3 Ads 144/2011 — Nejvyšší správní soud

30 A 51/2014- 129 - text 12 pokračování 30A 51/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. PhDr. Petra Kuchynky, Ph.D. a Mgr. Jany Komínkové v právní věci žalobce: Fond ohrožených dětí, spolek, IČ 00499277, se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1038/6, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.2.2014 č.j. 2013/74799-231/3 t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 25.2.2014 č.j. 2013/74799-231/3 s e z r u š u j e a věc se v r a c í k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je p o v i n e n nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3.000 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru sociálních věcí ze dne 14.10.2013, č.j. SV/3580/13, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle § 59f odst. 2 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s porušením § 19a odst. 2 zprostředkováním pěstounské péče podle § 19a odst. 1 písm. d) téhož zákona, za což žalobci byla uložena pokuta 160.000,- Kč a náhrada nákladů řízení 1.000,- Kč. Žalobce v žalobě tvrdil, že pěstounskou péči nezprostředkoval, pouze děti přemístil do jiného zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (dále jen ZDVOP), který žalobce provozuje, do tzv. rodinného Klokánku, aby jim zajistil péči v rodině. Stalo se tak v době, kdy tento postup právní úprava umožňovala. Pracoviště ve Sloupu v Čechách bylo podle žalobce zřízeno již před přemístěním dětí 27.10. a pouze administrativním nedopatřením uvedla pracovnice FOD do hlášení o zřízení nesprávné datum 31.12.2012, tedy den podání hlášení. V další korespondenci pak pracovníci Klokánku používali tento nahlášený termín. Oznámení o ZDVOP bylo podle tehdejší právní úpravy možné učinit do 15 dnů od vzniku zařízení. Děti byly do Klokánku přemístěny za účelem dalšího pobytu ve ZDVOP, nikoli za účelem zprostředkování pěstounské péče. Jedná se o zcela jiné právní instituty. Skutečnost, že si pracovníci těchto rodinných Klokánků později podali žádost o svěření dětí do pěstounské péče, podle žalobce vyplynula z obavy, že jejich zařízení neobdrží kladné závazné stanovisko kraje a děti budou muset být umístěny do ústavu. Tato obava byla zjevně důvodná, neboť následně 12 rodinných Klokánků kladné závazné stanovisko neobdrželo, což žalobkyně doložila přiloženými rozhodnutími Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 25.10.2013 a navazujícím odvolacím rozhodnutím žalovaného ze dne 11.4.2014, z něhož vyplývá závěr o nesplnění zákonných podmínek pro výkon sociálně právní ochrany dětí v zařízení Klokánek Sloup v Čechách, Komenského 227. Podle žalobce i podání návrhu na pěstounskou péči ohledně Klokánku Volyně bylo motivováno obavou, že i tento Klokánek bude muset skončit. Žalobce poukázal na článek 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle něhož musí dítě v zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti vyrůstat v rodinném prostředí a zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Žalobce dále poukázal na to, že nalezl stovky náhradních rodin i pro těžce zdravotně hendikepované, starší a romské děti, i pro větší skupiny sourozenců. Vždy to byly rodiny státem prověřené, přičemž o tom, jestli děti budou do konkrétní rodiny svěřeny, rozhodovaly vždy příslušné orgány. Pro děti, které žalobce přemístil do rodinného prostředí rodinného Klokánku, stát žádnou náhradní rodinu neměl. V doplnění žaloby ze dne 28.4.2014 žalobce dále uvedl, že není pravdivé tvrzení žalovaného, že by bylo vyvráceno několika důkazními prostředky tvrzení žalobce, že byly děti pouze přemístěny do jiného pracoviště ZDVOP. Tato zařízení v domě manželů N. a u paní P. skutečně v závěru roku 2012 vznikla, což žalobce dokládal i tím, že v lednu 2013 obdržel státní příspěvek na děti tam svěřené od Krajského úřadu Plzeňského kraje. Toto žalobce dokládal rozhodnutím Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 8.3.2013 č.j. SV/823/13. A dále k tomuto navrhl výslech manželů N. a paní M.P. Žalobce dále namítal, že spolupráce žalobce s žalovaným na vyhledávání náhradních rodin pro konkrétně obtížně umístitelné děti pokračovala z iniciativy žalovaného i v roce 2012 do účinnosti novely zákona o sociálně právní ochraně dětí, jíž podle žalobce žalovaný na vyhledání náhradních rodin pro tento typ dětí rezignoval, a tímto spolupráce žalobce s žalovaným skončila. Spolupráci žalobce dokládal e-mailovou korespondencí s pracovnicí žalovaného Mgr. K.