— Nejvyšší správní soud

16 Ad 71/2014- 44 - text 6 pokračování 16Ad 71/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: V. H., bytem J., zastoupené: JUDr. Věra Vyčichlová, advokátka, se sídlem Žižkova 852, 360 17 Karlovy Vary, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 23.9.2014 proti rozhodnutí žalované ze dne 23.7.2014 č.j. X o přeplatek na dávce důchodového pojištění, t a k t o : I. Rozhodnutí žalované ze dne 23.7.2014 č.j. X se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včasnou žalobou ze dne 23.9.2014 k výzvě soudu doplněnou žalobkyně napadla rozhodnutí žalované ze dne 23.7.2014 č.j. X, jehož kopii připojila, jímž byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 9.5.2014 o uložení povinnosti vrátit ČSSZ přeplatek ve výši 11.789,- Kč na starobním důchodu. Žalobkyně se domnívá, že vrácení dávky nelze požadovat po ní, ale po České spořitelně, dovolává se tvrdosti zákona a své špatné sociální a finanční situace. Na základě výzvy zdejšího soudu žalobkyně doplnila dne 24.11.2014 svou žalobu tak, že požadavek žalované na vrácení přeplatku je podle ní nepřiměřený, když žalobkyně odmítla dědictví po svém otci panu M. D., posl. bytem J., zemřelém dne 2.7.2013 (dále jen otec nebo pan D.), tudíž vrácení přeplatku důchodové dávky mělo být požadováno po České spořitelně, když právě na účet č. X,vedený u České spořitelny, a.s. (dále jen ČS) na jméno M. D., k němuž nebyl ustanoven zástupce v přístupu a dispozici s tímto účtem, byla předmětná dávka zaslána. ČS měla informaci o úmrtí majitele účtu, a přesto nevyčkala žádné výzvy, ani rozhodnutí soudního komisaře a použila důchodovou dávku na platby, které již měly být uváděny jako případné pohledávky v dědickém řízení. Žalobkyni rovněž není známo, že by byla pohledávka žalované uplatněna v dědickém řízení a celý postup žalované považuje za nepřiměřený zásah do jejích občanských práv. Nelze po ní žádat vrácení části důchodové dávky, když ona sama nemohla ani ovlivnit, ani nijak vstoupit do úkonů, které činila ČS, která nakládala s finanční částkou jako s částkou ve volné dispozici, takže by měl tento peněžní ústav nést také odpovědnost za chybějící částku. Žalobkyně má za to, že jsou naplněny podmínky procesní i hmotné k tomu, aby požadovaná částka byla uplatněna právě po ČS, jelikož z důvodu úmrtí majitele účtu již nebyly v platnosti příkazy k provádění jakýchkoliv plateb. Svým postupem ČS zmařila projednání dědictví dle o.s.ř. Napadené rozhodnutí by mělo být zrušeno pro nevykonatelnost a zmatečnost. Dle žalobkyně byla rovněž zpochybněna její právní jistota a ochrana legitimního očekávání v případě, že dědictví bylo odmítnuto. V závěru žalobkyně navrhla, aby soud napadené i jemu předcházející rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k novému rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím ze dne 23.7.2014 č.j. X žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí ČSSZ ze dne 9.5.2014 č.j. X, jímž jí byla uložena povinnost vrátit přeplatek ve výši 11.789,- Kč, který vznikl za období od 18.7.2013 do 17.8.2013 na starobním důchodu otce žalobkyně, zemřelého dne 2.7.2013. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 23.7.2014 žalovaná neuznala žádnou z námitek důvodnou a také uvedla, že výplatním dnem starobního důchodu oprávněného byl 18. kalendářní den v měsíci, poslední splátka důchodu mu náležela za období od 18.6. do 17.7.2013, avšak starobní důchod byl vyplacen rovněž za období od 18.7. do 17.8.2013, tj. za období následující po jeho smrti. Podle § 116 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, se dávky důchodového pojištění vyplácejí dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách určených plátcem dávky, proto byla měsíční splátka starobního důchodu za uvedené období připsána na účet oprávněného č. X (dále jen účet) vedený u ČS dne 17.7.2013. Žalovaná odkázala na ustanovení § 64 odst. 5 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), které stanoví, že má-li právo disponovat s peněžními prostředky na účtu oprávněného jiná osoba než oprávněný, je tato jiná osoba povinna vrátit plátci důchodu splátky důchodu oprávněného, které byly připsány na takový účet po dni, za který náležela poslední výplata důchodu zemřelého oprávněného. Není-li takové osoby, jsou povinny plátci důchodu vrátit tyto splátky důchodu postupně manžel (manželka), pokud mu (jí) po zemřelém oprávněném