4 Ads 43/2008 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 73/2014- 62 - text 7 - pokračování - 16Ad 73/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: V. I., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 11.8.2014 proti rozhodnutí žalované ze dne 18.6.2014 č.j. X o starobní důchod, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včasnou žalobou ze dne 18.6.2014 adresovanou Krajskému soudu v Praze následně k výzvě soudu doplněnou se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 18.6.2014 č.j. X jehož kopii připojil společně s osobním listem důchodového pojištění (dále jen OLDP) zpracovaného 11.6.2014. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil, protože mu bylo započteno 19 roků a 318 dnů pojištění, ale nebylo přihlédnuto k dobám jeho nezaměstnanosti v důsledku politických perzekucí v Československé republice (dále jen ČR), ani k pozdější rehabilitaci, přitom v ČR žil během aktivního věku od roku 1963 do 1970, pak od 1972 do 1982, ostatní dobu žije v Německu, kde ze začátku také přispíval na starobní důchod jako zaměstnanec, po svém osamostatnění si však starobní důchod zajišťoval jiným způsobem a od března 2014 je opět zaměstnán jako pracující důchodce a platí nadále důchodové pojištění. Za dobu, kdy žil a pracoval v Čechách, samozřejmé nemohl získat dobu pojištění 26 let, tuto podmínku v tomto případě povazuje za protismyslnou, proto žádal, aby mu částka, kterou za 17 let v Čechách na důchod zaplatil (strháváno z platu), byla nahrazena ve formě podílného starobního důchodů, stejně jako mu byla vyplacena část starobního důchodu za dobu jeho pojištěni v Německu, anebo aby mu byla jednorázové vyplacena zpět, jinak jím placené příspěvky propadnou do pokladny ČSSZ. Závěrem navrhl zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 18.6.2014 a požadoval, aby byla znovu přešetřena možnost (např. zmírněním tvrdosti zákona) rozhodnout o jeho žádosti o starobní důchod jinak. Napadeným rozhodnutím ze dne 18.6.2014 žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 3.7.2013, jímž byla zamítnuta jeho žádost o starobní důchod pro nesplnění podmínek dle § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon) a s přihlédnutím k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 18.6.2014 bylo zdůrazněno s odkazem na příslušná citovaná ustanovení zákona, že žalobce dosáhl důchodového věku 17.6.2010 (§ 32 odst. 2) a k tomuto dni, od něhož žádal přiznání starobního důchodu, získal nejprve 16 roků a 86 dnů a po započtení další doby pojištění (21.10.1968 – 1.3.1970, 24.10.1970 – 31.1.1972 (v Německu) a 24.8.1972 – 24.8.1973) získal celkem 19 roků a 318 dnů pojištění místo zákonem stanovených 26 let. Také bylo uvedeno, že doba nezaměstnanosti od 25.8. do 27.9.1973 a od 1.6. do 31.8.1977 mu nemohla být započítána jako doba pojištění, protože tehdejší ani dnešní právní úprava s touto dobou v tomto období nepočítá jako s dobou pojištění; nelze přihlédnout ani k zákonu č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, protože již uplynuly lhůty spojené s uplatněním práv dle § 22 tohoto zákona. S ohledem na zjištěné skutečnosti nebylo možno vyhovět námitkám žalobce. Pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 21.8.2014 č.j. 43 Ad 65/2014-7 byla věc postoupena zdejšímu soudu jako věcně a místně příslušnému, jemuž byla doručena dne 3.10.2014. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě dne 21.1.2015 závěrem navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné a zdůraznila, že ze systému českého důchodového pojištění upraveného zákonem o důchodovém pojištění (tj. zákon č. 155/1995 Sb.) však lze čerpat plnění pouze formou dávek důchodového pojištění (důchodů). Nárok na jednotlivé důchody (starobní, invalidní, vdovský, vdovecký, sirotčí) vzniká pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky nároku stanovené zákonem. Do jejich splnění se nejedná o nárok ze základního důchodového pojištění a žádné plnění z uvedeného systému pojištěnci nenáleží. To znamená, že pojištěnec se nemůže úspěšně domáhat nároku např. na starobní důchod, pokud sice již dosáhl důchodového věku stanoveného zákonem, avšak k tomuto dni ani později nezískal potřebnou dobu pojištění, kterou zákon pro vznik nároku na tento důchod stanoví. V případě, že nárok na důchod nevznikl, neboť nebyly splněny všechny zákonem stanovené podmínky nároku, nemá pojištěnec možnost získat z uvedeného systému jakékoli plnění, tj. nemůže se úspěšně domáhat ani vrácení zaplaceného pojistného na důchodové pojištění, které neumožňuje ani zákon (o důchodovém pojištění), ani zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, ani jiný právní předpis. Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobce vyplývá, že jeho obsah odpovídá skutečnostem uvedeným v napadeném rozhodnutí i ve vyjádření žalované; ze založené dodejky týkající se napadeného rozhodnutí vyplývá, že není podepsaná žalobcem, ale je zcela zřejmý otisk razítka poštovního úřadu Frankfurt am Main s datem 23.6.2014. Žalobce v podání ze dne 16.2.2015 zaslaném elektronickou poštou bez elektronického podpisu sdělil, že trvá na podané žalobě s tím, že v OLDP chybí doba jeho zaměstnání v Čechách mezi 25.8. a 20.10.1968, dále doba nezaměstnanosti v Čechách v důsledku politických perzekuci mezi 25.8. a 27.9.1973 a mezi 1.6 a 31.8.1977, jakož i doba mezi 1.2 a 31.7.1972, kdy byl zaměstnán u Firmy Braun ve Frankfurtu nad Mohanem, jíž byl dočasně uvolněn pro další studium, dále doba od 1.3.2014, kdy je zaměstnán dodnes u firmy X; žádal, aby při posouzení minimální doby sociálního pojištění bylo přihlédnuto také k těmto dobám. Podotkl, že v tomto roce uplyne 5 let od dosažení jeho důchodového věku, a tudíž pro něho doba minimálního pojištění již neplatí 26 let, nýbrž jen 20 let, jež po doplnění chybějících dob v jeho aktuálním OLDP bezpochyby dosahuje, proto má být rozhodnutí o zamítnutí starobního důchodu zrušeno a přiznán mu starobní důchod či jiným způsobem nahrazen; v takovém případě je ochoten od žaloby odstoupit. Souhlasil s tím, aby rozhodl soud bez jednání. K podání připojil kopie listin v německém jazyce, které označil jako dopis firmy Braun z 5.2.1972 a Bescheinigung zur Sozialversicherung. Následně žalovaná dne 20.3.2015 odkázala na své vyjádření ze dne 21.1.2015 a zdůraznila, že rozhodla dle dostatečně zjištěného skutkového stavu, kdy veškerá objektivně prokázaná doba pojištění byla žalobci zhodnocena v OLDP a jí nebyly předloženy žádné relevantní doklady pro navýšení jejího rozsahu, ani pro žalobcem požadované zhodnocení doby pojištění od 25.8. do 20.10.1968. Dále lze vysledovat, že žalobce se domáhá zhodnocení doby pojištění v důsledku politické perzekuce, tedy doby, kdy nemohl být zaměstnán v důsledku politických událostí, a to de facto od roku 1973 až do roku 1977. Pro účely důchodového pojištění se nabízí dvě varianty zhodnocení, buď dle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci (§ 25 odst. 1-3,7), nebo podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudní rehabilitaci (§ 21 odst. 1-2, § 22 odst. 1), při splnění zákonných podmínek, ale součástí dávkového spisu žalobce není žádná jeho žádost o úpravu důchodu dle těchto zákonů. Ohledně požadavku žalobce na zhodnocení doby pojištění u zaměstnavatelů se sídlem v Německu, žalovaná odkázala na čl. 6 Nařízení č. 883/2004, který na danou problematiku dopadá, kdy dle sídla zaměstnavatele jemu příslušný nositel pojištění (v tomto případě německý), rozhoduje o tom, jakou dobu a v jakém rozsahu je účasten na důchodovém pojištění a takto posouzenou dobu nositel pojištění potvrdí formulářem E205. Na podkladě uvedeného formuláře žalovaná zhodnotila žalobci dobu pojištění v rozsahu v něm potvrzeném, tedy mu byla zhodnocena v OLDP doba pojištění získaná dle českých i dle německých právních předpisů. Domáhá-li se žalobce zhodnocení další doby pojištění získané u zaměstnavatele se sídlem v Německu, musí se obrátit přímo na německého nositele pojištění se svým požadavkem. Závěrem bylo připomenuto, že v této věci je předmětem žádost žalobce o přiznání starobního důchodu od dosažení důchodového věku, tj. od X, kdy dosáhl věku 62 roků a 2 měsíců (tj. § 29 odst. 1 písm. b) zákona), a skutečnost, že do současné doby nebylo rozhodnuto, neznamená, že může být posuzována podle jiného zákonného ustanovení (v daném případě dle § 29 odst. 2 písm. f) zákona), jak namítal žalobce. Poté žalobce v dalším podání dne 26.4.2015 zaslaném elektronickou poštou bez elektronického podpisu uvedl, že je přesvědčen, že mezi 25.8. a 20.10.1968 pracoval jako řidič v K. p. Říčany, ale nemůže to dokázat. Uložený výkon trestu 1 rok odnětí svobody po nezdařeném pokusu vyzvednout manželku a dceru v Bulharsku a odjet s nimi do Německa, kdy tehdy žil,