Š., jejíž výslech žalobce též navrhl. Žalobce uvedl, že proto nechápe, že nyní žalovaný jednání, k němuž sám vyzýval, sankcionuje. Žalobce rovněž navrhl výslech pracovnice pro náhradní rodinnou péči L.T. Žalobce poukázal i na právní úpravu ve Slovenské republice a ve Velké Británii s tím, že se v těchto zemích rovněž na vyhledávání konkrétních náhradních rodin pro konkrétní děti podílejí neziskové organizace, které za tím účelem i uveřejňují fotografie děti na internetových stránkách. Žalobce dále znovu zdůraznil, že se v dané věci nejednalo o zprostředkování pěstounské péče, ale o přemístění dětí do jiného pracoviště ZDVOP Klokánek v souladu s tehdejší právní úpravou, a to proto, že Klokánek provozovaný přímo v rodinách zaměstnanců žalobce je vhodnější pro děti, které nemají šanci na návrat do rodiny ani na pěstounskou péči. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v obou zmíněných případech je zřejmé využití institutu péče o dítě v ZDVOP k navázání osobního vztahu mezi dítětem a jemu zcela cizí osobou a následného přímého svěření do náhradní rodinné péče těmto osobám. Zprostředkování pěstounské péče orgány sociálně právní ochrany dětí bylo obejito zprostředkováním faktickým, kdy FOD disponuje informacemi o nezletilých klientech ZDVOP, která zřizuje, jakož i o zájemcích o náhradní rodinnou péči a dle vlastní úvahy je páruje. Pro účely vytvoření vazby, umožňující přímé rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče takové osobě (§ 20 odst. 3 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb.), účelově zřizuje ZDVOP, které po rozhodnutí soudu obratem zrušuje. Žalobce podle žalovaného vyhledal konkrétní zájemce o převzetí konkrétních dětí do pěstounské péče a zajistil jejich osobní seznámení. V obou případech bylo zneužito institutu zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc k faktickému předání nezletilých dětí do osobní péče zájemců o pěstounskou péči, do domácnosti dětem zcela neznámých osob, za účelem následného podání návrhu na svěření dětí do náhradní rodinné péče. Tímto postupem žalobce nezletilé děti, o něž měl povinnost pečovat v ZDVOP, do kterých byly umístěny rozhodnutím soudu, předal do péče dětem neznámých fyzických osob, které po několika měsících péče podaly návrhy na jejich svěření do pěstounské péče přímo soudu, a to z titulu poskytování dlouhodobé faktické péče těmto dětem. Uvedeným postupem žalobce zcela obešel zákonný proces zprostředkování pěstounské péče orgány sociálně právní ochrany dětí. Žalovaný poukázal na rozsudek NSS ze dne 16.5.2012 č.j. 3 Ads 144/2011-163. Podle žalovaného v daném případě bylo bezpečně prokázáno, že žalobce v obou případech naplnil obě části skutkové podstaty předmětného správního deliktu tím, že provedl výběr určitých fyzických osob vhodných stát se pěstouny určitého dítěte a zajistil osobní seznámení dítěte s touto osobou. Nad rámec skutkové podstaty správního deliktu žalobce rovněž zajistil bezprostřední přemístění dětí do domácností vybraných zájemců o pěstounskou péči, bez ohledu na rozhodnutí soudu o umístění dětí do ZDVOP FOD Klokánek Janovice nad Úhlavou, a v případě dětí H. dokonce odmítl respektovat opakované výzvy soudu k navrácení dětí do původního zařízení. Účelovost zřízení formálního ZDVOP v domácnostech zájemců o pěstounskou péči za účelem vytvoření vazby na pečující osoby je podle žalovaného zřejmá jednak z toho, že v obou případech byla tato zařízení zřízena až poté, co žalobce přemístil nezletilé do domácností cizích fyzických osob, jednak ze skutečnosti, že tato zařízení neplnila účel ZDVOP jakožto krizového zařízení v souladu s účelem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc dle § 42 a násl. zákona č. 359/1999 Sb., když předmětem jejich činnosti byla výlučně dlouhodobá péče o konkrétní přijaté děti, a konečně též ze skutečnosti, že v krátké době po umístění byl podán návrh na jejich svěření do pěstounské péče rodinám, které o ně pečovaly. Dále z deklarovaného úmyslu po svěření konkrétních dětí do pěstounské péče takto zřízená ZDVOP opět zrušit. Provedení žalobcem navržených důkazů žalovaný považuje za nadbytečné s tím, že s ohledem na obsah spisové dokumentace a spolehlivá skutková zjištění nepovažuje provedení navržených důkazů za účelné. Žalov