4 Azs 94/2007 — Nejvyšší správní soud

60 Az 9/2010- 36 - text 60Az9/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Zdeňkem Pivoňkou, v právní věci žalobce: A. Š., pobytem K.V., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j.: X t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobou ze dne 27.8.2010 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného č.j.X, kterým mu nebyla udělena mezinárodní ochrana. Namítal, že žalovaný porušil § 3 správního řád, § 12 a § 14a zákona o azylu. Tvrdil, že nesouhlasí se žalovaným o tom, že v případě návratu do země původu mu nehrozí žádné nebezpečí. Zemi opustil v devadesátých létech, protože nesouhlasil s politikou praktikovanou prezidentem J. Sympatizoval se stranou LDPR, jež reprezentoval politik Ž. Podle žalobce je obecně známo, že opozice v R. dlouhodobě čelí represím ze strany vlády, a to i v případě L. Zpráva Country Reports on Human Rights Practices vydané Bureau of Democracy, Humen Rights, and Labor U.S. department of State, informuje o politicky motivovaných násilnostech. Žalobce tvrdil, že dne 22.srpna byl v P. přepaden sympatizant politické strany L. V. Y. Byl mu odcizen kufřík se seznamem podpisů voličů Y.K., kandidáta na guvernéra v leningradské oblasti, jenž je také členem L. a zástupcem Státní dumy. Z uvedené zprávy je podle žalobce zřejmé, že sympatizanti a členové strany L čelí v R. šikaně. To byl i jeho případ. Na začátku roku X. se zúčastnil demonstrace na podporu této strany. Demonstrace byla pokojná. Pak se objevili policisté. Sdělili, že demonstrace je nezákonná a přikázali ji opustit. Ti, co odmítli, byli policií zatčeni. Mezi nimi byl i žalobce. Byl zadržen na dobu tří dnů bez sdělení obvinění. Jeho zatčení bylo odůvodněno tím, že měl vykřikovat hesla a napadat policisty. To nebyla pravda. Žalobce poukazoval na článek s názvem M podepsal zákon o F., opozice boje na poplach. Článek informuje o zákonu, jež rozšiřuje pravomoci F., která je nástupkyní K. Žalobce poukazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 4Azs 94/2007-107 o povinnostech správního orgánu zohlednit situaci v zemi původu žadatele o azyl. Podle žalobce ze zpráv, které uváděl, vyplývá, že způsob výkonu moci v R. byl a je silně autoritativní. Nepřipouští se opozice. Možnost uplatňování politických práv je silně omezováno. Je obecně známo, že stav dodržování lidských práv je špatný. Změna vlády není v kompetenci občanů, neboť v případě odlišného politického názoru, jsou vládou šikanování. Z těchto důvodů se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Doručením žaloby Krajskému soudu v Plzni (dále jen soud), bylo zahájeno řízení o žalobě podle zákona č.150/2002 Sb., soudní řád správní (dále pouze s.ř.s.). Žalovaný ve vyjádření ze dne 8.10.2010 především uváděl, že již o první žádosti žalobce z roku 2002 o udělení mezinárodní ochrany rozhodl tak, že mu azyl neudělil, a vyslovil, že se na něho nevztahuje překážka vycestování podle tehdy platné úpravy. Dále odkazoval na odůvodnění nyní napadeného rozhodnutí. Tvrdil, že události vztahující se k roku X nijak nedokládají žalobcem namítané ohrožení (z důvodu sympatizanství se stranou L.) jeho osoby v případě návratu do vlasti. Žalovaný poukazoval na to, že podle obecně známých skutečností získala strana L. ve volbách do S. d., jež se konaly ze dne X, 450 hlasů (čtvrté místo) a ve volbách do S. d., jež byly proběhly dne X, získala stejná strana 8,14 % hlasů (třetí místo). V. Ž. obdržel v roce X, v prezidentských volbách 9,32% hlasů. Již druhé volební období je jedním z místopředsedů parlamentu. Z podkladů shromážděných ve správním řízení o situaci v R. neplyne důvodnost obav žalobce z ohrožení jeho osoby pro podporu strany L. Žalovaný dále uváděl, že ze všech okolností plyne, že žalobce opustil svou zemi již v roce X. Podle výpovědi, jež učinil v nyní posuzovaném řízení, byl zadržen policií na počátku roku X, nikoli v roce X. Důvody zadržení policií byly podle jeho předchozích výpovědí odlišné. Podle žalovaného ani účast žalobce na mítincích na podporu strany L., a to v období před více než deseti léty, ani jeho případné zadržení policií v této souvislosti v roce X, nelze posoudit jako skutečnosti, které by zakládaly odůvodněnou obavu z pronásledování či skutečnou hrozbu vážné újmy ve smyslu zákona o azylu za situace, kdy shromážděné podklady důvodnost obav z postihu za podporu strany L. nepotvrzují. Ohledně namítaného rozsudku Nejvyššího správního soudu žalovaný sděloval, že v daném případě nenastal stav důkazní nouze, o němž uvedený rozsudek kasačního soudu taktéž hovoří. Námitky žalobce nebyly shledány za důvodné, a to zejména s ohledem na jeho vlastní výpovědi. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. K vyjádření přiložil správní spis. Ze spisu je zřejmé, že po provedeném řízení vydal žalovaný rozhodnutí X, kterým žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č.283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále pouze zákon o azylu). Žalovaný své rozhodnutí konkrétně odůvodnil. K vydání rozsudku nemusel soud nařizovat jednání, neboť žalovaný s takovým zákonným postupem souhlasil, a žalobce s ním v zákonné lhůtě nevyslovil nesouhlas, což zákon považuje za souhlas (§ 51s.ř.s.) Věc byla ze zákona vyřizována přednostně (§ 56 odst. 2 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla důvodná. Žalobce především namítal, že žalovaný porušil § 3 zákona č.500/2004 Sb., správní řád, protože nezjistil skutkový stav, o němž by nebyly významné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu. Tento žalobní bod nebyl důvodný. Řízení o udělení mezinárodní ochrany se zahajuje na základě žádosti o udělení mezinárodní ochrany (§ 10 odst. 1 zákona o azylu). Na řízení se vztahuje, kromě výjimek uvedených v zákonu o azylu (§ 9 citovaného zákona), zákon č.500/2004 Sb., o správním řízení (dále jen správní řad). Mezi tyto zákonné výjimky nepatří povinnost správního orgánu (dané věci žalovaného), zjistit stav věci, o kterém nejsou pochybnosti. V tomto směru nezjistil soud ze strany žalovaného žádná pochybení. Řízení o (druhé) žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany bylo zahájeno dne X. V žádosti žalobce kromě jiného uvedl, v České republice žije od X. V zemi původu (nyní Ruská federace) nebyl členem žádné politické strany ani jiné organizace. Česká republika je pro něho cílovým státem. Ve své zemi byl v roce X trestně stíhán pro majetkovou činnost. Tehdy to byla ekonomická nutnost. Byl odsouzen do vězení, ale výkon trestu mu byl podmínečně odložen. V případě návratu do své země se obává toho, že by byl uvězněn, a to pro to, že v České republice žádal již jednou o mezinárodní ochranu. Žalobce neměl žádný návrh na doplnění své výpovědi. Dne 9.12.2007 provedl žalovaný se žalobcem pohovor. Protokol o tomto úkonu je založen v předloženém správním spisu. Dne 29.6.2010 žalobce do protokolu sepsaného u žalovaného odkázal na obsah své původní žádosti o udělení azylu, tj. nesouhlas s politikou J., P. a dnes M. Tvrdil, že stále jde o politiku jedné strany. V R. není svoboda slova a opoziční strany nemají přístup do sdělovacích prostředků. Je to vlastně formální opozice. Prezidentské volby byly v roce X. Tehdy byl žalobce na shromáždění na 3 dny zatčen. Předtím nebyl nikdy zadržen. Sám volil Ž. Protože měl srozumitelný volební program. Do žádné politické strany v R. nevstoupil. Po zatčení policií se na nikoho neobracel o pomoc. Bojí se vrátit do R., protože neví, jak by policii vysvětlil, že v České republice tak dlouho dělal bez dokladů. Téhož dne seznámil žalovaný žalobce s podklady, jež shromáždil k vydání rozhodnutí. Jednalo se o žalobcovu žádost ze dne X o poskytnutí mezinárodní ochrany, protokoly o pohovorech ze dne X a Y, Zprávu MZV o dodržování lidských práv v R., Informace MZV, č.j.X a č.j.X, Aktuální informace z D. ČTK a informaci OAMP MV ČR- R. – Projekt informace o zemi návratu. Z toho, co bylo nyní uvedeno vyplývá, že žalovaný při rozhodování o žádosti žalobce na udělení mezinárodní ochrany vycházel nejen z tvrzení žalobce uvedených v jeho žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany (doplněných obsahem pohovorů se žalobcem), nýbrž i z výše popsaných písemných podkladů, které si sám opatřil. Všechny tyto listiny jsou součástí správního spisu. Žalovaný postupoval v souladu se správním řádem i se zákonem o azylu. Porušení § 3 správního řádu nebylo soudem zjištěno. Žalobce dále namítal, že splňoval podmínky pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Tento žalobní bod nebyl důvodný. Úvodem soud předesílá, že při posuzování žádosti cizince o poskytnutí vyšší formy mezinárodní ochrany (o azyl) se vychází z obsahu žádosti cizince o poskytnutí mezinárodní ochrany na straně jedné