5 Afs 53/2010 — Nejvyšší správní soud

17 A 13/2014- 37 - text 12 pokračování 17 A 13/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou v právní věci žalobce: P.K., zastoupený Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6.1.2014, čj. DSH/19381/13, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jako nepřípustné odvolání P.K. podané jménem žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků, ze dne 11.11.2013 č.j. MMP/224042/13, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, pro porušení § 5 odst. 1 písm. a) a § 6 odst. 1 písm. a) téhož zákona, a dále ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod čtvrtý zákona o provozu na pozemních komunikacích, pro porušení § 18 odst. 3 téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta 2.300,-Kč a náhrada nákladů přestupkového řízení 1.000,-Kč. Žalobce v žalobě tvrdil, že žalovaný svévolně odmítl respektovat jeho volbu zmocněnce, aniž by k tomu byly dány řádné důvody. Zmocněnec vybral doručování na e-mail v souladu s § 19 odst. 3 správního řádu. Na tom nic nemění ani skutečnost, že formální adresa bydliště je na úřadu městské části. Zmocněnec je podle žalobce s ohledem na daný typ práce i několik týdnů mimo své bydliště, kdy cestuje po republice a do zahraničí, a zvolení doručování e-mailem je jednoznačná predikce spolupráce se správním orgánem. Žalobce si vybral zmocněnce podle § 33 správního řádu, tedy osobu, která splňuje kritéria, jež žalobce nesplňuje, a to dostatečnou znalost správního řízení trestního. Žalobce tvrdil, že v posledních letech je na vzestupu i celková znalost evropského práva včetně judikatury Soudního dvora Evropské unie, jakož i práva vyplývajícího z trestního obvinění ve smyslu článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jejichž znalostmi nedisponují ani běžní absolventi českých právnických fakult, natož běžní občané. Žalobce poukázal na rozsudek NSS č.j. 1 As 27/2011-86 ze dne 4.5.2011, podle něhož smyslem zastoupení by mělo být, že zmocněnec bude namísto zastoupeného činit v průběhu řízení určité úkony, čímž zastoupenému usnadní a zefektivní postup v řízení např. poskytnutím právní či jiné pomoci, vyřizováním komunikace se správním orgánem apod. Správní orgán podle žalobce zcela ignoroval základní právo žalobce na výběr obhájce (zmocněnce), když dovozuje, že si měl zmocněnec obstarat jiného substitenta. Žalobce poukázal na rozsudek NSS č.j. 1 Afs 107/2004-48 a na nález Ústavního soudu sp. zn. I US 643/04 ze dne 6.9.2005, podle nichž právní řád je ovládán ústavním principem obecné svobody jednání jednotlivce; každý může činit vše, co není zákonem zakázáno (článek 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Výchozí svoboda jednání jednotlivce nalézá hranice nejenom v zákonem stanovených případech, ale také v krajních případech zneužití práva. Jednání směřující ke zneužití práva musí být dostatečně prokázáno. Z ustálené judikatury vyplývá, že zneužít lze i práv procesních, proto zneužito může být rovněž právo na zastoupení a v takovém případě nemusí správní orgán výjimečně účinky zastoupení akceptovat. Správní orgány musí tedy zásadně respektovat právo účastníka řízení na zastoupení. Jedině tehdy, pokud bude spolehlivě doloženo, že v konkrétním případě došlo ke zneužití práva na zastoupení, nemusí být takovému zastoupení přiznány účinky. Takový postup je ryze výjimečný (ultima ratio); musí mu předcházet aktivita správního orgánu směřující ke zjištění, že právo na zastoupení bylo v individuálním případě skutečně zneužito, že účastník řízení de facto nemá v úmyslu být zastoupen a že zvolením svého zástupce sleduje jiné cíle (oddálit konec řízení, dosáhnout uplynutí prekluzivní lhůty apod.). Postup správního orgánu je podle žalobce v rozporu s článkem 2 odst. 3 Ústavy České republiky a článku 2 odst. Listiny základních práv a svobod, podle nichž státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. K tomu žalobce připomněl zásadu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí dle § 2 odst. 2 správního řádu. