57 A 12/2015

Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19.11.2014, čj. ŽP/10708/14 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Horažďovice, Odboru životního prostředí (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 17.9.2014, čj. MH/14162/2014 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), na základě kterého bylo k žádosti města Nalžovské Hory (dále též jen „žadatel“) povoleno vypouštění odpadních vod z volných kanalizačních výustí (dále též jen „VKV“) z kanalizace pro veřejnou potřebu v Těchonicích do vod povrchových v obci Nalžovské Hory v k.ú. Těchonice, podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), a v souladu s § 38 odst. 8 vodního zákona, v rozsahu stanoveném prvostupňovým rozhodnutím na dobu 10 let, za stanovení podmínek a povinností podle § 9 odst. 1, § 38 odst. 3 vodního zákona a nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 61/2003 Sb.“). Žalobce navrhoval, aby bylo zrušeno i prvostupňové rozhodnutí, a požadoval, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce tvrdil, že žalovaný pochybil, když potvrdil vydání povolení žadateli na dobu 10 let, aniž by ověřil, jaké látky odtékají do rybníka ve vlastnictví žalobce. Pokud by se prvostupňový správní orgán řádně zajímal o skutečný stav věci, musel by při místním šetření vidět, jak do rybníka odtékají tuhé sedimentované látky. Z této skutečnosti by pak musel vycházet v průběhu správního řízení a zejména při dokazování. Žalobce si nechal udělat laboratorní zkoušku vod, které do rybníka odtékají, a tou bylo zjištěno, že je několikanásobně překročena hodnota nebezpečných látek, a to fosforu a amoniakálního dusíku. Odběr byl proveden dne 12.3.2014, kdy v Těchonicích pršelo, pokud by byly vzorky nabrány před deštěm, byla by hodnota nebezpečných látek ještě vyšší. Žalovaný tento odběr zpochybňuje s tím, že je tento rozbor odpadních vod proveden z prostého odběru. Dle žalovaného je třeba jakost vypouštění odpadních vod hodnotit podle dvouhodinového směsného vzorku, přičemž odběry a rozbory mohou provádět pouze odborně způsobilé osoby oprávněné k takovému podnikání. Žalobce s touto námitkou nesouhlasil a tvrdil, že způsob odběru, množství, nádoba, manipulace a čas dopravy k rozboru byl proveden dle požadavku společnosti Vodárna Plzeň, a.s., která má oprávnění k podnikatelské činnosti v tomto oboru. Žalovaný se nezajímal o to, jakým způsobem byl vzorek získán a zda splňuje zákonné požadavky. Dle žalobce je z tohoto rozboru patrné, že se prvostupňový správní orgán řádně nezajímal o stav věci, proto měl žalovaný věc vrátit k došetření a případnému provedení důkazu, který by odstranil pochybnosti o kvalitě odpadních vod vypouštěných do rybníka žalobce a byl proveden tak, aby byly splněny podmínky odběru arozboru dle § 38 odst. 4 vodního zákona, když na nich žalovaný trvá a nebyly dle jeho názoru splněny rozborem vzorku odebraného žalobcem. V žádném případě však neměl vzhledem k pochybnostem potvrzovat rozhodnutí prvostupňového správního orgánu. Prvostupňový správní orgán se rozborem vody předloženým žalobcem prakticky nezabýval, což žalobce považoval za ryze účelové jednání, jehož cílem bylo vydat rozhodnutí ve prospěch žadatele za každou cenu, bez ohledu na to, co toto rozhodnutí způsobí na životním prostředí a na majetku žalobce.