vznikl nárok na vdovecký (vdovský) důchod, a dále děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti v domácnosti; nelze-li takto vrátit tyto splátky důchodu, považují se tyto splátky důchodu za dluh oprávněného, který se vypořádá v rámci dědictví. Jedná se o objektivní odpovědnost za vznik přeplatku, tedy zavinění není jednou z podmínek jeho vzniku. Žalobkyně, jako osoba mající právo disponovat s peněžními prostředky na účtu oprávněného, je tedy povinna vrátit ČSSZ přeplatek ve výši 11.789,- Kč na starobním důchodu svého otce. Povinnost vrátit přeplatek na důchodových dávkách je přitom zcela nezávislá na výsledku dědického řízení i na tom, zda je tato osoba povolána k dědění, dědictví odmítla či zda bylo řízení pro dědictví zastaveno pro nedostatek majetku. Za dluh zemřelého by se přeplatek považoval a v rámci dědictví vypořádal pouze v případě, že by neexistovala osoba s právem dispozice s peněžními prostředky na účtu zemřelého popř. osoby uvedené v ustanovení § 64 odst. 5 zákona. Napadené rozhodnutí tak bylo vydáno v souladu s platnou a účinnou právní úpravou, a proto byly námitky žalobkyně zamítnuty. Žalovaná ve svém obsáhlém vyjádření k žalobě dne 15.1.2015 závěrem navrhla zamítnutí žaloby, odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, popsala průběh řízení a citovala znění § 64 odst. 1 a 5 zákona. Dále uvedla, že po úmrtí důchodce většinou vždy dochází k přeplacení důchodů vyplácených na účet. Jsou-li důchody jako jediná dávka vypláceny dopředu a nedošlo-li dříve ke změně výše citovaného ustanovení z důvodu zachování sociálních jistot důchodců, je zřejmé, že ČSSZ je ve většině případů poškozena při úmrtí důchodce přeplacením důchodu nejméně o jednu splátku, neboť nelze výplatu včas zastavit, což vždy závisí na mnoha okolnostech (datum úmrtí, splatnost důchodu, den nahlášení úmrtí důchodce, úmrtí v cizině, apod.). Aby nedocházelo k nehospodárnému nakládání s finančními prostředky státu, když byla právní odpovědnost na vrácení neoprávněně vyplaceného důchodu dlouhodobě původně uzákoněna jen při výplatě důchodu na účet manžela, byla provedena rozsáhlá a zásadní novela ust. § 64 zákona, jíž byl rozšířen okruh osob zodpovídajících za vznik přeplatku na důchodu po úmrtí důchodce při výplatě důchodu na účet o disponenty, manžela či manželku se vznikem nároku na pozůstalostní důchod, dále děti či rodiče žijící v jedné domácnosti, a není-li těchto osob, lze pohledávku uplatnit jako dluh oprávněného v dědictví. Těmto osobám lze od ledna 2012 uložit přímo povinnost úhrady již formou rozhodnutí, aniž by se zkoumalo zavinění, výběry apod. Z provedené novelizace je zjevný státní zájem na téměř stoprocentní návratnosti vyplacených důchodů na účet již zemřelého důchodce, když celkově jde ročně o nezanedbatelnou částku. Pokud banka nevrátila žalované finanční prostředky připadající na důchod neoprávněně připsaný na účet po úmrtí oprávněné, má žalovaná ze zákona povinnost vydat vůči disponentovi rozhodnutí s objektivní povinností k úhradě nevrácených částek, tedy bez ohledu na zavinění. Žalovaná nemá žádnou povinnost zkoumat míru zavinění, prokazovat jej apod. Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně otce žalobkyně vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 17.3.2014 bylo žalobkyni doručeno dne 25.7.2014. Dále ze založených listin – sdělení ČS ze dne 6.5.2014 a připojených výpisů obratů ze sporožirového účtu pana D. za červenec 2013 vyplývá, že ke dni úmrtí měla k účtu dispoziční právo žalobkyně; v červenci 2013 činil počáteční zůstatek -11.457,12 Kč, dne 1.7.2013 byla uhrazena splátka úvěru ve výši 59,- Kč; ve dnech 1., 2. a 11.7.2013 došlo k výběru hotovosti z bankomatu v celkové výši 7.400,- Kč; dne 10.7.2013 byla přijata mzda ve výši 4.000,- Kč; dne 17.7.2013 byl připsán důchod ve výši 11.789,- Kč a současně téhož dne odešly z účtu čtyři trvalé platby z 15. a 17. dne v měsíci ve výši 300,- Kč, 600,- Kč, 260,- Kč a 1.084,- Kč; úmrtí majitele účtu bylo uvedeno u data 18.7.2013, téhož dne bylo účtováno 9,50 Kč za poštovné za výpis; dne 19.7.2013 bylo přijato 300,- Kč za operace s CP a dne 22.7.2013 částka ve výši 5.080,62 Kč z ČS. Ke dni 23.7.2013 došlo ke zrušení účtu s výplatou odpočtem, konečný zůstatek k 23.7.2013 činil 0,- Kč. Dále bylo zjištěno, že rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 9.5.2014 bylo žalobkyni doručeno dne 16.5.2014; založeno je i podá