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s tím, že v dané věci nedošlo k zamítnutí odvolání žalobce, nýbrž jeho bývalého zástupce, kdy tento bývalý zmocněnec byl rozhodnutím žalovaného pro další zastupování odmítnut z důvodu předložení lékařské zprávy, u níž je důvodné podezření, že se jedná o falzifikát, a dále z toho důvodu, že písemnost přebíranou v předmětné věci podepisoval jménem referentky odboru správních činností O.S., o čemž byl pořízen úřední záznam, a dále u písemností mu doručovaných u správního orgánu I. stupně měnil účelově podpisy s tvrzením, že trpí poruchou, pro niž se podepisuje pokaždé odlišně, a dále z důvodu, že se jedná o zmocněnce, kterému nelze doručovat, jehož snahou je toliko paralyzovat řízení, tedy se zmocnění jeví disimulativním úkonem obcházejícím, resp. zneužívajícím zákon. Rozhodnutí o odmítnutí zmocněnce ze dne 9.10.2013 č.j. DSH/16087/13 bylo doručeno přímo žalobci do vlastních rukou 16.10.2013. Následně žalovaný rozhodoval o odvolání žalobce proti rozhodnutí podanému zmocněncem proti usnesení správního orgánu I. stupně ze dne 29.7.2013 č.j. MMP/159368/13 (rozhodnutí č.j. DSH/17831/13 ze dne 31.10.2013), kdy toto rozhodnutí o odvolání bylo opět doručeno přímo žalobci dne 5.11.2013 do vlastních rukou. Tedy žalobce byl podle žalovaného opětovně poučen o neakceptaci jeho zmocněnce a tento již bývalý zmocněnec podal odvolání proti rozhodnutí ve věci, přičemž žalobce odvolání nepodal. Vzhledem k tomu bylo nutné zamítnout odvolání P.K. jako nepřípustné, neboť bylo podáno osobou, která již nebyla zmocněncem žalobce. Žalovaný konstatoval, že v dané věci již zcela odůvodněně zjištěné skutečnosti vedly k závěru, že právo na zastoupení bylo zneužito. Žalovaný měl za to, že neporušil žádná žalobcova práva, když žalobce mohl sám, vzhledem k tomu, že věděl o neakceptaci zastoupení, podat odvolání, což neučinil. K námitce žalobce, že nebylo zmocněnci doručováno na elektronickou adresu, žalovaný uvedl, že v § 19 odst. 3 správního řádu je stanoveno, za jakých podmínek je možné doručování na tzv. adresu pro doručování nebo na elektronickou adresu. Byť to ze samotného znění na první pohled není zřejmé, nemá účastník řízení vůči správnímu orgánu podle žalovaného nárok na to, aby mu správní orgán vždy doručoval písemnosti na adresu pro doručování nebo na elektronickou adresu, pokud o to účastník požádá. Správní řád vyžaduje, aby tento způsob doručování mohl přispět k urychlení řízení a aby to nevylučovala povaha věci. Dojde-li správní orgán k závěru, že požadavek k urychlení řízení přispět nemůže, bude doručovat standardně, tzn. na adresu trvalého pobytu. Podle ust. § 19 odst. 6 správního řádu, je-li pro řízení třeba, aby bylo doručení doloženo, musí být zajištěn písemný doklad stvrzující, že písemnost byla doručena včetně dne, kdy se tak stalo. Takovou písemností podle žalovaného může být např. oznámení o zahájení řízení, pozvánka k jednání nebo rozhodnutí. U elektronické zásilky prostřednictvím e-mailu je důkazní pozice správního orgánu velmi slabá, neboť nemá žádné prostředky k prokázání, že mu zásilku skutečně doručil. Vzhledem k tomu, že zmocněnec žalobce nepotvrdil uznávaným elektronickým podpisem převzetí žádné písemnosti zaslané mu e-mailem, dospěl žalovaný k závěru, že je prokázáno, že na elektronické adrese žalobci nelze doručit, a tento způsob není s ohledem na povahu písemností vhodný. Žalovaný uvedl, že je mu zmocněnec žalobce znám z vlastní úřední činnosti, při zastupování účastníků řízení využívá výhradně záměrnou procesní obstrukci a sleduje dosažení prekluze. A zcela zjevně tuto činnost provádí v rozporu se zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii. V případě P.K. tomuto nelze doručovat na adresu pro doručování (viz pokusy o doručení v tomto správním řízení), kterou měl vedenu v evidenci obyvatel na ostrově Tenerife (dříve Panama), nyní od 26.4.2014 je uvedena nová adresa pro doručování v ČR …, neboť z této adresy se písemnosti vrací s tím, že je adresát na adrese neznámý, na adrese trvalého pobytu zmocněnec písemnosti nepřebírá (jde o ohlašovnu) a tyto se vracejí správním orgánům (fikci doručení nelze s ohledem na adresu pro doručování evidovanou v evidenci osob, na niž nelze doručit, uplatnit) a na adresu e-mailu mu doručovat písemnosti nelze, neboť nelze spolehlivě prokázat jejich doručení. Tomuto zmocněnci lze tedy spolehlivě doručit toliko při osobní účasti u