rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále „SDEU“) ze dne 21. 12. 2011, spojené věci C411/10 a C493/10, N.