Druhá žalobní námitka se týkala pochybností žalobce o stavu kanalizace a zejména o způsobu jejího vybudování a následné kolaudace. Dle § 3c odst. 1 písm. e) vyhlášky č. 432/2001 Sb. je žadatel o povolení s nakládáním povrchovými vodami povinen doložit kopii povolení stavby vodního díla a kolaudačního rozhodnutí nebo kolaudačního souhlasu, pokud požadované povolení k nakládání s vodami souvisí se stávajícím vodním dílem a v minulosti bylo vydáno jiným úřadem než vodoprávním úřadem dnes příslušným k vydání povolení k nakládání s vodami; ustanovení § 125 odst. 1 stavebního zákona není dotčeno. Dle žalobce žadatel tyto doklady nepředložil a jejich předložení nepožadovaly ani správní orgány obou stupňů. Žalovaný to odůvodňuje tím, že žadatel obdržel povolení k vypouštění odpadních vod z VKV sídla Těchonice rozhodnutím vydaným prvostupňovým správním orgánem dne 17.3.2005, proto není povinen již tyto doklady předkládat. Tuto povinnost by měl pouze v případě změny, ke které nedošlo. S tímto názorem žalobce nesouhlasil a tvrdil, že si tím chtěl žalovaný co nejvíce ulehčit rozhodnutí ve věci. Minimálně se měl zajímat, zda byly v řízení v roce 2005 splněny veškeré zákonem požadované podmínky pro vydání povolení s nakládáním s odpadními vodami a to i s ohledem na namítanou podjatost Ing. V., prvostupňové řízení prováděla. Toto však žalovaný neučinil, proto dle žalobce není jisté, zda žadatel splnil veškeré podmínky k vydání povolení. Žalobce uvedl, že má opravdu závažné pochybnosti o tom, zda kanalizace byla někdy zkolaudována, zda byla vybudována v souladu s platnými předpisy. Žalobci o rozhodnutí Města Horažďovice ze dne 17.3.2005 není nic známo, nikdy nebyl účastníkem tohoto řízení, nebyl ve věci obesílán, ačkoliv byl již v té době vlastníkem rybníka a měl tedy právo se k věci vyjádřit. Toto rozhodnutí bylo tedy dle názoru žalobce v rozporu se zákonem. Na základě uvedeného měl žalobce pochybnosti, zda lze splnit podmínku prvostupňového rozhodnutí, tedy zpracovat a předložit ke schválení kanalizační řád kanalizace a to za předpokladu, pokud kanalizace nebyla vybudována na základě stavebního povolení a nebyla platně zkolaudována.

Třetí žalobní námitkou žalobce tvrdil, že je prvostupňové rozhodnutí nevykonatelné, neboť nemohou být splněny podmínky a povinnosti zde uvedené. Především nelze z rybníka žalobce odebírat vzorky ke kontrole jakosti odpadních vod bez součinnosti s žalobcem, neboť vyústění kanalizace je 14 cm pod hladinou vody. K zajištění odběrů vzorků je třeba snížit hladinu vody rybníka, což však nelze učinit bez souhlasu žalobce a tedy bez oznámení termínu odběru vzorku žalobci. Žalobce souhlasil s žalovaným, že vlastník kanalizace je dle § 7 zákona o vodovodech a kanalizacích oprávněn vstupovat za účelem kontroly kanalizace na dotčené pozemky, nesouhlasil však s tím, že je oprávněn sám snížit hladinu vody. Žadatel tak nemůže splnit podmínky a povinnosti stanovené v prvostupňovém rozhodnutí.

Čtvrtá námitka se týkala žalobcem navrhovaného způsobu řešení věci tak, aby nedocházelo ke kontaminaci jeho rybníka a k následným škodám. Žalobce navrhoval, aby byla opravena nefunkční kanalizace pod silnicí na hrázi rybníka a odpadní vody byly svedeny do Hájovského potoka pod hráz Hořejšího rybníka. Tato kanalizace je zanesena kalem z fekálií, což rovněž prokazuje, jak moc je rybník ve vlastnictví žalobce zanášen. Pokud by však žadatel přistoupil k opravě této kanalizace, mohla by se celá věc vyřešit tak, aby co nejméně zatěžovala žalobce. Samozřejmě s ohledem na náklady spojené s opravou je mnohem snazší, aby správní orgány rozhodly v neprospěch žalobce, ačkoliv by měly v co nejmenší míře omezovat jeho vlastnické právo.

