— Nejvyšší správní soud

57 Af 4/2012- 31 - text pokračování 8 57 Af 4/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové, v právní věci žalobkyně V.H., bytem…, zastoupené Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem Plzeň, Šafaříkovy sady 5, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 16.12.2011, č.j. 8428/11-1400-400136, t a k t o: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Napadené rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni (dále také „žalovaný“) ze dne 16.12.2011, č.j. 8428/11-1400-400136 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Blovicích (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 7.9.2011, č.j. 47342/11/141971401833 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Ve výroku prvoinstančního rozhodnutí bylo uvedeno: „Shora uvedený správce daně rozhodl podle ust. § 119 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), o žádosti na obnovu řízení p. H.V., podané dne 27.6.2011 a zaevidované pod č.j. 27056/11/141971401833, ve věci daně z převodu nemovitostí, týkající se kupní smlouvy č. rozh. KÚ: V-138/2003-433 v k.ú. Nepomuk, obec Nepomuk, takto: Návrh na obnovu řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím Finančního úřadu v Blovicích – platební výměrem na daň z převodu nemovitostí č.j. 14242/04/141570 ze dne 10.08.2004 se zamítá“. II. Žaloba. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že je dědičkou a právní nástupkyní po V.P., zemřelém dne 23.3.2011, DIČ: CZ330115073, a to dle usnesení Okresního soudu v Domažlicích, č.j. 10 D 211/2011, Nd 57/2011, které nabylo právní moci dne 13.7.2011. Pan V.P. uzavřel s L.J. kupní smlouvu ze dne 18.4.2003. Později vydal Finanční úřad v Blovicích platební výměr ze dne 10.8.2004, č.j. 14242/04/141570, kterým byla vyměřena daň z převodu nemovitostí dle výše uvedené kupní smlouvy ze dne 18.4.2003. Následně byla finančním úřadem v Blovicích daň z převodu nemovitosti vůči panu V.P. exekučně vymožena včetně dalších nákladů exekuce a příslušenství, kdy celkem byla vymožena částka ve výši cca 180.000 Kč. Dále je skutečností, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 28.7.2008 č.j. 19 C 42/2007 - 87 bylo mimo jiné určeno, že převáděné nemovitosti dle kupní smlouvy ze dne 18.4.2003 jsou ve vlastnictví pana V.P. (tj. prodávajícího - právního předchůdce navrhovatelky). Jako předběžnou otázku pak soud v rámci uvedeného řízení řešil platnost kupní smlouvy ze dne 18.4.2003, kdy dopěl k závěru, že tato kupní smlouva je absolutně neplatná podle § 38 odst. 2 občanského zákoníku. K přechodu vlastnického práva k nemovitostem na kupujícího, L.J., tedy nikdy nedošlo, neboť smlouva je neplatná již od samého počátku Jestliže je tedy výše uvedená kupní smlouva ze dne 18.4.2003 absolutně neplatná (tj. neplatná již od samého počátku), nedošlo vůbec k převodu vlastnictví k nemovitostem a ani ke vzniku předmětu daně a daňové povinnosti. Částka ve výši cca 180.000 Kč byla tedy exekuovaná neoprávněně. Žalobkyně se tedy před správními orgány obou stupňů domáhala obnovy daňového řízení, v rámci kterého byla neoprávněně vyměřena daň z převodu nemovitostí. Správní orgány obou stupňů však žalobkyni nevyhověly, jakož žalobkyni odmítají vrátit neoprávněně exekuovanou daň z převodu nemovitostí. Dle správních orgánů obou stupňů měla již marně uplynout lhůta pro stanovení daně, a to ke dni 31.12.2007, díky čemuž je údajně obnova řízení nepřípustná. Rozhodnou zůstává dle správních orgánů obou stupňů ta skutečnost, že daň z převodu nemovitostí byla vyměřena na základě (v době vyměření) nezpochybněné kupní smlouvy. Správní orgán II. stupně rovněž uvádí, že platební výměr na daň z převodu nemovitostí byl doručen paní P. dne 18.8.2004, která byla dle ust. 10 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ustanovena zástupcem panu V.P., který byl nezpůsobilý k právním úkonům a neměl v té době ustanoveného opatrovníka. Žalobkyně konstatovala, že shledává pochybení rozhodujících orgánů obou stupňů a věcnou nesprávnost a nezákonnost jejich rozhodnutí v následujících skutečnostech. 1) Nesprávné právní posouzení věci správními orgány. Žalobkyně uvedla, že předně namítá, že správní orgány věc nesprávně právně posoudily. