4 As 83/2014 — Nejvyšší správní soud

57 A 74/2012- 74 - text [OBRÁZEK]57A 74/2012-74 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce CEMEX Sand, k.s., se sídlem Masarykovo náměstí 207, Napajedla, zastoupeného JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem, se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, proti žalovanému Českému báňskému úřadu, se sídlem Kozí 4, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2012, čj. SBS/26195/2012/ČBÚ-22 t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě ke Krajskému soudu v Plzni se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2012, čj. SBS/26195/2012/ČBÚ-22 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území krajů Plzeňského a Jihočeského (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 6. 6. 2012, čj. SBS/04477/2012/OBÚ-06/4 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl vydán předchozí souhlas k převedení dobývacího prostoru Mítov na žalobce. Žalobce dále navrhoval, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. 2. V dané právní věci se jedná o problematiku smluvního převodu dobývacího prostoru. Právními předpisy, ze kterých je nutno vycházet jsou zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně pokračování 2 57A 74/2012 a využití nerostného bohatství (horní zákon) – (dále jen „horní zákon“), zákon zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě (dále jen „zákon o hornické činnosti“) a zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů (dále jen „zákon o rezervách“). Procesním předpisem je zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). II. Důvody žaloby 3. Žalobce v žalobě namítal, že správní orgány obou stupňů nerespektovaly základní zásadu zakotvenou v čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), dle které mohou být povinnosti ukládány toliko na základě zákona. Žalobci byla uložena povinnost složit zákonné rezervy na zvláštní vázaný účet i za období, kdy ani zákon o rezervách ani horní zákon tuto povinnost nestanovily. 4. Žalobce uváděl již v odvolání, že není možné, aby správní úřady uložily povinnost dodatečně vytvořit a na zvláštní vázaný účet uložit zákonné rezervy, které byly vytvářeny již v souvislosti s těžbou uskutečněnou v minulosti, tedy v období, kdy právní přepisy tuto povinnost neukládaly. Ze žádného zákonného ustanovení totiž povinnost dodatečného vytvoření rezerv v jejich faktické finanční podobě nevyplývá. Správní úřady tímto pouze zneužívají skutečnost, že je dobývací prostor převáděn mezi dvěma subjekty. Kdyby k převodu nedocházelo, nemohly by původnímu držiteli dobývacího prostoru uložit povinnost složit rezervy vedené na analytickém účtu (tedy v účetní podobě) na zvláštní vázaný účet (tedy ve faktické finanční podobě). Žalobce je tak na svých právech citelně dotčen, protože finanční prostředky na rezervy za období předcházející novelizaci zákona o rezervách bude nucen čerpat z úvěru, a v té souvislosti bude nucen platit vysoké úroky. V důsledku rozhodnutí správních orgánů tak bude v nevýhodnějším postavení, než držitelé dobývacích prostor, kteří tyto prostory nabyli ještě před příslušnou zákonnou novelizací. Takový postup považoval žalobce za nepřípustný a diskriminační. 5. Pro otázku vzniku povinnosti ukládat rezervy na zvláštní vázaný účet považoval žalobce za podstatné znění §10 odst. 2 a §10a odst. 1 zákona o rezervách, které citoval. Povinnost ukládat rezervy na zvláštní účet byla založena novelou zákona o rezervách č. 438/2003 Sb., účinnou od 1. 1. 2004. Tato novela obsahuje přechodné ustanovení, podle něhož se ustanovení § 10a zákona o rezervách použije poprvé za období, za které se podává daňové přiznání, počínající v roce 2004, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Obdobně horní zákon zakládá povinnost ukládat zákonné rezervy na zvláštní vázaný účet až novelou horního zákona č. 313/2006 Sb., účinnou od 21. 6. 2006. Tato novela neobsahuje žádné přechodné opatření, které by zakládalo oprávnění správních úřadů stanovit povinnosti touto novelou zakládané i za předchozí období. Správní orgány nemohou ukládat povinnost za období, ve kterém tato povinnost nevyplývala z právních předpisů. Takovým postupem neoprávněně zasahují do práv žalobce, kterého znevýhodňují vůči jiným držitelům dobývacích prostor, kteří tyto prostory drží dlouhodobě, tedy z dob před zmiňovanými novelizacemi. 