Pátou námitkou žalobce namítal, že bylo prvostupňové správní řízení vedeno osobou, která byla dle názoru žalobce, když ne podjatá, tak minimálně stranila více žadateli, a především neznala skutečný stav věci, když např. uváděla nepřesné určení VKV1, souřadnice X1113347, Y814906, ačkoliv správné souřadnice byly X: 1113344 a Y: 814909. Na tuto skutečnost jí musel upozornit až žalobce. Žalobce upozorňoval v odvoláních i na další pochybení Ing. V. Tato upozornění jsou založena ve spise. Ačkoliv nebyla shledána podjatost Ing. V., žalobce žádal soud, aby přezkoumal, zda zde nebyly důvody podjatosti Ing. V., a to s ohledem na vedení celého řízení a na způsob, jakým se Ing. V. vypořádávala s návrhy žalobce a jednala ve vztahu k žadateli. Toto byl také jeden z důvodů, proč žalobce žádal, aby byla provedena podle § 131 správního řádu změna příslušnosti (atrakce). Tato žádost byla žalovaným zamítnuta s tím, že nebyly splněny podmínky zákona k provedení změny příslušnosti. Dle žalobce však podmínky splněny byly, neboť předmětem řízení byly otázky, které jsou neobvyklé a podle názoru žalobce obtížné, se kterými se prvostupňový správní orgán nebyl schopen vypořádat, a proto měla být příslušnost v řízení přenesena na žalovaného, aby byla zajištěna zákonnost a správnost rozhodnutí.

V rámci šesté žalobní námitky žalobce tvrdil, že udělením povolení k nakládání s povrchovými vodami a vypouštěním odpadních vod do rybníka žalobce dochází k poměrně velkým škodám na majetku žalobce, neboť látky, které jsou do rybníka vypouštěny, způsobily silné znečistění vody v rybníku a vedly k úhynu ryb ve vlastnictví žalobce. Veškeré škody vznikly v příčinné souvislosti s vypouštěním odpadních vod žadatele do rybníka žalobce. V Těchonicích není žádná čistička odpadních vod, v podstatě neexistuje kontrola uživatelů kanalizace, jaké odpadní vody vypouštějí do kanalizace, což vede pouze ke škodám na majetku žalobce. Práva a povinnosti stanovené v prvostupňovém rozhodnutí nepovažoval žalobce za dostatečnou záruku, že nebude docházet ke kontaminaci jeho rybníka a především tato, jak již bylo uvedeno, nemůže žadatel vykonávat bez součinnosti s žalobcem. Na žalobce si stěžují i obyvatelé Těchonic, neboť voda a bahno z rybníka silně zapáchá. Stížnost na zápach rybníka byla zaslána obyvateli Těchonic i žadateli (městu Nalžovské Hory), který o ní informoval žalobce. Hlavním důvodem této žaloby je snaha žalobce mít ve svém rybníku vodu v nejlepší možné kvalitě, zajistit ochranu životního prostředí a používat samozřejmě rybník i ke komerčním účelům, což je v tuto chvíli nemožné, neboť v rybníku nelze chovat žádné ryby, což před vypouštěním odpadních vod nebyl problém a tento stav vede pouze ke škodám na majetku žalobce. Pokud by žalovaný a prvostupňový správní orgán důsledně prověřili skutečný stav věci a zjistili si sami množství a obsah látek vypouštěných do rybníka, nemohli by rozhodnutí v této podobě vydat.

Žalovaný navrhoval s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí zamítnutí žaloby. S odkazem na § 38 odst. 1 vodního zákona uvedl, že lze obecně říci, že odpadními vodami jsou všechny vody, které byly nějakým způsobem užity při lidské činnosti a mohou obsahovat fosfor i amoniakální dusík, tj. látky běžně se vyskytující v odpadních vodách z domácností. V dané věci se jedná o vypouštění odpadních vod z volných kanalizačních výustí obce Těchonice, do které jsou zaústěny předčištěné odpadní vody z jednotlivých domácností v obci Těchonice, a tudíž není pochybnost o tom, že se jedná o vody odpadní, nikoliv o vody s obsahem zvlášť nebezpečných látek či nebezpečných látek ve smyslu přílohy č. 1 vodního zákona. Pro celkový dusík, celkový fosfor a amoniakální dusík (látky, které žalobce považuje za nebezpečné) stanoví nařízení vlády č. 61/2003 Sb. emisní limity pro městské odpadní vody jednotlivě v konkrétně uvedených velikostních kategoriích. V žalované věci spadají městské odpadní vody do kategorie