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 28.7.2008, č.j. 19 C 42/2007 – 87, bylo mimo jiné určeno, že převáděné nemovitosti dle kupní smlouvy ze dne 18.4.2003 jsou ve vlastnictví pana V.P. (tj. prodávajícího - právního předchůdce žalobkyně). Jako předběžnou otázku pak soud v rámci výše uvedeného řízení řešil platnost kupní smlouvy ze dne 18.4.2003, kdy dopěl k závěru, že tato kupní smlouva je absolutně neplatná podle § 38 odst. 2 občanského zákoníku. K přechodu vlastnického práva k nemovitostem na kupujícího, L.J., tedy nikdy nedošlo, neboť smlouva je neplatná již od samého počátku. K těmto skutečnostem tedy měl prvoinstanční orgán přihlížet ze své úřední povinnosti a nikoliv tyto skutečnosti popírat. Jestliže je tedy výše uvedená kupní smlouva ze dne 18.4.2003 absolutně neplatná (tj. neplatná již od samého počátku), nedošlo vůbec k převodu vlastnictví k nemovitostem a ani ke vzniku předmětu daně a daňové povinnosti. Z uvedeného důvodu není možno stanovit počátek běhu lhůty pro stanovení daně podle § 148 odst. 1 daňového řádu. Dosud pak neuplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení a ani se nestala daň splatná (vzhledem k absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 18.4.2003). Je tedy nesprávné tvrzení správních orgánů obou stupňů o tom, že lhůta pro podání návrhu na povolení obnovy řízení uplynula již dne 31.12.2007. Zároveň pak byla dodržena subjektivní lhůta šesti měsíců k podání návrhu na povolení obnovy řízení, což správní orgány ani nezpochybňovaly. Žalobkyně se dozvěděla o důvodech obnovy řízení teprve až po smrti pana V.P., který zemřel dne 23.3.2011, a to v rámci navazujícího dědického řízení. 2) Závažná procesní pochybení správních orgánů. Žalobkyně konstatovala, že nad rámec výše uvedeného má za to, že rozhodnutí Finančního úřadu v Blovicích ze dne 10.8.2004, č.j. 14242/04/141570, doposud nemohlo ani nabýt právní moci, neboť nebylo nikdy účinně doručeno panu V.P. Je zapotřebí říci, že celé řízení, v rámci kterého bylo vydáno rozhodnutí Finančního úřadu v Blovicích ze dne 10.8.2004, č.j. 14242/04/141570, je nutno považovat za nezákonné, neboť toto řízení bylo vedeno s osobou (panem V.P.), která byla rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 19.3.2004, č.j. Nc 718/2003, zbavena v plném rozsahu způsobilosti k právním úkonům a nemohla tak náležitě v tomto daňovém řízení hájit svá práva a oprávněné zájmy. Teprve až usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 29.9.2006, č.j. 3P 76/2004, které nabylo právní moci dne 15.3.2007, byl panu V.P. ustanoven opatrovník – Město Nepomuk. Je tedy zřejmé, že po dobu vedení výše uvedeného daňového řízení nebyl pan V.P. způsobilý převzít jakékoliv písemnosti, včetně výše uvedeného rozhodnutí Finančního úřadu v Blovicích ze dne 10.8.2004, č.j. 14242/04/141570. Uvedené rozhodnutí tak pro jeho neúčinnost doručení nikdy nemohlo nabýt ani právní moci. Na výše uvedené závěry nemá vliv ani to, pokud bylo v průběhu daňového řízení vydáno rozhodnutí č.j. 17294/04/141570 ze dne 20.5.2004 o ustanovení zástupce pro daňové řízení dle ustanovení 10 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků, kdy takto byla panu P. ustanovena zástupcem paní P., které byl údajně rovněž doručen platební výměr na daň z převodu nemovitostí ze dne 10.8.2004, č.j. 14242/04/141570. Zejména z pohledu ochrany ústavně garantovaných vlastnických práv se nejeví jako správný a adekvátní postup, pokud byl platební výměr na daň z převodu nemovitostí ze dne 10.8.2004, č.j. 14242/04/141570 doručen „pouhému“ ustanovenému zástupci dle ustanovení 10 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků a nikoliv ustanovenému opatrovníkovi. Při takovémto postupu mohou být lehce zkrácena majetková práva zastupovaného nezpůsobilého účastníka, neboť na ustanoveného zástupce nejsou kladeny takové nároky (týkající se povinnosti ochraňovat a spravovat majetek zastoupeného), jako na ustanoveného opatrovníka. Při ustanovení zástupce dle ustanovení 10 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků dokonce není ani důkladně zkoumáno, zda zde objektivně existuje vážný střet zájmů zastoupeného a zástupce, pro který by jinak bylo zastoupení vyloučeno. Toto v důsledku může vést (a v daném případě rovněž vedlo) k tomu, že ustanovený zástupce si sice převezme doručovanou písemnost, avšak již dále nehájí oprávněné zájmy a práva zastoupeného. V daném případě to pak byla paní P., která měla zájem na tom, aby se předmětné nemovitosti prodaly, neboť si de facto chtěla ponechat