— Nejvyšší správní soud

57 A 46/2014- 65 - text 8 pokračování 57A 46/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a Mgr. Miroslavy Kašpírkové v právní věci žalobce: N.Q.K., státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Ptáčkem, advokátem se sídlem Májová 23, Cheb, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 5. 2014, č. j. MV-55017-3/SO-2012, t a k t o: I. Rozhodnutí žalované ze dne 5. 5. 2014, č. j. MV-55017-3/SO-2012, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Mgr. Zdeňka Ptáčka, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“ nebo též „ministerstvo vnitra“), ze dne 4. 4. 2012, č. j. OAM-3951-6/ZR-2011. Tímto rozhodnutím bylo žalobci podle § 87l odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušeno povolení k trvalému pobytu na území České republiky, vydané dne 25. 11. 2004. I. Obsah žaloby Žalobce v podané žalobě namítal, že žalovaná náležitě nezjistila skutkový stav věci tak, aby o ní mohla řádně rozhodnout. Žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázala na rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 11. 2010, č. j. 11 Nc 53/2010 - 57, s tím, že se ve smyslu § 53 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jedná o prohlášení orgánu, který listinu vydal. Žalobce upozornil, že v daném případě se však nemohlo jednat o prohlášení Okresního soudu v Klatovech, tedy o konstitutivní výrokovou část rozsudku, kterou má ustanovení § 53 odst. 2 správního řádu na mysli, ale jednalo se o citaci výpovědí účastníků obsaženou v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Klatovech, aniž by bylo prokázáno, zda jsou tyto výpovědi pravdivé, úplné apod. Žalovaná své rozhodnutí téměř výhradně opřela o výpověď bývalé manželky žalobce v řízení před Okresním soudem v Klatovech (resp. o citace v tomto rozsudku zmíněné), kde tvrdila, že žalobce není otcem nezletilé. Tato stejná bývalá manželka žalobce však zároveň žalobce zažalovala o zvýšení výživného. Žalobce namítal, že správní orgány obou stupňů v předchozím správním řízení opomněly zohlednit, že žalobce je otcem 3 nezletilých dětí, kterými jsou: Š.F. (nar…), V.F. (nar…) a T.F. (nar…). Na všechny tyto své děti žalobce řádně hradí výživné a již bylo uvedeno, že matka nezletilých nadto žalobce o zvýšení výživného zažalovala (ve věci sp. zn. 11 P 252/2012). Žalovaná dále v odůvodnění rozhodnutí na str. 4 uvedla, že vzala v úvahu, že žalobce nemá na území České republiky žádné trvalé vazby (manželka, děti). Toto tvrzení však dle žalobce není pravdivé, neboť žalobce zde má dětí několik, všechny jsou státními občany České republiky a žalobce je prokazatelně vyživuje. Žalobce také má na území České republiky bydliště, prokazatelně podniká a platí daně, zdravotní a sociální pojištění. Žalovaná tak náležitě neposoudila přiměřenost dopadů vydaného rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince a především jeho tří nezletilých dětí. Žalobce měl za to, že správní orgán užil restriktivní aplikaci zákona, přijaté řešení neodpovídá okolnostem případu a správní orgán nevyšel žalobci vstříc. V této souvislosti žalobce doplnil, že nemá v zemi původu nikoho, jeho život je koncentrován v České republice. Ze všech výše uvedených důvodů proto žalobce závěrem navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalované k žalobě Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Uvedla, že žalobci bylo na území České republiky vydáno dne 25. 11. 2004 povolení k trvalému pobytu za účelem sloučení s manželkou, občankou České republiky. Toto povolení však bylo žalobci pravomocně zrušeno dne 13. 5. 2014 dle § 87l odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, neboť bylo prokázáno, že manželství s paní A.F. bylo uzavřeno účelově, tedy s cílem získat trvalý pobyt na území České republiky. Tuto skutečnost potvrdil také žalobce, kdy před Okresním soudem v Klatovech uvedl, že paní F. při uzavření sňatku viděl poprvé a že manželství uzavřel proto, že přijel do České republiky a chtěl by zde i nadále zůstat. Rovněž vypověděl, že neplatí žádné výživné (viz rozsudek ve věci sp. zn. 11 Nc 53/2010). Žalovaná se rovněž domnívala, že rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu nepřiměřeně nezasáhlo do rodinného a soukromého života žalobce. V této souvislosti poukázala na skutečnost, že žalobce je již ode dne 14. 