6. Za zcela bezpředmětné považoval žalobce vyjádření žalovaného (str. 5 napadeného rozhodnutí), že již právní předchůdce žalobce, tedy stávající držitel a převodce dobývacího pokračování 3 57A 74/2012 prostoru Mítov, společnost C4SC78, s.r.o., je povinen vést zákonné rezervy v plné výši na zvláštním vázaném účtu, a to na základě rozhodnutí OBÚ v Plzni ze dne 4. 10. 2011, čj. SBS/30370/2011/2/OBÚ-6. Žalobce nebyl účastníkem řízení o udělení předchozího souhlasu s tímto předchozím převodem dobývacího prostoru a nemohl tak proti rozhodnutí OBÚ podat odvolání. Je přitom zřejmé, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti a základní zásadu vyjádřenou v čl. 4 odst. 1 Listiny bylo již toto rozhodnutí nesprávné. Skutečnost, že žádný z účastníků proti němu nepodal odvolání, nemůže jeho vady zhojit a žalobce zbavit práva, aby proti (stejnému) porušení svých práv (tentokrát) podal opravný prostředek. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že je žalobce organizací ve smyslu příslušných ustanovení horního zákona, která v předmětném dobývacím prostoru (dále též „DP“) doposud žádnou hornickou činnost nevykonávala, a tedy ani nemohla mít povinnost vytvářet finanční rezervy na sanace a rekultivace pozemků dotčených dobýváním (dále též „SaR“) a na vypořádání důlních škol (dále též „DŠ“). Žalobce je v současné době v situaci, kdy má pouze záměr v budoucnu v tomto DP hornickou činnost provádět. K tomu musí být držitelem tohoto DP. Již existující DP však může získat jen převodem od dosavadního držitele s předchozím souhlasem OBÚ (§ 24 odst. 2 horního zákona). Přitom není rozhodující, zda jde o převod úplatný nebo bezúplatný. S převzetím DP přechází na nabyvatele všechna práva a povinnosti spojená s DP a s hornickou činností v něm povolenou (§ 18a zákona o hornické činnosti). Nabyvatel se stává právním nástupcem převodce a všech jeho případných předchůdců, držitelů daného DP. 8. Jednou z povinností držitele DP je vytvářet finanční rezervy na SaR ve smyslu § 31 odst. 6 horního zákona a na DŠ ve smyslu § 37a odst. 1 horního zákona, a to v souladu s příslušnými rozhodnutími OBÚ, kterými je tvorba finančních rezerv schválena (§ 37a odst. 2 horního zákona). Výše finančních rezerv potřebných na vypořádání důlních škod vzniklých v souvislosti s plánovanou činností a na zahlazení účinků uvažované těžby je vyčíslena v plánech sanace a rekultivace (§ 32 odst. 2 horního zákona). Na základě takto vyčíslené rezervy schvaluje OBÚ výši tvorby finančních rezerv (§ 37a odst. 2 horního zákona). Výše potřebné rezervy je vyčíslitelná k jakémukoliv datu, tedy i k datu převodu dobývacího prostoru. Jestliže nabyvatel DP ve smlouvě o převodu přejímá veškerá práva a povinnosti vztahující se k DP (§ 18a zákona o hornické činnosti), přejímá i povinnost faktického provedení sanací a rekultivací pozemků dotčených těžbou, tedy i povinnost rekultivovat pozemky dotčené těžbou (§ 31 odst. 5 horního zákona) realizovanou předchozími držiteli DP. K tomu musí mít vytvořenu i finanční rezervu ve stanovené výši. Pokud si převodce a nabyvatel tyto povinnosti nevypořádají ve smlouvě o převodu DP jinak, je povinností nabyvatele potřebnou výši finančních rezerv vytvořit, a to podle současně platné právní úpravy. Nabyvatel DP tedy navazuje na práva a povinnosti převodce DP, pokud tato práva a povinnosti byla k danému DP vázána. Do těchto práv a povinností však vstupuje až v konkrétním čase, za konkrétních právních poměrů a za konkrétní reálné situace. Jestliže tedy převodce DP byl povinen rozpustit vytvořené finanční rezervy (a následně je zdanit), což mu bylo uloženo nejen podmínkou č. 3 předběžného souhlasu, ale i § 4 zákona o rezervách, je nabyvatel DP povinen tyto finanční rezervy v plné výši vytvořit v souladu s platným rozhodnutím OBÚ o schválení výše jejich tvorby v čase od nabytí právní moci takového pokračování 4 57A 74/2012 rozhodnutí až do okamžiku převodu dobývacího prostoru. Protože nabyvatel vytváří finanční rezervy v současné době, tedy za současného znění zákona o rezervách a horního zákona, nemůže ani jinak, než tyto finanční rezervy uložit na vázané účty v bance (každý druh finanční rezervy musí být uložen na samostatném vázaném účtu). Jiný způsob vytvoření finančních rezerv by byl v přímém rozporu s § 10a odst. 1 zákona o rez