2. 2013 s paní F. rozveden a jejím partnerem je dle citovaného rozsudku Okresního soudu v Klatovech J.F., biologický otec V.F. a T.F. Žalobce přitom nikdy netvrdil, že by se jakkoli podílel na výchově dětí, kterých je „matrikovým“ otcem. Dále uvedla, že žalobce bude povinen výživné hradit i v případě, kdy bude pobývat mimo území České republiky. Za účelem podnikání na území pak může na žádost a za zákonem stanovených podmínek získat povolení k dlouhodobému pobytu. III. Skutkový základ projednávané věci Z obsahu předloženého správního spisu krajský soud zjistil následující rozhodné skutečnosti: Ministerstvo vnitra svým rozhodnutím ze dne 4. 4. 2012, č. j. OAM-3951-6/ZR-2011, dle ustanovení § 87l odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců zrušilo žalobci povolení k trvalému pobytu na území České republiky, které mu bylo vydáno dne 25. 11. 2004. Trvalý pobyt žalobce získal jako rodinný příslušník občana Evropské unie na základě sňatku s občankou České republiky, paní A.F. V odůvodnění rozhodnutí prvostupňový správní orgán konstatoval, že z obsahu spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že se žalobce dopustil účelového obcházení zákona, v tomto případě účelového sňatku, a to s jediným cílem – zajistit si trvalý pobyt na území České republiky. Ministerstvo uvedlo, že z obdrženého rozsudku o určení jména nezletilé Fukové jednoznačně vyplynulo, že A.F. si žalobce vzala za manžela, neboť jí bylo sděleno, že za sňatek může obdržet finanční hotovost. Při uzavření sňatku manžela neznala, manželství bylo ryze účelové. V rozsudku bylo dále uvedeno, že matrikový otec nezletilé (tj. žalobce) sám během soudního jednání uvedl, že není biologickým otcem nezletilé F. a že matku nezletilé (svou manželku) viděl poprvé na svatbě, přičemž se oženil, protože přicestoval do České republiky a chtěl zde zůstat. Za sňatek dle vlastního vyjádření žádnou finanční odměnu neposkytl a výživné neplatí. Dále doplnil, že provozuje živnost a žádné vlastní děti nemá. Z citovaného rozsudku rovněž vyplynulo, že otcem nezletilé F. je J.F. Správní orgán prvního stupně dále doplnil, že manželství sloužící k obcházení pravidel zákona o pobytu cizinců je třeba označit za narušení veřejného pořádku, neboť je uzavíráno s jiným cílem, než odpovídá tomuto institutu definovanému v zákoně o rodině. Dále uvedl, že při rozhodování věci vycházel také z § 2 odst. 4 správního řádu, tj. aby vydané rozhodnutí bylo v souladu s veřejným zájmem. Ve veřejném zájmu pak dle ministerstva rozhodně není, aby na území České republiky pobýval cizinec, který povolení k pobytu získal obcházením českých zákonů na základě účelového sňatku. Prvostupňový správní orgán pak ani neshledal, že by zrušení povolení k trvalému pobytu bylo nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života žalobce. Konstatoval, že mu je známa skutečnost, že sňatek žalobce a paní A.F. nebyl dosud pravomocně rozveden, ale s ohledem na prokázanou účelovost tohoto sňatku měl správní orgán za to, že vydané rozhodnutí není nepřiměřeným zásahem do soukromého nebo rodinného života žalobce, a to z toho důvodu, že žalobce může v České republice dál pobývat v rámci jiného druhu pobytu. V předmětném správním řízení tak nedošlo k zákazu pobytu cizinců na území České republiky, ale pouze k odebrání nejvyššího pobytového oprávnění, které cizinec může v České republice získat, a to z toho důvodu, že toto pobytové oprávnění bylo získáno obcházením českých zákonů uzavřením účelového sňatku. Rozhodnutí pak dle ministerstva nemělo nepřiměřený dopad do soukromého a rodinného života žalobce ani z toho důvodu, že žalobce sám v rámci řízení u Okresního soudu v Klatovech uvedl, že nemá žádné děti. Ani správnímu orgánu pak žádná jiná vazba (vyjma účelového sňatku) známa nebyla. Žalobce se navíc k řízení nijak nevyjádři